Před odchodem do důchodu jsem jako učitel informatiky na ZŠ vedl 2 kurzy práce s PC pro podnikatele a matky na mateřské dovolení v našem městečku. Vedle toho jsem se jako posluchač zúčastnil několika kurzů pro přípravu učitelů k výuce informatiky na školách. Co mohu po takových zkušenostech k školením dospělých v práci na PC říci? Určitě jsou málo efektivní, pro účastníky málo motivující. A to bez ohledu, jsou-li organizovány pro seniory, nebo pro zájemce v mladším věku.
Co je toho příčinou ? Obecně si myslím, že je to v zásadě obsah takového kurzu. Vím jaký je problém najít optimální obsah a rozsah poznatků, který se bude v kurzu vyučovat. Překvapilo mne, že na zahajovacím semináři kurzu pro seniory Univerzity HK nám lektorka položila otázku, co od školení očekáváme a jaká témata by bylo vhodné v 10 následujících lekcích probírat. V duchu jsem se ptal, proč se se obsah školení rodí takto živelně, doslova na koleně? No asi proto, že úroveň a zájem přihlášené skupiny nebyl organizátorům předem znám. Ale nijak moc mne nepřekvapilo, že se mezi 13 přihlášenými nenašli dva se stejným zájmem . A tak lektorka zvolila kompromis a kurs vedla podle osnov, kde podobnou výuku vedla se žáky základní školy. To neznamenalo, že by to byla snadná varianta výuky. Spíše tomu bylo naopak. Ve skupině byli někteří senioři jako úplní začátečníci. A nebo vzdělaní jenom v určitém směru, ale s jinými okruhy se setkali v kurzu poprvé. Je jasné, že pro ně byla výuka příliš rychlá a postupu výuky nestačili. Proto z kurzu raději předčasně odešli. Jiní však odešli hned na začátku když se dozvěděli, že to co je zajímá, se v kurzu nebude vůbec probírat.
Kurzy při ZŠ tuto nevýhodu eliminují v tom, že výuka probíhá individuálně. Ve spojení žák-senior, vedený některým poučeným žákem školy. Pak velmi záleží, jak si tato dvojice vyhoví. Zda je mladý žák-učitel schopný se svým žákem-seniorem komunikovat. Nejde ani o obsah, který mladí lektoři zvládají většinou na dobré úrovni. Jde o způsob, jak své dovednosti studentům dovedou srozumitelně předat. Tady jsou už velké rozdíly a mnozí mladí lektoři z ostychu či generační přehrady jsou málo komunikativní a jejich žáci-senioři se zase před nimi za své neznalosti stydí. Výsledkem je pak sólové utloukání času, snaze nějak tu hodinu společné práce přežít. Je nasnadě, že takový způsob nevede k dobrým výsledkům, což mohu dokázat na skutečnosti, že se mnozí senioři takového školení účastní opakovaně, aniž by dosáhli znatelného pokroku ve své dovednosti pracovat s počítačem.
Ze zkušeností lektora vidím jako důvod neúspěchu systému výuky práce s počítačem nejen u seniorů, vysokou nevyrovnanost vyučovaných posluchačů. Mnozí účastníci jsou úplní začátečníci, kteří neumějí počítač ani zapnout či přihlásit se k práci s ním. A vedle těchto jsou ti, co mají počítač doma, již mají dost zkušeností v práci s ním a do kurzu se přišli naučit něčemu novému. Dělení na začátečníky a pokročilé je také hodně problematické. To proto, že je nemožné rozlišit takové skupiny od sebe. V průběhu výuky se totiž často ukazuje, že někteří pokročilí jsou v určitých vyučovaných disciplínách začátečníci. A mnohý začátečník se během několika lekcí, vlastním zájmem a pílí vypracuje tak, že skupinu začínajících přerostl a potřeboval by pracovat mezi pokročilými. Stejné problémy jsem měl při výuce informatiky na základní škole. Bylo pro mne vždy velice těžké připravit a organizovat výuku tak, aby ji stačili ti méně zdatní a ti zdatnější se při ní nenudili a měli pocit, že se při výuce naučili něčemu užitečnému a novému. ¨
Jak tuto rozpornou situaci řešit? Na to je velmi těžká odpověď. Skoro se mi chce napsat, že ani žádná dobrá ani neexistuje. Přesto se o to pokusím.
Jádro problému je už ve způsobu výběru účastníků a zaměření vyučovaných témat. Organizátor kurzu by měl uchazečům předem stanovit obsah školení. A to podrobným výčtem přednášených témat, pokud možno i s rozsahem a do jaké hloubky budou jednotlivá témata probíraná. Dále by měl stanovit minimální vybavení, s jakým by se měl uchazeč o studium přihlásit. Myslím tím nejen jeho schopnosti (co by měl k úspěšnému absolvování předem znát a prakticky ovládat), ale také zda má příležitost přistupovat během času volně k nějakému počítači, s určitým programovým vybavením. A to nejlépe doma. Nebo alespoň v nějaké internetové kavárně, veřejné knihovně či u souseda, nebo v širší rodině. Bez možnosti cvičení a opakování, je výuka v jedné či dvou hodinách týdně zcela nedostatečná a velice málo efektivní.
Další podmínkou úspěchu je vybavení místa, kde bude výuka kurzu probíhat. Místnost by měla být vybavena odpovídající technikou – počítači, s vyučovanými nainstalovanými programy. Počítače by měly být funkční, s běžným přístupem a ovládáním a to v dostatečném počtu, vzhledem k počtu přihlášených posluchačů. Sedí-li u počítače dva, nebo dokonce více posluchačů, je taková výuka k ničemu. V takovém případě pracuje pouze ten co sedí u klávesnice. Navíc je stresován přihlížejícími spolužáky. Ostatní se jenom díváním ničemu také nenaučí. V místnosti by mělo být přijatelné klima. Všichni posluchači by měli vidět na projekční plátno s prolítanou prezentací či pokyny lektora.
Posledním a nejdůležitějším faktorem úspěchu výuky je osobnost samotného lektora. Jeho odborná způsobilost je samozřejmostí. Ale navíc by měl mít schopnost empatie ke svým studentům. Měl by vnímat jejich možnosti a přizpůsobit jim náročnost i tempo výuky. Neměl by se snížit k tomu, že by posluchače ironizoval při jejich neúspěšném postupu, nebo se snažil dělat úkony, které je má naučit za ně, na jejich počítači. Měl by se obrnit trpělivostí, neztrácet optimizmus a dodávat posluchačům sebedůvěru, vhodně je povzbuzovat a přiměřeně chválit. Měl by připustit možnost diskuse, pokládání dotazů a znovu vysvětlovat to co nepochopili a nebo nezvládli.
Výše uvedené poznatky jsem si nevymyslel, ale vycházejí z osobních zkušeností učitele, ale současně také studenta v oblasti IT. Mohu potvrdit, že senioři u počítače nejsou o nic méně nadaní a schopní, než ti o mnoho let mladší. Je fakt, že reakce a paměť, či koordinace hlavy a rukou u těch starších už nefunguje tak hbitě a bezpečně, jako u těch mladších. Ale na rozdíl od nich mají tito studenti zase mnohem větší snahu a zájem něco nového se naučit. Mají dost času k cvičení a opakování. Jsou ochotní obětovat svému cíli nejen hodně času, ale i dost finančních prostředků. A to jen proto, aby se přiblížili svými dovednostmi a schopnostmi mladším, třeba svým vnoučatům, vlastním dětem, soukmenovcům. To vše jsou předpoklady k tomu, aby byli ve výuce úspěšní a dokázali splnit nároky vyžadované v pořádaných kurzech. Věřím pevně, že s takovým přístupem na obou stranách se lze dopracovat lepších výsledků, než jaké jsem měl možnost vidět na podobných školených, které jsem v poslední době v našem městě absolvoval.
Více si přečtěte v Hradecký.Deník.cz
1 komentářů:
A to jsem rád, pane Suchoradský, že se těšíte pevnému zdraví. Vzpomínám, jak jsem se do Vás kdysi pustil skrzevá rušení víceletých gymnázií. Musím konstatovat, že jste měl tenkrát pravdu. K mnohému poznání musí člověk časem dospět.
Okomentovat