Martin Odehnal: Inkluze v Kocourkově aneb My to zvládnem!

úterý 16. února 2016 ·

Každý má jistě ještě v živé paměti miliónový proud uprchlíků, mířících do Německa za radostného skandování spolkové kancléřky z tribun německých měst: „My to zvládnem!“ Jaká je dnešní realita dobře vidíme.

Něco velmi podobného předvádí ministryně školství Kateřina Valachová v oblasti inkluzivního vzdělávání. Než si řekneme, jaké jsou základní předpoklady jeho úspěšného zavedení, jenom stručně, co to vlastně ta inkluze je.

Inkluze dává možnost vzdělávat společně děti tzv. zdravé s těmi, jimž nepříznivý osud pořádně ztížil život už na samém počátku. Aby však měla smysl, musí přinášet „profit“ pro všechny: pro žáky bez postižení nesmí utrpět kvalita výuky, žáci se zdravotním postižením musí dosahovat přinejmenším stejných výsledků jako ve speciální škole, a nadto se musí ve třídě cítit dobře. To totiž ovlivňuje zásadním způsobem i jejich výsledky ve vzdělávání. Opačně to rozhodně nefunguje! Pro představu: jen si zkuste šprtat slovíčka z angličtiny, když se v ZOO v zamyšlení zatouláte do výběhu s hrochem…

Ale zpět k tomu, jak se připravuje přechod na skutečně inkluzivní vzdělávání. Nový systém nelze „zprovoznit“ dříve, než se pravděpodobnost úspěchu blíží alespoň 98%, zatímco eventualita neúspěchu může nastat jen v ojedinělých případech. Nepředvídatelnou shodu nepříznivých faktorů nelze ovšem vyloučit nikdy. Minimální (ale opravdu minimální!) doba příprav je proto 5 let. Během této doby je zcela nezbytné podniknout následující kroky:

  1. Musí být vysoce odborně připraven koncept celé změny, a následně do detailu rozpracován harmonogram realizace. K tomu je pochopitelně třeba mít k dispozici pečlivě vybraný tým špičkových odborníků z oblasti vzdělávání žáků se všemi druhy zdravotního postižení. Velkou část členů týmu musí tvořit nejzkušenější speciální pedagogové, vzdělávající tyto žáky jak ve speciálních školách, tak i již zdařile integrované v běžných třídách.
  2. S inkluzí nelze vůbec začít bez kvalifikovaného personálního zajištění ve školách. Prvořadým úkolem je proto jednak doplnit vzdělávání „běžných“ pedagogů na vysokých školách o solidní základy speciální pedagogiky (aby byli schopni dobře rozpoznat projevy různých druhů zdravotního postižení a zároveň měli alespoň základní znalost práce s těmito žáky), jednak po celou dobu průběžně organizovat vzdělávání pedagogů v praxi. Nesmí jít jen o jakési krátkodobé kurzy, ale o praktickou průpravu zahrnující řady hospitací na speciálních školách i tam, kde již inkluze probíhá.
  3. Musí být dopředu kvalifikovaně připraven a následně politicky vyjednán odpovídající objem rozpočtových prostředků, a to i s rozpočtovým výhledem na řadu let dopředu.
  4. Nové inkluzivní „aranžmá“ je bezpodmínečně nutno napřed alespoň jeden školní rok pečlivě ověřovat na pilotním vzorku škol. Definitivní podoba plošného rozšíření do všech škol musí vycházet právě z výsledků zevrubného ověřování, aby se mohly ještě v předstihu odstranit všechny problémy, které se logicky v případě tak zásadních změn vždy objeví, i kdyby byla předchozí příprava jakkoli pečlivá.
  5. Teprve když tohle všechno probíhá, lze to vše precizovat v návrhu zákona a navazujících prováděcích předpisů.

A jak na to jdeme u nás v Kocourkově?

  1. Napřed se vše napsalo do zákona. Protože všichni odborníci v oblasti speciální pedagogiky byli již v minulosti z MŠMT spolehlivě „vyakčněni“ (bylo přece potřeba najít tabulková místa pro specialisty na genderovou rovnost a podobná, zajisté mnohem důležitější témata), podoba novely školského zákona tomu plně odpovídá. Kromě medicínského rámce daného objektivními limity příslušného zdravotního postižení byla nesmyslně „odkopnuta“ i kategorie speciálních vzdělávacích potřeb (ta pochopitelně vychází z druhu a stupně toho kterého zdravotního postižení), a rovnou se přešlo ke zcela rozbředlému eintopfu tzv. podpůrných opatření. Žáčky přece nemůžeme diskriminovat tím, že bychom se i jen zmínili o tom, že jeden nedoslýchá, druhý je na vozíčku a třetí neslyší – jediné povolené členění vychází z „potřeby podpůrných opatření“. Že je to úplná „joudovina“? Zkuste to vykládat paní ministryni a jejímu „odbornému týmu“! Zato byrokratická zátěž ředitelů škol a pracovníků poraden bude gigantická: takto „odborně“ vedený velký ouřad si „holt“ jako řešení čehokoli dokáže vymyslet zase jen velký ouřad...

    Jedna obzvlášť veselá „příhoda z natáčení“: paní ministryně nyní objíždí republiku a na setkání s řediteli škol vypráví, že sice ne těžké a střední, ale lehké mentální postižení lze vyléčit. Což je mimochodem asi stejně reálné jako „vyléčit se“ z amputované ruky.
  2. Pedagogické fakulty dále vesele produkují „běžné“ kantory, naprosto „nepolíbené“ byť i jen základními znalostmi specifik vzdělávání žáků se zdravotním postižením. Což je asi podobné, jako by budoucí lékaři neměli povinnou třeba neurologii. Učitelka češtiny pak s vážnou tváří přesvědčuje zoufalou maminku dysgrafika, že kdyby jejího synka nepodrobovala diktátům (což je asi stejné, jako nevidomého zkoušet z barev), diskriminovala by tím ostatní žáky. Novela zákona má začít platit k 1. září 2016, a teprve nyní se rozjíždějí jakási blesková „školení“ učitelů základních škol, pořádaná pracovníky ministerského „výzkumáku“, kteří děti s postižením pravděpodobně nikdy ani nezahlédli.
  3. O opravdu nezbytném objemu finančních prostředků, bez nichž vše zkolabuje hned v začátcích, bude ministryně Valachová teprve jednat s ministrem financí. Který jí je prý „bude muset dát“. Ano, milé děti, a teď se ještě pomodlíme za hodného pana Babiše... Rodiče tedy mají plný nárok na zařazení jakkoli postiženého dítěte do běžné školy, ta má povinnost je bez dalšího přijmout, leč ryze virtuální penízky stále poletují kdesi na obláčku.
  4. Přes naléhavé žádosti řady rodičů dětí zejména s lehkým mentálním postižením o pokusné ověření onoho ministryní vysněného „ráje na Zemi“ odpověděl vysoký úředník ministerstva v tom smyslu, že (přeloženo do lidské řeči) na to není žádný nárok, stěžovat si mohou leda na lampárně, a tudíž ať si všichni ráčí „trhnout“. Nevěříte? Dopis mám k dispozici.
Řada odborníků hovoří proto v souvislosti s plány ministryně Valachové o hazardu se vzděláváním úplně všech. Já však s nimi opravdu nemohu souhlasit: hazard totiž může také někdy vyjít...

Na závěr mám pro vás ale přece jenom dvě dobré zprávy: letošní nástup jara se neodkládá, a vláda ani pro tento rok nehodlá zrušit Vánoce!

Psáno pro magazín Městské části Praha 9 "Devítka"

2 komentářů:

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
16. února 2016 v 0:46  

http://usti.idnes.cz/podezrely-z-vrazdy-mel-byt-v-pastaku-dv8-/usti-zpravy.aspx?c=A160215_162306_usti-zpravy_hrk

Takových je ve školách už teď dost a NIKDO neví co s nimi. Z nápravných ústavů nám je už několikrát vrátili do běžné ZŠ, že si s nimi neví rady.

Skoro nikdo nic nemůže, a kdo může, ten se bojí... Chlapec má práva, poradna stojí za ním a Ty školo, ho motivuj a dej mu šanci.

A ještě jich přibude inkluzí. Takový deprivant ve dvacetihlavé třídě, to je pak pošušňáníčko.

Nejsem svatý - na hovno je to.

Po vraždě ve Žďáru se školy stávají nedobytnými - až paranoidně. Co se změní po tomto?
NIC, protože "Pepik" je beztrestný.

tyrjir řekl(a)...
21. února 2016 v 15:16  

... Učitelé a zřizovatelé jsou názoru, že pořadí aktuálních priorit MŠMT bylo chybně stanoveno. Že je nejprve nutné dát školám a zřizovatelům odpovídající prostředky a podmínky (finanční i organizační nástroje k dosažení cílů společného vzdělávání) a pak lze teprve začít společné vzdělávání uskutečňovat. Udělali jste to bohužel opačně - nechali jste uzákonit něco, co není koncepčně, finančně a organizačně připraveno. Něco, co vážně ohrožuje veřejný zájem na řádném chodu českých veřejných škol a zvýhodňuje víceletá gymnázia a soukromé školy (tedy nespolečné vzdělávání)...

...infringement = vnější zásah za nedodržení něčeho

České školství je, pokud vím, v kompetenci českého státu. Jestliže český stát udělal prostřednictvím MŠMT při čerpání EU dotací pro české školství něco, za co by mu případně ten infringement (vnější zásah za nedodržení něčeho) z Bruselu hrozil, jsou za to jasně morálně i věcně, tj. i právně, zodpovědní ti, kteří to způsobili. Nejsou za to zodpovědné školy a jejich zřizovatelé ani rodiče a děti. Takže ať se o ten případný infringementní prodělek mezi sebou rozdělí třeba MŠMT a jím řízené organizace s nevládnímí organizacemi. Tedy ti, kteří do toho školy a jejich zřizovatele, rodiče a děti zatáhli...

... Došlo myslím ke stavu, za kterého evidentně hrozí poškození veřejného zájmu na ochraně řádné výchovy, vzdělávání a zdraví dětí tím, že MŠMT ČR nevzalo řádně v úvahu úředním postupem podané důvodné připomínky a podněty. Je tu tedy myslím možnost a důvod podat MŠMT nadřízeným orgánům a nezávislému kontrolnímu orgánu (MF, Úřad vlády ČR a NKÚ) Stížnost nebo Podnět k prošetření, zda postup MŠMT ČR (včetně pořadí priorit a efektivnosti jednotlivých kroků) odpovídá zásadám péče řádného hospodáře při přípravě a uskutečňování výchovně vzdělávací koncepce v ČR ...


Viz
http://www.ceskaskola.cz/2016/01/reakce-msmt-na-tz-eduin-ke-spolecnemu.html

...Jsem názoru, že účelnost a efektivnost projektů souvisejících s RVP, KS a tzv. Společným vzděláváním pro všechny děti, které se v současnosti redukuje na tzv. Inkluzi, neodpovídají povinnosti MŠMT pečovat řádně o veřejný zájem na kvalitním vzdělávání v síti veřejných škol a měly tudíž být bez zbytečného odkladu auditovány na MŠMT nezávislým kontrolním orgánem České republiky. Jsem názoru, že tento státní audit účelnosti a efektivnosti využití EU dotací v resortu MŠMT je nutné provést proto, aby se zabránilo dalším škodám vzniklým na základě výše popsaného stavu. ...

Viz
http://www.ceskaskola.cz/2016/02/msmt-zasady-karierniho-radu.html

J.Týř