Ludvík Hovorka: Speciální školy praktické se reálně omezují a zřejmě budou postupně zanikat

Projev v druhém čtení novely školského zákona v Poslanecké sněmovně 11. února 2016. "Stejně tak bych se chtěl ještě zmínit o postavení speciálních škol. Dneska v dnešní době pedagogická a poradenská centra prakticky odmítají jednoznačně dítě doporučit pro vzdělávání ve speciální škole. I děti s mentální retardací navrhují do zapojení do hlavního vzdělávacího proudu. Toto již dnes vede k poškození dětí samotných, kdy ty děti, které mají nějaké mentální postižení, tak propadají již v první třídě. Pokud to tak je, tak samozřejmě to dítě ztratí motivaci a je potom velmi obtížné ho vzdělat, i když by třeba to bylo docela dobře možné ve speciální škole."


Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych se chtěl zabývat § 16, to je právě inkluze, i když současný zákon to neřeší. Ale protože jsem 12 let dělal starostu obce, a konzultoval jsem tyto věci se starosty, tak mají velké obavy z naplňování povinností, které v podstatě jsou dány, resp. práv, které vyplynuly z § 16 odst. 6, a to je, že děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem, na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umožní, a poradenskou pomoc školy a školského poradenského zařízení. Jaksi není problém s tím, aby děti, žáci dostali co nejširší možnosti, ale problém je ten, že zejména malé školy na menších obcích mají problém toto reálně naplnit. Proto si myslím, že v tomto zákoně tak, jak byl řekl bych velmi humánně postaven, aby všichni měli co nejlepší možnosti a začlenění, tak to neodpovídá realitě a možnostem zejména menších škol. Zejména těch, které jsou s počtem žáků 200, 250 si myslím, že není možné zajistit vzdělávání například dítěte, které má nějakou mentální poruchu. Uvědomte si, že takové dítě, že mu nebude stačit jenom asistent, ale že to dítě v tom vzdělávacím procesu dokáže také rušit ostatní žáky a tím se samozřejmě zkomplikuje vzdělávání těch ostatních. Teď třeba nastupují silnější ročníky a dovedete si představit v takové větší třídě, pokud tam bude působit dítě s nějakou mentální poruchou, i kdyby mělo asistenta, nedovedu si představit to jeho vzdělávání v normálním řekněme třídě nebo třídě, kde je 26 dětí plně schopných a to jedno dítě, které je s nějakou třeba i lehkou mentální poruchou.

Myslím si, že i pedagogická veřejnost na to upozorňuje, že je to problém zajistit na našich školách a že ty problémy inkluze jsou těžko řešitelné. Nelze vytvořit zvláštní třídy se speciálními vzdělávacími potřebami. Chybí materiální a prostorové zázemí. Žáci potřebují jiný režim, častější relaxaci, prostory pro psychologa apod. Možná ty prostředky, o kterých mluví paní ministryně, zajistí. Ale to není všechno. Prostě je tady ještě ten jeden moment, a to je vlastně působení té většiny, té třídy a toho jednoho dítěte s tou poruchou. A teď myslím mentální. Protože si dovedu představit, že dítě, které je nějakým způsobem postižené zdravotně, má nějaký handicap, tak se s ním dokáže s pomocí asistenta, s pomocí i těch ostatních dětí vyrovnat. Ale pokud se jedná o nějaký mentální handicap, tak je to samozřejmě daleko složitější a těžší nejenom pro to dítě, ale především pro toho pedagoga. A samozřejmě i pro ten zbytek třídy. Čili domnívám se, že tyto věci by měly být řešeny přiměřeně a starostové zdůrazňuji, že budou mít obrovské problémy toto naplnit. A bude problém i s tím, aby pedagogická veřejnost byla schopna zajistit tyto požadavky § 16 odst. 6.

Stejně tak bych se chtěl ještě zmínit o postavení speciálních škol. Dneska v dnešní době pedagogická a poradenská centra prakticky odmítají jednoznačně dítě doporučit pro vzdělávání ve speciální škole. I děti s mentální retardací navrhují do zapojení do hlavního vzdělávacího proudu. Toto již dnes vede k poškození dětí samotných, kdy ty děti, které mají nějaké mentální postižení, tak propadají již v první třídě. Pokud to tak je, tak samozřejmě to dítě ztratí motivaci a je potom velmi obtížné ho vzdělat, i když by třeba to bylo docela dobře možné ve speciální škole. Speciální pedagogická poradenská centra vydávají pouze doporučující stanoviska, která si každá strana vykládá různě, a vznikají spory mezi rodičovskou veřejností a pedagogickou veřejností. A z důvodu nízkého počtu žáků speciální školy praktické se reálně omezují a zřejmě budou postupně zanikat. I když paní ministryně na školském výboru řekla, že to není pravda, že budou fungovat dál. Ale podle výkladu § 16 a toho, co se má připravit nebo co se má realizovat, tak je reálné, že těch dětí ve speciálních třídách nebo speciálních školách bude daleko méně. A samozřejmě můžeme se tady bavit o nějakém odkladu, dva roky tady zazněl návrh nebo zazní v podrobné rozpravě. Paní ministryně říkala, kdybych to odložila o sto let, tak mi budou všichni tleskat. Já si myslím ale, že i pokud se to odloží o dva roky, tak ten problém za dva roky bude zhruba stejný.

Já si myslím, že možná jsou daleko větší možnosti v městských školách, kde, samozřejmě, jsou daleko větší školy, ti zřizovatelé mají daleko více prostředků než v těch menších školách na obcích, kde jsou počty dětí ve školách do 200, 250 dětí, tam si myslím, že to bude velký problém, a proto si myslím, že by se mělo o těchto věcech jednat a napravit to, co už v zákoně relativně je, a měla by tam být nějaká přiměřenost k velikosti té školy a možnostem škol. To je můj praktický poznatek, který tlumočím na základě požadavku starostů, který mi přednesli a který já jsem i předal paní ministryni. Děkuji za pozornost.