Každý sedmý učitel vytváří vzdělávací materiály; jejich šíření může ale být na hraně zákona

Pro 89 % učitelů jsou veřejně dostupné informační zdroje inspirací pro zvýšení motivace žáků v hodině, o šest procent méně učitelů je využívá jako podklad pro práci s žáky či k diskusi a 13 % učitelů využívá veřejně dostupné zdroje informací k tvorbě vlastních vzdělávacích materiálů. To je výsledek dotazníkového šetření České televize mezi 362 učiteli.

Podle dotazníkového šetření České televize, které se zabývalo využíváním audiovizuálních materiálů ve výuce, hledá 98 % učitelů filmy a videa na internetu. Nejvíce učitelé využívají dokumentární filmy (96 %) či videa dostupná na YouTube.com (93 %). Tyto materiály pak používají přímo v hodině. Šetření ukázalo, že 13 % učitelů je dále upravuje a využívá k tvorbě vlastních vzdělávacích materiálů. “Někdy je to ovšem na hranici autorského zákona,” sděluje Tamara Kováčová, koordinátorka projektu Otevřeného vzdělávání z organizace EDUin.

Vzdělávací materiály tvořené učiteli se mohou stát otevřeným vzdělávacím zdrojem (ang. OER - Open Educational Resources), ze kterého se pak mohou učit i ostatní žáci či studenti. Jenže mnoho veřejně dostupných zdrojů, z nichž učitelé čerpají, není možné upravovat či dále rozšiřovat, protože to autorská práva nedovolují. Tamara Kováčová upozorňuje na limitující faktor, který nedovoluje šířit vzdělávací materiály v rámci učitelské komunity: “Nemožnost z několika fotografií, zvukových záznamů či videí vytvořit další sestřih, který se vztahuje k vyučovanému tématu a dále je pro ostatní sdílet, blokuje ostatním se k materiálům dostat.” Někteří učitelé však s vlastními vzdělávacími materiály pracují v hodinách, šíří je mezi studenty, kolegy, veřejností a není tak mnohdy jisté, zda neporušují autorská práva.

Aby se mohly kvalitní vzdělávací materiály svobodně šířit, musí autor u každé přejaté části dokumentu či fotografie uvést citaci, kdo je původním autorem i s původním názvem. To ale mnohdy nestačí: “Nelze jen sestříhat videa do jednoho nového souboru a uvést názvy originálů. Musí tam být i vlastní práce učitele – autora nového vzdělávacího materiálu. Úryvky z cizích děl nebo záznamů musí být doplňkem k vlastnímu dílu, které ale nespočívá jen ve výběru, uspořádání či sestřihu vybraných příspěvků cizích děl,” radí Adéla Faladová ze samostatného oddělení autorského práva Ministerstva kultury. Pak teprve je možné zveřejnit dílo např. pod otevřenou licencí Creative Commons a umožnit další šíření.

Aliance pro otevřené vzdělávání