Dan Jiránek: Jsme připraveni na společné vzdělávání?

O inkluzi se v České republice bavíme roky. V řadě škol se společně vzdělávají děti s tělesným nebo smyslovým handicapem i děti se specifickými vzdělávacími potřebami.


Rodiče, zpravidla již před vlastním zápisem navštíví školu. Vyjednávají s ředitelkou(ředitelem) zda je daná škola, její styl výuky, její budova pro jejich dítě vhodná. O případné asistenci, kdo zaplatí případně sežene asistenta a tak dále. Není to jednoduché, ale většina rodičů i vedení škol je rozumná a pokud to je v jejich silách snaží se dohodnout. A to i třeba tak, že škola nabídne zprostředkování dohody s jinou školou, která je pro potřeby dítěte vhodnější.

Novelou zákona se tolik nemění, zní hlas ministerstva školství, tolik dětí se společně vzdělává už dnes a žádné problémy s tím nejsou, tak proč drobná změna, která znamená nárok dítěte vzdělávat se v rodiči vybrané škole budí takový odpor? Protože na takovou změnu nejsou dostatečně připraveni ani rodiče, ani učitelé, ani zřizovatelé, kteří zajišťují provoz budov a ani stát. Podle zprávy České školní inspekce více než 2/3 učitelů vidí jako hlavní překážku zlepšování výuky administrativní zátěž (nízké platy jen 1/3). Sníží se administrativa pro ně po zavedení inkluze, ne nesníží, spíše zvýší.

Další část učitelů a i velká část rodičů vidí jako velký problém pro společné vzdělávání vysoký počet dětí ve třídě. Sníží se počet dětí ve třídách pro zavedení plošné inkluze? Ne, nesníží, naopak se zvýší. Do základních škol nastupují silnější ročníky (počty žáků ZŠ rostou ročně o více než 30tis.) Změní se systém financování předem dohodnutým a udržitelným způsobem. Ne, nikoliv, něco snad vyřeší evropské fondy (na jak dlouho) něco státní rozpočet(ano v roce 2016 se s tím počítá, ale pro další léta je v návrhu nula korun).

Jsou vyřešeny právní otázky spojené s plošnou inkluzí, např. je jasná trestní či hmotná odpovědnost učitele, asistenta/asistentů pedagoga, školy jako právního subjektu je vyřešeno pojištění za hmotnou i nehmotnou újmu. Ani náhodou. Více než polovina ředitelek/ředitelů ZŠ by potřebovalo větší podporu v právní oblasti.

A co rodiče. Jsou dlouhodobě připravování na změnu? Obávám se, že také nikoli. Řada rodičů má obavy, že společné vzdělávání bude znamenat zhoršení kvality výuky. Konec konců při zvýšeném počtu dětí ve třídách a nejasném financování v dalších letech kdo by obavy neměl.

Mimo jiné i proto roste počet soukromých základních škol. Namísto očekávané debaty o nutné změně způsobu výuky se v ZŠ vede debata o tom, že pokud rodič nebude mít tolik rozumu, aby pochopil, že jeho dítěti bude nejlépe v nejbližší škole, zasáhne orgán péče o dítě a takovému dítěti nejspíše zajistí lepší a chápavější rodinu. A co zřizovatelé, opravdu je stát přesvědčen o tom, že nejlepší využití finančních prostředků je, aby každá i ta nejmenší a nejstarší školní budova byla uzpůsobena pro výuku dětí s libovolným handicapem?

Ne, nevolám pro zrušení inkluze. Volám po systému, který by ji umožnil. Zatím vidím jen více méně chaotické reakce na všech stranách, způsobené nedostatkem informací a pocitem, že o všem je už rozhodnuto a změna již není možná.

Ing. Dan Jiránek
zastupitel statutárního města Kladna
krajský zastupitel