Stanislav Štech: Zkusme krotit emoce, nevyhrocovat situaci do pohodlných protikladů „zlí a neschopní vs. hodní a rozumní“

Na otázky České školy odpovídá Prof. PhDr. Stanislav Štech, CSc., náměstek člena vlády.


Máte nyní v gesci přípravu zásadních dokumentů k realizaci inkluze a vytvořil jste si pro tuto přípravu vlastní tým. Máme tomu rozumět tak, že standardní postupy za předchozího vedení MŠMT selhaly a byl nutný režim krizového řízení? Bude tento režim pokračovat i nadále?

Příprava dokumentů k aplikaci novely školského zákona v oblasti společného vzdělávání je jednou ze tří priorit současného vedení MŠMT (viz webové stránky ministerstva). V gesci ji má přímo paní ministryně a já jsem koordinátorem řídícího výboru ke společnému vzdělávání. Ten zahrnuje pracovníky několika sekcí (regionálního školství, ekonomické, evropských fondů, legislativní ad.) a několika přímo řízených organizací ministerstva. Důvodem jeho ustavení je, že jde o téma „průřezové“ vyžadující intenzivní spolupráci napříč těmito sekcemi a organizacemi. Výbor ale skutečně vznikl i proto, že dosavadní práce nepostupovaly dost rychle a koordinovaně. Práce této skupiny budou pokračovat v dosavadním režimu i v r. 2016.

V diskuzích na České škole je kritizována role různých neziskových organizací a spolků, které měly na přípravu inkluze podle všeho větší vliv než odborníci z praxe. Projevilo se to i na konferenci ŠKOLA PRO BUDOUCNOST, BUDOUCNOST PRO ŠKOLU. Je tento stav dlouhodobě udržitelný?

Toto tvrzení není podloženo fakty. K přípravě vyhlášky k provedení par. 19 a 16 novely, stejně jako úpravy RVP ZV byli kromě zástupců neziskových organizací zváni i představitelé odborných asociací učitelů, speciálních pedagogů a psychologů ve školství. Dvě kola velmi rozsáhlého připomínkového řízení jim dala maximální prostor k vyjádření jejich stanoviska. Jedna z prvních diskusí o pracovní podobě vyhlášky se odehrála na půdě Asociace speciálních pedagogů. O větším vlivu neziskovek tedy těžko hovořit. Pokud jde o zmiňovanou konferenci, ta je právě konkrétním dokladem nepodloženosti Vašeho tvrzení. Jak hlavní plenární vystoupení, tak kulatý stůl vždy respektovaly poměrné zastoupení odborné asociace (za ředitele základních škol řed. Němeček), nevládních organizací (ČOSIV K. Laurenčíková) a MŠMT (moje osoba). U kulatého stolu tomu bylo podobně.

Obavy ze škol vyústily v odmítnutí stávajícího postupu přípravy realizace inkluze již třemi krajskými zastupitelstvy. A to i po řadě spanilých jízd paní ministryně do krajů. Můžeme to brát jako selhání dosavadní informační kampaně?

Ano, tři krajská zastupitelstva přijala výzvu požadující odložení realizace společného vzdělávání, a to v rozporu s novelou zákona, která nám ukládá její aplikaci od 1. 9. 2016. Uvedená otázka sice podprahově sugeruje masové odmítání a neúspěšnost ministerských argumentů („již tři zastupitelstva“ a to „i po řadě spanilých jízd“). Korektní popis je však následující: v šesti krajích, které ministryně navštívila, resp. se kterými diskutovala, se žádné takové poplašné zprávy nešíří. Atmosféra se pokaždé v diskusi zklidnila a odpovědi na bezprostředně kladené otázky ukázaly na nepodloženost apokalyptických mýtů šířených v médiích. Ony tři kraje jsou právě ty, ve kterých setkání ministryně se zřizovateli, zastupiteli, řediteli škol a učiteli proběhnou až v lednu. Informační kampaň ke společnému vzdělávání považuji za bezprecedentně širokou, otevřenou a podrobnou. Uvítal bych odkaz na jakoukoli podzákonnou normu v minulosti, ke které byla vedena kvalitnější a podrobnější informační kampaň, abychom se mohli poučit.

V této souvislosti ještě jedna otázka: proč nebyly publikovány audiozáznamy a zápisy diskuzí paní ministryně s pedagogickou veřejností v krajích?

Nevím, tato otázka nemíří na MŠMT, ale na organizátory těchto setkání. Snažíme se v rubrice Nejčastěji kladené otázky na stránkách MŠMT reagovat nejen na dotazy, které průběžně docházejí na ministerstvo a odpovědi zveřejňovat, ale průběžně na ně zařazujeme i otázky vznesené na těchto setkáních. Má-li otázka podprahově sugerovat obavu MŠMT ze zveřejnění obsahu a atmosféry těchto diskusí, musím říci, že by nás jejich zveřejnění spíše potěšilo.

V trojúhelníku rodič dítěte se SVP - poradenské zařízení - ředitel školy jsou stále nejasné kompetence. Některé spolky rodičů tvrdí, že o integraci budou rozhodovat rodiče a ředitelé budou muset jejich rozhodnutí respektovat, protože podpora bude nároková. V konkrétním případě ale nemusí nárokové finanční prostředky stačit, protože například asistent pedagoga nebude k dispozici nebo bude chybět další učebna v případě potřeby snížit počet žáků ve třídě. Jak má pak ředitel postupovat, když je vlastně za vše ve škole odpovědný?

Práva a povinnosti rodiče a žáka jsou taxativně určena školským zákonem, v § 21 a 22. Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami pak upravuje § 16 školského zákona, respektive §19. Zákon a následně připravovaná prováděcí vyhláška se tedy musí pohybovat v mezích školského zákona a respektovat i občanský zákon, ustanovení o rodině. Ze všech ustanovení vyplývá, že zákonný zástupce žáka musí i při volbě vzdělávání postupovat v nejlepším zájmu žáka. To znamená, že od září stejně jako v minulosti ve spolupráci se školským poradenským zařízením, které posoudí, jaká je potřeba úprav jeho vzdělávání. Poradenské zařízení ve spolupráci se žákem, respektive jeho zákonným zástupcem a následně se školou, doporučí úpravy průběhu vzdělávání žáka v jeho zájmu. Tj. školské poradenské zařízení bude podpůrná opatření navrhovat vždy v komunikaci se školou i rodinou.

Rozhodnutí tedy nebude jednostranně na rodině, ale ani na poradenském zařízení a ředitel školy se nebude „podřizovat“. Rozhodnutí o podpoře žáka musí odpovídat jeho speciálním vzdělávacím potřebám a musí být se školou dohodnuto tak, aby se zvolila varianta podpůrných opatření, která bude přiměřená a realizovatelná v dané škole. Rodič pak postupuje podobně jako škola v souladu se zákonem. Podpůrná opatření jsou hierarchicky rozčleněna v pěti stupních podle míry a povahy postižení, aby bylo možné zvolit opatření nejvhodnější pro daného žáka. I když jsou podpůrná opatření nároková, rozhodně to neznamená, že žák musí dostat vše, co je uvedeno v daném stupni, pokud to žák nebude potřebovat.

Dalším diskutovaným problémem je kapacita poradenských zařízení. Jak bude řešena? Nehrozí zde kolaps systému?

Kapacita školských poradenských zařízení je v některých regionech již nyní nedostatečná, zvláště pokud jde o jejich obsazení plně kvalifikovanými odborníky (psychology, speciálními pedagogy). Z těchto důvodů MŠMT zpracovalo analýzu obsazenosti pracovišť, skladby pracovníků a průměrného počtu „obsloužených“ klientů. V první etapě je v roce 2016 připraveno navýšení počtu pracovníků o 10%.

Paralelně s přípravou inkluze se připravuje reforma financování regionálního školství, kariérní řád, povinný předškolní ročník MŠ a další změny. Všechny tyto zásahy nejsou evidentně provázány a nejde o komplexní a promyšlený systémový zásah. Nehrozí tu destabilizace celého systému v situaci, kdy MŠ a ZŠ absorbují silné populační ročníky a v řadě regionů nepředcházela podpora ze strany zřizovatelů a krajů?

Nevím, z čeho lze soudit, že nejde o promyšlené a komplexní zásahy. Základní priority koaliční vlády v oblasti regionálního školství jsou známy od února 2014 a jasně drží linii otevření mateřských a základních škol všem žákům při zachování co nejvyšší kvality vzdělávání. To předpokládá nejen proinkluzivní opatření, ale hlavně zlepšení podmínek pro práci učitelů. Proto i teze pracovních materiálů k reformě financování uvažují o takové úpravě, která nebude zvýhodňovat velké školy s vysokým počtem žáků. Proto chceme i přijímací zkoušky využívat více než dosud ke kurikulární analýze a k cílené didaktické a metodické podpoře učitelů. Proto také chceme kariérní řád orientovat více na profesní růst učitele a vytvoření podmínek ne pro další byrokratické zaplňování škol novými „pozicemi“, ale pro učitele užitečným dalším vzděláváním, za které budou náležitě odměněni. Proto usilujeme o výraznější navýšení mzdových prostředků do regionálního školství. Jde o linii, na které byla koaliční shoda. Důsledné prosazování koncepce „rovné šance na kvalitní vzdělání všem“ by jistě vyžadovala i některé další, třeba nepopulární kroky.

Při modifikaci RVP ZV po zrušení přílohy LMP se ignoruje potřeba revize celého RVP ZV. Revize RVP zastavil před lety ministr Dobeš a od té doby se zřejmě na komplexní revizi nepracuje. Máme tomu rozumět tak, že se od tohoto prvku školské reformy ustupuje? Jaký je záměr MŠMT?

Ano, je pravda, že současná úprava RVP ZV po zrušení přílohy LMP je vedena především potřebou zajistit aplikaci inkluzivních paragrafů novely školského zákona. Přitom se však potřeba komplexní revize neignoruje. Všude ve světě se dnes diskutuje o tom, zda podřízení učiva obecným kompetencím zhruba po r. 2000 nevyžaduje určitou korekci. Záměrem MŠMT je po zvládnutí současné vlny legislativních norem věnovat se ve spolupráci s učiteli, didaktiky a pedagogickým výzkumem naplno i kurikulární problematice, tedy i revizi celého RVP.

Vytvořilo si MŠMT na základě dat, které má k dispozici, nějaký model průběhu inkluze? Existují nějaké scénáře dalšího vývoje? Jsou již známy regiony, kde můžeme očekávat problémy a zvláštní intervence?

Z dat, která průběžně shromažďujeme, víme, že největší problémy mohou nastat v krajích s větším počtem vyloučených lokalit a dále tam, kde je špatná dostupnost spádových běžných škol. Modely inkluze byly ověřovány již v předchozích letech na školách, které se zapojovaly do projektů, jako byl například projekt Střediska integrace menšin (SIM), Centra podpory inkluzívního vzdělávání (CPIV) nebo Systémová podpora inkluzívního vzdělávání (SPIV). Za ověřování inkluzívního modelu lze nakonec považovat i projekty podporující školní psychology a školní speciální pedagogy- VIP Kariéra a projekty na něj navazující.

Všechny ukázaly na nutnost personální i materiální podpory škol v případě vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a na potřebu vytvořit na každé škole strategii přijetí inkluzívního modelu vzdělávání všemi aktéry, které je nepovede ke snižování jeho kvality. V průběhu tří let tak byl v praxi na stovkách škol ověřen například model Školního podpůrného programu. Dosavadní model integrace byl založen zejména na nejisté podpoře asistenty pedagoga, kteří ale ne vždy řeší podstatu problému. V uvedených projektech byla doložena jak potřebnost snížení počtu žáků ve třídě, tak úprav kurikula, včetně výstupů z učení, dále možnost upravit skladbu vyučovaných hodin, včetně možnosti posílení výuky některých předmětů (například navýšení počtu hodin výuky českého jazyka, matematiky atd.). Výsledkem je i nový přístup ke vzdělávání žáků neslyšících, kdy se dosud vše řešilo pouze na základě ochoty a tvořivosti škol. Obavy, že od září školy zahltí žáci se závažnými postiženími, jsou liché.

Víme, že proces inkluzivního vzdělávání u nás začal již v roce 2005. Víme, že přináší pozitivní výsledky, pokud školy chtějí tuto cestu nastoupit a dokáží si vytvořit podmínky pro vzdělávání těch žáků, které lze i přes jejich zdravotní nebo jiné obtíže ve školách vzdělávat. Novela tedy přináší zákonný rámec a možnosti financování, které svoji normativností zaručí, že opatření mohou být naplňována. Inkluzivní principy pak musí respektovat především kvalitu vzdělávání. Uvědomujeme si, že musí být zkvalitněno i další vzdělávání pedagogů, posílen poradenský systém a že by bylo potřebné do škol dostat speciální pedagogy ve větší míře, než je tomu dosud.

Jsou už nějaké odhady počtů žáků se SVP, kteří budou v následujícím školním roce přecházet na běžné ZŠ v jednotlivých regionech?

V této chvíli nemůže na tuto otázku spolehlivě odpovědět nikdo. Vše bude záviset na vůli rodiče, doporučení ŠPZ a také možnostech školy. Více budeme vědět v průběhu prvního pololetí 2016, kdy mají ředitelé škol do 31. 5. zjistit počty rodičů, kteří chtějí zařadit své dítě se SVP do běžné školy a budou žádat o Doporučení ŠPZ. Z analýz za posledních 5 let vyplynulo, že počet žáků se speciálními vzdělávacími potřebami se pohybuje dlouhodobě kolem 4 %.

Proč se nepilotují intervence nejprve v několika vybraných okresech? Nepřinesla by takováto potřebnou zpětnou vazbu před plošným zavedením?

Pilotní šetření jsou obvykle užitečná, když se zavádí něco radikálně nového. Jak se uvedl v odpovědi výše, v uplynulých zhruba 7 letech bylo realizováno několik projektů financovaných z evropských fondů, které se různými aspekty inkluze zabývaly a ověřovaly je (např. SIM, RŠPP, CPIV, SPIV). Navíc, musíme zdůraznit, že vyvolávání dojmu, že jsme ve společném vzdělávání úplně na začátku a půjde o jakýsi obrovský šokový třesk, je v rozporu se skutečností. Již dnes se v běžných školách vzdělává podle RVP ZV (bez přílohy) cca 3 500 žáků s LMP. A to bez nároku na různá podpůrná opatření ze státního rozpočtu. A z reakcí ředitelů takových škol víme, kde jsou největší překážky a problémy, kterým dnes musíme věnovat pozornost. Nicméně, od podzimu 2016 plánujeme monitorovat průběh aplikace konceptu společného vzdělávání podle novely a reagovat na zjištěné potíže (které musejí nastat jako u každé změny).

Podle nedávno zveřejněných statistik OECD jsou čeští učitelé velmi špatně placeni. Na vyrovnání jejich platů na průměr zemí OECD by bylo potřeba zhruba 30 miliard Kč ročně. Náklady na realizaci plošné inkluze se odhadují na 10-15 miliard Kč ročně. Navýšení rozpočtu rezortu v této výši není asi reálné. Prostředky OP VVV jsou omezené jak výší, tak časem. Můžeme tedy očekávat zhoršování situace a poté skokové zhoršení po skončení OP VVV?

Ano, tyto statistiky známe a považujeme současný stav za nepřijatelný. Aspoň výraznější přiblížení platů českých učitelů průměru zemí OECD (v relaci k HDP v zemi) by znamenalo po dobu 5 let zvyšovat rozpočet na platy v regionálním školství o 5 mld. Kč ročně. Záměrem MŠMT je učinit tuto otázku vládní prioritou a udělat pro faktické zlepšení maximum. Nicméně, náklady na „plošnou inkluzi“ (přiznám se, že nevím, co to přesně znamená), které uvádíte, jsou zcela nepodložené jakýmkoli ověřitelným výpočtem. Zatím se pohybujeme v odhadech, které jsou výrazně pod touto částkou navíc zcela jistě rozloženou v čase.

Na závěr mi dovolte popřát Vám i čtenářům České školy pěkný nový rok a hodně osobního i pracovního uspokojení v něm. A vyslovit jedno přání – zkusme krotit emoce, nevyhrocovat situaci do pohodlných protikladů „zlí a neschopní vs. hodní a rozumní“ a více se vzájemně snažit porozumět situaci na základě podložených informací.