Z článku Stáni Seďové v Novinky.cz vybíráme:
„Od malička jsme věděli, že dcerka je jiná. Už ve školce říkala, že se tu nemůže dostatečně věnovat svým projektům, protože je nutí chodit po obědě spát. Odborníci nás posílali od čerta k ďáblu,“ svěřila se Právu Lucie, matka desetileté dcery.
„Dostali jsme několik diagnóz včetně ADHD a až vlastně na začátku čtvrté třídy padla diagnóza Aspergerova syndromu, lehká forma poruchy autistického spektra,“ pokračovala Lucie.(...)
„Vedení školy dokonce nabylo dojmu, že je vyléčená. Což je samozřejmě nesmysl, ale myslím, že je to důkaz a naděje i pro ostatní rodiče. Stačí málo: jen správný přístup učitele,“ tvrdí paní Lucie ze středních Čech.
20 komentářů:
Příšerný nadpis - novináři neumí česky?
1/Zvýšený počet diagnoz je dán tím, že se nám diagnostika a poznání jednotlivých poruch za poslední léta hodně zlepšily. Když jsem začínala, skoro žádné dítě nebylo autista.Ne proto,že by nebyli, ale nikdo je numěl diagnostikovat.
2/Na druhou stranu snaha některých rodičů "překrýt" lenost svých dětí opravdu existuje. Jaké procento to je se těžko odhaduje.Rozhodně to však není výmysl učitelů.
Když jsem začínala, skoro žádné dítě nebylo autista.
Ne proto,že by nebyli, ale nikdo je neuměl diagnostikovat.
Celý život se cítím nějak divně.
Myslíte, paní Karvaiová, že má smysl se tím v mém věku ještě nějak zabývat?
Ne ,kašlete na to.Je vám určitě takhle dobře.
Kolego Pytlíku, nevzdávejte to a nechte si vystavit papír. Třeba dostanete asistentku. Teď jsou i různě specializované.
Možná by se našla i choroba z povolání. Třeba se dozvíte i něco, co jste o sobě dosud nevěděl.
Na druhé straně buďte rád, že se zřejmě lišíte od některých jiných pilných pedagogických glosátorů. Ti o sobě nepochybují, ba častokrát ani nepochopí, že berou-li svá vyjádření vážně, jsou spíše k pobavení.
již na Tebe pohlédlo Boží oko stáří?
1.Máš moře času, ale žádný nápad, co s ním.
2. Posadíš-li se někde v parku na lavičku, aby ses kochal krásou přírody, usneš.
3. Budou se ti čím dál víc líbit ty mladší , ale budou tě uhánět jen staré báby.
4. Když si budeš chtít pořídit něco na sebe, budeš poslouchat řeči, že už to neunosíš a do rakve se ten ohoz nehodí.
5. Pánbůh ti najednou vezme síly, ale nějaké choutky ti ještě ponechá.
6. Budou ti říkat pamětník právě v době, kdy začneš ztrácet paměť.
7. Budeš mít víc času na čtení, ale na konci stránky už nebudeš vědět, o co v ní šlo.
8. Budou ti licoměrně říkat, jak dobře vypadáš, jako by nevěděli, že máš doma zrcadlo.
9. Všechny boty tě budou buď tlačit nebo se ti budou zouvat.
10. Lžíci na obouvání budeš potřebovat metr dlouhou.
11. Čím méně budeš mít zubů, tím budeš kousavější.
12. Ať ti uvaří k jídlu cokoliv, dostaneš pálení žáhy, zácpu nebo průjem.
13. Vlasů budeš mít sice ještě dostatek, ale na menší hlavu.
14. Do vany polezeš po hlavě, protože neohneš nohy.
15. Budeš mít moře zkušeností, ale nikdo o ně nebude stát.
16. Když si budeš chtít v trafice koupit denní tisk a upadne ti dvacetikoruna, budeš nejdřív dělat, že si oprašuješ koleno, pak lýtko a pak ti rupne v zádech, čímž tvé ohýbání skončí a minci vzteky kopneš do kanálu.
17. Budeš čůrat tak často a tak dlouho, že se skoro nebudeš mít čas napít.
18. Budeš mít mnoho brýlí: na dálku, na blízko, na šířku, bifokální, trifokální a pak ještě jedny - pomlácené, okousané s jednou nožkou; pouze ty najdeš a budeš jimi jakžtakž vidět.
19. Mimo domov strávíš více času v čekárně u doktora nežli v hospodě,na fotbale a na schůzi filatelistů dohromady.
20. Doma pak proválíš hodně času v posteli nikoli však kvůli odpočinku či rozkoši, ale proto, že se zrovna nebudeš moci zvednout.
21. A až ti někdo přijde přát, aby ses dožil stovky, pošleš ho do ...
Pozn.
Jestliže sis na více než jedenáct bodů odpověděl kladně,tak na tebe Boží oko stáří již pohlédlo…
Jsem seenager (senior teenager)
aneb předčasný důchodce (důchodce mladistvý)
1.Mám všechno, co jsem chtěl jako teenager, s pouhým 40-ti letým zpožděním.
2.Nemusím chodit do školy nebo do práce.
3.Dostávám peníze (důchod).
4.Nemám zákaz vycházení. 5.Nikdo nekritizuje můj delší vlas
6.Mám občanku, která mi umožňuje vstup do barů a hospod.
7.Mohu jíst jen samé hamburgry a žemle 8.Mám řidičák a vlastní auto.
9.Mám navíc vlastní PC.
10.Lidé, se kterými se stýkám, se nebojí otěhotnění.
Život je prostě skvělý!
Když jsem začínala, skoro žádné dítě nebylo autista.
Celý život se cítím nějak divně.
Máte-li, pane kolego, auto, potom jste autista.
Třeba se cítíte divně, protože nemáte to správné auto.
ad Jana Karvaiová: 14. ledna 2016 11:26
Příšerný nadpis - novináři neumí česky?
Tak si říkám, paní Karvaiová, jestli se ostatní novináři náhodou necítí dotčeni Vaším nepřiměřeným zobecňováním...
Přečetla jsem si znovu knížku Extrémní osamělost paní primářky Růženy Nesnídalové, která byla naší největší odbornicí na tuto problematiku.
Uvedu 2 citáty z této knížky.
„Autismus znamená uzavřenost do sebe. Na naše pacienty se hodil popis autistických dětí podle Kannera, neboť u nich byla porucha schopnosti kontaktu pozorována od narození.
Kolik případů časného autismu jsme viděli?
Za těch 12 let od r. 1973 jich mezi stovkami a tisíci dětí na klinice v Plzni a pak v psychiatrické poradně v Praze bylo 20, u kterých byly v ý z n a č n é a u t i s t i c k é r ys y. V průběhu vývoje však u některých dětí došlo k podstatným změnám. U deseti dětí jde o vrozenou slabomyslnost těžšího stupně, která měla v prvních letech života řadu příznaků popisovaných u Kannerova časného dětského autismu. Dvě děti je možno označit jako autistické psychopaty a u jedné dívky pravděpodobně přece jen šlo o dětskou schizofrenii. Jen šest dětí zatím snese měřítko Kannerova časného dětského autismu stále. “
Nesnídalová, R., Extrémní osamělost. Praha: Portál 1995, s. 41.
Rovněž „objevitel“ autismu Leo Kanner považoval toto postižení za velmi vzácné.
Postupně do roku 1943 našel mezi dětmi přiváženými k němu i z velké vzdálenosti celkem jedenáct dětí, které mohl označit jako děti s vrozenou neschopností vytvořit obvyklý afektivní kontakt mezi lidmi. Tuto charakteristickou neschopnost vstupovat do vztahu s jinými lidmi nazval Kanner „extrémní autistickou osamělostí“. Zdůraznil, že se tento rys projevuje už v raném dětství , a proto mu dal název „early infantile autism“.
(Nesnídalová,c.d. s. 16- 17)
Jédinej světe, tak já se dotkla novinářů. V poslední době denně najdu nějaký mluvnický paskvil či neadekvátní vyjádření, popř. "bleskovský" nadpis. Je rozdíl, jestli někdo občas vysekne chybu tady v diskusi a jestli se pustí do médií články, které mají být redigované, opravené.
No, hlavně že o učitelích se píše neozobecněně.
tak co,nico,již na tebe pohlédlo oko stáří?tady už žádný papír nepomůže.....
Kdož jsi mé stáří, pozvu Tě dál.
Ani tak jsem si nestýskal nad pokročilejším věkem, jako nad celoživotním pocitem, že se vymykám. Třeba to moje až chorobné lpění na spravedlivosti hodnocení pokroku žáků...
Vytvořil jsem si klasifikační systém, který v souladu se školním řádem až podivuhodně věrně a především transparentně odráží kvalitu práce žáků. Má ovšem jednu zásadní vadu, nezohledňuje společenské postavení rodičů žáka. Sebevražedný počin.
Nebo, sedím ve sborovně a mám halucinace. Dnes se mi zdálo, že slyším nějakého otce, jak říká, že mu ani tak nejde o známky, jako o to, co synek umí. Málem jsem se zhroutil. Nejvyšší čas zajet do Bohnic, ať vím, kam spjeji.
laimes28: Díky za 21bodový výčet symptomů stáří. Je mi 64 a naplňuji jeden. Růžové brýle nosím od malička. Furt cvičím, jak se jich zbavit, a jde mi to jak psovi pastva. Včera mi při koupi rybářských papírů poprvé řekli, že už nemusím platit 800,- Kč za neodpracované brigády. Taky dobrý. Mám nové polarizační brýle, abych lépe vidėl pod hladinu. Přeju všem učitelům hodně optimismu a sil v jejich nelehkém boji o stavovskou důstojnost. J.Týř
nico,s nějakým vděkem od nikoho nepočítej, ale mě osobně potěší,když tu a onde,prodavačka v obchodě,zdravotní sestra,řidič mhd,pošťačka,na úřadě,na otk apod. narazím na bývalou žačku či žáka,oni si samozřejmě myslí,že si je člově pamatuje (všechny za to roky na šesti školách,a je příjemné že se chovají stylem "panu učiteli s láskou :zdrav. sestra mě bodne s úsměvem a zeptá se jestli neomdlívám,prodavačka vybere rohlík i chlebík čerstvý a když ukážu neznale na včerejší buchtu zavrtí hlavou a dá tu čerstvou vedle,řidič zabrzdí,počká až vstanu "nespěchejte pane učitel"a pomalu vystoupím a nepřirazí mi šos a naopak když je třeba přibrzdí a počká,pošťačka cinkne a čeká a čeká než sejdu se schodů,a ne že foukne lístek venku do dchránky a mazej si zítra na hlavní poštu (kde je 12 schodů a čeká se půl hodiny vestoje)úřednice vyřizující věci mile a promptně,a i na parkovišti hypáče mne potěší,když tlačím prázdný košík a ozve se "ukažte pane učiteli,já to tam odvezu",tak to niko je to jediné a skutečné ocenění tvé pedagogické práce,takže si s uspokujením samoovulaučně řeknu "asi jsem zas nebyl tak špatná kantor"
"asi jsem zas nebyl tak špatná kantor"
Uff. To jste mi, pane laimesi, nastavil hodně bolestné zrcadlo. Stává se mi to občas také, ale spíš u bývalých žáků ke třicítce věku a výše. I jejich rodiče se chovají zpravidla přátelsky. Logicky dovozuji, že jsem se jako učitel posledních osm, deset let ale ukrutánsky zhoršil.
p.s. jo nico a ještě se ti pochlubím,,že i dva ! ! ! rodiče mně projevili vděčnost za mé pedagogické působení! ! ! .....ovšem ne jak si to ty představuješ,ale " díky pane učitel,občas na vás s klukem vzpomínáme,jak jste mu dal tehdy po hubě,já byl tehdy v cizině a moja na něj nestačila,a díky vám nakonec nejenže nepropad ale dotáh to až na vysokou", a těch pár výchovnách facek někdy před 15ti lety se projevilo třicetitisícovou slevou na autě od taťky autorizovaného prodejce....takže tak
...jo časy se změnily ,dneska kdybych dal osmákovi po hubě tak mě vyhodí,zažalujou a možná bych byl i 20 sec ve zprávách
Co se týče jmen, je možné už během praxe uplatňovat zásadu předběžné opatrnosti. Několikrát jsem ji žertem aplikoval takto: Hochům jsem jednotně říkal "Milý Béďo" a děvčatům "Milá Zinajdo Pavlovno". Celkem to fungovalo :)))
Že by někde někdo přišlápl vzteklému knírači ocásek???
Okomentovat