Děti s lehkým mentálním postižením zná veřejnost většinou podle jejich diagnózy jako např. děti s poruchami autistického spektra, s Downovým syndromem nebo jazykovými poruchami. Jde o děti, které ve většině předmětů významně zaostávají za vrstevníky v předepsaných úrovních dosaženého vzdělání. Vyžadují zejména konzistentní odborný přístup napříč učitelským sborem, tj. nestačí mít v týmu jednoho odborníka, ale přijmout za své speciální strategie ušité na míru konkrétním studentům.
Důležitá je také spolupráce s domovem žáka. Bez konzistentního přístupu se handicapovaní žáci cítí izolováni a frustrování, což vede k problémovému chování. Zapotřebí je proto také spolupráce mezi školami prvního a druhého stupně. Pokud jsou již na prvním stupni přijata opatření, která vedou k izolaci dítěte od jeho vrstevníků, nelze předpokládat kvůli jeho špatným návykům okamžité začlenění po změně školy, spíše bude vyžadovat pozornost v negativním slova smyslu.
Autoři článku, oba odborníci na speciální vzdělávání dětí se zvláštními potřebami, také varují před absolutním uplatněním lékařských zpráv a zpráv odborníků, které často reagují pouze na momentální potřeby dítěte při vyšetření a ty mohou být ovlivněny spoustou dočasných faktorů. Zprávy je třeba respektovat, ale zároveň by se jejich doporučení měla přizpůsobit konkrétním situacím a potřebám žáka. Důvěra by měla být vložena do členů sboru, kteří s dítětem pracují nejintenzivněji, nejčastěji tedy do asistenta učitele pro konkrétního žáka.
Naopak by nemělo docházet k přílišnému spoléhání na asistenta žáka v celkové integraci – učitel by měl s asistentem úzce komunikovat a spolupracovat, aby nebyla pro žáka se speciálními potřebami vytvořena „třída ve třídě“ a asistent nebyl pouhým hlídačem. Žádoucí je podle autorů také navázání spolupráce jednoho žáka s více asistenty, aby bylo postupně dosaženo nezávislého učení se. Přestože je debata o vhodnosti inkluzivního vzdělávání emotivní, autoři jsou přesvědčeni, že inkluze je možná, není však vhodné aplikovat jedno konečné řešení na všechny žáky s jejich různorodými potřebami.
Zdroj: SedEc
Výběr ze zpráv, novinek a zajímavostí ve vzdělávání provedlo výzkumné oddělení společnosti Scio.
3 comments:
Stačí mrknout na vzdělávací systém Rakouska, Německa,...Mám obavy, že mentalitou jsme někde blízko Německa, Rakouska. Implantovat něco na dobře fungující systém je politická bezohlednost vůči dětem s LMP. Jednou vzor ve Švédsku - množiny, podruhé ve Finsku a Francii - RVP, potřetí v Anglii - inkluze,...Ode zdi ke zdi.
Ode zdi ke zdi
...se mlátíme hlavou v předsíňce.
............Děti s lehkým mentálním postižením zná veřejnost většinou podle jejich diagnózy jako např. děti s poruchami autistického spektra, s Downovým syndromem nebo jazykovými poruchami. ..............
To si soudruzi z GB trochu popletli. Děti s LMP jsou postižené mentálně.Motat do toho autismus nebo jazykové poruchy je kravina, DS je většinou již střední mentální poruchou.Teď píšu o tzv. čistém LMP. LMP mohou být samozřejmě i lidé s dalšími vadami, pak se píše o kombinovaných vadách.
Tak drobátko o systému školství v GB něco vím, mám několik znáných zde žijících a jejich děti mají tu čest chodit do škol.Ty elitní samozřejmě nikoho neinkludují.A jestli inkluze znamená, že ve třídě sedí děti kolem 11 let a dokola opakují - a dog, a cat... a všichni se usmívají, tak tomu říkám úroveň péče. Kdepak, kam my se hrabem...
Post a Comment