Otázky a odpovědi ke společnému vzdělávání: Prosím o informaci, jak je řešena zákonem integrace - rozhodují rodiče nebo školská poradenská zařízení? V tisku lze stále najít oba názory.

Odpověď:

Podle občanského zákona a ustanovení o rodině je zřejmé, že za nezletilého žáka jedná ve věci vzdělávání jeho rodič, a to vždy v zájmu žáka. Školské poradenské zařízení navrhuje nejvhodnější vzdělávací cestu pro žáka se speciální vzdělávací potřebou a jeho úkolem je vždy jednat v zájmu žáka, tedy aby zvolená cesta byla také zárukou kvalitního vzdělávání žáka. Pokud jsou obě strany ve shodě, pak je vše v pořádku. Pokud ale jedna ze stran (obvykle rodič) chce, aby dítě bylo vzděláváno například ve speciální škole (dnes podle odst. 9 §16 ŠZ), a není k tomu důvod, pak může do vzájemného jednání vstoupit OSPOD nebo může žadatel o vyšetření (rodič, zletilý žák) požádat o revizi doporučení ke vzdělávání žáka.

Zdroj: MŠMT (Upozorňujeme čtenáře, že odkazovaná stránka MŠMT se průběžně mění.)

Poznámka redakce:

Srovnejte s odpovědí Stanislava Štecha v interview na České škole.

V trojúhelníku rodič dítěte se SVP - poradenské zařízení - ředitel školy jsou stále nejasné kompetence. Některé spolky rodičů tvrdí, že o integraci budou rozhodovat rodiče a ředitelé budou muset jejich rozhodnutí respektovat, protože podpora bude nároková. V konkrétním případě ale nemusí nárokové finanční prostředky stačit, protože například asistent pedagoga nebude k dispozici nebo bude chybět další učebna v případě potřeby snížit počet žáků ve třídě. Jak má pak ředitel postupovat, když je vlastně za vše ve škole odpovědný?

Práva a povinnosti rodiče a žáka jsou taxativně určena školským zákonem, v § 21 a 22. Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami pak upravuje § 16 školského zákona, respektive §19. Zákon a následně připravovaná prováděcí vyhláška se tedy musí pohybovat v mezích školského zákona a respektovat i občanský zákon, ustanovení o rodině. Ze všech ustanovení vyplývá, že zákonný zástupce žáka musí i při volbě vzdělávání postupovat v nejlepším zájmu žáka. To znamená, že od září stejně jako v minulosti ve spolupráci se školským poradenským zařízením, které posoudí, jaká je potřeba úprav jeho vzdělávání. Poradenské zařízení ve spolupráci se žákem, respektive jeho zákonným zástupcem a následně se školou, doporučí úpravy průběhu vzdělávání žáka v jeho zájmu. Tj. školské poradenské zařízení bude podpůrná opatření navrhovat vždy v komunikaci se školou i rodinou.

Rozhodnutí tedy nebude jednostranně na rodině, ale ani na poradenském zařízení a ředitel školy se nebude „podřizovat“. Rozhodnutí o podpoře žáka musí odpovídat jeho speciálním vzdělávacím potřebám a musí být se školou dohodnuto tak, aby se zvolila varianta podpůrných opatření, která bude přiměřená a realizovatelná v dané škole. Rodič pak postupuje podobně jako škola v souladu se zákonem. Podpůrná opatření jsou hierarchicky rozčleněna v pěti stupních podle míry a povahy postižení, aby bylo možné zvolit opatření nejvhodnější pro daného žáka. I když jsou podpůrná opatření nároková, rozhodně to neznamená, že žák musí dostat vše, co je uvedeno v daném stupni, pokud to žák nebude potřebovat.