Klára Šimáčková Laurenčíková: Reakce na dopis Martina Odehnala poslancům k tématu inkluzivního vzdělávání

Předtím, než pan Odehnal začne děsit rodičovskou a pedagogickou veřejnost, měl by si nastudovat upravený Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání a příslušné novelizované právní předpisy, aby nešířil nepravdivé informace.


Informace o tom, že zrušením přílohy k rámcovému programu pro základní vzdělávání by měli žáci s lehkým mentálním postižením od 1.9. 2016 dosahovat stejných výsledků jako žáci bez tohoto postižení, je lživou a poplašnou zprávou, za kterou by měl pan Odehnal nést důsledky. Je-li jeho cílem vzbuzovat paniku v rodičích a učitelích, pak se mu to daří, ovšem takový cíl je zavrženíhodný. Pokud by si pan Odehnal skutečně přečetl upravený RVP ZV a nevycházel jen ze svých dojmů, zjistil by, že upravené očekávané výstupy odpovídající svou náročností očekávaným výstupům přílohy pro vzdělávání žáků s LMP se staly integrální součástí RVP. U každého vzdělávacího oboru (předmětu) je tak popsána standardní a minimální úroveň očekávaných výstupů, které jsou stanoveny pro základní vzdělávání. Pokud by si pan Odehnal nastudoval také vyhlášku č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků mimořádně nadaných, zjistil by, že právě úprava očekávaných výstupů je jedním z podpůrných opatření, určená právě žákům s lehkým mentálním postižením. Dále by zjistil, že podpůrným opatřením je také mimo jiné pedagogická a speciálně pedagogická intervence, kterou lze realizovat ve škole individuální formou nebo např. vytvořením skupiny na určité předměty pod vedením speciálního pedagoga. Tedy opatření, které on sám doporučuje. V rozhovoru pro server Blesk.cz pan Odehnal uváděl i další nepravdivou informaci, že o zařazení žáka s lehkým mentálním postižením do základní školy praktické v současné době rozhoduje pouze rodič. Již od roku 2005 platí, že podmínkou přijetí do základní školy praktické je doporučení poradenského zařízení a rozhoduje o něm ředitel školy. V této věci se vůbec nic nemění a informace pana Odehnala může být poplašnou zprávou pro mnohé rodiče.

Vraťme se ale k upraveným výstupům vzdělávání pro žáky s lehkým mentálním postižením. Dle údajů z matrik základních škol v minulém školním roce individuálně integrovalo žáky s lehkým mentálním postižením více než 800 běžných základních škol (z celkového počtu 4100 ZŠ), přičemž více než 700 z nich vzdělává v individuální integraci do 3 žáků. Je tedy opět zřejmé, že informace uváděné panem Odehnalem o tom, že uváděné počty žáků s LMP v běžných školách jsou ve skupinové integraci, se nezakládají na pravdě. Škol, které individuálně integrují žáky s LMP je již násobně více než ZŠ praktických. Největším problémem pro běžné základní školy, které individuálně integrují žáky s LMP je v současné době odlišná minimální časová dotace pro jednotlivé předměty stanovená v příloze pro žáky s LMP. Žáci tak často kvůli splnění učebního plánu musejí navštěvovat předměty s jinými třídami a putují z kolektivu do kolektivu. Nejvýznamnější změnou v kurikulárních dokumentech je právě větší přiblížení učebního plánu běžného kurikula a přílohy. Zároveň je však na žáky s LMP pamatováno s vyšší disponibilní časovou dotací, aby bylo možné některé předměty nahradit pro tyto žáky smysluplnějším obsahem. Příkladů úspěšné individuální integrace žáků s LMP do kolektivu běžných tříd je naštěstí mnoho, stačí navštívit například ZŠ Poběžovice, školu kde je ředitelem další z poradců paní ministryně Mgr. Vladimír Foist.

Za inkluzivní vzdělávání také rozhodně nepovažuji prosté umístění dětí s různou mírou vzdělávacích potřeb do běžných tříd, jak předestírá pan Odehnal. Inkluzivní vzdělávání je takové vzdělávání, které usiluje o rozvoj učebního potenciálu každého žáka při současném co možná nejpřirozenějším složení žákovského kolektivu. V České republice zároveň nebylo nikdy uvažováno o tom, že by byly zrušeny všechny školy samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením. Stejně jako doposud ponechává novela školského zákona možnost zřizovat školy pro všechny druhy zdravotního postižení včetně mentálního. Novela školského zákona jednoznačně zlepšuje podmínky pro běžné základní školy, protože jim poskytuje lepší možnosti zajišťování podpory žáků se SVP, které vzdělávají. Z celkového počtu 4100 běžných ZŠ jich v minulém školním roce individuálně integrovalo žáky se zdravotním postižením 3175. Téměř každá škola již v současné době vzdělává také žáky se sociálním nebo zdravotním znevýhodněním, pro které však doposud nedostávaly žádnou podporu, přestože jim mají povinnost zajistit adekvátní podmínky pro vzdělávání. To právě novela zákona mění a přináší nároková podpůrná opatření i pro tyto žáky.


Pan Odehnal se také ptá na dopad rozsudku D. H. a ostatní proti České republice. K tomu lze opět využít data ze školních matrik. V reakci na přijímaná opatření a větší systémovou kontrolu vzdělávání dětí v základních praktických klesl počet dětí zařazených v kategorii mentální postižení v české populaci mezi léty 2009 až 2013 o celou třetinu. V České republice bylo ve školství v roce 2009 evidováno 3,1 % dětí s mentálním postižením, přičemž celosvětový výskyt lékařské diagnózy mentální retardace v populaci je dlouhodobě 1,8 %. Jedná se tedy o jasný doklad toho, že četnost přidělování „diagnózy“ mentálního postižení ve školství nekorespondovala se skutečným výskytem mentální retardace, což mělo přímý dopad na životy tisíců dětí, protože jim byly omezeny možnosti vzdělávání i pozdějšího profesního uplatnění. V roce 2013 byl již výskyt mentálního postižení v dětské populaci 2,1 %, tedy se více přiblížil skutečnému výskytu lékařské diagnózy mentální retardace. Je faktem, že největší dopad mělo nadužívání této kategorie speciálních vzdělávacích potřeb právě na romské děti, zejména ty pocházející z nedostatečně podnětného rodinného prostředí. Šance těchto dětí mohou vyrovnat opatření směřující k co možná nejčasnějšímu zařazení do některé z forem předškolního vzdělávání. Výzkumy ukazují, že jeden rok v přípravné třídě již signifikantní efekt nemá. Proto je třeba do budoucna spíše než rozvíjet přípravné třídy zvyšovat podíl těchto dětí na víceletém předškolním vzdělávání.

Protože nepravdivé informace šířené panem Odehnalem vzbuzují obavy u pedagogické i rodičovské veřejnosti, na tomto odkazu uvádím skutečné dopady novely zákona na mateřské, základní a střední školy zpracované na základě analýzy novelizovaných legislativních a kurikulárních dokumentů zveřejněné Českou odbornou společností pro inkluzivní vzdělávání.

Mgr. Klára Šimáčková Laurenčíková, předsedkyně Vládního výboru pro práva dítěte a České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání, externí vyučující na PedF UK, poradkyně ministryně školství a ministryně práce a sociálních věcí, bývalá náměstkyně ministra školství a poradkyně Evropské komise