Jan Koupil: Možná do školy cenu chodit má

středa 6. ledna 2016 ·

Tak obsáhlý text věnovaný českým středním školám v Respektu už dlouho nebyl. Škoda jen, že je v něm tolik chyb a neúplností.


Ozývám se samozřejmě jako potrefená husa – tedy fyzikář, ale jsem opravdu sám, komu přijde, že hlavní tezí celého textu je „Aby se už konečně omezila fyzika a snad i ty další těžké přírodní věci! Vždyť i ten mezinárodní model nabízí místo toho sport“? Protože humanitním vědám nerozumím (za mých studií se s výjimkou historie jednalo výhradně o nudné memorování definic a pojmů) podívám se na článek primárně právě ze svého oboru – fyziky – koneckonců je mu věnována i velká část článku.

Marek Švehla se opírá o několik tvrzení:

  1. Školy byly v devadesátých letech svobodné a pak stát „utáhl šrouby“.
Je tomu právě naopak: teprve Rámcové vzdělávací programy (RVP, zaváděly se kolem roku 2004, v době, kdy jsem začal učit) daly školám formální svobodu učit si, co chtějí, na rozdíl od předchozích osnov, které rigidně nařizovaly, co a kdy se musí probrat. Je ovšem smutným faktem, že armáda školních inspektorů pak vtrhla do škol, a přinejmenším u nás, na Pardubicku, začala důsledně potírat školy, které měly své školní vzdělávací programy (ŠVP) napsané alespoň trochu kreativně, a tlačit je k co největší unifikaci.

  1. Výuka je nudná, podívejte se na ty učebnice.
A jako pomůcku si bere přes dvacet let starou učebnici Elektřina a magnetizmus autora Oldřicha Lepila. Jednoznačně má pravdu, ta kniha byla zcela nestravitelná i pro mne v době, kdy jsem ji studoval na střední škole. Je suchopárná, těžkopádná, nesrozumitelná a napsaná tak, jak se psaly učebnice už předtím. A ostatní učebnice z gymnaziální řady na tom nejsou jinak, a jinak na tom nebudou, dokud bude ministerstvo vyžadovat jejich recenzi nějakým akademikem, což je ale téma na jiný text. (Že to ale může jít jinak, aspoň na ZŠ ukazují jen o něco mladší učebnice M. Macháčka).

Jenže – právě z toho důvodu z mých kolegů prakticky nikdo učebnice ve výuce nepoužívá. Učíme fyziku, ne něco, co se lze nabiflovat zpaměti – věci ukazujeme, odvozujeme, řešíme, která zařízení jsou na nich založena, proč něco funguje a něco ne, demonstrujeme na pokusech, necháváme žáky vyzkoušet v laboratořích, zapisujeme měření a pozorování, děláme z nich logické závěry a dáváme si pozor na, to, zda naše závěry jsou opravdu podpořeny daty, nebo jde o naše přání.

Pokud autor z toho, jak vypadají učebnice, odvozuje, jak vypadá výuka, znamená to nejpíš, že se o ni nejspíš příliš nezajímal, rozhodně ne o to, kde se dělá dobře.
Jen úsměvný detail: ač autor horuje za vyhledávání faktů na internetu a v knihách a jejich používání v případě potřeby, nepovedlo se mu správně použít text z učebnice, když jej potřeboval. Zřejmě omylem smíchal nějaké dva nesouvisející popisy, takže do alternátoru, tedy srdce tepelné elektrárny nebo dynama u kola, přidal záznamovou hlavu z magnetofonového pásu či harddisku. Tomuto popisu pak opravdu nerozumí vůbec nikdo.

  1. RVP obsahují nesrozumitelné nesmysly.
Zde se zdá být silná inspirace O. Štefflem, který rád cituje úseky z RVP a dokazuje tak jejich neužitečnost. Neobhajuji neobratnost formulací tohoto státního dokumentu, někdy je až karikaturní. Na druhou stranu ale mají být tyto programy rámcové, mají v nich být formulace obecné, a je na škole, aby je zkonkrétnila (a stačí nahlédnout do ŠVP různých škol, jak to zvládá), a na učiteli, aby si s žáky povídal o tom (případně vyzkoušel, co se stane), když se ve zásuvce zdi „přežižlá“ hliníkové vedení, nebo kde se ve vrtačce bere ta fyzická síla, která dokáže rozbít zeď, když skrz ní jen tečou nějaké elektrony (konkrétní příklady k citacím RVP v článku). A učitel, který vystudoval obor a umí ho předávat, by měl být schopen převést abstraktní/odborné body RVP do záživných a srozumitelných věcí, které maji odehrávat „v lavicích.“

  1. Ve dnešním světě si lze najít prakticky ihned cokoliv na velikém harddisku – Internetu.
Proto musíme ubrat na zapamatování a věnovat se jiným aspektům – diskuzím atd. atd. atd. Zde s autorovými východisky naprosto souhlasím, kupodivu docházím ale k úplně jiným závěrům.

Nerozumím dostatečně ostatním vědám, jen s mou čistě laickou zkušeností mi přijde, že pokud potřebuji něco vědět o nějakém státě, stačí mi nalistovat si příslušné encyklopedické heslo, snad (doufám) je tomu podobně i v historii, kde když mě zajímá konkrétní období nebo panovník, mohu si o něm přečíst a poměrně snadno se dostat do obrazu. Neznám ale nikoho, kdo by tohle dokázal ve fyzice nebo v matematice – ty obory fungují jinak. Budujeme společné pojmy a koncepty odspodu nahoru a bez základů se nikam nehnete. Zkuste se podívat na nějaká vysvětlení principů zařízení (a nemyslím jednoduchou mechanickou páku nebo kladku), na internetu, kdekoliv. Buďto rozumíte mnoha konceptům předcházejícím (třeba proto, že jste se o nich učili ve škole), nebo vůbec nevíte, co se to tam píše (když například nevíte, co jsou indukční čáry) nebo je to prostě špatně, což nedokážete poznat.

Mám rád, když se mě studenti ptají, jak něco funguje – těší mě vysvětlovat reproduktor, barevné vidění, nebo proč se do korun stromů dostane voda „zdola nahoru“ bez čerpadla. Bez tolik pohaněného všeobecného povědomí o tom, jak svět (fyzika) funguje a tomu odpovídajících konceptů, budu ale nahraný. Můžu nanejvýš uvádět suchopárné popisy, které nic neřeknou a nikdo je nepochopí, nanejvýš si je zapamatuje. A také jsem bez nich nahraný, když chci vyvracet některý z tolik populárních hoax-nesmyslů, jakými se internet hemží (známé chemtrails apod.) – tohle prostě jen s internetovým harddiskem nezvládnete, na to potřebujete trénink v jisté formě exaktního uvažování i používání konkrétních konceptů, obvykle z fyziky. Bez nich je mnohem snazší podobným fámám podlehnout a také se to často děje.

S autorem textu přitom ve spoustě bodů souhlasím – odpudivým zlem a brutálním tvůrcem nudy je biflování faktů, odříkávání definic a pouček. Ale v tomto bodě je fyzika (dělaná rozumně, ale to platí pro cokoliv) zcela nevinně. Osobně také věřím na to, že bychom se měli místo budování znalostí (toho, co si má student zapamatovat) věnovat budování dovedností (toho, co student dokáže dělat). Mám na mysli dovednosti různých typů – hledat argumenty a používat jen ty, kterým rozumím, vyjadřovat se srozumitelně, umět rozvést myšlenku, mluvit před lidmi, umět formulovat hypotézu a umět udělat pokus, kterým ji ověřím nebo vyvrátím. Poznat, kdy k potvrzení nedochází (například když někdo jedním jediným příkladem, třeba jedním popisem vyučovací hodiny, ilustruje něco, co vydává za obecné pravidlo a manipuluje tak ostatní). Umět řešit úlohy, rozhodnout, jak nějaká situace dopadne, umět hledat protipříklady. Umět (kriticky) myslet. Na rovinu ale – jakmile začnu pracovat na takových dovednostech, které patří do mého oboru, studenti, obvykle ti, kterým vyhovují humanitní vědy, si stěžují, jestli by se radši nemohli něco naučit zpaměti.

Správným řešením určitě jsou volitelné semináře, na nich je nejlepší atmosféra, motivace, pracovní prostředí. Otázkou ale je, kdy s nimi začít. Znám příliš mnoho studentů, kteří ještě po druhém ročníku gymnázia tápali, čím by se vlastně chtěli zabývat a nechtěli si volbou seminářů zavřít dveře do opačné části spektra „akademického vzdělání“.

Kořen zla

Podle mne ale autor (až na jednu větu) zcela pomíjí hlavního viníka existujícího stavu. Kořenem všeho zla jsou podle mne vysoké školy a jejich přijímací řízení. Jediné, co totiž rodič doopravdy od gymnázia očekává je, že se dítě dostane na dobrou vysokou školu a absolvuje ji.

Z pohledu fyzikáře jsou noční můrou především lékařské fakulty – kvůli nim jako bych učil dvě různé fyziky: Opravdovou, která je o tom, jak svět funguje, a doktorskou, která je o tom, jak znát všechny pojmy, které medicíny zkouší u přijímacích zkoušek, a jak odpovídat na jejich (mnohdy chybně zadané) testové otázky.

Kdyby lékařské fakulty zrušily přijímací řízení z fyziky – buď úplně, nebo začaly zkoušet místo testů opravdu fyziku, mohli bychom se daleko víc věnovat zajímavým věcem místo tupé faktografie. Výuka biologie a chemie pak byla na mém bývalém gymnáziu medicinským školám a jejich neskutečným nárokům podřízena zcela a předem nezaujatí studenti masově trpěli. A pokud je mi známo – podobný problém mají společenské vědy a jejich vazba na právnické a ekonomické fakulty: zajímavé věci se nestíhají, protože je třeba probrat všechno to, co může být u přijímacího řízení použito.

Změna způsobu přijímání na vysoké školy by nám na středních školách dovolila ve velkém vydechnout, dělat zajímavé věci a učit méně a proto lépe.

Převzato s laskavým souhlasem autora z jeho blogu na RESPEKT.cz

112 komentářů:

tyrjir řekl(a)...
6. ledna 2016 v 1:55  

Před cca 15 10 léty tvořily učebnice fyziky přibližně tři autorské týmy (autoři se třemi přístupy k tzv. didaktické transformaci fyzikální vědy do učebnic), o jejichž partnerskou kolegialitu pečovala Jednota českých matematiků a fyziků a Katedra didaktiky fyziky MFF UK. O. Lepil je reprezentantem vědecky pojatého stylu, M. Macháček psal učebnice poněkud populárněji a poutavěji a M. Rojko se snažil co nejvíc přiblížit žákům i za cenu zjednodušení učiva. To, co se pak objevilo v RVP se zodpovědnou didaktikou fyziky nemělo myslím mnoho společného.

Dnešní tendence ke zjednodušování matematiky, přírodních věd a technických předmětů, jak je vidět pronikla i do gymnázií, které mají připravovat studenty (tj. o vědění pilně usilující žáky), pro studium na VŠ. Dnes už se vlastně slovo student ani na VŠ moc nepoužívá a nahrazuje se slovem posluchač:). Autor článku se zřejmě domnívá, že lékařské fakulty nemají právo udělat si přijímačky, jaké potřebují a apeluje tak trochu na to, aby své nároky na absolventy gymnázií zmírnily. Pokud by na jeho slova došlo, možná by nás za chvíli léčili cvachoidní lékaři nelékaři podobní těm, kteří se dnes snaží udělat z učitelů neučitele.

J. Týř

PUR řekl(a)...
6. ledna 2016 v 6:44  

Nechce se mi teď poránu příliš rozepisovat, tak jen poznámku k prvnímu bodu

Školy byly v devadesátých letech svobodné a pak stát „utáhl šrouby“.

Je tomu právě naopak: teprve Rámcové vzdělávací programy (RVP, zaváděly se kolem roku 2004, v době, kdy jsem začal učit) daly školám formální svobodu učit si, co chtějí, na rozdíl od předchozích osnov, které rigidně nařizovaly, co a kdy se musí probrat.


Tady je vidět, že nevycházíte z faktů, ale z dojmů. Za pro učitele nejsvobodnější dobu považuju období tzv. zelených osnov. V nich bylo vyčleněno základní učivo, které musel probrat opravdu každý. To pokrývalo cca 70% časové dotace. Tam se opravdu nic vypustit nedalo. Jenže společně s tetou Kateřinou "bych rád viděl toho smělce", který by chtěl vypustit např. vyjmenovaná slova v Jč, konstrukce trojúhelníka v M nebo základní kyseliny v Ch. Zbytek časové dotace již opravdu záležel na učiteli - mohl probírat nadstavbové učivo, mohl pracovat s žáky na projektech, nebo v případě slabších žáků jen opakoval a procvičoval základní učivo.

Je ovšem smutným faktem, že armáda školních inspektorů pak vtrhla do škol, a přinejmenším u nás, na Pardubicku, začala důsledně potírat školy, které měly své školní vzdělávací programy (ŠVP) napsané alespoň trochu kreativně, a tlačit je k co největší unifikaci.

No ... a jsme u jádra pudla. Jakmile si jednou něco napíšete do ŠVP, tak to je závazné a přes to nejde vlak. A ČŠI bude velmi zevrubně kontrolovat, jestli přesně to, co je v ŠVP, máte i v ročních plánech a následně v třídních knihách. A pokud najdou odchylku, tak je závěr jasný - škola nenaplňuje vlastní ŠVP. A taky mi jedna inspektorka řekla, že probírat něco navíc (tedy něco, co není ve školním ŠVP), je neúčelné nakládání státních prostředků ... a zkuste se zeptat ředitele školy, co to znamená.

Když to shrnu - v ŠVP opravdu žádná volnost není.

Simona CARCY řekl(a)...
6. ledna 2016 v 6:59  

PURe, ta volnost spojená se ŠVP spočívá ve volnosti jejich tvorby. Nikoli ve volnosti dodržování. Zaměstnavateli slíbíte, že budete chodit do práce od 7 do 15 (volnost), jenže on, kapitalista hnusnej, si pak pořídí píchačky a ten váš dobrovolně nabídnutý závazek chce kontrolovat. Jak podlé, že?
Zkuste si vzpomenout na větu, že svoboda je poznaná nutnost.

Tlumočník řekl(a)...
6. ledna 2016 v 7:47  

Souhlasím s PURem. Jan Kvapil tu dobu nepamatuje, proto si myslí, že tomu tak nebylo. Devadesátá léta byla (co se týče učitelů) nejsvobodnější.

Tajný Učitel řekl(a)...
6. ledna 2016 v 9:20  

Pane Koupil, plně a bezvýhradně souhlasím a děkuji za výstižné myšlenky. Jen bych dodal, že princip negativního efektu přijímaček na vš na výuku je platný, minimálně v 5, 8 a 9 třídě i pro přijímačky na víceletá a čtyřletá gymnázia. Takže vlastně všude. Na vojně jsem tomu říkali princip padajícího hovna.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
6. ledna 2016 v 9:54  

Vymezení základního učiva nijak nezakládá možnost právě 30 % "volnočasu". To je stále opakovaný a nesmylsný mýtus.

PUR řekl(a)...
6. ledna 2016 v 10:33  

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
6. ledna 2016 9:54
Vymezení základního učiva nijak nezakládá možnost právě 30 % "volnočasu". To je stále opakovaný a nesmylsný mýtus.


Hm ... v tom případě mi tedy vysvětlete, proč v těch osnovách bylo vyčleněno základní učivo a učivo rozšiřující?
Těch 70% a 30% jsem tu už kdysi vysvětloval - neznám žádný písemný pokyn, tehdy jsem byl pouhý učitel, co opravdu učil. Nicméně tu informaci jsem obdržel od tehdejší ředitelky, kterou mi následně potvrdila i inspektorka, která mi kontrolovala tematické plány a právě chtěla vědět, jestli těch 30 % využiju na opakování, probírání rozšiřujícího učiva, případně jinak.

Simona CARCY řekl(a)...
PURe, ta volnost spojená se ŠVP spočívá ve volnosti jejich tvorby. Nikoli ve volnosti dodržování. Zaměstnavateli slíbíte, že budete chodit do práce od 7 do 15 (volnost), jenže on, kapitalista hnusnej, si pak pořídí píchačky a ten váš dobrovolně nabídnutý závazek chce kontrolovat. Jak podlé, že?
Zkuste si vzpomenout na větu, že svoboda je poznaná nutnost.


Ale to já přece nerozporuju ... napište si do ŠVP, co chcete, ale jakmile to tam je, tak už senehnete ani o píď.
Nicméně nějak nechápu jak s tím souvisí pracovní doba a píchačky.

tyrjir řekl(a)...
6. ledna 2016 v 10:56  

Osnovy s 30 % volného času k tvořivému rozšíření nebo opakování učiva byly vhodnější nástroj k výuce než dnešní ŠVP. Dávaly učitelům možnost seberealizace i reakce na podmínky ve třídě. Překompetencované ŠVP jsou pracné, po vytvoření učitelé svažují a nedávají mu možnost k průběžnému tvořivému uzpůsobování učiva a k reagovat na podmínky ve třídě? Tak ty RVP a ŠVP buď uzpůsobte nebo zrušte! To by ale inspektorští jezdiprstiči asi měli víc práce. Dnes ti inspektorští jezdiprstiči jedou jedním prstem po ŠVP a druhým po třídnici. V budoucnu to za ně možná udělá počítač i na dálku. Učitelé tedy dělají ty nepraktické ŠVP kvůli čemu a kvůli komu?!
J. Týř

Jiri Janecek řekl(a)...
6. ledna 2016 v 11:01  

Mne prijde, ze zakladni chyba v uvahach M. Svehly a spol. je v tom (aspon to tak zvenku vypada), ze ziji v predstave, ze deti se ve fyzice 6. tridy uci ulohy typu "Z bodu A vyjede vlak do bodu B ve 13:30 rychlosti 60 km/h..." proto, aby byli v dospelosti schopni naplanovat si trasu z bodu A do bodu B...

Ze je to celkem nastroj na trenink odhadu jim nejak unika...

--------

"A ostatní učebnice z gymnaziální řady na tom nejsou jinak, a jinak na tom nebudou, dokud bude ministerstvo vyžadovat jejich recenzi nějakým akademikem, což je ale téma na jiný text."
Tady se trochu motam v zaporech... Ucebnice s dolozkou nekdo recenzuje? Proc nejsou posudky u seznamu? Ma jeden posudek smysl?

tyrjir řekl(a)...
6. ledna 2016 v 12:04  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Nowak řekl(a)...
6. ledna 2016 v 12:08  

Pan KOupil píše velmi hezky. Sice s ním v lecčems nesouhlasím (osnovy-rvp, složitější je to i s učebnicemi), ale jde o kvalifikovaný text a s autorem má smysl diskutovat. Je to ale jen blog - jaký má vliv proti nekvalifikovaným až ujetým článkům z Respektu? Pokud vím, tak nejčtenější blog u Respektu vede A. Baudyš ml., odborník na astrologii a konspirační teorie.

Oldřich Botlík řekl(a)...
6. ledna 2016 v 16:26  

Mně na Koupilově textu vadí hlavně ta "namyšlenost fyzika", resp. člověka s exaktním vzděláním. Cituji:
Nerozumím dostatečně ostatním vědám, jen s mou čistě laickou zkušeností mi přijde, že pokud potřebuji něco vědět o nějakém státě, stačí mi nalistovat si příslušné encyklopedické heslo, snad (doufám) je tomu podobně i v historii, kde když mě zajímá konkrétní období nebo panovník, mohu si o něm přečíst a poměrně snadno se dostat do obrazu. Neznám ale nikoho, kdo by tohle dokázal ve fyzice nebo v matematice – ty obory fungují jinak. Budujeme společné pojmy a koncepty odspodu nahoru a bez základů se nikam nehnete. Zkuste se podívat na nějaká vysvětlení principů zařízení (a nemyslím jednoduchou mechanickou páku nebo kladku), na internetu, kdekoliv. Buďto rozumíte mnoha konceptům předcházejícím (třeba proto, že jste se o nich učili ve škole), nebo vůbec nevíte, co se to tam píše (když například nevíte, co jsou indukční čáry) nebo je to prostě špatně, což nedokážete poznat.
Humanitní obory podle mého názoru taky fungují jinak, než si autor představuje. To jenom v převažujícím podání naší školy vypadají tak, jak naznačuje. "Poměrně snadno se dostat do obrazu" o nějakém státu či panovníkovi pomocí článku v encyklopedii je přesně totéž, jako si tam něco přečíst třeba o transformátoru. Člověk se taky "poměrně snadno dostane do obrazu" – od toho encyklopedie přece jsou. Jenomže skutečné vzdělání – fyzika i historika – je něco jiného. Co to znamená ve fyzice, to pan Koupil nejspíš ví. O tom, co to znamená v historii, zřejmě nemá ani páru.

Nemám mu to za zlé. Jen by si měl uvědomit, že "čistě laická zkušenost" má své meze.

Domnívám se také, že pan Koupil nepřiměřeně generalizuje vlastní zkušenost. Jsem si jist, že – kromě něho a řekněme stovky či dvou stovek jeho kolegů a kolegyň (třeba z projektu Heuréka) existují také tisíce učitelů fyziky, kteří výuku fyziky pojímají v intencích obratu „dostat se do obrazu“. Případně nikdy nedosáhnou toho, aby se jejich žáci kromě „do obrazu“ dostali také „pod povrch“.

tyrjir řekl(a)...
6. ledna 2016 v 17:12  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
tyrjir řekl(a)...
6. ledna 2016 v 17:15  

Věda je odraz reality v lidském vědomí odpovídající současnému stavu lidského poznání v daném oboru. Je to systém vzájemně logicky provázaných jednoduchých, složitějších a vrcholně důležitých, zpravidla nejobecněji vyjádřených a tedy i myšlenkově nejsložitějších, poznatků.

Kdybychom poznatky z jednoho vědního oboru znázornili tak, že ty jednoduché poznatky by byly dole a ty nejdůležitější nahoře, vypadalo by to znázornění asi jako nějaký kopec s širokou základnou a hubenějším vrcholem. Vědec je ten, kdo se umí přes ty dolní poznatky (s jejich pomocí) dostat na vrchol nebo jinou důležitou část kopce vědy a přiložit tam oblázek (nový poznatek) a tím posunout hranici lidského poznání. Tak jako existují různé trasy a techniky výstupu na skutečné kopce, tak existují i různé metody a formy osvojování jednoduchých, složitějších i vrcholně důležitých poznatků dané vědy. Osvojení vědy je vždy dost pracná věc podobně jako neošvindlovaný výstup na kopec. Analogie cesty vrtulníkem nebo lanovkou na vrchol nebo důležité části kopce vědy ke zlepšení výkonu lezců (studentů vědy) zpravidla nevedou.

Ten model myslím, přestože v něčem kulhá, celkem vystihuje, co je to tzv. didaktická transformace vědy do výuky. Včetně možností volby různých tras a technik podle schopností a cílů těch, kteří na ten kopec vědy chtějí vylézt a těch, kteří je při tom provázejí.

J. Týř

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
6. ledna 2016 v 18:13  

"Nicméně tu informaci ... mi následně potvrdila i inspektorka"

Hosana! A potvrdilo to i Rudé právo? Nezlobte se, ale bez odkazu na zdroj, to byl, je a bude jen mýtus.

Z výčtu učiva základního a rozšiřujícího nelze vyvodit rozdělení 70:30.





Zdeněk Sotolář řekl(a)...
6. ledna 2016 v 18:20  

Volání po Zelených osnovách není volání po svobodě, ale po bezpečí jistot. RVP/ŠVP nás vrhlo do nejistoty. Jako každá svoboda.

tyrjir řekl(a)...
6. ledna 2016 v 18:31  

Svoboda končí jedněch končí v demokracii tam, kde je podstatně omezena oprávněná svoboda (právo) druhých. Jestliže RVP/ŠVP způsobily a dodnes způsobují chaos, znesnadnění práce a úpadek kvality školního vzdělávání, nejsou projevem svobody. Volání po Zelených osnovách je voláním po pořádku a svobodě, která je větší, než jaká je dnes v chaotických RVP a ŠVP (viz výše).
J. Týř

Janek Wagner řekl(a)...
6. ledna 2016 v 18:44  

Pane Týři, píšete "RVP/ŠVP způsobily a dodnes způsobují chaos, znesnadnění práce a úpadek kvality školního vzdělávání". Můžete to nějak doložit?

tyrjir řekl(a)...
6. ledna 2016 v 20:07  

Je to samozřejmě, nejen mými mými zkušenostmi podložený, názor. V RVP byla encyklopedie výčtu učiva pro 70 % výukové doby s 30 % volností pro tvořivost (osnovy) nahrazena užvaněnou encyklopedií kompetencí.

Jednou vytvořený ŠVP už možnosti pro další přizpůsobení postupu výuky podle podmínek ve třídě ani volnost pro další tvořivost nedává pro nesnadnost změny již schváleného ŠVP (viz též příspěvky výše). Do tématického plánu jsem si dřív u každého tématického celku napsal blok pojmenovaný Opakování a rozšíření učiva. V jeho rámci jsem pak mohl reagovat na podmínky ve třídě. U slabší třídy jsme víc opakovali. V lepší třídě jsme někdy dělali i nádherné věci. Ve fyzice jsem třeba ukázal dětem trochu líp dírkovou komoru a děti mi pak nosily svoje dírkové komory i fotky s nimi pořízené. Nebo si udělaly z krabičky od sirek ovinuté drátem a zmagnetované žiletky galvanometr na měření baterií. Žáci se pak dobře umisťovali i ve fyzikální olympiádě. V matematice děti vyráběly papírové modely těles nebo např. samy odvodily vzorec pro obsah lichoběžníku tuším pěti způsoby. Atd. atd. U jednou schválených ŠVP to už pak bez švindlu s třídnicí už prostě nešlo. Takže nesvobodné a učitele svazující jsou podle mne ŠVP a ne Zelené osnovy. Zajímavé je myslím i to, že zastánci rozvolněných RVP/ŠVP se zpravidla velmi brání měření (kontrole) výsledků výuky.

O tomhle problému ve vztahu RVP/ŠVP a Zelených osnov jsem psal už několikrát *. Že je to názor, jsem mohl říci i v předchozím příspěvku. Poté, co pan Sotolář autoritativně zpochybnil bývalou a možná i možnou budoucí volnost u Zelených osnov, jsem si naproti tomu dovolil říct rovněž autoritativně protipólný názor. Závěrem poznamenávám, že nezáleží na tom, jak se věci jmenují, ale jak jsou uspořádány a prováděny. Na jedné straně rozvolněné a a na druhé straně dost nepraktické RVP je myslím možné účelně uzpůsobit tak, aby nabyly i výhod Zelených osnov a aby tím byla usnadněná tvořivá práce učitelů.

J. Týř

* Viz např.
http://www.ceskaskola.cz/2015/08/jiri-tyr-velka-kurikularni-revoluce-v.html
http://www.ceskaskola.cz/2016/01/prectete-si-studenti-se-nechteji-bavit.html#comment-7679349133844194363

tyrjir řekl(a)...
6. ledna 2016 v 20:42  

Vzpomínka z přeRVPčkovké a z přeEUdotační doby:
MEZIPŘEDMĚTOVÉ VAZBY FYZIKY - OBRÁZKY ZE SEMINÁŘE JČMF z r. 2001
http://www.dts.cz/cgi-bin/dts/dts.fcgi?stranka=3&kategorie=10&akce=clanek&id=57&jmeno=&heslo=
J. Týř

Unknown řekl(a)...
6. ledna 2016 v 21:18  

Pan Botlík mě pěkně přistihl na švestkách, fyzika namyšleného… Stačí chvíli editovat větu, posunout jedno "snad" a autor trouba zjistí, že to, co napsal, vyznívá poněkud jinak, než jak to myslel.

Větu o tom, že s pomocí encyklopedi se dostanu do obrazu jsem dal jako odkaz k tomu, že Respekt tvrdí, že (vulgarizováno) nemá cenu se věci učit, protože je najdu popsané na internetu a mohu ihned použít. Inu, v kostce jsem chtěl a měl říct toto: Nevím, snad si dovedu představit, že internet opravdu může být možné použít jako harddisk v některých humanitních vědách, ve fyzice a matematice je to ale věc jednoznačně vyloučená.

Je mi ale samozřejmě taky jasné, že pokud někdo nemá páru o historii, nemá vybudovanou jakousi "páteř", nemůže na ni pověsit žádné konkrétní kousky vědomostí na internetu nalezené, stejně jako je tomu v matematice.

Ondřej Šteffl řekl(a)...
6. ledna 2016 v 22:33  

Pěkný článek pane kolego Koupile,

jeho hlavním problém je, že svoji osobní zkušenost nepřiměřeně zobecňujete. Je jistě řada fyzikářů, vy mezi nimi, kteří učí fyziku zajímavě a skvěle. A v ostatních předmětech je to stejné. Ale je nejspíš víc takových, kteří z řady různých důvodů učí fyziku a podobně i ostatní předměty, ve zkratce řečeno, blbě. Nejspíš je ani neznáte, ale kolik různých fyzikářů (fyzikářek) jste skutečně viděl učit na jiných školách, gymnáziích, základkách. Myslím máhodně vybraných fyzikářů, ne těch, co jezdí na školení a semináře. Píšete „Z mých kolegů prakticky nikdo učebnice ve výuce nepoužívá.“ – které kolegy myslíte? Zmiňujete Macháčkovy učebnice, jistě jsou skvělé, ale zjistěte si, jaký mají podíl na trhu.

Dobří učitelé se cítí podobnými články jako napsal pan Švehla dotčeni, v jejich třídách se nic podobného neděje. Ale běžte se podívat někam jinam, poptejte se třeba kolegů, kteří mají děti ve škole, přečtete si nějaké diskuse rodičů o škole, podívejte se do statistik. Kde se třeba berou ty děti, které neuspějí u maturity z matematiky, vždyť jsou to často příklady pro základní školu. Kdopak je učil, na základce, na střední? Nebo děti se čtenářskou gramotností na stupni 0 nebo 1 podle PISA. Že to je Gaussovka, tak proč jich mají ve Finsku 4x míň. Kde se berou ty děti, o nichž píšete, že „si stěžují, jestli by se radši nemohli něco naučit zpaměti.“ S nechutí rozumět a s touhou něco se učit zpaměti se nikdo nerodí.
------------

„Ale v tomto bodě je fyzika (dělaná rozumně, ale to platí pro cokoliv) zcela nevinně.“ Ano, pokud je dělána rozumně, viz výše.

„Osobně také věřím na to, že bychom se měli místo budování znalostí (toho, co si má student zapamatovat) věnovat budování dovedností (toho, co student dokáže dělat).“ A co vaši kolegové třeba i u vás ve škole, také tomu všichni věří? A činí podle toho? Nebo se přizpůsobují požadavkům často nesmyslným systému (nebo přijímacích zkoušek).

„Správným řešením určitě jsou volitelné semináře, na nich je nejlepší atmosféra, motivace, pracovní prostředí. Otázkou ale je, kdy s nimi začít. Znám příliš mnoho studentů, kteří ještě po druhém ročníku gymnázia tápali, čím by se vlastně chtěli zabývat a nechtěli si volbou seminářů zavřít dveře do opačné části spektra „akademického vzdělání“.

A vy to tedy víte lépe než oni, nebo to lépe vědí v NÚVu? Studentům můžete radit, ale zodpovědnost za rozhodnutí musí nést oni. Viz Feřtekův blog: http://www.respekt.cz/spolecnost/studenti-se-nechteji-bavit-ale-mit-vliv-na-to-co-se-uci

------------

„Z pohledu fyzikáře jsou noční můrou především lékařské fakulty – kvůli nim jako bych učil dvě různé fyziky“

A proč to tedy tak neuděláte. Jedna volitelná fyzika pro ty, co se hlásí na LF (bohužel). A druhá VOLITENÁ, pro ty kteří chtějí rozumět indukci a teorii relativity. A ostatní vystačí s tím, co se naučili nebo také nenaučili na základce. Poptejte se třeba svých kolegů z humanitních oborů, kolik z nich umí látku základní školy z fyziky, chemie, matematiky. A jsou s tím dobře živi v tomto světě :-).

-------------

„A pokud je mi známo – podobný problém mají společenské vědy a jejich vazba na právnické a ekonomické fakulty: zajímavé věci se nestíhají, protože je třeba probrat všechno to, co může být u přijímacího řízení použito.“

To je vám ovšem známo špatně. Většina ekonomických fakult bere vcelku každého, a pokud něco tak sítem je matematika. A už léta právnické fakulty užívají především test obecných studijních předpokladů od společnosti Scio, ten je znalostí zcela prost, a test základů společenských věd také od Scio, ten se snaží, jak mu to RVP dovoluje, množství nutných znalostí omezit a spíše sledovat dovednost se znalostmi nakládat. Jak ale vlastně sám konstatujete, na výuku společenskovědních předmětů to velký vliv nemá. Takže mám obavu, že ani změna přijímacích zkoušek na LF by mnoho nezměnila. Ono totiž biflovat znalosti spoustě učitelů vyhovuje. A jsme zase na začátku.

Ondřej Šteffl řekl(a)...
6. ledna 2016 v 22:33  

Na rozdíl od vás si myslím, že hlavním problém je toto: „Jediné, co totiž rodič doopravdy od gymnázia očekává je, že se dítě dostane na dobrou vysokou školu a absolvuje ji.“ A pokud se toto nezmění, budou školy nuceny dělat zhruba to, co kritizuje pan Švehla. Jen nemnozí učitelé se tomu postaví.

A pro pana Sotoláře :-), největší výhoda ScioŠkoly je, že má jiné rodiče.

Josef Krátký řekl(a)...
7. ledna 2016 v 7:57  

"Že to je Gaussovka, tak proč jich mají ve Finsku 4x míň." Protože mají inkluzi přecééé, nééé?

Leč vážně - protože žáky cíleně připravují na tyto testy, protože slabší žáci tyto testy nepíší (zůstanou doma) atd. Dělá se to -kupodivu i na západ od našich hranic - velmi často. Navíc fetiš PISA testů je pro školství škodlivý, to již začíná tvrdit i mnoho příslušbíku akademické obce - K. Liessmann za všechny.

Oldřich Botlík řekl(a)...
7. ledna 2016 v 14:28  

Pane Koupile,

děkuji za Vaše dodatečné vysvětlení. Přijímám je. Pan Švehla, autor článku v Respektu, se mnou mluvil telefonicky téměř hodinu. Také já jsem v s ním rozhovoru zdůrazňoval řadu okolností, na které upozorňujete na svém blogu a které v článku pana Švehly poněkud zapadly.

Nicméně bych se přece jen rád vrátil k tomu, čím můj první příspěvek končil a čemu se potom věnoval ve svém prvním příspěvku pan Šteffl. Kvůli tomu, že
a) mám – podle mého názoru – dobrý ilustrativní příklad z fyziky
b) to souvisí s dopady státní maturity na výuku (a zřejmě se to bude týkat i dopadů dalších připravovaných plošných opatření státu ve školství).

ad a)
Cituji z posudku kolegy Pavla Böhma na test státní maturity z fyziky v roce 2012.
Jednou ze základních dovedností matematiků i fyziků je návyk vycházet jen z těch předpokladů, které opravdu platí. Když tedy dostanou úlohu „Teploměr ukazuje na Zemi 36,6 °C. Kolik ukazuje na Měsíci? (A) 36,6 °C, (B) –80,6 °C, (C) 50,6 °C, (D) 130 °C“, mají říci, že teploměr může ukazovat cokoli. Pokud někdo vybral možnost (A), nejspíš si do zadání svévolně přidal informaci, že teploměr měřil tělesnou teplotu třeba Neila Armstronga. Tahle informace ale v zadání chyběla.

Úloha č. 3 testu z fyziky byla podobná. „Siloměr umístěný na povrchu Země ukazuje údaj 120 N. Který z následujících údajů by přibližně ukazoval siloměr umístěný na povrchu Měsíce? (A) 20 N, (B) 75 N, (C) 120 N, (D) 192 N.“ Správná odpověď je, že siloměr může ukazovat cokoli. Například kdyby jen na Zemi i na Měsíci natahoval pružinu o stejnou délku, ukazoval by pokaždé totéž. Pokud někdo vybral možnost (A), nejspíš si do zadání svévolně přidal informaci, že na siloměru visí závaží o hmotnosti cca 12 kg. Tahle informace ale v zadání chyběla. Udělal to i sám autor úlohy. Potom snížil tíhu závaží na Měsíci šestkrát kvůli menšímu tíhovému zrychlení a za jedinou správnou odpověď označil (A). Chybně – správnou odpovědí mohou být všechny položky nabídky.


Chyba samozřejmě spočívala v nevysloveném předpokladu, že siloměr měří tíhu zavěšeného „běžného školního závaží“. Ve škole se ale obvykle studenti setkávají třeba i se silou potřebnou k prodloužení drátu či pružiny. Úloha by klidně mohla zkoumat třeba to, zda si student uvědomuje nezávislost síly pružnosti na gravitaci. CERMAT přesto kritiku neuznal a úloha „prošla“ i přes validační komisi.

Pokud se dobře pamatuji, byl kolega Böhm jediným učitelem fyziky, který byl tehdy ochotný na závadnost úlohy poukázat. Já sám jsem mluvil s několika dalšími učiteli fyziky a zjistil jsem, že (i) jen malá část z nich vnímá, že úloha je chybná, ale nehodlá s tím nic dělat, (ii) větší část vůbec nechápe, v čem je problém – to byli nejspíš ti, kteří neučili žáky fyzikálnímu myšlení, ale jen tomu, že na Měsíci je tíhové zrychlení šestkrát menší než na Zemi. Případně chtěli, aby si žáci zapamatovali, že na Měsíci váží stejný předmět šestkrát méně než na Zemi. Asi kdyby někdy museli na Měsíci něco zvedat…

(pokračování v dalším komentáři)

Oldřich Botlík řekl(a)...
7. ledna 2016 v 14:30  

ad b)
Nejsem fyzik, a i když jsem tehdy povahu chyby ve zmíněné úloze „uhodl“ jen na základě telefonického upozornění, že CERMAT zařadil do maturitního testu úlohu o siloměru na Měsíci, raději bych nyní přešel k matematice. Za více než 20 let zjišťování výsledků základního vzdělávání v matematice vím (a můžu to doložit), že převážná většina žáků se ji učí podobně povrchně, jako jste popsal hledání informací o panovnících či bitvách v encyklopediích. Například se na chvíli naučí provádět nějaký algoritmus (postup), který pak více či méně úspěšně uplatní, když jiný algoritmus nepřichází v úvahu (například když vědí, že v písemce nic jiného nebude). A pak ho zase s úlevou zapomenou. Dělají to mimo jiné proto, že je k tomu (nejspíš nevědomky) vedou jejich učitelé, a především proto, že se tito učitelé málokdy namáhají ukázat, čím matematika (nikoli formalistická matematická gymnastika) může být žákům užitečná. Nanejvýš jim předvedou, že se dá spočítat povrch „papírové čepice ve tvaru jehlanu“. Koho by taková hloupost zajímala, že?

Státní maturita z matematiky, nota bene měla-li by být povinná, musí bohužel respektovat to, jak se matematika u nás většinově vyučuje. Takže její pojetí ve skutečnosti dává za pravdu těm učitelům, kteří matematiku vyučují mizerně.

Se vztahem státní maturity k výuce češtiny je to podobné (viz například článek K. Lippmanna Co by tomu řekl Komenský? na České škole dne 5. ledna 2016). A když se státně maturovalo z fyziky, dopadlo to taky tak.

Samozřejmě, že ti učitelé, kteří nevyučují matematiku (češtinu, fyziku), ale jen její aparát, budou oponovat. Pro to se i na České škole najde řada příkladů. Přesto však musím konstatovat následující.

Má-li být dnes nějaká státní zkouška (přijímací, závěrečná) spravedlivá vůči zkoušeným, pak buď nesmí být povinná, anebo musí respektovat převažující podobu a cíle výuky v příslušném předmětu. V takovém případě ovšem bude bránit žádoucím změnám.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
7. ledna 2016 v 14:42  

"Samozřejmě, že ti učitelé, kteří nevyučují matematiku (češtinu, fyziku), ale jen její aparát, budou oponovat. Pro to se i na České škole najde řada příkladů."

Bože Vy jste ale matlák. Ty dvě otázky, co kritizujete, to máte nejspíše pravdu a zadání by mělo být přesnější (a chtěl jsem napsat, že po dlouhé době souhlasím), ale jak tady z těch diskusí vyvodíte, kdo vůbec učí češtinu a kdo matiku/fyziku (to je nakonec jedno) a jak?

Stavíte se do role ještě většího blbce, než na jaké se snažíte poukazovat.

krtek řekl(a)...
7. ledna 2016 v 15:41  

"Má-li být dnes nějaká státní zkouška (přijímací, závěrečná) spravedlivá vůči zkoušeným, pak buď nesmí být povinná, anebo musí respektovat převažující podobu a cíle výuky v příslušném předmětu. V takovém případě ovšem bude bránit žádoucím změnám."

Anebo obráceně - budou v ní i takové úlohy, které vylučují povrchní znalosti, a žáci s povrchními znalostmi v ní neuspějí!
Přemýšleli jste někdy o tom, že ne učitelé, ale žáci vyžadují povrchní vzdělávání? Já s tím soupeřím velmi často. A ukázat, že má něco praktické využití, je někdy velmi pracné, navíc, když žák ani nepochopí, co mu vysvětluji, protože má zrovna teď v hlavě něco jiného ...

Ondřej Šteffl řekl(a)...
7. ledna 2016 v 16:18  

krtek řekl(a)... 7. ledna 2016 15:41
Přemýšleli jste někdy o tom, že ne učitelé, ale žáci vyžadují povrchní vzdělávání? Já s tím soupeřím velmi často.

Já o tom často píšu. Ano, to je jisté, že takových dětí je na druhém stupni a pak na střední kole mnoho. A kde se berou? Můžete si stěžovat na rodinu, ano, moje děti takové jistě nejsou. Ale od toho máme přece školu, aby případné vadné působení rodiny zvrátily, ne? Vedli je k rozvoji myšlení na prvním stupni, na druhém? Všichni učitelé? A nepřispěla k tomu nějak škola?

Na besedách se vždy ptám učitele mateřských škol, zda tam jsou děti, které nic nezajímá. Nejsou?

Já věřím, pane Krtku, že ve vašich hodinách ne, ale co v jiných? Zajděte si ke kolegům na hospitaci... No a pak není divu, že s tím bojujete

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
7. ledna 2016 v 16:22  

"Ale od toho máme přece školu, aby případné vadné působení rodiny zvrátily, ne? Vedli je k rozvoji myšlení na prvním stupni, na druhém? Všichni učitelé? A nepřispěla k tomu nějak škola?"

Přiznejte se, že jste se s Botlíkem domluvili, že nemáte do čeho píchnout, tak naserete pár lidí.

Oldřich Botlík řekl(a)...
7. ledna 2016 v 17:29  

ad krtek 7. ledna 2016 15:41
Přemýšleli jste někdy o tom, že ne učitelé, ale žáci vyžadují povrchní vzdělávání? Já s tím soupeřím velmi často. A ukázat, že má něco praktické využití, je někdy velmi pracné, navíc, když žák ani nepochopí, co mu vysvětluji, protože má zrovna teď v hlavě něco jiného ...

Myslím, že není vůbec nutné ukazovat praktické využití úplně u všeho. Stačilo by aspoň u něčeho. Ale ne ukazovat, nýbrž opravdu se zabývat tím, s čím žáci přijdou, co je zajímá. Na to se pak přirozeně nabalí spousta dalšího. I když uznávám, že se pak hůře "probírá" všechno to, co předepisují kurikulární dokumenty -- státní i školní. To je však hlavně další argument proti tomu, jak jsou ty dokumenty tradičně koncipovány.

Mechanismus, jak a proč vznikne stav, kdy žáci povrchní vzdělávání vyžadují, podrobně vysvětlila PhDr. Nováčková. Zdejší "machři" se jí vysmáli -- oni jsou přece zkušení učitelé s odpovídající kvalifikací a a nějaká další "expertka, která sama nikdy neučila", jim do toho nemá co mluvit. I když kolegyně Nováčková vlastně jen shrnula výsledky mezinárodně uznávaných psychologů a výzkumů, které jsou už leckdy starší než diplomy některých z oněch "machrů".

Je ovšem zapotřebí připomenout, že podle J. Nováčkové (i podle mých zjištění) dochází u většiny dětí k přeměně zvídavosti v touhu "projít" školou za cenu nejmenšího úsilí už na prvním stupni základní školy. Na střední už se s tím moc nadělat nedá, i kdyby se všichni učitelé přetrhli. A mnozí se navíc zdaleka přetrhnout nechtějí...

tyrjir řekl(a)...
7. ledna 2016 v 18:10  

Mechanismus, jak a proč vznikne stav, kdy žáci povrchní vzdělávání vyžadují, vysvětlila PhDr. Nováčková myslím dost neeticky*. Uplatnila přitom myslím účelově zúžený pohled pedagogicko psychologicko podnikatelské lobby a použila vůči školám a jejich učitelům podpásové argumenty podobné těm eduínským (viz i samotný nadpis článku).
Většina toho, co jí bylo na České škole diskutujícími řečeno, bylo myslím řečeno správně.
J. Týř
* Viz
http://www.ceskaskola.cz/2015/12/dvtv-skola-vyvolava-v-detech-stres.html
http://www.ceskaskola.cz/2015/12/dvtv-skola-vyvolava-v-detech-stres.html#comment-6691370152651620173

Nicka Pytlik řekl(a)...
7. ledna 2016 v 18:18  

dochází u většiny dětí k přeměně zvídavosti v touhu "projít" školou za cenu nejmenšího úsilí už na prvním stupni základní školy. Na střední už se s tím moc nadělat nedá...

Skvostné uhození zakopaného jádra pudla na hlavičku. Jen je třeba jít hlouběji pod povrch.
Z hlediska přeměny zvídavosti na procházení bez úsilí docházi na tom prvním stupni k zjistitelným projevům, totiž. Podstata se ale odehrává už v mateřské škole. A to proto, že tam děti přicházejí s předpoklady. Kdypak se jim ty předpoklady přihodily? Asi tak...

Oldřich Botlík řekl(a)...
7. ledna 2016 v 18:54  

ad Nico Pytlík, 7. ledna 2016 18:18
Byl jste to myslím Vy, kdo na České škole opakovaně zmiňoval vskutku hlubokou poučku, že něco nového lze naučit jenom toho žáka, který se něco nového naučit chce.

Řekl bych, že platnost té poučky není omezena věkem žáka. Že se tedy vztahuje na kohokoli, kdo by se případně mohl od někoho jiného něco naučit.

Je to holt tak, že komu není vzájemné rady, tomu není hospodářské pomoci.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
7. ledna 2016 v 19:28  

"největší výhoda ScioŠkoly je, že má jiné rodiče"

O tom není pochyb. Vždyť jsme se už dávno shodli, že jde (nejen u vás) o významný předvýběr. Proto od začátku tvrdím, že přenositelnost zkušeností ScioŠkoly do praxe "klasických" škol je malá. Nebo nulová.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
7. ledna 2016 v 19:38  

K paní Nováčkové. Připomenul bych oblíbenou knihu pana Šteffla Pravidla mozku dítěte. Přečtěte si její podtitul a srovnejte s "laciným" vystoupením p. Nováčkové na TEDu. Sběratelem se totiž stává dítě dávno před vstupem na školu. Ale kopnutí do "klasické" školy sklidí potlesk vždy. Že? A její poznámka o rasismu je hnusem nejvyššího kalibru.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
7. ledna 2016 v 19:48  

Vytrhnu si s dovolením jednu větičku:

"A nepřispěla k tomu nějak škola?"

Jak typické! Když se něco nepovede, může za to samozřejmě škola. Ale když se něco náhodou povede, je to škole samozřejmě navzdory.

Když chce expert školu bíti, hůl si vždycky najde.

Ondřej Šteffl řekl(a)...
8. ledna 2016 v 1:33  

"Když se něco nepovede, může za to samozřejmě škola." Kdybyste nevytrhával, bylo by ještě jasnější, že nic takového neříkám, ale i toto je celkem jasná otázka a ta zní: A nepřispěla k tomu nějak škola? Nikoliv A nemůže za to škola? Že?

Když chcete v každém vyjádření najít útok na školu, jistě ho tam najdete,

A jaké je vaše odpověď na otázku: A nepřispěla k tomu nějak škola? Přispěla nebo je zcela bez viny?

Ondřej Šteffl řekl(a)...
8. ledna 2016 v 1:37  

Když kolegyně Straková píše: Jaké jsou tři největší problémy českého regionálního školství? (http://www.ceskaskola.cz/2016/01/novorocni-anketa-ceske-skoly-odpovida_43.html)

2. malá sebedůvěra pedagogů

Možná má na mysli i tohle.

Josef Krátký řekl(a)...
8. ledna 2016 v 6:58  

Jo jo, sebedůvěru si jako učitel vybudeujete a udržíte velmi lehce, obzvlášť když po vaší práci v médiích soustavně plivou slinou jedovatou různí pseudoexperti z EDUinu a soukromí školští businessmani, kteří ke kantořině buď vůbec nepřičichli, nebo jen kdysi dávno před několika desítkami let, a to velmi krátce.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
8. ledna 2016 v 9:59  

"A jaké je vaše odpověď na otázku: A nepřispěla k tomu nějak škola? Přispěla nebo je zcela bez viny?"

Ano, jistě, ale v médiích a vyjádření expertů, jako jste Vy a Feřtek, to vyznívá, že škola přispívá největším dílem.

Připadne mi to jako situace, kdy řidič, který jezdí jako hovado a má spotřebu 15 litrů/100 km začne řešit, že vozí v kufru 5 kg nářadí, které se podílí na zvýšené spotřebě (protože se to někde dočetl) a nářadí proto nechá v garáži...

Oldřich Botlík řekl(a)...
8. ledna 2016 v 11:15  

Vrátil bych se s dovolením ještě k té malé sebedůvěře učitelů. Je to jedno z témat, kvůli němuž jsem sem úlohu o siloměru na Měsíci dal. V roce 2012 se objevila ještě jedna zcela zásadní chyba v testu Matematika (vyšší obtížnost) – úloha 19, v níž měli maturanti vybírat graf funkce 1/f. Stejně jako v úloze o siloměru bylo i zde naprosto zřejmé, že „správné“ řešení Cermatu je chybné. A také zde se – pokud vím – našel pouze JEDINÝ učitel matematiky, který byl ochoten se ozvat. Dopadlo to ovšem stejně: chyba bez problémů prošla přes validační komisi. Kladu si od té doby otázku, jak je možné že si to učitelé matematiky a fyziky nechali líbit.

Pokud by to s jejich odborností bylo tak špatné, že by chyby nerozpoznali, jejich nízké sebedůvěře bych se nedivil. Tomu se mi ale nechce věřit: ty chyby jsou, minimálně po upozornění, která byla zveřejněna, zcela zjevné a nezpochybnitelné.

Je možné, že se učitelům prostě nechtělo nic dělat. I to je ale divné: ty chyby mohly poškodit právě dobré žáky a zrovna matematika s fyzikou si na logické bezespornosti dávají hodně záležet. V obou oborech je to, abych tak řekl, součástí profesního uvažování. Představa, že bych jako učitel dopustil, že vzdělanost mých žáků bude hodnocena takto břídilsky, se mi příčí. Nehledě na to, že bych své mlčení pokládal za vlastní etické selhání.

Třetí výklad opírám spíše o reakce učitelů češtiny, kteří se kvůli nedostatkům státní maturity z českého jazyka naopak přeli hodně a dlouho. A přou se vlastně dodnes. Z vyjádření těch, kteří marginalizovali i zjevné chyby Cermatu, jsem vycítil připravenost hájit státní maturitu téměř za každou cenu, neboť „těm darebákům v lavicích aspoň konečně někdo ukáže, zač je toho loket“.

Nízká sebedůvěra učitelů stojí v pozadí všech tří výše uvedených možných výkladů. Ani v jednom však nevidím důsledky soustavného plivání slinou jedovatou, jehož se dopouštějí různí pseudoexperti z EDUinu a soukromí školští businessmani, kteří ke kantořině buď vůbec nepřičichli, nebo jen kdysi dávno před několika desítkami let, a to velmi krátce.

Ale třeba mi někdo s výkladem pomůže.

tyrjir řekl(a)...
8. ledna 2016 v 13:23  

Nerozumím asi zcela tomu, proč pan Botlík nazývá konformismus, který je kombinaci strachu a pohodlnosti s nedostatkem občanské a profesionální cti a statečnosti, některých učitelů paušálně tzv. "nízkou sebedůvěrou" všech učitelů. Jako kdyby to byla vlastnost všech učitelů a jako by se takovýto konformismus nevyskytoval často i ve vétší míře i u jiných profesí. Nízká sebedůvěra není definičním znakem konformismu. Znám mnoho velmi vysoce sebevědomých konformistů v různých profesích. Včetně těch, kterým se říká "Hadi v oblecích". Ti Hadi v oblecích velmi často plivou jedovatou slinu na ty, u kterých potřebují dosáhnout poslušnosti...
J. Týř

http://josefjezek.blog.respekt.cz/velka-tunelarska-aneb-hadi-jdou-do-prace/
https://m.youtube.com/watch?v=ms2DDtXH9bs

Oldřich Botlík řekl(a)...
8. ledna 2016 v 14:54  

Pane Týři,

pochopil jsem, že Vy sám jste rovněž učitelem fyziky a/nebo matematiky, nyní poměrně čerstvě v důchodu.

V souvislosti s oběma vadnými maturitními úlohami jsem ovšem nikdy a nikde Vaše jméno nezaznamenal. Mám tedy Vašemu příspěvku rozumět tak, že Vaše mlčení v té věci je důsledkem Vašeho osobního "konformismu, který je kombinací strachu a pohodlnosti s nedostatkem občanské a profesionální cti a statečnosti"?

Nebo jsem něco přehlédl a Vy osobně jste se proti uvedeným chybám veřejně ozval?

Anebo jste se snad jako učitel vůbec nezajímal o podrobnosti zřejmě nejzávažnější změny týkající se Vašich předmětů, k níž ve školství od roku 1989 došlo?

Pokud mi chcete pomoci, bylo by asi užitečnější, kdybyste se nepouštěl do vysvětlování pohnutek ostatních, ale vysvětlil své vlastní mlčení. Navrhuji to proto, že já sám jsem na zmíněné chyby veřejně upozorňoval (tak "hlasitě", jak to jen šlo), a dokonce jsem pomáhal poškozeným maturantům v jejich snaze domoci se nápravy.

Josef Krátký řekl(a)...
8. ledna 2016 v 21:57  

"kdybyste se nepouštěl do vysvětlování pohnutek ostatních," - ó ano, kéž byste, pane Botlíku, toto heslo sám ctil a dodržoval. Pak byste nepsal, že jste u některých češtinářů "vycítil připravenost hájit státní maturitu téměř za každou cenu, neboť „těm darebákům v lavicích aspoň konečně někdo ukáže, zač je toho loket“, protože to je bohapustá manipulativní dojmologie, přiboudlá a zákeřná - jak je ve vašich příspěvcích, v nichž reagujete na ty, kdo s vámi nesouhlasí či vás kritizují, zvykem; ten poslední věnovaný J. Týřovi je navíc čistou ukázkou nepečlivě skrývané agresivity a arogance.
A ještě k učitelské sebedůvěře - soustavné plivání slinou jedovatou, jehož se v médiích dopouštějí různí pseudoexperti z EDUinu a soukromí školští businessmani, kteří ke kantořině buď vůbec nepřičichli, nebo jen kdysi dávno před několika desítkami let, a to velmi krátce, vede valnou měrou k tomu, že rodiče neberou učitele jako odborníky, že ve střetu rodič x učitel dává ČŠI (a mnohdy i vedení škol z obav před ztrátou byť i jen jednoho žáka) většinou přednost straně rodičovské, že hlas učitelů nebývá na vyšších místech vyslyšen - viz současná inkluze, kdy MŠMT sice uspořádá kulatý stůl, ale na kritické připomínky praktikujících učitelů vůbec nereaguje, natož aby je nějakou formou zapracovalo do prováděcích předpisů. To vše vede hlavně k rezignaci. Přijměte tedy svůj díl odpovědnosti za tento stav jako muž.

Oldřich Botlík řekl(a)...
9. ledna 2016 v 13:22  

Pane Krátký,

nechal bych Váš komentář bez reakce, jako již ostatně mnohokrát, protože si nic jiného nezaslouží. Je to však příležitost ukázat na Vaše postupy, a tak si ji tentokrát nenechám ujít.

Pokud jde o připravenost některých češtinářů hájit státní maturitu téměř za každou cenu, neboť „těm darebákům v lavicích aspoň konečně někdo ukáže, zač je toho loket“, najde každý, koho to zajímá, dostatek důkazů v diskusích z let 2011 a 2012 na webu EDUin. Váš kolega Kostečka dokonce neváhal ve svých veřejných vystoupeních zesměšňovat maturanty sebranými ukázkami jejich pravopisných a stylistických prohřešků – často podobných těm, jimiž se to v diskusních příspěvcích učitelů na České škole jen hemží. Když si vyhledáte jeho články k maturitním testům a písemným pracím v Učitelských novinách, najdete tam také, jak v nich chybující maturanty nazývá.

Zavedení škodlivého nesmyslu zvaného státní maturita (nesmyslu v té podobě, v níž byla spuštěna, i v té, v níž je nyní provozována) opravdu umožnila rezignovanost učitelů. Tu ale způsobil Cermat za tiché podpory MŠMT systematickým a mnohaletým ignorování naprosté většiny připomínek, které jim učitelé posílali. Záměr byl zřejmý: obě instituce chtěly, aby všichni – maturanti, jejich rodiče, učitelé i ředitelé škol –, sklapli paty a nechali si všechno líbit. Nepočítaly dokonce ani například se zveřejňováním zadání, natožpak například s možností soudního přezkumu způsobilosti testových úloh či souladu testu s Katalogem požadavků, kterému později dalo zelenou plénum Nejvyššího správního soudu. Přitom by, alespoň podle mého názoru, měla v podobných akcích automaticky platit etická zásada, kterou se řídí lékaři: především nepoškodit pacienta/žáka.

Je velkou občanskou zásluhou EDUinu, že se proti takovému postupu ozval a dodal alespoň některým lidem odvahu ozvat se a bránit – sebe i jiné. Největším skandálem byly ovšem chyby hodnotitelů v hodnocení písemných prací maturantů, jež vedly ministra Fialu k podnětu zrušit centrální hodnocení těchto prací. Chybu může udělat každý a já vcelku chápu, že se části hodnotitelů kritika dotkla. Protože ovšem věděli o špatném ministerském rozhodnutí, že každá písemná práce bude hodnocena jen jednou, nejspíš měli možnost odmítnout se na tom podílet. A pokud jim takovou možnost jejich smlouva nedávala, neměli ji podepisovat. Cermat tehdy ještě pořád vedl Pavel Zelený, který „hrál“ právě na to, že díky rezignovanosti veřejnosti všechny chyby hladce projdou. A když už to nepůjde, provede se holt nějaká harmonizace.

EDUin dělá mnoho učitečné práce pro učitele i rodiče, jeho akcí se dobrovolně účastní řada škol. A ti si toho váží. To, že se Vám osobně, případně některým jiným zde diskutujícím učitelům některá stanoviska EDUinu nebo jiných diskutujících nelíbí, vůbec neznamená, že neexistují jiní učitelé, kteří s nimi naopak souhlasí. I když to třeba nedají najevo. A neznamená to, že jsou tato stanoviska nesprávná. Základním metodickým problémem Vašeho uvažování je přílišné zobecňování: názor, dokonce i argumentačně podpořený, s níž osobně nesouhlasíte, je – podle Vás – automaticky útokem na učitele jako celek. Takový ovšem nejste na České škole zdaleka sám. Pokud vůbec mají učitelé u nás špatnou pověst, pak k ní Vy a další podobní diskutující přispíváte mnohem více než EDUin a všichni jeho příznivci dohromady. Tím, jak se zde projevujete.

Moje věta „Pokud mi chcete pomoci, bylo by asi užitečnější, kdybyste se nepouštěl do vysvětlování pohnutek ostatních, ale vysvětlil své vlastní mlčení.“ navazovala na moji výzvu „Ale třeba mi někdo s výkladem pomůže.“ v mém dřívějším příspěvku. Na ni reagoval pan Týř.

Zmíněná věta je souvětím složeným ze čtyř vět jednoduchých, navíc v jasném kontextu. Vy jste se chytil jediné a udělal z ní „heslo“, abyste mi mohl doporučit, ať se ho sám držím. Tomu se ve slušné společnosti říká eufemisticky „vytrhávání ze souvislostí“.

Pokud se pana Týře můj dotaz dotkl, jistě se ohradí sám.

Tajný Učitel řekl(a)...
9. ledna 2016 v 14:19  

J.Krátký řekl: Jo jo, sebedůvěru si jako učitel vybudeujete a udržíte velmi lehce, obzvlášť když po vaší práci v médiích soustavně plivou slinou jedovatou různí pseudoexperti z EDUinu a soukromí školští businessmani, kteří ke kantořině buď vůbec nepřičichli, nebo jen kdysi dávno před několika desítkami let, a to velmi krátce.

Pokud je vaše učitelská sebedůvěra založená na tom, co o školství píší média, potěš pánbu.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
9. ledna 2016 v 14:33  

A jaké je vaše odpověď na otázku: A nepřispěla k tomu nějak škola? Přispěla nebo je zcela bez viny?

Pane Šteffle,

poslechněte si dobře paní Nováčkovou: ta ostrakizuje školu bez jakékoliv pochybnosti. Žádné "nějak" a "nějaká". Podle ní se sběratelem známek žáček stane do půl roku. Potlesk. Na to jsem především reagoval. Útoky na školu nepořebuji nijak vyhledávat, ty bývají zcela zjevné.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
9. ledna 2016 v 14:34  

Co je autoritativního na tom, že odmítám tvrzení (70:30), které tu zatím nikdo nijak ničím nedokázal?

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
9. ledna 2016 v 16:28  

K těm osnovám ještě viz http://hausenblas-blog.eduin.cz/2015/09/21/opravdu-byste-chteli-skolni-osnovy-dil-3/

Ondřej Šteffl řekl(a)...
9. ledna 2016 v 16:52  

Zdeněk Sotolář řekl(a)... 9. ledna 2016 14:33
poslechněte si dobře paní Nováčkovou...

No, já měl dojem, že 7. ledna 2016 19:48, reagujte na můj příspěvek, ne paní Nováčkové.

Paní Nováčkové vyčítáte, že "ostrakizuje školu bez jakékoliv pochybnosti.", myslím, že nic takového paní Nováčková nemá v úmyslu, jen se možná neopatrně vyjadřuje. Vidí problém a o tom mluví, že někde třeba není a že jsou výjimky nechává stranou. Stejně jako vy, že? Vaše vyjádření z 7. ledna 2016 19:48 je také "bez jakékoliv pochybnosti".

Ono by to chtělo větší snahu pochopit, co ten druhý chce říct. Na obou stranách, pokud tedy už musí být nějaké strany.


tyrjir řekl(a)...
9. ledna 2016 v 20:41  

EduOutník Botlík opět perlí

Pomocí pojmu konformismus jsem se pokusil vysvětlit, že problémem učitelů není jejich malá sebedůvěra, ale mizerné podmínky pro jejich práci, nedohlednost jejich podstatného zlepšení a osočování učitelů různými EduOutníky. (8. ledna 2016 13:23)

Pan Botlík v reakci na tento diskusní příspěvek předstírá jakousi svou profesionální a občanskou statečnost, o jejíž kvalitě i pravých motivech lze myslím s úspěchem pochybovat. Přitom si myslím opět docela arogantně a demagogicky dovolil zbytečně personalizovat probíhající diskusi. (8. ledna 2016 14:54)

V páně Botlíkových myšlenkových výlevech se nehodlám zbytečně brodit. Namísto toho si dovolím připomenout diskutujícím na České škole nedávné páně Botlíkovy diskusní perličky :)).

J. Týř

Viz
http://www.ceskaskola.cz/2015/11/poradna-asc-nesmyslna-testova-zadani.html#comment-8838707466467246595

Romana Howe řekl(a)...
10. ledna 2016 v 0:20  

Vážení diskutující, jsem řadová učitelka, a tak je mi zřejmé, že celá tato diskuze, jakož i veškerý systém státního vzdělávání, jsou zaklety v začarovaném kruhu, kde všechny strany mají svou pravdu. Mohu zde postihnout pouze zlomek všech těch procesů, ale přesto se pokusím o shrnutí fungování začarovaného kruhu školství ČR.Neřeknu nic nového, ale považuji za důležité podpořit zde vystupující diskutující.

Učitelé mají špatné podmínky pro svou práci, rozvoj svých dovedností, jsou zavaleni nesmysly, takže se nemohou soustředit na vlastní pedagogickou práci a rozvoj. MŠMT nemá od společnosti jasné zadání, takže rozhoduje chaoticky, čímž nám učitelům háže klacky pod nohy, nerespektuje naše potřeby, názory, čímž zhoršuje naše pocity, výkony, odhodlání atd atd. My, učitelé, se kvůli špatným podmínkám nemůžeme rozvíjet, veřejnost v nás nevidí osobnosti hodné respektu, no a my se pak právem propadáme pocitu zneuznané rozhořčenosti, což způsobuje, že nejsme schopni rozlišovat kritiku konstruktivní od podlé, lživé, a jen se chabě bráníme každému, i jen domnělému, nařčení, protože kvůli výše uvedeným špatným podmínkám popravdě ve své většině snad ani nemůžeme být pedagogicky plně rozvinuté osobnosti.

Romana Howe řekl(a)...
10. ledna 2016 v 0:20  

Abychom mohli tento kruh rozseknout, museli bychom také my, učitelé jako jeden muž či žena, sebekriticky nahlédnout, že je na vzdělávacím molochu opravdu třeba něco změnit, tak aby se stal smysluplnějším a zároveň efektivnější svou schopností motivovat, rozvíjet, nikoliv hlavně frontálně vykládat a poté hodnotit správnost převyprávěného, nezískáme na svou stranu masivní podporu veřejnosti, jejíž síla je potřebná pro uskutečnění jakékoliv užitečné diskuze o potřebných změnách. Pokud si stále budeme zastírat, že ve školách jsou často uplatňovány málo účinné, málo aktivizační způsoby učení, že žactvo se nudí a nespolupracuje i naší vinou (já to tedy na sobě vidím - neumím se s naším ŠVP, hrozbou podivných přijímaček a maturit, a se žáky přivyklými pasivitě, biflování jako normě, poprat tak, abych mohla být na své výkony pyšná...), budeme z naší strany bránit v rozseknutí tohoto bludného kruhu. Je možné, že si většina učitelů nic nezastírá, ale v internetových diskuzích a na školách, kde jsem učila, tento pedagogický alibismus převažuje. Učila jsem zatím na pěti různých školách (od gymnázia, soukromé jazykové školy až po ZŠ /ne nutně v tomto pořadí/), ale nikde jsem nenašla skutečně se učící školu. Učila jsem v kraji Jihočeském, Ústeckém, Středočeském, v Praze - že bych měla takovou schopnost najít vždy školu výjimečnou svou neochotou efektivně rozvíjet se společně se svými žáky? Možná se jednou dostanu do školy, kde bude alespoň část učitelů schopna kriticky hodnotit svou práci, přijímat konstruktivní kritiku s vědomím, že bez ní by těžko rozšiřovali své pedagogické schopnosti, dovednosti. Možná i proto zůstává pan Tajný tajným, že není mezi učiteli zas tolik kolegů, kteří by člověka schopného přijmout konstruktivní kritiku (např. Eduinu /nebo na ní nedejbože participovat/), byli ochotni akceptovat ve školní sborovně.

A jakou školu je možno uznat za učící se školu? A k čemu je to dobré? O tom zde bylo již mnoho napsáno. Pro mne je hlavním znakem právě ta potřeba prozkoumávat pedagogické postupy, kriticky hodnotit, evaluovat, rozvíjet své metody, cíle.... Paní doktorce Nováčkové děkuji, že mi stále připomíná, jak se sama na dětech proviňuji už účastí na tom všem. Dále je důležité seznamovat se s výzkumy, šetřeními, proč ne také na stránkách Eduinu, jehož články, aktivity mne jako řadovou učitelku naprosto neuráží, naopak je považuji za inspirativní, za konstruktivní, i když bych samozřejmě chtěla, aby za nás i s námi více bojovali o tu opravdu širokou diskuzi o všech příčinách špatného stavu vzdělávání, aby objasňovali, jak těžké je něco měnit k lepšímu, když inspekce schválila ŠVP, jež je v rozporu s deklarovanou snahou o rozvoj kompetencí, když inspekce hrozí kontrolou těch nejbanálnějších trapností typu zápis v třídnici, látka neprobraná přesně na minutu podle tematického plánu, nutnost zapsat přiblblou značku mezipředmětových vztahů k probírané látce /i když je naprosto zřejmé, že když probírám v angličtině historii Anglie, zřejmě to bude mít vztah k dějepisu, zeměpisu apod./. No a jak přesvědčit kolegy, že je třeba a možno něco změnit, když u přijímaček, maturity atd se stále zkouší hlavně fakta, navrkané ale nezvnitřněné informace.

Ale to už se opakuji. Vrátila jsem se v tom začarovaném kruhu na začátek. Ten kruh je podle mne sevřen strachem zkoušet nové postupy. A to je přeci paradox - škola má být místem, kde se učíme, jenže bez zkoušení nových postupů se nic moc nenaučíme, nepochopíme, pouze zakonzervováváme přesvědčení, že dřívější způsoby učení byly správné.Dříve si žáci třeba více pamatovali, ale přemýšleli inovativněji, aplikovali účinněji, byli zodpovědnějšími občany?

Pokud se nevzepřeme, nesjednotíme se v základním požadavku na smysluplnost našeho počínání hlavně k zodpovědnosti za budoucnost našich svěřenců (za tu, kterou se můžeme snažit ovlivnit), nemá cenu se litovat a cítit se uražený, že někdo (a to i žáci) vidí i naši spoluúčast na páchané škodě, a proto se snaží pomoci alespoň snahou o hledání příčin. Hledejme je společně, ne proti sobě. Vyjděme z Platónovy jeskyně.

Romana Howe řekl(a)...
10. ledna 2016 v 0:25  

oprava: že dřívější postupy byly ty JEDINÉ správné

Nicka Pytlik řekl(a)...
10. ledna 2016 v 0:44  

Dříve si žáci třeba více pamatovali, ale přemýšleli inovativněji, aplikovali účinněji, byli zodpovědnějšími občany?

Ano. Měl jsem možnost žít nějakou dobu se svým otcem, produktem předválečného školství. Víte?

Janek Wagner řekl(a)...
10. ledna 2016 v 9:03  

Paní Kalabisová, prosím, můžete mne kontaktovat na janek.wagner@ceskaskola.cz?

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
10. ledna 2016 v 10:12  

"nic takového paní Nováčková nemá v úmyslu, jen se možná neopatrně vyjadřuje"

Pane Šteffle,

mohu reagovat jen na to, jakým způsobem se p. Nováčková (nebo kdokoliv zde i jinde) vyjadřuje. Mohl bych se tedy ptát, proč se nevyjadřuje opatrněji. Neumí? Nechce? Kdyby například řekla, že škola jen pokračuje v rozvoji sběratelství (protože dítě do pěti let je už tak dávno nastaveno), vyzněl by její TEDovský příspěvek jinak. Takto vystoupení vyznívá především jako útok proti škole, proti učitelům, navíc korunovaný jedovatou a zlou glosou o rasismu. Jak tohle pak mohu brát jako "konstruktivní kritiku"? (nebo neopatrné vyjádření?)

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
10. ledna 2016 v 10:20  

"na vzdělávacím molochu opravdu třeba něco změnit"

Paní Kalabisová, to snad nikdo nepopírá. Jen není nutné vždy dělat z klasické školy mučírnu a z jejích učitelů blbce.

Oldřich Botlík řekl(a)...
10. ledna 2016 v 10:25  

Probůh, pane Blaho,

nezabonmotal jste se do toho trochu? Na podzim jsem vedl domů zcela dezorientovanou stařenku, která u nás na konečné vystoupila v mlze z tramvaje, vůbec netušila, kde je, a nedokázala mi říct ani to, jak se jmenuje a kde bydlí. Cestou mi vyprávěla, že má dceru: "Ona je mladší než já, víte?"

Jak dlouho jste žil se svým otcem, žákem, který si pamatoval více než dnešní žáci a přemýšlel inovativněji, aplikoval účinněji a byl zodpovědnějším občanem? A kolik let Vám bylo, když jste u svého otce, žáka, tyto schopnosti pozoroval?

tyrjir řekl(a)...
10. ledna 2016 v 11:01  

Vola bys přes všecken svět zvodil, nebude než vůl.
Staré české přísloví č. 540 z knihy J.A. Komenského: Moudrost starých Čechů vystavená za zrcadlo potomkům.

Poprvé mi to přísloví řekla moje babička, která věděla, že jsem mladší než ona. Měl jsem taky štěstí žít se svým předkem a něco se od něj dovědět.:)))

S mlhutvornými představami, že generační nevraživost akceleruje pokrok, nesouhlasím.

To, co tu zase pan Botlík v předchozím příspěvku předvedl, považuji nepovažuji za bonmot nebo za moudrou úvahu, ale za trapas.

J. Týř

Oldřich Botlík řekl(a)...
10. ledna 2016 v 12:03  

Paní Kalabisová,

Váš příspěvek mě velmi zaujal (a v neděli ráno mi udělal radost). Nemohla byste prosím, na základě svých zkušeností s "putováním českými školami", trochu podrobněji popsat, jaký vývoj v čase pozorujete?

I když to tak na první pohled nevypadá, myslím si, že mezi čtenáři České školy je dost takových, kteří by to ocenili. Ti diskutující, jak doufám, nepředstavují reprezentativní vzorek.

Díky. OB

Vladimír Stanzel řekl(a)...
10. ledna 2016 v 12:13  

"škola má být místem, kde se učíme, jenže bez zkoušení nových postupů se nic moc nenaučíme, nepochopíme, pouze zakonzervováváme přesvědčení, že dřívější způsoby učení byly správné." - já se docela obávám, že dnes je hranice mezi tím, kdy se něco učíme, a tím, kdy nezodpovědně hazardujeme se vzděláním a hlavně žáky, velmi rozostřená. Již jsem tady v jednom příspěvku citoval Liessmanna, učiním tak ještě jednou:
"Především školy platí za místo, na němž lze na dětech a dospívajících - přirozeně jen k jejich dobru - zkoušet strategické hry ke zlepšení světa - přirozeně pro jejich dobro. Vzdělávací zařízení, především veřejné školy, platí za labpratoře, v nichž se zkouší vše, co politici vzdělání a společnosti, ale i výzkumníci vzdělávání a vědci v oboru výchovy považují za žádoucí: naprosto všestranná komunikace, generální inkluze dětí s omezeními všeho druhu, systém zkoušení tolerantní k chybám, tolerance vůči všem a integrace všech, otevřenost ve vztahu k sexuálním orientacím a zálibám všeho druhu (výjimka: pedofilie), zapojení do mírových a klimatických projektů, politicky korektní mluvení, myšlení, pssní a jednání: krásný nový školní svět. Že realita na školách a školních dvorech s tím nemůže držet krok, to propagandisty zlepšování světa permanentní školní reformou nesouží. Zde stále platí Hegelova věta: Tím hůř pro skutečnost." (Hodina duchů, s. 20-21)

Anonymní řekl(a)...
10. ledna 2016 v 13:53  

Dobrý den,

rozhodně by se s našimi svěřenci nemělo záměrně, ani zbůhdarma hazardovat, to souhlasím. Ale jak ten hazard budeme definovat? Nejprve si musíme uvědomit, že bez jistého rizika hazardu to nejde nikdy, neboť nikdo není pán Bůh. Poté musíme stanovit kritéria pro vyhodnocení toho, co hazard byl/je a co není. Dále si musíme uvědomit, že srovnávání výstupů učiva podle stejných metod dnes a dříve, je zavádějící, neboť chování dětí/žáků se v různých dobách podřizuje atmosféře doby. Dříve děti méně protestovaly, proto si i z málo aktivizační výuky i proti své vůli pouhým biflováním více odnesly.

Proč bychom ale dnešním dětem chtěly přikazovat téměř slepou poslušnost jen proto, abychom dokázali, že i ta málo neefektivní výuka je schopna částečně utkvět v paměti, pokud se sebemrskačsky podřídím a naordinuji si 6 hodin denně sedět a pasivně přijímat a přijímat. No, to dnešní děti už umí trochu méně, než jsme to uměli my dříve. Navíc pro nás škola byla opravdu tím, co otevíralo obzory, dodávalo informace....přiznávám bez mučení, že mě ve škole bavilo téměř všechno. Byla jsem dítě celkem pasivní, ale studijní typ. Navíc si pamatuji, že velká část mých spolužáků ze školy už tenkrát nadšená příliš nebyla. Co se znalostí týče, vím, že jsem se divila, jak někteří z naší třídy mohli odmaturovat, nu zastírat si nic nechci, i já jsem na maturitním potítku využila nepovolené metody, protože všechno jsem si zapamatovat nezvládla. Takže proč si stále hrát na to, jaké jsou ty "osvědčené" metody lepší.

Dnešním dětem jejich neochotu podřídit se nesmyslu naprosto nevyčítám. Má větší smysl učit se aktivně nebo pasivně, opakováním nebo aplikováním znalostí? Já se naopak docela divím, jak velká část dětí je stále ještě ochotná to všechno s takovou trpělivostí snášet. Že by to byla mučírna? To je pouze přirovnání, které znamená, že musíme snášet něco většinou nepříjemně neefektivního, co by mohlo být většinou příjemně efektivní, kdybychom našli cestu ven ze začarovaného kruhu. Že z učitelů někdo dělá blbce? Pouze my sami tím, že nechceme přiznat, že máme strach z hledání nových postupů, že věříme pouze na ty staré. S moudrostí věků to nemá nic společného, ta moudrost vzešla právě z nových postupů, z odvahy přemýšlet a aplikovat.

Anonymní řekl(a)...
10. ledna 2016 v 14:21  

Pane Botlíku,

škola, kde působím nyní třetím rokem, je ze všech škol, kde jsem učila, nejzakonzervovanější. Souvisí to s věkem osazenstva a s přítomností lidí oplývajících velkou dávkou zodpovědnosti, což vylučuje ustrašenost a lpění na zvyku.

V rámci všech škol, některé znám pouze od přátel z vyprávění, některé z materiálů na internetu, samozřejmě vidím, že s časem velmi intenzivně přibývá škol učících se, rozvíjejících se.

Pěkný den přeji.

R.Kalabisová

Oldřich Botlík řekl(a)...
10. ledna 2016 v 14:31  

Děkuji Vám, paní Kalabisová.

I já si myslím, že rozvíjejících se škol rychle přibývá. Což samozřejmě neradi vidí ti, kteří vsadili na nehybnost, případně na návrat zpět.

Pěkný den i Vám. OB

Ondřej Šteffl řekl(a)...
10. ledna 2016 v 15:21  

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
p. Nováčková (nebo kdokoliv zde i jinde) vyjadřuje. Mohl bych se tedy ptát, proč se nevyjadřuje opatrněji

Myslím, že k tomu jsou dva významné důvody.
1. Primárním jejím publikem jsou rodiče a široká veřejnost, ne učitelé. A široké veřejnost v tom, co říká, žádný " útok proti škole, proti učitelům, navíc korunovaný jedovatou a zlou glosou o rasismu." Nevidí.

2. I kdyby se vyjadřovala opatrněji, k ničemu to nebude. Podívejte se na své vlastní vyjádření: Zdeněk Sotolář řekl(a)... 7. ledna 2016 19:48
Vytrhnu si s dovolením jednu větičku: "A nepřispěla k tomu nějak škola?"
Jak typické! Když se něco nepovede, může za to samozřejmě škola. Ale když se něco náhodou povede, je to škole samozřejmě navzdory.


Jak opatrněji bych se měl vyjádřit, abyste na to podrážděně nereagoval?
Jak říkáte: Když chcete "experty" bíti, hůl se vždycky najde.

Ostatně paní Kalabisová to vysvětluje jasně: Že z učitelů někdo dělá blbce? Pouze my sami tím, že nechceme přiznat, že máme strach z hledání nových postupů, že věříme pouze na ty staré.

tyrjir řekl(a)...
10. ledna 2016 v 16:19  

... rozvíjejících se škol rychle přibývá. Což samozřejmě neradi vidí ti, kteří vsadili na nehybnost, případně na návrat zpět.

On někdo někde ve škole VSADIL NA NEBYBNOST, PŘÍPADNĚ NA NÁVRAT ZPĚT ???

Ondřej Šteffl řekl(a)...
10. ledna 2016 v 18:16  

Třeba zde citovaný Liesmann:

Vladimír Stanzel řekl(a)... 10. ledna 2016 11:27
"Vzdělání není žádná katastrofa. Vzdělání také není žádné náboženství. A především: vzdělání neřeší všechny problémy. Získali bychom mnoho, kdybychom místo obvyklé směsi blouznění o vzdělání a rétoriky managementu dostali jasný pohled na možnosti, ale také na meze, na šance, stejně jako na rizika vzdělávacích procesů. Vzdělávací zařízení proto aktuálně nepotřebují více, nýbrž méně reforem, a jakkoli paradoxně to může znít, mělo by se obecně uvážit: V - údajně - rychle se měnící společnosti potřebují vzdělávací systémy vysadit rychlost, nepotřbují hektičnost, ale uvážlivost, ne tempo, ale stabilitu, ne permanentní změnu, ale jistotu, žádné trvalé ostřelování z médií a politiky."
Tolik Konrad Paul Liessmann, Hodina duchů, s. 32, s. 25

Anonymní řekl(a)...
10. ledna 2016 v 18:23  

souhlasím, že snaha, aby škola "vzdělala" žáky ve všem (od menstruace, sexuální výchovu, po správnou výživu, ekologii, den bez aut, plavání, dopravní výchovu, proti šikaně, proti fóbiím, atd atd) většinou plodí pouze formální a formalistické výstupy. Ač jsou tato jistě témata důležitá, je absurdní si myslet, že školní vzdělání, v čase, který je vyučování vymezen, dokáže toto vše zvládnout.

Ovšem nechápu, proč se tato zřejmá hloupost vytahuje jako argument k zaštítění se proti nutnosti stále utvářet znovu a znovu inovované pojetí smysluplného vzdělávání. Vy se také sami znovu nepokoušíte přijít na to, v čem děláte chybu, když se vám nedaří naučit se něco nového, dokud se vám to nepodaří? A pak přijde další výzva, další změna. Napadá mne hraní na hudební nástroj - nikdy nekončí, stále se učím novému, stále inovuji postupy.

Místo zaštiťování se hloupostmi proti hrozbě hazardu je moudřejší ptát se po podstatě a po míře - co je v podstatné míře důležité pro budoucí život našich svěřenců, nás samotných? Domnívám se, že bylo už Sokratem ukázáno, že právě tázání se po podstatě, po smyslu. Na rozvoji úsudku a vědomostí jednotlivce pak závisí, zda bude schopen hledat a nacházet tu svou i celou podstatu. Myslíte, že většině žáků a studentů se dostává toho privilegia takto se ve škole ptát a takto chápat důležitost učení? Je jasné, že i v minulosti bylo toto privilegium dopřáno jen některým šťastlivcům (už F.Rabelais ukázal, že ani jeho hrdina Gargantua neměl zpočátku na učitele štěstí).

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
10. ledna 2016 v 18:31  

Že "máme strach z hledání nových postupů, že věříme pouze na ty staré"? Kdo? Samozřejmě že si v běžné škole nemůžeme dovolit tolik, co si mohou dovolit soukromé skleníkovky.

Uznávám svoji podrážděnost, ale netvařte se, že je bezdůvodná, že opakované útoky na veřejné školy a jejich učitele jsou jenom nějaká nedorozumění a neopatrná vyjádření.

A na svých slovech trvám: Když se něco nepovede, může za to samozřejmě škola. Ale když se něco náhodou povede, je to škole samozřejmě navzdory.

Ondřej Šteffl řekl(a)...
10. ledna 2016 v 18:38  

Kdo vám brání psát o tom, co se povedlo?

Ondřej Šteffl řekl(a)...
10. ledna 2016 v 18:44  

Často mám pochybnost, zda vůbec má cenu zde diskutovat. Věcných argumentů, zdá se mi, ubývá, a naopak útoků ad personam a nikam nevedoucích debat přibývá (třeba jako ta naše s panem Sotolářem ;-)).

Když ale čtu takový příspěvek jako je od paní Kalabisové, nebo někdo i od paní Karviové, vidím, že to není zbytečné. Asi by se diskusí měly víc účastnit ženy. Kde jste holky? Ve školách je vás přece fůra.

Anonymní řekl(a)...
10. ledna 2016 v 18:52  

F.Rabelais: Jak se Gargantua učil u jednoho sofisty latině
....Skutečně mu určili velkého doktora sofistu, jménem mistra Thubala Holoferna, který ho naučil své abecedě tak dobře, že ji říkal zpaměti odzadu. A tím strávil pět a čtvrt roku.... Pak s ním četl De modis significandi s vysvětlivkami Hurtebizovými (Větroplachovými), Fasquinovými (Maňasovými), Tlučhubovými, Gualehaulovými (Svrabařovými), Jana Telátka, Billioniovými (Padělkovými), Brelinguandovými (Žvanilovými) a hromady jiných. A tím strávil přes osmnáct let a jedenáct měsíců. A naučil se tomu tak dobře, že to při zkoušce říkal zpaměti pozpátku. ...Potom měl jiného starého kašlavce, který se jmenoval mistr Matěj Ťulpa, ten s ním četl Hugutia, Hebrardův Graecismus, Senekovo De quatuor virtutibus cardinalibus....A některé jiné z téhož těsta, jichž četbou zmoudřel tak, jako byl, když začal.
Jak byl Gargantua svěřen jiným vychovatelům
Tu jeho otec viděl, že ačkoliv velmi dobře studuje a vynakládá na to všechen svůj čas, přece nemá z toho prospěch, a co horšího, že se z toho stává potřeštěným, neohrabaným, pomateným a přihlouplým.
Stěžoval si na to Donu Filipovi z Marais, místokráli v Papeligosse, i uslyšel, že by pro něho bylo lépe, kdyby se raději ničemu neučil než z takových knih a u takových učitelů. Neboť jejich vědění je toliko oslovina a jejich moudrost je jen skopičina mrzačící dobré a ušlechtilé duchy a kazící všechen květ mladosti. .....

Anonymní řekl(a)...
10. ledna 2016 v 18:56  

no není lepší se tomu zasmát a připustit, že vzdělávání je věc ošemetná....tuto ukázku jsem se žáky četla a diskutovala o škole - to nás bavilo :)

Anonymní řekl(a)...
10. ledna 2016 v 18:59  

pak jsme se ale společně snažili přijít na to, zda by i školní vyučování mělo nebo mohlo vypadat takto:
Jak byl Gargantua vychováván Ponokratem v takovém pořádku, že neztrácel denně ani hodinku
...Ponokrates nechal Gargantuu pročistit čemeřicí a tímto lékem mu vymyl všechnu poruchu i všechen zvrácený návyk mozku. Týmž prostředkem také vypudil mu Ponokrates z paměti vše, čemu se naučil za svých bývalých učitelů.
..Gargantua se tedy probouzel okolo čtyř hodin ráno. Zatím co ho drhli, byla mu čtena některá stránka Písma svatého, hlasitě a jasně, a výslovností přiměřenou látce. Podle předmětu a obsahu této četby jal se často uctívat, velebit, vzývat Pána Boha a modli se k němu. ...Pak chodíval na oddělená místa, aby vymísil potravu přirozeně strávenou. Tam jeho učitel opakoval, co bylo čteno, vykládaje mu temnější a nesnadnější místa. Když se vraceli, prohlíželi stav oblohy, je-li taková, jakou ji shledali předešlého večera, a ve která znamení vstupuje slunce i měsíc na ten den. Poté byl oblékán, česán, kadeřen, strojen a voněn, při čemž s ním opakovali včerejší lekce. ...Poté vycházeli, stále rozmlouvajíce o četbě, a dělali cviky na lukách, hrávali s míčem, tenis, malou metu, cvičíce jaře těla, jako předtím cvičili duši. Veškerá jejich hra se řídila jen jejich svobodnou vůlí, neboť nechávali té nebo oné hry, kdy se jim líbilo, a přestávali hrát obyčejně tehdy, kdy se již potili na těle nebo byli jinak unaveni. Tu bývali dobře osušováni a utíráni, převlékali si košile, a zvolna se procházeli, chodili se podívat, je-li již hotov oběd. Čekajíce tu přednášeli jasně a výmluvně některé myšlenky, jež si z lekce zapamatovali. Zatím se dostavovala paní chuť a v pravou chvíli zasedali ke stolu. Na počátku oběda, dokud nepil vína, byl čten nějaký zajímavý příběh o starých činech hrdinských. ...Takto se naučil Gargantua za krátkou dobu všem místům vztahujícím se k tomu v Pliniovi..., Galenovi, Aristetolovi a jiných. Tímto způsobem oblíbil si vědu počtářskou a každodenně po obědě i večeři trávíval jí čas zrovna tak zábavně, jako jej trávíval v kostkách nebo v kartách. I nabyl v ní tolik vědomostí praktických i teoretických, že Angličan Tunstal, který o ní rozsáhle psal, vyznal, že skutečně proti němu rozumí jí jen jako tatarštině.

Anonymní řekl(a)...
10. ledna 2016 v 19:01  

Doufám, že i vás božský Rabelais pobavil a dovedl k plodnému zamyšlení - pěkný večer a úspěšný nový týden přeji

Anonymní řekl(a)...
10. ledna 2016 v 19:16  

já mám také často tyto pochybnosti, ale kde jinde diskutovat? Má sborovna na tyto diskuze nemá čas :) Vězte, že určitě pro mne jsou velmi důležité, zvláště pokud do nich vstupují ti, kteří se jen neuráží, ale konstruktivně přemýšlí......a těch je také dost, velmi mne vždy nabijí energií a nadějí.

Protože, přiznejme si to, nárůst rozvíjejích se škol a pozitivních učitelů se děje spíše navzdory reformě, navzdory RVP, navzdory hloupostem z MŠMT.....takže optimismu k tomu, že k nějaké rychlé plošné nápravě dojde, příliš není. Takzvaná reforma mne velmi zklamala již na svém počátku, její nerealizace přes proklamované cíle přivádí školství do schizofrenního stavu. Teď se vše ještě zkomplikuje inkluzí. Tak raději myslet na nutnost ukončit pololetí, uzavírat známky. O hodnocení se tu již psalo - považujete, pane Sotoláři, systém hodnocení za schopnost, činnost, která se škole vede dobře?

Ondřej Šteffl řekl(a)...
10. ledna 2016 v 19:34  

Renata Kalabisová řekl(a)...
já mám také často tyto pochybnosti, ale kde jinde diskutovat?
Na zkuste někdy třeba můj Facebook, na jednu stranu je to víc "mezi svými", ale zdaleka ne ve všem se shodneme. Útoky ad personam jsou výjimečné, a je tam spousta laiků a hlavně rodičů.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
10. ledna 2016 v 20:48  

"O hodnocení se tu již psalo - považujete, pane Sotoláři, systém hodnocení za schopnost, činnost, která se škole vede dobře?"

Paní kolegyně Kalabisová, že mě takto oslovujete, chápu jako oslí můstek k návratu do věcných témat. Za to děkuji.

V hodnocení nám (učitelům) systém mnoho možností nedává. Tož známkujeme. To samo o sobě nemusí být nic špatného, pokud žáci předem znají kritéria (a tak nějak píše o tom i paní Nováčková). Možná bychom se ale měli ptát žáků (a rodičů): Víte, za co dostáváte (dostávají) známky? Odpověď Ne je špatně, velmi špatně. (Slovní hodnocení na druhém stupni kvůli přechodu na střední školu vlastně nemá smysl.) Abych tedy jednoznačně odpověděl na vaši otázku: Já myslím, že v rámci možností (systému) se to daří. Rozhodně kolem sebe nevidím, že by se učitelé právě ve známkování vyžívali a že by si to užívali. Že by chtěli někoho poškodit závislostí na vnější motivaci. Známkování vůbec nepatří k nejoblíbenějším činnostem. Mým, ani řady kolegů. (Nevím, zda na to téma existuje nějaký výzkum.) Ve skleníku soukromé školy s předvýběrem žáků (a především předvýběrem rodičů) lze známkování i zrušit. Ale na veřejné škole? Kdyby se ale o tom hlasovalo, já klidně ruku pro zrušení zvednu. Jenomže takové hlasování se nechystá. Naopak. Stupidita poloplošných testů s důrazem na znalosti však ukazuje opravdu návrat kamsi. Co ale s tím? Můžeme usilovat jen o to, aby žáci opravdu věděli, aby opravdu znali kritéria. To by mohlo zabezpečit alespoň atmosféru vzájemné důvěry. Ne však laciný úspěch. Ale to není tak málo. Co vy na to?

Nicka Pytlik řekl(a)...
10. ledna 2016 v 21:36  

Hodnocení? Klasifikace? Žáky, kteří se chtějí něco naučit, nemám potřebu sortýrovat.
K čemu to???
Nejlíp se hodnotí kvalita uvaření guláše. Navařil jsi? Tak si to i sněz.

A ještě k tomu
"bez zkoušení nových postupů se nic moc nenaučíme, nepochopíme, pouze zakonzervováváme přesvědčení, že dřívější způsoby učení byly správné."
A byly-li?
Když si ušijete sako podle obrazu v křivém zrcadle, nejspíš vám moc nepadne. Nejdřív je třeba srovnat zrcadla. Až 'cti dbalé školy budou přijímat kvalitu a držet úroveň'.

Ondřej Šteffl řekl(a)...
10. ledna 2016 v 22:50  

Zdeněk Sotolář řekl(a)... 10. ledna 2016 20:48
Co vy na to?
Nebylo to sice na mě, ale odpovím. Ano, vlastně se vším souhlasím. Chápu, že na státní škole se současnými pravidly a ...Stupidita poloplošných testů s důrazem na znalosti však ukazuje opravdu návrat kamsi .

Bylo by opravdu dobré proovést výzkum, kolik učitelů by se bez známkování obešlo a kolik si ho "užívá". V tom jsem poněkud pesimističtější než vy. Ale máte pravdu, výzkum by byl zajímavý.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
11. ledna 2016 v 0:15  

"kolik učitelů by se bez známkování obešlo a kolik si ho "užívá". "

Myslíte, že se přitom i udělají?

tyrjir řekl(a)...
11. ledna 2016 v 0:25  

Dávám eduoutníkúm tři mínus za kvalitu komunikace. Ještě si to mohou do pololetí vylepšit :))) J. Týř

Vladimír Stanzel řekl(a)...
11. ledna 2016 v 6:33  

Pane Šteffle,
opravdu tak špatně rozumíte napsanému slovu? Tomu nevěřím, Vaše motivace bude pravděpodobně jiná. Liessmannův citovaný text přece nelze chápat jako sázku na nehybnost či návrat zpět. Jestliže píše méně reforem, neznamená to přece žádné; vysazení rychlosti neznamená zastavení. Uvážlivost je jen a jen na místě, pokud nemají děti sloužit jako materiál k experimentům - nejlépe je to vidět na chystané inkluzi. Chápu, že pokud jste jeho knihu četl, nečinilo Vám to zřejměě radost, protože Liessmann má na vzdělání radikálně odlišný názor než Vy a odhaluje slabiny té cesty, kterou propagujete, ale to přece není důvod k podobným nedůstojným šarádám.

Paní Kalabisová,
máte pravdu v tom, že nové cesty je nutné hledat neustále; učitel, který rezignuje na sebeučení, se stává parodií sebe sama. Ovšem mně vadí neustálý boj, který pseudoexperti vedou proti pamětnímu učení. To musí přece být vždy základem, bez něj nelze o učení mluvit (i když se učím pouhou nápodobou, musím naučené uložit do paměti). Jak jinak chcete zvládnout slovíčka v cizím jazyce, když ne mechanickým našprtáním? Chcete-li smysluplně analyzovat a interpretovat literární umělecké dílo, potřebujete k tomu pojmový aparát, který se také musíte mechanicky naučit. Chcete-li chápat složitější odborné texty a správně je psát, musíte se mechanicky našprtat základní typy souřadicích a podřadicích spojek, významové poměry u souřadnosti, dostat do hlavy rozdíl mezi účelem, důsledkem, příčinou atp. Toto zkrátka nelze obejít či vynechat, protože teprve na základě mechanicky získaných dat mohu začít zapamatované aplikovat. Internet mi v tom nepomůže, nehledě na fakt, že abych uměl sofistikovaněji vyhledávat, potřebuji znát logické operátory a chápat, jak se s nimi pracuje = opět něco znát, mít uloženo v paměti. Navíc abych mnohl se získanými daty úspěšně pracovat, musím být schopen je vyhodnotit, posoudit jejich relevanci, oddělit pravdu od lži, domněnku od faktu. To ale nejde bez základní "vědomostní souřadnicové sítě", kterou nelze získat opět jinak než tvrdou prací. Diskuse by se tedy měla s přispěním neurovědy spíše ubírat směrem ke stanovení nezbyteného pensa vědomostí, ne se potácet z extrému do extrému.
"Má větší smysl učit se aktivně nebo pasivně, opakováním nebo aplikováním znalostí?" - učit se něco, co neumím aplikovat, je samozřejmě nesmysl. Ale opět - abych mohl aplikovat, musím nejprve znát, naopak to zkrátka nefunguje. Já vidím jako velký problém českého školství víru v samospasitelnost metod a ignorování osobnosti učitele. Vždycky se objeví nějaká módní vlna - momentálně třeba v matematice Hejného metoda - a spousta lidí už vidí zemský pedagogický ráj na dohled. Jenže tak to nefunguje, úběžníkem je učitel, metoda sama zmůže jen velmi málo. Kdyby tento stát měl opravdový zájem o vzdělání, pak investuje hlavně do profesního růstu učitelů, do smysluplné pre- i postgraduální přípravy, což se tak nějak dlouhodobě ignoruje.

Oldřich Botlík řekl(a)...
11. ledna 2016 v 11:04  

Nikdy jsem od nikoho trochu rozumného neslyšel ani nečetl, že je zbytečné si cokoli pamatovat.

Zato neustále slyším nebo čtu řeči o tom, že takové názory jsou pomýlené. A že učitelé, kteří se jimi řídí, jsou pomýlení taky. Ty řeči, podsouvající něco, co nikdo nevyjádřil, navíc doprovází úplně zbytečné vysvětlování. Například Chcete-li smysluplně analyzovat a interpretovat literární umělecké dílo, potřebujete k tomu pojmový aparát, který se také musíte mechanicky naučit.

Kdysi jsem tady na jedné úloze z ukázkového testu Cermatu pro deváťáky ilustroval, že je hloupé dávat deváťákům do zadání úlohy pojem „personifikace“, protože jeho přítomnost tam určuje to, co úloha ověřuje. Umělá překážka v podobě odborného termínu totiž zcela znemožní řadě žáků úlohu řešit. Nemohou pak ve výchozím uměleckém textu hledat, co v něm to cizí slovo pojmenovávalo. Totiž spojení lidských vlastností či činností s neživými předměty. Na něm ovšem, na úrovni základní školy, není vůbec nic obtížného. Zůstal jsem myslím mnohými nepochopen…

Zkusím tedy navázat. Naprosto KLÍČOVÝ PROBLÉM takto pojímané výuky českého jazyka a literatury v rámci základního vzdělávání je evidentní: 80 % žáků (možná 70 %, anebo 90 % – to je v zásadě jedno), které taková výuka potrefí, NIKDY V ŽIVOTĚ nebude smysluplně analyzovat a interpretovat literární umělecké dílo. Takto pojímaná výuka češtiny na základní škole jim totiž krásnou literaturu znechutí tak, že dokonce přestanou knihy číst.

Češtinu jsem použil jako příklad, abych navázal. V podstatě je možno vzít téměř jakýkoli školní předmět. Rád to ilustruji na příkladu předmětu smyšleného. Představte si, že by se součástí základního vzdělávání měla stát výuka jízdy na kole. Jak by to dopadlo? Inu, nejdříve by samozřejmě vznikla ministerská komise, která by stanovila povinné učivo. A tak by se od září všude probíralo dělení bicyklů, jejich historie, názvosloví součástek, správná výstroj cyklisty a bezpečnost. Bez potřebného pojmového aparátu se přece neobejde nikdo, kdo chce „smysluplně jezdit na kole“. To už jsme ale dávno za pololetím a děti ještě pořád na kole neseděly. A taky se ně ve škole neposadí! Výuka jim navíc brzy znechutí kolo tak, že je ani nenapadne, aby si je vyzkoušely třeba doma.

To je také nejškodlivější vzkaz šířený takovou školou: Učení není možné bez vyučování a vyučování je děsná nuda a pruda.

tyrjir řekl(a)...
11. ledna 2016 v 12:13  

Planeta opic. Četli jste, pánové Botlíku a Šteffle? Paní Kalabisová má pohled vyvážený a sjednocující. Vy a další eduoutníci ne. Co s tím?
J. Týř

Josef Krátký řekl(a)...
11. ledna 2016 v 13:06  

Jo, s kozou se modlit a s páně Botlíkem polemizovat je stejné náboženství. Použít pro motorickou činnost pravidlo nutné k činnosti intelektuální může buď jen někdo mentálně nedostatečně vybavený, nebo prvotřídní demagog, jako je právě on. Pak je ovšem každá diskuse marná, marná, marná.

Oldřich Botlík řekl(a)...
11. ledna 2016 v 14:55  

Nad některými příspěvky si pravidelně a velmi živě představuji mizerného učitele češtiny, jak v hodinách literatury diktuje svým žákům do sešitu, co si MAJÍ myslet o spisovateli, básníku či dramatikovi a jeho dílech.

O tom, co si mají čtenáři myslet o autorovi podobenství o výuce jízdy na kole, už jim toho zdejší učitelé nadiktovali ažaž. Pomůžu tedy těm pomalejším poučovatelům aspoň s tím, co si MOHOU myslet o samotném podobenství.

To podobenství ZÁMĚRNĚ ukazuje, že

a) také v případě motorické činnosti by tradiční škola volila postupy, jež používá v případě činností intelektuálních

b) tyto postupy ve skutečnosti zahrnují jen MINIMUM ČINNOSTÍ, o něž ve skutečnosti jde – bez ohledu na to, zda jde o činnosti intelektuální (četba s porozuměním uměleckým prostředkům, které autor využívá), nebo o činnosti motorické (jízda na kole); případně je nezahrnují vůbec

c) žáci kvůli těmto postupům ztrácejí zájem o činnosti, kvůli nimž se to všechno dělá: nečtou krásnou literaturu a výuka by jim znechutila jízdu na kole i v jejich volném čase.

Srozumitelněji už to asi vyjádřit nedokážu…

tyrjir řekl(a)...
11. ledna 2016 v 15:15  

Žebříček nejvíce ceněných povolání
Jaká povolání jsou v Česku vážená? Češi si nejvíce cení profesí lékař, vědec, zdravotní sestra a učitel(ka). Vyplývá to z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění, jež prestiž profesí dlouhodobě sleduje. Respondenti, kteří nejvíce ceněné povolání vybírají ze seznamu 26 možností, staví opakovaně na první místo lékaře a za ně vědce. Platy učitelů přitom nejsou vysoké, například medián měsíční hrubé mzdy učitele odborných předmětů na střední škole dosahuje pouhých 25 081 korun a medián měsíční hrubé mzdy učitele základní školy pro 1. stupeň činí 27 071 korun.

„Odjakživa se přes veškerou kritiku veřejnosti umísťují nahoře profese související s medicínou, protože zachraňují to, co je pro každého člověka zásadní: zdraví. Ale zároveň si lidé považují vzdělání, pedagogů, kteří ho šíří, a to nejen těch na vysokých školách....

Zdroj: http://finance.idnes.cz/rozdily-v-platech-a-mzdach-09h-/viteze.aspx?c=A160107_162041_viteze_sov



Eduoutníci mají ale tu opovážlivost učitele ustavičně, napadat, podsouvat jim např. malé sebevědomí, a arogantně prohlašovat, že nikoli učitelům, ale eduoutníkům veřejnost a rodiče víc naslouchají. Média, která je prohlašují za odborníky a dávají jim neúměrně velký prostor, by se myslím měla vážně zamyslet nad tím, co vlastně dělají.

"Eduoutnickým opičákům" zhoršuji známku z za kvality komunikace ze tři mínus na čtyřku. Ještě si to mohou do pololetí vylepšit (viz výše:)))

J. Týř

Viz
http://www.ceskaskola.cz/2016/01/beduin-opravdu-se-ve-svete-odklaneji-od.html?showComment=1452515710095#c6221219829051973756
http://www.ceskaskola.cz/2016/01/novorocni-anketa-ceske-skoly-odpovida_43.html#comment-107749904989949364

Josef Krátký řekl(a)...
11. ledna 2016 v 15:32  

Mezi podobenstvím a příkladem ("Rád to ilustruji na příkladu předmětu smyšleného.") je nebetyčný rozdíl, nevykroutíte se rádoby apologetikou. Holt když někdo neovládá základní pojmy, tak se občas ztrapní.

Já si zase představuji s oblibou vzteklého knírače, který po všem a všech, kdo nevyhověli jeho rozmaru, štěká a štěká a štěká, případně útočí zezadu. Má zkrátka mizernou povahu. Je to ale ve skutečnosti právě takto?

tyrjir řekl(a)...
11. ledna 2016 v 15:50  

...vzteklého knírače, který po všem a všech, kdo nevyhověli jeho rozmaru, štěká a štěká a štěká, případně útočí zezadu a rád u toho říká "Nechcete-li mi pomoci, radši mlčte!" :)))
J. Týř

Vladimír Stanzel řekl(a)...
11. ledna 2016 v 17:33  

Pane Botlíku,
myslím, že je o mně dostatečně známo, že učím na střední škole, takže můj příklad chápejte v kontextu látky středoškolské, nikoliv základoškolské. K danému tématu mohu jen zopakovat svou poslední sentenci - "Diskuse by se tedy měla s přispěním neurovědy spíše ubírat směrem ke stanovení nezbyteného pensa vědomostí, ne se potácet z extrému do extrému."
Považuji také za zbytečné vracet se ke starým bitvám, v nichž vidíte třísku v oku oponenta a svůj trám ignorujete (což myslím přesvědčivě prokázal kolega Soukal).
Váš příspěvek z 11:40 je však zajímavý jednou věcí - předvádíte v něm totiž přesně to, co mnoho zdejších diskutérů popouzí k hněvu, to, co vadí i na příspěvcích EDUinských opinion makerů:
"Představte si, že by se součástí základního vzdělávání měla stát výuka jízdy na kole. Jak by to dopadlo? Inu, nejdříve by samozřejmě vznikla ministerská komise, která by stanovila povinné učivo. A tak by se od září všude probíralo dělení bicyklů, jejich historie, názvosloví součástek, správná výstroj cyklisty a bezpečnost. Bez potřebného pojmového aparátu se přece neobejde nikdo, kdo chce „smysluplně jezdit na kole“. To už jsme ale dávno za pololetím a děti ještě pořád na kole neseděly. A taky se ně ve škole neposadí! Výuka jim navíc brzy znechutí kolo tak, že je ani nenapadne, aby si je vyzkoušely třeba doma." - používáte zevšeobecňující a absolutizující tvrzení. Kdybyste je postavil jako hypotetická, užil např. modální částice asi, možná, zřejmě či pravděpodobně, působila by snesitelně. To ale neděláte, takže text pak vyznívá způsobem "takhle to zkrátka je a basta".
Názorně to demonstrujete i v bodě c) v příspěvku z 14:55:
"c) žáci kvůli těmto postupům ztrácejí zájem o činnosti, kvůli nimž se to všechno dělá: nečtou krásnou literaturu a výuka by jim znechutila jízdu na kole i v jejich volném čase." - tvrzení, že žáci nečtou kvůli postupům užívaným ve škole (např. vyžadované znalosti některých termínů) je opět do nebe volající absolutizující nesmysl. Důvody nečtenářství jsou mnohem složitější a leží z větší části jinde než ve škole. Člověk, který by chtěl o daném problému diskutovat, by se např. zeptal, jestli na fenoménu nečtenářství nenese vinu také špatná školská praxe; rozhodně by tento komplexní problém nehodil jen na školu - tak, jak jste to udělal vy. Dikce podobných příspěvků je pak jednoznačně útočná, nikoliv zvoucí k dialogu. Až budeme my učitelé cítit opravdový zájem o dialog, věřte, zapojíme se do něj. Zatím jsme ale svědky neustávajících útoků proti tzv. tradiční škole. Pro ně i pro jejich původce platí výstižná Liessmannova charakteristika:
"Expertům na vzdělání je společná kritika recentních vzdělávacích zařízení: jsou prý antikvární, lpí na duchu kasárenských škol 19. století, ještě stále tam dominuje frontální vyučování, jednotliví žáci se nevnímají ani nepodporují ve své zvláštnosti a individualitě, nový svět se svými báječnými technickými možnostmi míjí tato zařízení beze stopy a kreativita se plošně ničí. Není pochyb, kritika experta na vzdělání působí tak fundamentálně a revolučně proto, že vykresluje obraz nepřítele, který mlže být strašný, má však nevýhodu, že se v realitě už sotva vyskytuje." (Hodina duchů, s. 31)

Oldřich Botlík řekl(a)...
11. ledna 2016 v 20:04  

Pane Stanzle,

„stanovení penza nezbytných vědomostí" je postup, který kvůli soupeření jednotlivých předmětů o hodinové dotace vždycky skončí stanovením penza přebytečných vědomostí. Každý předmět bude chtít přidávat, aby odůvodnil, proč požaduje hodinu navíc. Kromě toho, i kdyby mělo být takové penzum například v českém jazyce a literatuře (nebo v matematice) stanoveno izolovaně, bez soutěžení s ostatními předměty o vymezený prostor, nemá úkol ani zdaleka jednoznačné řešení. To je slepá ulička – mohl jste se o tom ostatně sám přesvědčit u „kanonického“ seznamu autorů a děl. Byť třeba zrovna Vám se může zdát, že „úkol byl splněn“.

Obecně se ovšem domnívám, že samotný koncept „penza nezbytných vědomostí“ je v základním vzdělávání nesmyslný. Nepřehlédl jsem, že ho zmiňujete v kontextu látky středoškolské. Ovšem i tam bude stále pochybnější: tak, jak se střední vzdělávání bude stále více stávat všeobecným a společným pro většinu populačního ročníku. Učitelé (a učitelé učitelů) si prosadili do zákona, že jedině studium učitelství poskytuje příslušnou kvalifikaci. Tak ať pěkně nesou sami odpovědnost za to, co vyučují, a nepřenášejí ji na nikoho jiného. Jsou přece profesionálové, ne?

Skočím teď na konec citátu Vašeho oblíbeného Liessmanna. Pokud vím, v jiné knize až vášnivě kritizuje negativní dopady, které podle něj mají na výuku testy, jež jsou mnohem kvalitnější než testy české státní maturity. Takže moc nechápu, proč zrovna Vy se Liessmannem oháníte. Právě kvůli tomu jsem se vrátil k oné úloze o Vesuvu a personifikaci.

Nešlo mi o to, kde je tříska, a kde trám. Ta úloha (a především její hájení) v mých očích dokazuje, že Liessmannova slova o tom, že „nepřítel se už v realitě sotva vyskytuje“ v Česku neplatí.

Svůj smyšlený příklad s výukou jízdy na kole jsem říkal mnoha učitelům. Bez modálních částic a také bez jakýchkoli problémů. Použil jsem ho v roce 2011 také ve své přednášce na TEDx v Brně, v sále plném mladých lidí, kteří zaplatili poměrně vysoké vstupné, aby si poslechli přednášky pozvaných řečníků k řadě různých témat. Ještě nikdy se mi nestalo, aby na mě o každé přestávce čekala řada lidí toužících mi říct, že přesně tohle cítili, když chodili do školy. Samozřejmě, že bych to mohl napsat jinak, ale asi by to nebylo tak sdělné. Jsme zde prostě v jiném žánru, než byste si asi přál.

Představte si, že by se součástí základního vzdělávání měla stát výuka jízdy na kole (či jiné motorické činnosti). Jak by to pravděpodobně dopadlo u kola? Inu, nejdříve by nejspíše vznikla ministerská komise, která by stanovila penzum nezbytných vědomostí. (Vida ho, potvoru!) A tak by se od září, někde o října, na většině škol probíralo například dělení bicyklů, jejich historie, názvosloví součástek, správná výstroj cyklisty, bezpečnost. V případě rozšířené výuky také životopisy olympijských vítězů v cyklistice a vítězů Závodu míru. Bez potřebného pojmového aparátu se přece jen stěží obejde někdo, kdo chce „smysluplně jezdit na kole“. To už jsme ale dávno za pololetím a na většině škol děti ještě pořád na kole neseděly. A taky se na ně v některých školách neposadí! Jejich počet odhadují zastánci tradiční výuky na 10 %, ovšem někteří experti hovoří až o 80 % všech základních škol. Výuka některým dětem (možná až třem pětinám žáků) navíc může znechutit kolo tak, že je ani nenapadne, aby si je vyzkoušely třeba doma.

Máte podobné nároky jako na mě také na ostatní diskutující, pane Stanzle? Možná prostě v podobných internetových fórech rozumná výměna názorů ani vzniknout nemůže, já nevím. Velmi pěkný příspěvek sem například umístila 10. ledna v 0:20 paní Renata Kalabisová. Vzápětí ho shodil neuvěřitelně pitomou poznámkou Nico Pytlík, který je jistě dostatečně inteligentní na to, aby chápal, že novou diskutující může odradit. Nebo to dělá právě proto? A co ostatní? Kdyby sem Tajný Učitel napsal, že podle něj jedna a jedna jsou dvě, sesype se na něho známá smečka. Já klidně budu podrobně diskutovat i o fenoménu nečtenářství, mám k němu ostatně řadu dat. Jen si nejsem jist, že to tady má cenu.

Nicka Pytlik řekl(a)...
11. ledna 2016 v 20:46  

Vzápětí ho shodil neuvěřitelně pitomou poznámkou Nico Pytlík

A která to byla? Zpravidla píši neuvěřitelně chytré poznámky, nebo, jsou-li pitomé, pak uvěřitelně. Rád bych si tento unikát uložil do svého zlatého fondu. Vlastně pytliku.
Ostatně, uvěřitelně chytré příspěvky nelze jen tak lehce shodit. Stejně jako autora. Autoři se zpravidla shazují sami.

tyrjir řekl(a)...
11. ledna 2016 v 20:58  

Já mám taky spoustu dat!
Ottův slovník například.
Bude-li si Botlík přát,
Mohu mu je bez částic,
jako on nám, diktovat.

J. Týř :)))

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
11. ledna 2016 v 21:05  

Pane Týři, Vy se v tom důchodě evidentně nudíte :-)

tyrjir řekl(a)...
11. ledna 2016 v 21:51  

Rozpočtově dotační balada

Učiteli Pytliku,
Dobrá kaše na mlíku.
Ještě lepší na smetaně,
tu však kantor nedostane.

Sežerou ji bEduíni,
a utřou si knír.
Kecat nejsou nikdy líní,
by ve školách nebyl smír.

Řeknem si to zkrátka.
Kecalům smetana,
Úředníkům tvaroh,
učitelům syrovátka.

J. Týř

Nicka Pytlik řekl(a)...
11. ledna 2016 v 22:35  

Jako dobrý, pane Týři. 'Dobrá kaše na mlíku', 'učitelům syrovátka'.
A vůbec mi nevadí, že jste se ze sdruženého rýmu dostal přes střídavý až do téměř obkročného. Leč s humorem a nadhledem tu nepochodíte.
Krutoexpertní hlumokonázorovost vůkol vládne.

Che! Shodou okolností si každé ráno dělám sklenici kakalíčka ze sušené syrovátky.
Depkou zdevastovaná slinivka si to žádá.

Anonymní řekl(a)...
12. ledna 2016 v 0:01  

Vážený pane Botlíku,

já často dětem říkám, že je mi líto, že je musím učit plavat na suchu - podobný příměr tomu Vašemu. Snad naši žáci, studenti už pro své děti budou vyžadovat a dostávat i tu vodu, kolo či jiný vhodný prostředek k rozvoji svého myšlení, poznání.

Ještě dodám k hodnocení - pokud nemáme dobře nastavené cíle, detailně popsané standardy /benchmarks/, synchronizovaný postup návaznosti získávání znalostí navázaných na dovednosti, naše hodnocení bude vždy v podstatě nespravedlivé. Ale můžeme se utěšovat, že tak špatně to neděláme -vidím po škole povalovat se papírky /"testíky"/, které vypadají vždy stejně: 1) průmysl 2) nerostné suroviny 3) Čína 4) Peking 5) Žlutá řeka - výsledná známka: 2- Opravdu důraz na kompetence. Zajímalo by mne, kolik škol toto nemá...

K výuce českého jazyka a literatury - i má dcera na SŠ v Praze zná přesně tento model: učitel "vykládá" obsahy děl, studenti spí, ze zkoušení za odříkání jsou šťastni za trojku. Čítanku od prváku do třeťáku zatím neviděli.... Kde je záruka smysluplného vzdělání? Proč se nesnaží český stát svým občanům umožnit to nejlepší možné vzdělání? Vždyť takových příkladů všude po světě je /mně se líbí anglická maturita - ale není ideální/, mohli bychom se poučit a vygenerovat svůj vlastní originální klenot. Proč ale stále tyto paskvily inspirované tím nejhorším nějakým odpadem? Jak nás to řadové učitele má motivovat, rozvíjet? Dobrou noc a krásné sny přeji. RK

Nicka Pytlik řekl(a)...
12. ledna 2016 v 0:54  

Obtaťte se, paní Kalabisová, na ředitele příslušných škol. Stát je daleko, předaleko.
A dceru dejte jinam.

tyrjir řekl(a)...
12. ledna 2016 v 1:05  

V Rozpočtově dotační baladě jsem, podobně jako v dílku Kupředu Levá i Pravá volil rýmosled, který je alegorií na návaznost ministerských vzdělávacích koncepcí:). Čtvrtou sloku Rozpočtově dotační balady jsem už radši nedopsal. Pořád se mi totiž do ní pletl rým obounožmo předkročný a rým roznožný. :))))
J. Týř

Viz Kupředu Levá i pravá
http://www.ceskaskola.cz/2016/01/reakce-msmt-na-tz-eduin-ke-spolecnemu.html

Tajný Učitel řekl(a)...
12. ledna 2016 v 8:14  

Obtaťte se, paní Kalabisová, na ředitele příslušných škol. Stát je daleko, předaleko.
A dceru dejte jinam


Tato osvědčená mantra proti příkladům špatné praxe z reálného školního života, slouží zdejším diskutérům již léta jako deflektor nepříjemných fakt. Můžete se také obrátit přímo na učitele, pak na ředitele, případně na čši a tvrdit, že učitel učí blbě. On ale vytáhne odfajfknuté ešvépé, pěkný tematický plán, dobře vyplněnou třídnici a vše je v cajku. Vy jste za rodiče potížistu, a děcku se to ve třídě náležitě osolí aby nezapomnělo kdo je šéf. Tak dáte dítě jinam, vytrhnete ji z kolektivu kamarádů a známého prostředí a zasadíte do neznámé školy, o které sousedka říkala, že je prý dobrá. Ejhle, historie se opakuje, třebas v jiných předmětech. Tak to jde kolem dokola, než si založíte vlastní školu nebo najdete školu alternativní, kde jsou jiné postupy jaksi systémově naroubované do výuky, která ovšem možná bude až příliš alternativní, nebo, pokud si to můžete dovolit, necháte dítě v domácím vzdělávání, pouze však na prvním stupni. Všechny možnosti obnáší rizika nezdaru pro dítě. Tak nakonec raději stáhnete ocas a doufáte, že to to vaše děcko (děti) už v té boudě nějak doklepe.

Proto je potřeba systémových změn, aby každá škola byla ta pravá škola, nikoliv aby dobrá škola byla jehla v kupce sena kdesi za horizontem možností.

tyrjir řekl(a)...
12. ledna 2016 v 11:06  

Návrh Univerzálního Rámcového Unzákona, který zruší a nahradí Školský zákon, Zákon o rodině, Zákon o obcích, Zákoník práce, Silniční zákon s dopravní vyhláškou a Občanský a Trestní zákoník - jednoparagrafové znění:

Nejhorším místem pro vzdělávání a výchovu je škola a rodína. Nejhorším místem k životu je obec. Nejhorším místem k práci je pracoviště organizované zaměstnavatelem. Nejhorším místem pro auta, motorky apod. je silnice. Biflování, vynucování a kontrola dodržování předpisů se mediálně stíhá.

Důvodová zpráva: Nejnovější výzkumy mozku říkají, že lidi si vše nejlépe rozhodnou sami ve spolupráci s nevládními organizacemi, které jsou hybateli pokroku.

J. Týř :))

Josef Krátký řekl(a)...
12. ledna 2016 v 12:45  

Pane Týři, pozor na to, co píšete ;-). Představte si, že sem náhodou zavítá nějaký politicky uvědomělý straník a vezme si Váš návrh za svůj. Pak se budeme mít nač těšit...

Josef Soukal řekl(a)...
12. ledna 2016 v 12:47  

„Obecně se ovšem domnívám, že samotný koncept „penza nezbytných vědomostí“ je v základním vzdělávání nesmyslný. Nepřehlédl jsem, že ho zmiňujete v kontextu látky středoškolské. Ovšem i tam bude stále pochybnější: tak, jak se střední vzdělávání bude stále více stávat všeobecným a společným pro většinu populačního ročníku. Učitelé (a učitelé učitelů) si prosadili do zákona, že jedině studium učitelství poskytuje příslušnou kvalifikaci. Tak ať pěkně nesou sami odpovědnost za to, co vyučují, a nepřenášejí ji na nikoho jiného. Jsou přece profesionálové, ne?‟

Nějaký čas jsem ze zdravotních důvodů České škole vzdálil a po návratu nacházím leccos zajímavého ke čtení i některé konstanty, například že nemá smyslu číst O. Botlíka. Chuť natřít to neoblíbeným učitelům, kteří tu a tam poukáží na vadnost, demagogičnost a také zlovolnost jeho příspěvků, z jeho čerstvého diskusního angažmá přímo čiší. Viz citace výše. Jinak učitelé samozřejmě nesou zodpovědnost za to, co vyučují, ovšem nenesou – alespoň většina z nich – zodpovědnost za nesmyslný koncept jakéhosi univerzálního středoškolského vzdělávání pro valnou většinu populace. Právě proto by učitelé (a specialisté na daný obor) měli mít právo stanovit jisté společné penzum, samozřejmě nikoli čistě poznatkové, jistou úroveň, která se např. dá nazývat maturitní a která vypovídá o schopnostech žáka absolvovat vyšš formu vzdělávání. To by jim ovšem nejrůznější Botlíkové nesměli házet klacky pod nohy pošetilými formulacemi o „cárech papíru‟ apod.
Co se týče personifikace, je to natolik frekventovaný a dodejme, že v jazyce natolik přirozený jev, že přežije klidně milion dalších diskusí na ČŠ a kdekoli jinde. Ve výuce se využívá různě a různými formami je také vykládán, ozřejmován, vysvětlován atd. Tomu odpovídá i různost forem ověřování žákovy schopnosti pojmu porozumět, přičemž všechny mohou být vzhledem k účelu smysluplné a efektivní. Neupírám panu Botlíkovi právo předstírat opak, jen jsem vždy konstatoval, že se mýlí, a tudíž všechny jím dovozované konsekvence jsou vadné. Obzvlášť tehdy, když si pan Botlík neuvědomuje či nedokáže přiznat, že dokazuje něco, co si pouze on sám zkonstruoval. Jako například že úloha na personifikaci se (údajně) se zaměřuje pouze na prostou znalost pojmu – ačkoli vyžadovala aplikaci termínu na konkrétní literární text. A tak je tomu bohužel u O. Botlíka často. A když se dotyčnému něco opravdu nehodí do krámu, když se ukáže to, co tak rád přisuzuje jiným, totiž diletantismus v určitých oblastech, bez uzardění a beze slova omluvy na své hlouposti „zapomene‟. Viz kupř. nulová Botlíkova reakce na polemický text zde: http://www.ceskaskola.cz/2015/05/josef-soukal-psat-se-psat.html.

krtek řekl(a)...
12. ledna 2016 v 13:12  

"Představte si, že by se součástí základního vzdělávání měla stát výuka jízdy na kole (či jiné motorické činnosti). Jak by to pravděpodobně dopadlo u kola?"

Podle alternativců by se část lidí učila za plného provozu bez instruktorů, resp. bez možnosti instruktorů zasahovat do řízení, protože chybami se člověk učí. Některým by bylo umožněno i silnějších vozů. Někde by proběhlo zaškolení, jinde by student dostal auto rozložené na díly, aby si ho i sestavil.

tyrjir řekl(a)...
12. ledna 2016 v 15:47  

Na URU - Návrhu Univerzálního Rámcového Unzákona (viz výše) se myslím už možná pracuje. Možná na to i nějaký grantík bude... :))))
J. Týř

Oldřich Botlík řekl(a)...
13. ledna 2016 v 10:50  

Vážená paní Kalabisová,

píšete, že je Vám líto, že své žáky musíte učit plavat na suchu. A že snad naši žáci, studenti už pro své děti budou vyžadovat a dostávat i tu vodu, kolo či jiný vhodný prostředek k rozvoji svého myšlení, poznání.

Myslím si, že právě toho se někteří zastánci výuky plavání na suchu bojí jako čert kříže. Z mnoha různých důvodů.

Na článek Marka Švehly v Respektu, kterým vlastně tato diskuse začala, reagovali čtenáři, a redakce několik dopisů otiskla. Byl mezi nimi i tento text učitele Václava Piskače z jednoho brněnského gymnázia. Přepisuji ho sem celý.

Spolu s mnoha jinými sdílíte názor, že vše potřebné lze nalézt na internetu, a proto není nutné se biflovat. Jak byste se cítil, kdyby vás na křižovatce srazil řidič, který si v rychlosti nestihl pomocí Googlu nalézt, jak se tento typ křižovatky projíždí? Nemám paměť na jména a čísla, proto pro mě letopočty v dějepise, názvy rostlin v biologii a slovíčka v ruštině byly peklem. Přesto z vlastního života vím, že jsou věci, které se člověk musí naučit zpaměti.

Jako metodika fyziky
(viz mé stránky http://fyzikalnisuplik.websnadno.cz) mě uráží tvrzení, že studium fyziky je biflování. Stojím si za tím, že studium přírodních věd učí člověka chápat svět kolem sebe, umožňuje mu v něm přežít a hlavně – naučí ho myslet. Možná to byl důvod, proč na renesančních univerzitách byla fyzika řazena do filozofie a v 19. století se člověk, který o sobě prohlásil, že nerozumí přírodním vědám, automaticky zařadil do pozice burana.

Oba odstavce příspěvku pana Piskače stojí za pozornost. Přečetl jsem si článek pana Švehly znovu a NIKDE jsem v něm nenašel tvrzení, že vše potřebné lze nalézt na internetu, a proto není nutné se biflovat. Je velmi snadné a laciné udělat takové „shrnutí“ a pak s ním polemizovat.

Zajímavější je ovšem druhý odstavec. Doufám, že učitel, který vystudoval fyziku, se ji opravdu NEUČIL BIFLOVÁNÍM. Jenomže zkušenost učitele fyziky s vlastním studiem NELZE AUTOMATICKY ZOBECNIT na to, že stejně se jeho předmět učí také ostatní. Fyziku se například v základním vzdělávání biflují statisíce žáků. A není to jejich vinou ani vinou fyziky. Jistě, že jsou učitelé fyziky, kteří myšlení žáků systematicky rozvíjejí. Pan Piskač (a pan Koupil) k nim nejspíš patří. Jim a ostatním učitelům fyziky to ale bohužel kazí mnoho dalších faktorů, z nichž některé uvedl ve svém článku pan Švehla.

Já sám jsem vystudoval matematiku a vím z vlastní zkušenosti, jaký přínos pro myšlení tento obor má, pokud se studuje s porozuměním či dokonce praktikuje na vědecké úrovni. Protože mám ale za více než 20 let testování žáků také bohaté zkušenosti s výsledky výuky matematiky u nás, nikdy bych si nedovolil tvrdit, že studium matematiky (v podobě převládající u nás třeba na základních školách) naučí žáky myslet. To, co je naučí, je umět s vynaložením co nejmenšího úsilí projít do dalšího ročníku. Jistě, najdou se žáci, kteří se učí matematiku s porozuměním, a trénují si tak své myšlení. Stejně, jako si je trénoval třeba pan Piskač nebo jako jsem si je trénoval já. Je jich ale tak málo, že to skoro nestojí za řeč.

Existují u nás velmi kvalitní projekty zaměřené na další vzdělávání učitelů, například projekt Heuréka pro učitele fyziky. Pokud jde ale o standardy, o nichž se zmiňujete, stačí se myslím podívat na ty, které už u nás vznikly. V této podobě jsou jen dalším pokusem zastánců výuky plavání na suchu zachovat status quo.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
13. ledna 2016 v 11:08  

Kdybyste měl ponětí, co všechno pan Piskač dělá, nemohl byste napsat, že k nim pravděpodobně patří.

Vynechejte slovo pravděpodobně a jestli se tu "oháníváte" se Štefflem vlastním dostatkem informací o školství, tak věřte, že pan Piskač z kontaktu s jinými kolegy má informace minimálně stejně dostatečné jako Vy.

On je na rozdíl od Vás a Šteffla učitel s velkým U.

Josef Krátký řekl(a)...
14. ledna 2016 v 13:03  

"biflovat ned. stud. slang (co) dřít se, šprtat, pilně se učit něčemu zprav. bez porozumění a nazpaměť: b. básničku." Tak praví ASCS i SSJČ. Odtud plyne, že ne každé biflování musí být nutně zbaveno porozumění. V praxi je navíc zcela běžné, že i když vysvětlujete souvislosti (nebo je necháte hledat žáky), ukážete si praktické využití, bude to mnoha z nich zcela putna. Může pak škola za to, že se takoví - v lepším případě - našprtají, aniž by porozuměli? Nevytvářejí tady tzv. školští experti Potěmkinovy vesnice? Známe pedocentrické mantry (tolik podobné těm neoliberálním) o tom, jak jsou všechny děti talentované, zvídavé, inteligentní, jen škola, zabiják talentu, tohle nebere na vědomí a nepracuje s tím. Opravdu většina českých učitelů nestojí o to, aby jejich žáci dokázali propojovat fakta a nacházeli funkční souvislosti? Nemůže to být třeba i tak, že se žáci brání takto intelektově namáhavé činnosti? Že se v souladu s tím, co propaguje T. Feřtek, rozhodnou, že jim stačí trojky a čtverky, a tudíž pak odmítají i jen to kleté šprtání? Proč se ti, kdo šprtání a biflování zcela odsuzují, nenamáhají se stanovením hranice, která odděluje smysluplné zapojení mechanické paměti od bezduchého šprtání? Je ji vůbec možné stanovit? A jestliže není, protože třeba půjde u každého o ryze subjektivní hranici, lze pak en-bloc a zároveň objektivně prohlásit, že české školství staví hlavně na biflování a že je to špatně?

Nicka Pytlik řekl(a)...
14. ledna 2016 v 19:48  

české školství staví hlavně na biflování

Jakpak to asi dělají studenti medicíny nebo práv?
Pozavírat ty fakulty! K čemu taková studia, když vše najdeme na netu.