Institut pro politiku a společnost pořádal v pondělí 11. ledna 2016 veřejnou debatu na téma „Kdo má rozhodovat o školství a vzdělávání? Kdo nese zodpovědnost?“ V panelu zasedli nezávislí konzultanti Institutu, kteří jsou členy pracovní skupiny Vzdělávání, Dáša Divišová, konzultantka v oblasti spolupráce škol, jejich zřizovatelů a firem, Jiří Zlatuška, předseda Výboru sněmovny pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, Ondřej Šteffl, ředitel společnosti SCIO a Bohumil Kartous, vedoucí komunikace EDUin. Debatu moderovala analytička a koordinátorka dané pracovní skupiny, Marcela Voženílková.
Otázka, kdo má rozhodovat o vzdělávání rozvířila zúčastněnou debatu panelistů i publika. Odpověď na ni se dle řečníků musí odvíjet na druhou otázku, která byla stanovena v názvu debaty, a to, kdo za vzdělávání nese odpovědnost? Panelisté se shodli na tom, že odpovědnost je dvojího typu. Jednak jde o odpovědnost individuální, na straně druhé je to odpovědnost kolektivní. Individuální odpovědnost nesou samotní žáci (studenti) a jejich rodiče. Problémem nicméně je, že v současném nastavení pravidel nemají žáci ani rodiče příliš velkou míru svobody rozhodování. Je tedy otázka, jak nastavit proces rozhodování, aby do něj byli více zapojeni.
Odpovědnost kolektivní se vztahuje především, ale nejen k roli státu ve vzdělávání. Stát by měl dle panelistů např. nastavit podmínky, aby rodiče a jejich děti mohli činit odpovědná, osvícená rozhodnutí, měl by zajistit také spravedlnost příležitostí (resp. šancí). Jakým způsobem by ale výše uvedené mělo být zajištěno, se řečníci již zcela shodnout nemohli.
Vzhledem k tomu, že odpovědnost (následky) za vzdělávání nese de facto každý z nás, ale také společnost jako celek, bylo by dle řečníků vhodné více se zabývat celkovou vizí českého vzdělávání, která je nyní stanovena pouze do roku 2020, což je ale zcela nedostačující.
Debata se zabývala také problematikou kvality vzdělávání v České republice, ať již kapacitami tříd a financováním školství, tak osvíceností pedagogů a osvětou rodičů, tak také v mnoha případech kritikou zavedené inkluze. Tak bylo otevřeno mnoho témat, kterými se pracovní skupina Institutu bude zabývat v následujících debatách, jelikož „Kdo má rozhodovat o školství a vzdělávání? Kdo nese zodpovědnost?“ byla první ze sérií akcí, které bude think-tank pořádat k tématice vzdělávání.
Zdroj: www.politikaspolecnost.cz
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
10 komentářů:
"Individuální odpovědnost nesou samotní žáci (studenti) a jejich rodiče. Problémem nicméně je, že v současném nastavení pravidel nemají žáci ani rodiče příliš velkou míru svobody rozhodování."
Možná že daleko větším problémem je nikým nezmiňované PŘIJETÍ ZODPOVĚDNOSTI, třeba za tak prosté věci, jako je soustavnost v práci.
o čem chtějí debatovat? o systému a cílech vzdělávání (školství) rozhoduje stát,přesněji politická reprezentace státu,tedy poslanci a provádí pak vláda
Tahle káva mi voní líp než ta p. Kartousova. Zvedám palec za připomenutí potřeby vize a dodávám i potřebu a nutnost širokého konsensu. S pozdravem Více svic, více světla (Staré české přísloví) J.Týř
Mehr Licht! (Více světla!) byla poslední slova J.W. Goetha. Asi znal stará česká přísloví...
Počúvajte, súdruhovia, čo vy si predstavujete pod takým tým pojmom "osvícenost pedagogů"? Že azda máme chodiť do solárka a fitka? Alebo si kúpiť svietnik?
Nic proti vizi třeba do roku 3000, ale víme vůbec, co bude od 1. 9. 2016?
tyrjir/ ale taky platí "čím více loučí,tím větší fojer!"
jozef/ počúvaj sam,pre mladých je fitko,sú´eště mladý a hlúpi, pre strednů generáciu relaxačné masáže,bo sa domrvili predtým v tem fitku, a pre nás seniorou tie osvetové-indické
Průběh masáže:
Masáž tradičně zahajujeme rozhovorem, ve kterém nás zajímá, s jakou znalostí, očekáváním a záměrem přicházíte. Nad šálkem čaje máte příležitost zeptat se a říci, co potřebujete. Každá naše masážní místnost má neopakovatelný styl a atmosféru, při které se snadno přenesete do “jiného” světa. Stejně tak je každá masážní místnost vybavená svou vlastní sprchou a masážní vanou, kterou můžete využít před i po masáži.
V rituálu Umění doteku a tantrických masážích Vás budeme hýčkat nejen olejovou masáží, ale také hebkými předměty, provedeme tlakovou masáž horkými žínkami a zahrneme i další prvky, které současně uvolňují i oživují tělo a ducha.
Do školství se mydlí už čtvrt století. Učitelé si sotva stačí krýt tvář. Na výpad proti útočníkům nezbývá sil. Predátoři lovící veřejné prostředky určené na vzdělávání to cítí už zdálky. Svolávají se domluvenými signály a útočí jako smečka. Jsou ovšem bezzubí, proto svou kořist ukecávají a obživu si vyžvaňují. Ostražitost vůči neustálým útokům takovým hlomozem časem slábne.
Jak už jsem se zde pokoušel upozornit při svolávání této akce, šlo o zjevný pokus o obcházení zákona, dokonce ústavního. Už rozdělení otázky v nadpisu nasvědčuje absenci právního vědomí. Spíš ovšem jde o úmysl. Připomínám znovu: Kompetence a odpovědnost jsou vždy nedělitelné. Slovo „školství“ je mj. a především obecně používaná legislativní zkratka pro resort na vládní úrovni a náplní jeho činnosti je výkon ústavního práva na vzdělání. Ujasněme si prosím pojmy. Vzdělávání v České republice je veřejný statek poskytovaný „školstvím“ za veřejné prostředky. Odpovědnost za vzdělávání je výhradně na poskytovateli, tj. státu. Pokud stát svou pravomoc delegoval, např. na zřizovatele škol, nic to nemění na jeho odpovědnosti, že takové delegování pravomoci musí být upraveno zákonem a výkon delegované pravomoci musí být kontrolován orgány státního dozoru. Snad se shodneme, že Školní inspekce také není ledajaký spolek samozvanců, na rozdíl od těch, které svolává Zlatuška a spol. To nemá nic společného s pocitem odpovědnosti např. rodičů za „vzdělanost“ jejich dětí. Povídat si o tom celé hodiny v Poslanecké sněmovně sice mohou, ale to je asi tak vše, co s tím mohou dělat. Mluvit „do toho“, jak činí všelijací beduíni, ovšem nemohou. Opakuji: jsem přesvědčen, že takovéto akce, byť se tváří jako právní osvěta či všeobecná rozprava o věcích společného zájmu, jsou ve skutečnosti zištným pokusem o rozkolísání právního vědomí v otázkách českého školství. Než se do mě pustíte, dosaďte si prosím za školství jiný resort, pokud slouží občanům za veřejné prostředky. Třeba armádu nebo policii, jak o jejich odpovědnosti veřejně debatují konzultanti, předsedové, ředitelé a vedoucí komunikace. Na stole bude ležet zákon a mimo jeho literu a ducha se s vámi nikdo bavit nebude. To je právo. Tož tak
Okomentovat