Přehledová zpráva o tom, jakou roli by měly v procesu zavádění inkluze hrát vzdělávací technologie s kritikou situace u nás doma.
To, že dnes není v silách našeho školství realizovat tak žádanou inkluzi bez nasazení technologií, říkám už dost dlouho. Bohužel se zdá, že nikdo neposlouchá. Je pozoruhodné, že se opět pokoušíme donutit učitele dělat něco, co většina z nich dělat nechce, když na ně uvalujeme povinnost ve stejných třídách vzdělávat žáky zcela odlišných vlastností a schopností bez toho, abychom pro to vytvořili podmínky. To se nejspíše nepodaří (viz Cubanovy principy úspěšné reformy školství). Nechci samozřejmě tvrdit, že technologie jsou samospasitelným řešením této situace. Tvrdím jen to, že jsou nástrojem, který je schopen spolu s dalšími opatřeními (např. asistenty) pomoci schopnému a znalému učiteli i v nepříznivých podmínkách kýženou inkluzi realizovat.
Když se podíváme kamkoli za hranice, zjistíme, že téměř všude už pochopili, že nemá smysl se bez technologií o inkluzi plošně pokoušet. Podívejme se na některé příklady.
UNESCO Education 2030
Globální přístup k problematice inkluze má samozřejmě v první řadě k tomu určena organizace OSN, tj.
UNESCO. Její nosný aktuální program popisující
Cíle udržitelného rozvoje 2015–2030 má inkluzivní školství pro úplně všechny děti (lidi) na celém světě mezi svými nejvyššími prioritami (SDG 4). Výhradně vzdělávání se věnovala naposledy květnová vrcholná konference
UNESCO Education 2030, kterou hostila Korea. Zde vznikl návrh
Akčního plánu detailně rozpracovávajícího naplnění SDG 4 (rozvoje směrem k inkluzivnímu a rovnému přístupu ke vzdělání). V tomto dokumentu lze již v preambuli (strana IV) najít toto: „
Informační a komunikační technologie (ICT) musí být využity k umocnění vzdělávacích systémů, k šíření znalostí, k zajištění dostupnosti informací, ke zkvalitnění a zefektivnění učení a ke zlepšení poskytovaných služeb.“ [1]
Pro nás je míra, s jakou tento vrcholný dokument UNESCO zahrnuje technologie do plánů rozvoje vzdělávání, dosud nezvyklá. Jsou explicitně zmiňovány jako vhodný nástroj použitelný při naplňování téměř všech sedmi dílčích cílů SDG 4. Tak třeba hned na začátku na straně 6 hlavní části dokumentu se v souvislosti s rozvojem gramotností a vyšších forem myšlení můžeme dočíst, že „je nutné použít relevantní způsoby učení, mít vhodné volně dostupné výukové materiály a kvalifikované, dobře ohodnocené a motivované učitele ovládající odpovídající didaktické metody podporované informačními a komunikačními technologiemi a bezpečným, zdravým a genderově citlivým inkluzivním prostředím.“ [1]
Zvláštní postavení mají technologie u cíle 4.3, který se týká odborného, technického a vysokého školství, kde se přímo doporučuje podpora prostřednictvím distančního vzdělávání a MOOC kurzů (str.14), i u cíle 4.5, který se zabývá dostupností vzdělání pro hendikepované a jinak znevýhodněné skupiny obyvatel (třeba ve válečných zónách), u nichž se předpokládá možnost využít technologií i při nedostupnosti formální školní výuky třeba z domova (str.17).
Zásadní je zmínka u implementačního opatření 4.c, které se zabývá přípravou učitelů. Cituji ze strany 22: „Zajistit adekvátní kompetence učitelů pro využívání ICT a soc. sítí, mediální gramotnost včetně schopnosti hodnotit kvalitu zdrojů …“ [1]
Snad tato malá exkurze do plánů UNESCO na pomoc celosvětové inkluzi dostatečně přesvědčivě ukazuje nezastupitelnou roli technologií v tomto procesu.
Inkluze v Evropě
Strategické cíle evropské politiky jsou aktuálně popsány ve vrcholném dokumentu
Evropa 2020, který se vztahuje k období 2010-20. Jeho součástí je i program
Digitální agenda pro Evropu. Již původní schválený dokument EK z roku 2010 [2] obsahuje kapitolu
Posílení digitální gramotnosti, dovedností a začlenění (2.6). Evropská politika začleňování se na obecné úrovni snaží především o to, aby měli všichni občané přístup k internetu a na něm volně dostupné důležité informace. V oblasti vzdělávání se analogicky jedná o volnou dostupnost výukových materiálů a základních služeb (např. kurzů) – viz portál
Open Education Europe. Inkluzí znevýhodněných a hendikepovaných se zabývá specializovaná
Evropská agentura pro speciální a inkluzivní vzdělávání zřizovaná ministerstvy školství členských zemí a spolufinancovaná EK.
Je to asi moje chyba, ale musím konstatovat, že zpráva o existenci této instituce se ke mně dosud z žádného domácího informačního kanálu, které sleduji, nedonesla. O to větší bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že tato agentura koordinovala nedávno dokončený projekt
ICT for Inclusion (ICT4I), který se zabýval právě rolí technologií v inkluzi.
Projekt vycházel z výše již zmíněné politiky EU, která zdůrazňuje důležitý vliv technologií na sociální inkluzi, jež je podmínkou pro vývoj směrem k otevřené, zelené a konkurenceschopné znalostní společnosti [3].
Projekt ICT4I dospěl k pěti zásadním doporučením pro nasměrování školské politiky členských států. Cituji:
- Překlenutí digitální propasti za účelem toho, aby mohli všichni žáci těžit z ICT jakožto nástroje pro své učení.
- Zajištění, aby ICT4I byl chápán jako mezisektorální záležitost a byl zvažován a viděn ve všech relevantních oblastech politiky.
- Zajištění dostupnosti a přijetí komplexních a integrovaných způsobů vzdělávání učitelů v ICT4I jakožto zásadního „předpokladu“ pro jakoukoliv iniciativu v rámci ICT4I.
- Podpora implementace závěrů souvisejících s projektem ICT4I ve školní praxi.
- Zpřístupnění smysluplných dat – jak kvalitativních, tak kvantitativních – k monitorování a sdělování politiky a praxe v ICT4I. [3]
Zájemcům o bližší studium velmi hodnotných výsledků projektu ICT4I doporučuji si přečíst přehledovou zprávu
Pokrok a příležitosti evropských zemí [4]. Není pochyb o tom, že se v mnoha směrech závěry tohoto projektu shodují s naší aktuálně realizovanou Strategií digitálního vzdělávání (
SDV).
Celý článek na spomocnik.rvp.cz.
0 komentářů:
Okomentovat