V červnu jsem psal blogpost o učitelské kariéře jako o cestě nikam. Nedávno předtím byl představen kariérní řád, který dával šance na postup pětině učitelů a podporoval spíše úředníky než učitele...
MŠMT tyto zásadní námitky vyslyšelo a kariérní řád zmizel do tajuplných komnat na Karmelitské. Nedávno se odtud vynořila zpráva, že budou dva kariérní stupně; pak přibyl třetí. Prý dostupný pro všechny. Učitelé dostávají jen útržkovité zprávy prostřednictvím médií. Na webu čteme: „V rámci systému profesního rozvoje pedagogických pracovníků budou využity výstupy IPn Kariérní systém, ale důraz bude kladen na profesní rozvoj učitelů a aktivity související s výukou.“ Kolik nesmyslů z původního návrhu zůstává, to nevíme.
Ministryně Valachová stále nedokáže překonat tradiční informační stereotyp: učitelé až nakonec. My, učitelé, kterých se kariérní řád dotýká nejvíce, nesmíme vědět, co se chystá. MŠMT nedokáže připravit a nabídnout opravdu otevřenou diskusi. O spoluúčasti učících učitelů nemluvě. Jako by jeden za drahé peníze připravený zmetek nestačil. Jako by ministryně neviděla škody, které právě neinformovanost přináší připravované inkluzi. Jako by právě taková diskuse nepomohla vytvořit tolik důležitou vzájemnou důvěru mezi učiteli a MŠMT. Vše zůstává při starém, a tak pořád sledujeme ten nekonečný seriál: o nás bez nás.
Převzato z autorova blogu na iDNES.cz
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
4 comments:
Způsobem "o nás bez nás" je možné rozhodovat jen do té míry, do jaké to učitelé připustí a učitelé to připouštějí do míry veliké. Dnešní politici se nebojí petic, kulatých či jiných stolů, občanských iniciativ apod. Nebojí se ani manifestací na Václaváku. Bojí se dlouhodobě negativní celostátní publicity, bojí se Bruselu a bojí se masové stávky. S politiky ve vzdělávání nelze většinou vyjednávat racionálně, informovaně, zasvěceně či s přihlédnutím na nějaké výzkumem podložené vize a dlouhodobé dopady rozhodnutí. Zvláště tak nelze činit na ministerstvu, které je vnímáno jako krátkostopá marginální trafika. Sluchu politiků je, v lepším případě, dopřáváno lidem, kteří jsou vnímáni jako schopni ovlivnit veřejné mínění, či poskytnout relativně laciná, systémově a časově nenáročná řešení příliš horkých problémů. V horším případě jde většinou o ziskuchtivé lobbysty IT firem či průmyslové komory. Učitelé ale stávkovat nepůjdou z mnoha důvodů. Jedinou rozumnou cestou jak přimět mšmt a finance k čemukoliv, je pomoci vybudovat mediální a politickou lobby z řad učitelů a rodičů, schopnou efektivně, rychle a zároveň dlouhodobě ovlivňovat veřejné mínění.
"vybudovat mediální a politickou lobby z řad učitelů a rodičů, schopnou efektivně, rychle a zároveň dlouhodobě ovlivňovat veřejné mínění."
Výborná myšlenka. Má však jedno úskalí. Tak velká pasivita učitelského sboru vůči všemu je vskutku alarmující. Otázkou taky je, zda půjdou ještě vůbec učitelské sbory někdy "probudit". Vidíte to ostatně i na zdejších příspěvcích. Přispívá zde dozajista méně než 100 pedagogů a to přesto, že Česká škola je mezi kantory známa. Bohužel, nejsem v tomto optimista.
Jinak s příspěvkem souhlasím. Mám v tomto podobný názor.
vzdělávací politiku státu určují politikové,od toho se to nazývá politika,učitelé jako takoví s tím nemají nic společného,pokud se nenalézají ve vedení politické strany ,která vzdělávací politiku určuje,tak to funguje všude ve světě
Vzdělávací politiku určují politikové, zajisté. Nicméně, politik neučitel jsa zvolen do pozice co já vím, třeba ministra vzdělávání, má úkol číslo jedna seznámit se s rezortem, prostřednictvím správ/reportů od referentů na ministerstvu pracujících. Tito referenti, náměstci apod, jsou ti, kteří ideálně na ministerstvu již dlouhodobě pracují a znají problematiku, globální i lokální výzkum, názory učitelů, rodičů, kuchařek ve školních jídelnách, speciálních pedagogů, ředitelů, čši, akutní i dlouhodobé problémy, Bruselskou politiku, akumulovaná data apod.
Problém nastává, je-li profesní životnost těchto nenahraditelných lidských zdrojů informací stejně krátká jako životnost průměrného ministra a/nebo je-li jejich motivace a loajalita věci podmíněna vědomím omezené temporality jejich působení či vlivu. Pak nastává vakuum v konsistenci, v pro vzdělávání nejdůležitější oblasti dlouhodobé vize, které není možné překlenout několika nárazovými, dílčími hurá změnami. Tyto, byť mohou občas něčemu pomoci, jsou většinou motivovány snahou vyhovět, potřebou positivní publicity pro stranu, tlakem Bruselu nebo nějakým, většinou ziskuchtivým, lobbingem. Ministr sám o sobě, pokud to není letitý pedagog se zkušeností ze všech stupňů vzdělávání/vědec ve vzdělávání/manažer/psycholog/finanční expert, je pouze zaměnitelná figurka, něco jako prezident, nebo mluvčí. Je fotogenický/á a válku nezačne.
Většina evropských států má zavedené systémové mechanizmy, které udržují dlouhodobou návaznost vzdělávací politiky státu navzdory střídajícím se vládám. ČR nikoli. Proto by bylo potřeba vytvořit dostatečný tlak na politiky zvenku, prostřednictvím razantní učitelské a rodičovské lobby, který by tuto mezeru v systému alespoň částečně suploval.
Post a Comment