Z článku Jaroslava Pinkase, lektora oddělení vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů, v Dějepis21.cz vybíráme:
Ovšem většina jeho tezí se pohybuje mimo rámec dostupných faktů, případně mimo okruh mé představivosti. Tvrzení o tom, že “kantoři jsou rádi, když to nějak doklepou do roku 1945” je v rozporu s daty, která jsou už několik let dostupná on-line. Docentka Gracová, která se pedagogickými průzkumy už léta zabývá, konstatovala ve své studii z roku 2012, že “většina žáků je seznámena se světovým děním do konce studené války, případně i v letech následujících (dohromady 86 %). 16 % učitelů dobere rovněž učivo českých dějin po sametovou revoluci, což v součtu znamená 90 % žáků poučených o naší nedávné minulosti. Dějepisnou výuku však uzavírá 5 % učitelek rokem 1968 a dalších 5 % padesátými léty či koncem druhé světové války”. Podobné závěry učinil i náš průzkum mezi učiteli ZŠ a SŠ z téhož roku. Co tedy vlastně znamená neustále opakované klišé o absenci výuky soudobých dějin? Jsou snad k dispozici nějaká nová, solidní zjištění, které umožňují profesoru Čornejovi se k tomuto klišé vrátit?
Dalším pozoruhodným tvrzením je údajná šílená cenzura, která je aplikována na učebnice dějepisu. Jako by hlavním problémem českých učebnic dějepisu byla politická korektnost. Zajímalo by mě, zda si profesor Čornej skutečně myslí, že Židovské muzeum v Praze učebnice cenzuruje. Vzhledem k tomu, že jsem jeho ohrazení proti takové simplifikaci ze strany MF Dnes nezaregistroval, tak patrně ano. Já bych tedy problémy českých učebnic viděl jinde - především v přetíženosti faktografií a malém podílu analytické části, která například v německých učebnicích dosahuje běžně až poloviny jejich obsahu.
32 komentářů:
Jo jenže je rozdíl učivo probrat a "probrat". A ať si pan Pinkas tvrdí svoje a dokládá to studií Gracové jak chce, Čornej má pravdu. V pravěku a starověku se rýpeme zbytečně podrobně a učivo po 2. světové válce se jen proletí. Prostě jsme zůstali trčet ve výuce dějepisu z dob totality, kde to bylo záměrem. Stejně tak trčíme v totalitě i při výuce občanské výchovy, která je neustále brána jako okrajový a nežádoucí předmět, protože se v něm do dětí dříve pumpovala socialistická ideologie. A přestože pro řadu dětí, je pochopení společenských jevů do budoucna pro život důležitější než pochopení jevů přírodních, rovnocenné místo si mezi ostatními předměty občanka ani po 25 letech nevybojovala.
Dle mé zkušenosti je dobré se chvilku rýpnout v pravěku i starověku, protože tam je možné děti učit myslet v souvislostech. Kdo se v od 6. do 8. třídy nenaučí ptát, porovnávat a hlavně číst s porozuměním, ten se v moderních dějinách plných politiky jen utopí. Navíc jsem přesvědčen, že se vznikem států ve starověku začal kolotoč stále se opakujících jevů, které můžeme rozpoznávat v celých lidských dějinách, jen se odehrávají v jiných kulisách a s rádoby vyspělejšími herci.
Každopádně je potřeba "projet celou historii". Nevynechávat žádné období, protože jsou to na sebe navazující jevy. Vynechat například Prohlášení nezávislosti nebo Deklaraci lidských a občanských práv,...se dozajista vymstí v nepochopení změny společenského systému. Nejvíce však zamrzí manipulace , zamlčování a ohýbání společenských jevů ve smyslu "historii píší vítězové". Soustředit se celý školní rok jen na druhou polovinu 20. století a "ošulit" při tom Velkou válku, 2.světovou, taky není řešením. A úplně nejhorší je zamlčování některých společensky negativních jevů po roce 1989 a to ve výchově k občanství i v dějepise. A to vše pod mantrou "politické korektnosti".
Období mezi válkami skýtá vysvětlení našeho dnešního "postsocialistického" stavu. Svůj díl viny mají právě státy "vyspělé západní Evropy", které nás teď peskují, že nechceme imigranty a že jsme zaostalí.
Je to sice téměř 100 let, ale důsledky pociťujeme ještě dnes.
Příspěvek do novodobé učebnice dějepisu
Na konci bývalé RVHP bylo Česko v roce 1989 finančně nezadlužený stát s aktivy v zahraničním obchodu a s potravinovou soběstačností. Lidem v Česku (českému státu a jeho občanům) patřily střechy nad hlavami (podniky) a půda pod nohama. Lidé měli práci, vzdělání zdarma a některé další základní životní jistoty. Kdo nepracoval, byl tzv příživník. Byla tu cenzura a autocenzura. Lidé museli poslouchat ideologické žvásty a snášet i zahraniční intervence. Znásilňovatelům kritického myšlení Lidí se říkalo např. politruci. Bezohlední si mohli jen omezeně přivydělávat.
Dnes je Česko členem EU, která se mnohým zdá být jakýmsi podivným klonem RVHP: Nejsme už finančně nezadlužený český stát s aktivy v zahraničním obchodu a potravinovou soběstačností. Lidem v Česku nepatří cca 50 % střech nad hlavami (podniků) a půdy pod nohama a české zahraniční investice to nevyvažují. Lidé nemají jistou práci, zpochybňuje se kvalitní vzdělání zdarma a další základní životní jistoty. Množí se příživníci. Platy zaměstnanců často neodpovídají produktivitě a významu práce. Autocenzura funguje dobře, hypotéky, dluhy a strach o práci ji zesilují. Oficiální cenzury už netřeba. Samozvané elity nás plísní a většina k tomu mlčí. Posloucháme ideologické žvásty a snášíme intervence zvenčí. Znásilňovatelům kritického myšlení Lidí se říká např. multikulturalisté nebo grantožrouti. Bezohlední si mohou mnohem víc přivydělávat. Parazitování na školství se projevuje v jeho rozpočtovém podfinancování i v hospodaření MŠMT se vzdělávacími dotacemi, kvůli kterým se mnozí pitvoří a potvoří.
J. Týř
Viz http://www.ceskaskola.cz/2015/11/prectete-si-psycholozka-klasicka-skola.html?showComment=1448902865440#comment-1810302487063246795
Kdysi v 6. tř. jsem dějiny Starého Říma moc nepochopil. Jsou na to dneska děti zralejší nebo tehdejší klasický výklad nezabral a dnešní metody jsou účinnější?
Posledních 25 let snadno popíšeme v osobním rozhovoru (viz pan Týř). Ale výuka snad tak vypadat nemůže. Budem zkoušet, jaký je rozdíl mezi RVHP a EU, kdo jsou multikulturalisté a sluníčkáři?
11. prosince 2015 16:47
Pane Nowak, co tedy máte na mysli? Učit jen 1948-1989? Možná jsem to pochopil špatně, ale pro současné žáky je to již historie se vším všudy. A soudím, že výuka dějepisu musí být vyvážená a pokud možno co nejvíce odpovídající realitě.
jako spolupodílník úpadku dějepravy za poslední čtvrtstoletí by měl pan profesor zalézt do tiše koutku a profesně se stydět
PROČ SE DĚTI UČÍ DĚJEPIS?
Množina historických událostí je množina jevů (fenoménů), které podstatným způsobem ovlivnily lidské (společenské) bytí a vědomí. Historické události mají svoje jevové znaky a vzájemné příčinné souvislosti. Proč se děti učí dějepis? Domnívám se, že zejména proto, aby se na základě poučení z historie mohly lépe vyznat v současnosti a lépe řešit praktické životní problémy.
Nerozumím asi zcela pochybnosti p. Nowaka (viz 11. prosince 2015 16:47), zda by se škola měla při výuce dějepisu zabývat porovnáváním jevové stránky a příčin změn podstatných podmínek života lidí v současnosti a blízké minulosti, když právě toto je uznávaným smyslem (cílem) výuky dějepisu. Skepticismus, zda dnešní děti jsou, schopny pochopit pojmy RVHP a EU, kdo jsou multikulturalisté apod. není myslím důvodný. Obavu p. Nowaka z vhodnosti porovnávání současnosti s blízkou minulostí nepovažuji za obavu odbornou, ale za obavu z důsledků otevřenosti výuky dějepisu.
Nemyslím, že by ve výuce dějepisu zásadním způsobem nutně působila jakási “...šílená cenzura, která je aplikována na učebnice dějepisu. Jako by hlavním problémem českých učebnic dějepisu byla politická korektnost…”, když učebnice nejsou ani dnes povinným prostředkem výuky a učitelé si tvoří vlastní ŠVP. Za problém výuky dějepisu považuji hlavně určitou určitou pohodlnost nebo možná i autocenzuru na straně učitelů.
Za zajímavý jev současnosti považuji deformaci významu sousloví “politická korektnost” (bezchybnost). Domnívám se že sousloví “politická korektnost” začalo být používáno ve významu “politický takt” spočívající v přehlížení nesrovnalosti v jednání politických partnerů apod. Problém účelového (sofisticky dogmatického) používání různých obecných pojmů v nových významech je, myslím, problém i pro češtináře, občankáře a ostatní učitele.
J. Týř
https://cs.wikipedia.org/wiki/Fenomenologie
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ideologie
Zjednodušeně řečeno: Výuka dějepisu bez vztahu k přítomnosti postrádá smysl. Výuka dějepisu by měla být jedním z východisek ke snadnějšímu pochopení významných jevů (fenoménů) dneška. Západem prosazovaný avšak zbytkem světa odmítaný multikulturalistický globalismus je humanisticky planá ideologie (historický fenomén) nepřijatelně oslabující úlohu rodiny, školství a států.
J. Týř
Pane Týři, psal jste např.: "Znásilňovatelům kritického myšlení Lidí se říká např. multikulturalisté nebo grantožrouti." Chápu, že to myslíte ironicky, tak byste asi ve třídě doslova nemluvil. Ale problém je v tom, že hodnotíme-li současnost, promluví často naše emoce a naše frustrace. Dnešní situace nás pálí víc než např. zvěrstva nacistů v koncentrácích. Zdá se, že konkrétně Vás pálí mutikulturalismus. Mě třeba neoliberalismus. Co s tím?
Pane Nowaku, máte pravdu, že v doma nebo v diskusi dospělých člověk mluví jinak než ve třídě. Frustrace lidí je velká a nelze se jim divit. Učitelé mají mít schopnost a možnost jednat v dané situaci citlivě podle svého pedagogického vědomí a svědomí vždy s ohledem na zájem dětí. Ten svůj příspěvek jsem vskutku myslel jako pobídku k zamyšlení v diskusi učitelů a nikoli jako text pro děti. I mne trápí neoliberalismus a ten multikulturalismus chápu jako jeho ideový nástroj, který bohužel pronikl i do tzv. sociální demokracie.
J. Týř
Mne aktuálně už drahně let pálí neopitomismus a zhovadismus.
Pokud byste pane jirtyr učil na naší škole názory podobné těm, které jste výše zveřejnil, pšenka by vám nekvetla a byl byste s největší pravděpodobnosti v rámci dvpp poslán na pracovní cestu do severní Koree. Zaměňujete totiž prosté lidství za multikultiralizmus a opěvujete socializmus. Ať se na hranicích děje cokoliv, věřím, že děti je potřeba vést ke kritickému myšlení v rámci globálních dějinných souvislostí A k toleranci, pochopení jinakosti a altruizmu. Globální svět dneška je jednoduše místem, kde se lidé bez vzájemného pochopení a spolupráce neobejdou. Opakem multikultularizmu je co?
Opakem multikultularizmu je co?
Opakem multikulturalismu v tom evropějsky rozplizlém pojetí je odpovědnost.
Považuji za naprosto nepřijatelné, aby na teritoriu našeho společenství pobíhala individua, která zahodila doklady o svojí totožnosti, poničila si papilární linie na vnitřní straně posledních článků prstů rukou, a možná i někde vraždila nebohé ženy a děti...
Opakem multikulti je integrace. Tolerance k jinakosti musí mít své hranice.
Názory se nevyučují, pane Tajný. Ptáte se na opak nefunkčního multikulturalismu a posouváte mi, že ho ztotožňuji (zaměňuji) s lidstvím? To je ale trapná demagogie a argumentační faul z vaší strany. Řekl jsem, že multikulturalismus jako ideologický prostředek neoliberalismu (novodobého nadřazování kapitálu nad státní demokracii) oslabuje rodinu, školství a státy - tedy demokratickou legislativou jasně definované věci. Pokud vím, státy a jejich legislativa v EU zrušeny nebyly a není tedy důvod neoliberalismu ani multikulturalismu podléhat. Svoje názory k problémům současnosti jsem téměř 40 let ve škole podle svého vědomí a svědomí říkal bez Vámi zmiňovaných problémů. Vaše další podobně trapné vývody jsou mi lhostejné a nebudu na ně odpovídat.
J. Týř
"Názory se nevyučují." ??? A co je v učebnicích dějepisu nebo literatury, když ne názory? V ešvépé nejsou názory? Co jste udělal když se vás žák zeptal co si o tom myslíte vy? Řekl jste, že názory se nevyučují? Nebo že nemáte názor? Pokud je to tak jak říkáte, učitel měl být už dávno nahrazen počítačem. Ten názory nemá, má jen data. Nerad vám to říkám, ale po kategorickém úvodu "názory se nevyučují" zakončíte svůj příspěvek tvrzením, že jste 40 let ve škole své názory bez problémů říkal. Mé trapné vývody jste rozmetal trapnou kontradikcí, není-liž pravda.
Názor je subjektivní výrok, který se projevuje (dává najevo, předkládá) k úvaze ostatním. Ti, kteří názor vnímají, mají možnost názor přijmout nebo nepřijmout, uznat nebo neuznat. Pan Tajný by si myslím měl udělat pořádek ve svém chápání obsahu některých základních pojmů (výrok, názor, úsudek, tvrzení... pokyn, příkaz, nařízení, předpis... jev, projev, věda a její didaktická transformace do tzv. učiva .... vědecké vyjádření, autorské dílo... výuková metoda a forma atd.). Pak by možná netvrdil nesmysly viz výše.
J. Týř
PS: Při problémovém vyučování mohou žáci i učitel vyslovovat názory, diskutovat o nich a nalézat správné řešení problému. Jednotlivé názory z této diskuse jsou prostředkem výuky. Nejsou vyčovány. Jsou posuzovány a diskutovány.
'Dneska si, milé děti probereme názor na hovada. Hovada nemají mezi lidmi co pohledávat.
Kdo je pro, tak výborně, kdo proti, nedostatečně, a zdržel se, dobře.'
Dobré jsou v učebnicích názory na Archimédův nebo Pascalův zákon.
Je vidět tajný, že Vaše vidění světa je velmi primitivní, když myslíte, že v učebnicích není nic jiného než názory. Ani v těch učebnicích dějepisu nebudou jen názory.
Zatím to vypadá tak, že Vy sám jste leda názor.
Což takhle pane Tajný učiteli. Opakem multikultury je islamismus.
Smířlivost, konformismus, patolízalství, oportunismus. Toto jsou myslím pojmy vyjadřující odvěkou tendenci jednotlivců a skupin lidí nestavět se čelem k očividným nesrovnalostem resp. nespravedlnostem a mít z toho krátkodobý prospěch. Dřív se takovým pojmům v didaktice říkalo tzv. integrující pojmy. Dnes se označují tuším jak tzv. průřezová témata.
J. Týř
p. Tyrjir. Poté co jste mne převálcoval vaší terminologickou erudovaností vás snažně poprosím o definici následovného průřezového tématu v ervépé, str 92.
"Mezilidské vztahy – péče o dobré vztahy; chování podporující dobré vztahy, empatie a pohled na svět očima druhého, respektování, podpora, pomoc; lidská práva jako regulativ vztahů; vztahy a naše skupina/třída (práce s přirozenou dynamikou dané třídy jako sociální skupiny)
Je to "výrok, názor, úsudek, tvrzení... pokyn, příkaz, nařízení, předpis... jev, projev, věda a její didaktická transformace do tzv. učiva .... vědecké vyjádření, autorské dílo... výuková metoda a forma atd.)." Mám v tom voláky galymatyáš.
Průřezové téma Mezilidské vztahy je myslím v RVP velmi dobře definováno. RVP jsou resortní normou (schváleným předpisem), který je východiskem pro tvorbu ŠVP, ve kterých si lze to rámcové průřezové téma ještě tvořivě rozvinout, provázat s ostatními průřezovými tématy, upřesnit ve vztahu k učivu a situaci ve třídě atd.
Nechápu asi zcela, proč to panu Tajnému není jasné a proč ode mne chce, abych už definované průřezové téma "definoval". Souhlasím s panem Tajným, že má v některých základních pojmech opravdu velký zmatek.
J. Týř
Všimli jste si někdy, jak bývají mnozí multikulturalisté nesmiřitelní až agresivní vůči jakýmkoli pochybám o správnosti a přiměřenosti takového pojímání světa? Něco jako šíření všeobjímající lásky ohněm a mečem...
Docela bych uvítal, aby všichni kolem mne 'péčovali o dobré vztahy se mnou, chovali se ke mně empaticky, dívali se na svět mýma očima, respektovali mne, podporovali a pomáhali mi'. Je na tom snad něco nepochopitelného a neproveditelného?
Jinakost mi nevadí. Chovají-li se lidé tiše, slušně, dodržují-li pravidla, nedělají nepořádek, jsou pravdomluvní, čestní, poctiví. Tedy, jsou-li kultivovaní. Pokud ne, musejí počítat s tím, že dostasnou přes držku. Bez ohledu na svoji rasu, vyznání, pohlaví, sexuální orientaci, politickou příslušnost, vzdělání či movitost. Pakáž jedna...
... a věk, samozřejmě.
Děkuji pane jirtyr. Vztahují se tyto rezortní normy (schválené předpisy) i k Romům a uprchlíkům, popřípadě muslimům? Domnívám se, že v mnoha třídách dochází spíše k jejich "tvořivému rozvinutí" od tolerance, empatie a pomoci směrem ke strachu, nenávisti a předsudkům, že ano.
Pojem politická korektnost se myslím mnohdy používá v nesprávném významu - k omlouvání oportunismu, konformismu, patolízalství, klientelismu apod. k multikulturalisticky pojatým neoliberálním tendencím ve vzdělávání, kultuře, ekonomice a politice:
Už před cca pěti léty mnozí EU politikové prohlásili, že multikulturalismus selhal:
https://www.mediaoislamu.cz/tema/evropsti-statnici-oznamili-konec-multikulturalismu/
S čím a proč se v této věci dnes v EU a v Česku potýkáme? S hloupostí, se zaprodaností, s vydíráním politiků? S kombinací těchto faktorů? S dalšími faktory? Se kterými?
J. Týř
Nevidím valného rozdílu mezi tím, jestli mi hodí do čelního skla automobilu dlažební kostku zastánce multikulturalismu, nebo bojovník za "čistou rasu".
Neshledávám rozdílu mezi tím, zda mi peněženku na parkovišti šlohne z vozíku Rom, nerom, Syřan, Turek, Albánec či Švéd.
Problém vidím v tom, že mi někteří "-isti" chtějí tvrdit, že krást peněženky, nebo házet dlažební kostky je součástí něčí kultury, nebo vyjádřením jeho oprávněné frustrace a já jsem povinen to respektovat, protože jinak TÍM DAREBÁKEM JSEM JÁ.
Okomentovat