Dle samotných řešitelů projektu „Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR“ výstupy tohoto projektu směrovaly převážně do škol. Katalog podpůrných opatření a metodiky práce asistenta pedagoga při realizaci podpůrných opatření obsahují soubor praktických zkušeností učitelů a poradenských pracovníků, kteří s dětmi s daným znevýhodněním už pracovali. Jedná se tedy o nástroje určené školám a školským zařízením pro práci se žáky, kteří potřebují podpůrná opatření.
Naproti tomu, přehled podpůrných opatření bude představovat závaznou součást právního předpisu, vyhlášky, která provádí zejména § 19 školského zákona, ve znění zákona č. 82/2015 Sb. Spolu s vyhláškou obsahuje přehled systematicky uspořádaný souhrn jednotlivých podpůrných opatření a pravidla pro jejich doporučení školskými poradenskými zařízeními. Rovněž vyhláška obsahuje závazná pravidla pro následnou realizaci podpůrných opatření ve školách a školských zařízeních. Nepůjde tedy o metodický, ale o normativní text určující závazná pravidla, podle nichž je nutno v oblasti společného vzdělávání postupovat.
Zdroj: MŠMT (Upozorňujeme čtenáře, že odkazovaná stránky MŠMT se průběžně mění, včetně číslování otázek.)
Související články:
Klíčové dokumenty ke Společnému vzdělávání
4 komentářů:
Velmi děkuji ministerstvu, že zde ukázalo svoji totalistickou tvář. Na svých stránkách zveřejňuje odpovědi na otázky, které vycházejí z vyhlášky, která JEŠTĚ NEPLATÍ!!!!!!!!
Máme zpět diktaturu )no ale proletariátu to nebude).Proč se dělala kašpárkovina s připomínkováním, nad kterým jste museli trávit spoustu času?!?!.Na h....,pardon, jinak nelze.
Poznámka na okraj: Žádná inkluze, kromě té papírové, nebude, aspoň ne ta, která je zhmotněním cizokrajné zvůle. Evropský soud pro lidská práva sice může, nad rámec v Čechách obvyklého práva stěžovat si na lampárně nejbližšího nádraží, „odsoudit“ za porušování něčího práva Českou republiku, poněvadž ona tu zvláštnost ratifikovala, ale nemůže k finskonorskodánskošvédskopodobné „inkluzi“, spočívající v náhradním řešení nedostatku poskytování institucionalizované speciální péče potřebným v prostředí, kde tato, na rozdíl od České republiky, není k dispozici, odsoudit rodiče postižených dětí. A ti zpravidla vědí, v čem ta péče spočívá a jak moc ji jejich dítě potřebuje. Ani MŠMT, ani nevládky, vládnoucí kdečím, ale výhradně rodiče postižených dětí, rozhodnou, kam, a hlavně, jestli vůbec, budou ochotní své dítě předat k dalším europokusům. K tomu přidám kousek z Wiki, cit.:“Barnevern, v překladu „ochrana dětí“, je instituce v Norsku, která zajišťuje sociálně-právní ochranu nezletilých dětí a mládeže. Byla založena v roce 1992 s cílem „zajistit, aby dětem a mladým lidem, kteří žijí v podmínkách, jež by mohly poškodit jejich zdraví a vývoj, byla poskytnuta nezbytná pomoc a péče ve správný čas,“ a „pomáhat tomu, aby děti měly bezpečné dětství.“ Instituce vyvolává způsobem ochrany dětí řadu kontroverzí, v roce 2007 v jednom případě rozeznal Evropský soud pro lidská práva počínání Barnevernu jako porušující lidská práva a zkritizoval norskou soudní praxi. Ta však zůstala nezměněna. Česká republika rovněž byla zkritizována. Tož tak. Veselé Vánoce.
Pardon. To není, pane Novotný poznámka na okraj, ale trefa do černého.
Obávám se, že optimismus pana Novotného není tentokrát příliš na místě:
- Česko (člen EU) není bohaté a relativně nezávislé a z hlediska prospívání veřejnému zájmu relativně kultivované Norsko (nečlen EU). Česko je závislé na EU dotacích, které mohou a jsou používány i jako mocenský nástroj (viz např. hrozby jejich snížení v souvislosti s imigračními kvótami).
- Budou-li dosavadní ZŠ praktické v režimu větší pracnosti (individuální vzd. programy) nuceny mít více dětí ve třídě, budou obce snadněji přistupovat na začleňování dětí s LMP do geograficky dostupnějších běžných tříd, kde budou vyučovat běžní zvenčí mentorovaní učitelé s polokvalifikovanými asistenty, jak to současná koncepce předpokládá. Vůle rodičů mít děti ve specializovaných méně početných a speciálními pedagogy vedených třídách tu za takových podmínek myslím nebude moc platná. Radost z toho mají myslím jen lobby externích školitelů a poradenských zařízení, had v rozpočtové kapse Česka a ti, kteří úrovni vzdělávání ve veřejných školách moc nepřejí.
Myslím, že stát by měl koncepčně, finančně a organizačně garantovat výuku dětí s LMP ve specializovaných méně početných, speciálními pedagogy vedených a geograficky dostupných třídách například i v běžných školách. Toto myslím není v současnosti dobře zajištěno.
J. Týř
Okomentovat