Článek na základě kurzu EMMA 21st Century Learning shrnuje existující způsoby definování digitální, mediální a informační gramotnosti a připomíná, že je třeba urychleně řešit naši domácí školskou politiku, která se touto zásadní a velmi aktuální oblastí vzdělávání zabývá naprosto nedostatečně.
Je pozoruhodné, jak těžko se u nás ve školství prosazuje digitalizace. Přestože je dnes již každému jasné, že naše schopnost umět co nejlépe využívat technologie patří k základním kompetencím současného světa, zůstávají české oficiální kurikulární dokumenty na úrovni tomuto požadavku na hony vzdálené. RVP dodnes odráží situaci, která odpovídá době jeho vzniku před více než deseti lety. Úroveň poznání v oblasti vzdělávacích technologií však již tehdy byla někde jinde a tento nesoulad se od té doby mnohonásobně prohloubil. Nevěříte-li, stačí se podívat, o čem před 10 lety psal Spomocník: Škola zítřka již dnes? (plošné vybavování žáků přístroji v Arizoně), Kombinované formy vzdělávání (efektivní způsoby aplikace 1:1), Pozor na generační propast (upozornění na nutnost vnímat odlišné vlastnosti síťové generace), Popis technologických dovedností učitelů (schopnosti aplikovat technologie předznamenávající později definovanou difuzi, model TPCK a standardy).
Digitální gramotnost podle EMMA
Integrace technologií do kurikulárních dokumentů se ve vyspělých zemích (nejnověji např. ve Finsku) ubírá cestou definování digitální gramotnosti, bez něhož není zahrnutí do vzdělávacích programů možné. Abychom drželi krok s dobou, tyto iniciativy sledujeme a informujeme o nich. Příležitost nám nedávno poskytl MOOC realizovaný pod vedením profesorky anglické Bath Spa University Gráinne Conole na platformě EMMA (European Multiple MOOC Aggregator) nazvaný 21st Century Learning. Jeho 1. lekce byla věnovaná právě digitální gramotnosti.
Paní profesorka z mnohých vybrala a použila poměrně jednoduchou definici American Library Association (ALA), která říká toto: Digitální gramotnost je schopnost využívat informační a komunikační technologie k hledání, ověřování, vytváření a předávání informací vyžadující kognitivní i technické dovednosti [1]. Pro její bližší popis pak použila materiál britské asociace poskytující služby vysokým školám JISC. Ta ve svém průvodci Developing digital literacies definuje 7 základních složek digitální gramotnosti, které dohromady tvoří digitální identitu v tomto případě akademických pracovníků:
- Informační gramotnost (Information literacy)hledat, interpretovat, hodnotit a zpracovávat informace;
- Mediální gramotnost (Media literacy)
kriticky zkoumat a tvořit mediální sdělení; - Digitální pracovní prostředí (Digital scholarship)
zapojení akademických a výzkumných činností do praxe podporované současnými technologiemi a sociálními sítěmi; - Komunikace a spolupráce (Communications and collaboration)
vlastní aktivní zapojení do spolupracujících sítí podporujících poznávání; - Budování vlastní digitální identity (Career & identity management)
správa informací o sobě poskytovaných online a kontrolovaná tvorba vlastní digitální stopy; - Počítačová gramotnost (ICT literacy)
mistrovství v ovládání digitálních technologií umožňující realizovat výukové činnosti (viz Difuzní model učitele ACOT); - Schopnost učit se (Learning skills)
dovednosti spojené s vlastním zdokonalováním a rozvoj osobního vzdělávacího prostředí (PLE).
 |
| Struktura digitální gramotnosti JISC |
Budování digitální gramotnosti JISC
JISC se ve skutečnosti dlouhodobě a mnohem detailněji zabývá též digitální gramotností studentů. Vývoj, kterým každý prochází, popisuje pomocí Beetham-Sharpe modelu
 |
| Beetham-Sharpe model rozvoje digitální gramotnosti |
Jedná se o klasickou kompetenční pyramidu podobnou Bloomově (Bloomova taxonomie pro kreativní prostředí) [2]. Za základ je zde považována dostupnost technologií (Access and awareness), tj. hardware, software a připojení k internetu včetně time managementu. Skills jsou dovednosti spojené se schopností používat technologie k vlastnímu zdokonalování (učení). Patří sem informační a ICT gramotnost a síťová gramotnost včetně metakognitivních schopností vedoucích k pochopení role technologií při budování vlastního vzdělávacího prostředí. Skutečné aktivity (Practices) jsou podmíněny dynamickým rozvojem strategií a postupů reagujících na různé konkrétní situace, do nichž se studující dostává. Jsou proto závislé na oboru a použitých nástrojích.
Na vrcholu pyramidy jsou pak osobní vlastnosti každého jedince (Identity) ovlivňující jeho učení. Student nacházející se na této nejvyšší úrovni již chápe, jaké možnosti mu technologie při studiu dávají. Rhona Sharpe ředitelka The Oxford Centre for Staff and Learning Development se právě touto nejvyšší příčkou, k níž se musíme snažit naše žáky dovést, i nadále ve své vědecké práci intenzivně zabývá. Definovala 6 vlastností, jimiž by měl student na této úrovni disponovat. Má být: 1. aktivní, 2. zapojený, 3. důvěřivý, 4. přizpůsobivý, 5. uvědomělý, 6. sebevědomý [3]. Při zavádění technologií do výuky nesmíme nikdy zapomenout na to, že se musíme snažit každého žáka dovést co nejvýše.
Celý článek na http://spomocnik.rvp.cz/clanek/20549/.
22 comments:
"Je pozoruhodné, jak těžko se u nás ve školství prosazuje digitalizace."???
Není to pozoruhodné. Je to těsně korelující s tím, jak si vedení veřejných škol uvědomují svoji zaostalost. To bude překvápko za pár let, až naše veřejné školy zjistí, že ve vzdělávání hrají již zanedbatelnou roli, jelikož vše potřebné se žáci dozví daleko srozumitelnějšími a kreativnějšími formami z on-line prostředí a z pohodlí domova či z prostředí doučovacích skupin. Na to se fakt těším...
To bude překvápko za pár let, až naše veřejné školy zjistí, že ve vzdělávání hrají již zanedbatelnou roli, jelikož vše potřebné se žáci dozví daleko srozumitelnějšími a kreativnějšími formami z on-line prostředí a z pohodlí domova či z prostředí doučovacích skupin.
I vy žertéři jeden. Já se taky těším - na to, až do školy budou chodit děti, které se chtějí něčemu naučit. Souhlasím s vámi v tom, že "... vše potřebné se žáci dozví srozumitelnějšími a kreativnějšími formami z on-line prostředí...". Jen mám obavu, jestli si to pak také zapamatují. Jsem v tomto ohledu velký pesimista, a to na základě zkušeností z dlouhých let praxe.
To já jsem v tomhle optimista, nemůžete srovnávat se vzděláváním ve školním prostředí.
Proč ne ?
Ale hlavně ... zajistí vzdělávání v on-line prostředí, aby měli žáci ucelené znalosti,dovednosti a návyky, které by byli schopni samostatně použít, aniž by museli neustále na netu hledat co s tím a jak dál? Nota bene když na netu je spousta zajímavějších věcí, například "fejsbůček", porno a hry?
To bude překvápko za pár let,...
Proč až za pár let?
Dozvědět se něco z prostředí mimo školu bylo jednodušší a zábavnější vždycky.
Jen bylo nutné zvednout zadek a zajít do knihovny.
A to už dnes třeba není.
Přesto toho do škol přicházející žáci umějí stále méně. (A ve škole se toho po nich stále méně chce.)
Že by nám to on-line prostředí fungovalo spíše jako žába na prameni poznání? :-)
" To bude překvápko za pár let...Na to se fakt těším..."
Těšit se můžete, ale nedočkáte se.
Anonymni z 21:30 řekl(a)...
Těšit se můžete, ale nedočkáte se.
Taky si myslím, že se žádného překvapení nedočkám. Za překvapení bych považoval, kdyby to dopadlo jinak, než odhaduju.
Možná, že je "pes zakopán" v tom, že si představujete to online učení jako něco, co jde samo. Omyl! K učení sama sebe online je nutné mít kompetenci (těm, kteří toto slovo nesnášení se omlouvám), k jejímuž získání nutně potřebujete mít ve svém vzdělávacím prostředí i živé lidi - nejlépe učitele.
Za zcela zásadní problém považuji to, že většina diskutujících toho o těch digitálních technologiích moc neví. Většina národa se domnívá, že ty digitální technologie se dají naučit intuitivně, případně nápodobou, a zcela rezignuje na svou roli vzdělavatele, nebo alespoň koordinátora vzdělávacího procesu dětí v oblasti digitálních technologií. Překvapení z toho, jak to ty děti zvládly, je nesmírné. Téměř všeobecně je odsuzující. Připadá mi to jako analogie z dob dobývání Západu, kdy bílý muž přivezl indiánům ohnivou vodu a s překvapením zjistil, že rudý muž se intuitivně naučil chlastat... On-line vzdělávací prostředí je sice účinné a efektivní, ale není to startovací úroveň. Začít je třeba jinde. Součástí kvalifikace hodnotitelů digtální gramotnosti by měly být relevantní znalosti nejen z pedagogicko-psychologických věd, ale také z informatiky a ICT. Jako dobrý startovací můstek autoevaluace doporučuji http://www.itfitness.cz/cs/. Pište prosím ke svým Nickům dosažená skóre :D.
PUR 14. prosince 2015 11:14 zajistí vzdělávání v on-line prostředí, aby měli žáci ucelené znalosti,dovednosti a návyky, které by byli schopni samostatně použít.
To si nejsem jist, ale chci se zeptat: Zajištuje vzdělávání ve škole, aby měli žáci ucelené znalosti,dovednosti a návyky, které by byli schopni samostatně použít? Nemohu see zbavit dojmu, že ne, ba že o to ani už nikdo neusiluje. Vezměte si třeba výsledky maturit, je 40 % správných odpovědí v čj, které stačí na složení maturity ucelené vzdělání. Nemyslím, že v online prostředí by to bylo v průměru horší, bylo by to jen jiné.
"Pište prosím ke svým Nickům dosažená skóre :D."
To si děláte ....l, ne?
Kvůli testu budu hledat na internetu nebo kde, jaký je kde zrovna čas? Počítat kvítka v truhlíku? To má být nějaký test pro dospělého člověka? Na to časem plýtvat nebudu.
Je tam ještě nějaký jiný test?
Tak já nevím.
Není to náhodou v rozporu se zásadou nehodnotit žáka?
Ten test není v zásadě špatný, ale jen z něj bych moc na IT gramotnost neusuzoval.
Spíše na schopnost pochopit vůbec zadání a pak používat služby google a excel. Ale možná, že to je ta IT gramotnost, vlastně.
Pokud je průměr žáků někde kolem 45 %, je potřeba vzít v potaz, že při skládání testu na mnohých školách spolupracují a jde tedy spíše o kolektivní výsledek, nebo výsledek těch lepších, od kterých to ostatní obšlehnou.
Krom toho test, který má trvat více než pár minut často skončí jako prachsprostá tipovačka. Jen málokomu se chce trávit hledáním na netu. Videa sdílená na fb jsou zajímavější.
BTW: Měl jsem tuším kolem 90 %.
Testy, testy, testy... pořád jenom samé testy!
Před lety jsem si zkusil přijímačky na matfyz obor informační technologie. Z padesáti bodů jsem získal jeden za znalost funkce hradla HAND. Od té doby jsem ke kvalitě, věrohodnosti a především smysluplnosti takového traumatizujícího sortýrování velmi skeptický.
To poste restante. S tou losovačkou můžete mít částečně pravdu, i s tím opisováním. Test má ale docela dost variant náhodně prokombinovávaných, takže spíše než opisování je v tom ta losovačka. Pravděpodobnost náhodného zisku bodů losovačkou umíme spočítat. My to zadáváme studentům na fakultách, u ZŠ se pohybují kolem 60 bodů, u tohot druhého kolem 50 bodů. Nicméně, to je autoevaluační test, podle toho žáky nehodnotíme, spíše porovnáváme jednotlivé oblasti navzájem. Co je zřejmě kritické, to je oblast internetové bezpečnosti a to, že rozpětí výsledků je plných 100 %, to znamenená, což m.j. znamená, že jsou studenti, kteří mají zcela mizerné výsledky, dokonce horší, než kdyby to losovali náhodou.
To anonymní z 21:30. Ještě bych měl prvních 500 příkladů jako průprava ke studiu informatiky:
DEMIDOVIČ, Boris Pavlovič. Sbornik zadač i upražnenij po matematičeskomu analizu. Moskva: Gosud. izdatel´stvo techniko-teoret. literatury, 1952, 516 s. Good luck, pokud byste nedal verzi v azbuce, ještě existuje někde verze v latince.
To NP. To je těžké, jako kdybyste řekl, že fyzika jsou jen samé pokusy, pozorování a měření a jejich traumatizující zpracování. V principu z velké části ano. V pedagogice si také musíte zkusit, jestli si slovíčka pamatujete nebo Vám vyjde řešení příkladu stejné jako ve cvičebnici. Pokud Vám ale nevyjde 90 % případů, nemůžete o tom psát knihu nebo podle toho navrhnout technologii, resp. můžete, ale byl by to blábol. Někteří to dají, někteří ne... C'est la vie...
Jinak se všem omlouvám za překlepy a jdu spát.
fyzika jsou jen samé pokusy, pozorování a měření a jejich traumatizující zpracování
A tělocvik samé hopsaní, měření času a těla bolení, chtělo by se dodat.
Bojujeme s tou kletou informací v binární podobě. Jak je to s tou desítkovou soustavou, dvojkovou, šestnáctkovou. Třeba dvojkově vyjádřit číslo C je bez kalkulačky problém. Zjistit, kolik bitů nejméně je třeba k zakódování měsíců v roce, je problém. Žáci se bouří, mají-li si stanovit váhu šestého řádu dvojkového čísla. Že dvě na pátou je dvakrát víc než dvě na čtvrtou nevědí.
Na semináři o zajímavých číslech s panem Zhoufem se někteří přítomní holedbali, že jejich žáci na základce dovodí zápis čísla sto v desítkové soustavě, nemají-li k dispozici nulu, ale číslici A. Musel jsem si pak dát dva jahodové koktejly, abych to sdělení rozdýchal.
A tak jsem se chtěl zeptat, jestli je to jen u mě, a nebo v celym baráku.
Top NP. Ano, máte pravdu, mé buňce s tím taky máme problémy, jen v jiné oblasti. Češtináři na základních a středních školách, kteří se jinak do krve bijí za čistotu jazyka, ignorují pomlčky, spojovníky, výpustky, autorský zákon a jiné lahůdky naší mateřštiny. Našim studentům se to pak zdá být divné, že chceme, aby diplomky psali v souladu s jazykovou normou. CELOU jazykovou normou.
Je to v celým baráku; celý barák se hroutí prolezlý hnilobou a navenek se všichni údržbáři toho objektu tváří, že je všechno v nejlepším pořádku. Tady nepomůže nic, než strhnout ten barák a začít stavět znovu. Ale to se docela určitě nestane. Spíše přijde hromadný úprk učitelů i žáků ven z toho prohnilýho veřejnýho objektu.
Jenom je škoda těch promrhaných dětských talentů, které nikdy nebyly objeveny...
nepomůže nic, než strhnout ten barák a začít stavět znovu
Když my máme docela nedávno novou fasádu a sepsané to ešvépé. Jestli by to nebylo škoda, když škola tak hezky vypadá. Navenek...
Jsem kvůli vám Pytlíku, googloval, jestli existuje hradlo, který neznám...
Soustružte se na to psaní.
Hradlo HAND... přišlo mi to takové... logické.
Jako že součet hekací. Nebo negací?
Tak to teď to vypadá, že i ten jeden bod byl spíše dobrý tip.
Post a Comment