Z článku Jana Martínka v Novinky.cz vybíráme:
Učitelů se zastával Petr Došek, ředitel základní školy ve Velvarech. „Tady se bavíme o vypjaté lidské situaci, která se stala v nějakém okamžiku, a chceme ji zaškatulkovat. To, že učitel je neustále ne jednou, ale oběma nohama v kriminále, platí neustále. I učitel je jen člověk, může selhat,“ řekl Došek.
Postěžoval si, že veřejnost se obvykle za kantora nepostaví. „Znáte kauzu, kde by měl učitel oporu ať už v systému, v médiích, nebo u rodičů? Kdy se inspekce naposledy postavila za učitele? V důsledku je to nakonec jen souboj právníků. A podstata nám uniká,“ řekl Došek.
22 komentářů:
Kdo to tu pořád straší ty učitele????
Potřeboval bych od nějakého odborníka na práva dětí poradit, jak děti ochránit před dětmi, které je soustavně surově napadají, buší do nich pěstičkami, kopou je nožičkami, neustále jim berou věci, nalévají čaj do jídla, ruší hru a vyhrožují jim, že je zabijí.
Kdo a proč to tu pořád ty děti, učitele, rodiče a politiky mate a straší? J. Týř
"Jiný recept na zlepšení klimatu ve třídě uvedl Stanislav Adamec z Asociace výchovných poradců, též učitel na gymnáziu. „Často pomůže humor. Když se mi třída alespoň jednou nerozesmála, pokládal jsem to za neúspěch,“ řekl Adamec."
Žák: "Pane učiteli, vy jste ale fakt č.rák." Třída: "Ha, ha, ha, ha, dobře ty!" Učitel: "Fakt se ti to povedlo, brečím smíchy."
Asi tak nějak?
Pane Krátký, takhle asi ne, ale humor do školy neodmyslitelně patří, jinak by to byla nuda.
Moudrý humor dokáže hodně zpříjemnit a zkvalitnit vyučování.
Agrese ve škole, mimo školu, šikana žáků, kyberšikana a jiné „kratochvíle“:
Myslím, že to existovalo (kromě kyberšikany) i v sedmdesátých letech minulého století. Jak se to řešilo? Byly děti dřív méně agresivní? Měli na ně všichni rodiče čas? Situace, kterou tady popsal pan Blaha, se děla i dříve. Co s tím kantoři dělali? V každé třídě existovali „kluci ulice“, kteří se rvali pro zábavu a šikanovali ty slušňáky, aspoň na základce.
Humor pana Krátkého:
Ano 100% s ním souhlasím. Ať si kdo chce, co chce říká, to jediné platí na žáky – provokatéry.
Jako dnes vidím situaci na učňáku, kdy si žák Pliska ve vyučování schválně ulevoval, až si všichni spolužáci zacpávali nosy. S klidem jsem ho poslal s třídnicí do druhé skupiny oklikou přes školní dvůr se slovy, ať se pořádně vyvenčí. Třída se smála a bylo po provokacích.
Jindy, když jsem byl otočený čelem k tabuli, zády do třídy, vždycky někdo krátce hvízdnul. Když to bylo po třetí, otočil jsem se se slovy: „Podle hvizdu, poznáš (chvíli jsem se odmlčel) a dodal ptáka.“ Všem došlo, co by se tam rýmovalo. Třída (samí 18-letí kluci-opraváři zem. strojů) se zachechtali, dotyčný zrurdnul a bylo po provokacích.
PetrK
Aby to neskončilo zakazováním čertů ,Mikulášů a jiných strašidýlek z českého folkloru!
Ne vážně.Byla jsem v loňském roce na školení s názvem: právní odpovědnost pedagoga.Když jsem odcházela, byla jsem napůl rozhodnutá odejít nejen ze školení,ale i ze školství.TA nesmírná, 300% odpovědnost pedagoga za chování a jednání dětí je naprosto přemrštěná. My odpovídáme i za to, že se dítě v kabince WC praští do hlavy, že tam skáče po míse a trhá splachovadlo.To mám za ním lézt na ten hajzlík? To zas budu za úchyla. Na tom školení jsem se zeptala, jak je to jinde, tedy v těch tzv. vyspělých zemích. Tam to funguje tak, že škola nechá rodičům podepsat prohlášení, že děti byly poučeny rodiči o tom co se smí a nesmí a tím to končí (naposledy tuhle informaci přivezly kolegyně ze "stínování" ve Slovinsku). Proto tam taky děcka lítají o přestávkách venku, lezou na stromy a prolézačky a nikoho to nevzrušuje. V některých zemích všichni rodiče povinně podepíší "trestní" glejt, že za své nezvedené dítko budou platit pokuty nebo jim seberou nějaké bonusy např. daňové a pod.
Rozhodně si uvědomte,jak v ČR končí kauzy:
1/učitel dá dítěti facana a letí (má být profesionál a nenechat se od prevíta vytočit)
2/lékař uřízne blbou nohu (nechá peán v břiše) - zaplatí lehkou pokutku (např. bez osobního půl roku).Proč taky neletí? I on má být profesionál,že?!?!
Není to trochu paradox?
Učitel si samozřejmě musí umět nějak získat autoritu. Bohužel, některé děti uznávají jen určitý druh lidí - má mercedesa, nosí zlato,nosí značkové oblečení.
I společnost by se měla postarat o navrácení prestiže této profesi - právě tím lepším nastavením odpovědnosti (nebo spíše neodpovědnosti) za frackovité nevychovance.
chudáci žáci
Situace, kterou tady popsal pan Blaha, se děla i dříve.
To nepopírám. Leč, když už někdo překročil únosnou mez, taky jich pár schytal. Jen pan ředitel si hochy bral na chodbu. Ty obtisky na tváři byly docela zřetelné. A doma nám pak taky zasolili. Trestem nejhorším bylo stanné právo se zákazem vycházení. Zpravidla stačilo jedno odpoledne.
Takže si to zopakujeme. Jaký je doporučený postup v situaci, že
1. žák odejde z učebny,
2. žák ničí zařízení školy,
3. žák bije jiného žáka,
4. žák si hodlá přivodit úraz.
A ani v jednom případě nedbá i opakované výzvy učitele, aby svého jednání zanechal.
A v souvislosti s tím aktuálně nepřípustným strašením dětí
5. jak žákovi sdělit, že mu hrozí ale hodně špatná závěrečná klasifikace.
Trestné může být i ponižování
Tak to snad, abych se už nikdy žádného žáka ne nic neptal, natož jej vyvolal k tabuli.
Úplně se bojím domyslet, co by mohlo následovat, kdybych jej ve slabé chvilce ponížil pochvalou, nebo nedejbože klasifikací výborně!
Protože jsem byl tak nějak nepřímo osloven panem Blahou a jeho „všetečnými“ dotazy, tak si dovolím zareagovat:
Když si se žákem nevím rady, zavolám mobilem nadřízeného (zástupce nebo ředitele), ať si radí on, má větší plat a větší zodpovědnost. Jen to nesmím dělat moc často, jinak mě vymění za schopnějšího kantora (třeba bývalého policisty, nebo vojáka) :-) pro moji neschopnost poradit si s problémovými žáky. (Když jsem kdysi byl zástupce, hlavně mladé kolegyně tuto metodu využívaly, když je naše učňovská mládež dohnala až k pláči).
Žákovi sdělím zcela normálně špatnou známku, zdůvodním ji kritérii hodnocení (které jsem sdělil předem „co za co“) a nezapomenu informovat rodiče (zákonné zástupce, kteří k žákovi mají vyživovací povinnost, jak praví zákon) třeba e-mailem. Navíc jim nabídnu, pokud mají pochybnosti o mé klasifikaci, tak že si mohou dle ŠZ do tří dní stěžovat. Ředitel nařídí komisionální přezkum klasifikace hned druhý den, žák to samozřejmě nezvládne a klasifikace je potvrzena, basta fidli.
Co je ponižování žáka, to asi tuší všichni. Když si ze žáka tzv. udělám legraci, je to ponižování?
A když si bude žáček stěžovat, je to většinou „slovo proti slovu“. Takové stížnosti končí jako neprokazatelné. Ale pak to záleží na okolnostech, vztazích ve třídě, vztazích učitele s vedením, prostě všechno je o lidech.
PS.
Předpokládám, že pan Blaha toto všechno ví a snaží se jen „rozproudit“ diskuzi, abychom se v neděli nenudili. :-)
PetrK
Pokud jde o ten humor, nemusí a nemá být na úkor žáků, žáky potěší, když si kantor dovede udělat legraci i sám ze sebe nebo z věcí, které vůbec nejsou osobní. Někteří psychologové dokonce považují smysl pro humor a schopnost humorného vidění a chápáni světa za vyšší stupeň inteligence.
Předpokládám ža na hodinách pana učitele Pytlika asi nuda nebývá.
V přihrádce s učitelskými kuriozitami mám papírek, na který jsem si kdysi dávno zapsal autentický ředitelský výrok z pedagogické rady: "Žádám kolegy, aby při výuce nepoužívali humor, protože výuku to pak ruší." Měl to být závazný pokyn.
Ještě dva odkazy:
http://jihlava.idnes.cz/rozhovor-se-skolnim-psychologem-zdenkem-krpounem-z-trebice-plt-/jihlava-zpravy.aspx?c=A151112_2205070_jihlava-zpravy_mv
http://www.ascestinaru.cz/jste-zlaticko-aneb-kterak-odchytit-danka/
Protože jsem byl tak nějak nepřímo osloven...
Neoslovoval jsem, pane Petře, nepřímo Vás. Ptám se, přímo, kohokoli, kdo k tomu má, co říci. To jest všech pedagogických pracovníků, a těch řídících pak zejména. O školních inspektorech, a činovnících státní správy a samosprávy ve školství ani nemluvě.
Představuji si, jak Nedomu už nebaví poslouchat Semerádovo neustále hýkání, a rozhodne se mu jich pár vrazit, i přes moji argumentaci o lidskosti a respektování legislativy právního státu. A když vychází najevo, že neznaboh Semerád nehodlá nastavovat i druhou tvář, pak volám mobilem do kanceláře o pomoc. Zvláště pak, když vůbec žádný mobil nemám. Skoro k pousmání, kdyby to nebylo setsakramentsky vážné.
Vůbec mi nejde o nějaké diskusní rozproudění. To si proudí i bez mého přičinění. Jen opakovaně žádám, aby jasně zaznělo, jak má učitel v souladu s platnou legislativou v takových případech postupovat, aby nedošlo k poškození majetku školy, k zranění nebo úmrtí žáka. Jaké má učitel možnosti, jaké pravomoce? Je k tomu nějaký metodický pokyn mšmt? Co říká čši? Ví to vůbec ředitelé škol?
Líbí se mi představa toho správňáckého kantora, na kterého se celý život vzpomíná, jak přo výuce sršel vtipem, a jehož výroky kolují v ústní i tištěné podobě napříč generacemi. Pokud si ale dobře vzpomínám, tak za celá ta léta jsem byl citován asi tak ve dvou případech. Jeden si dokonce pamatuji, a moc vtipný mi nepřipadá. A dělání si legrace s žáka považuji za vůbec tu největší prasárnu páchanou na dítěti.
A také se mi líbí představa řidiče autobusu, srandisty, jak při jinak nudné přepravě baví pasažérstvo štěpnými fórky. Myslel jsem si původně, že pro srandu se chodívá na estrádu umělců z Prahyyy. Tak hlavně, aby ten řidič svoje pasažéry ve zdraví a s úsměvem na rtech i dovezl do místa určení.
Pane Soukale,
ten článek na www.ascestinaru o e-mailové korespondenci jsem už četla, je velmi zajímavý.
Studenti opravdu mají s tímto druhem korespondence a oslovování učitelů dost velké problémy. Např. jednu moji kolegnyni (PhDr. ve věku krátce před důchodem) jedna studentka oslovovala Mladá paní.V postgraduálu zase dost často studenti oslovují učitele jenom jménem a sami se podepíší s titulem.
Zažila jsem jednu takovou situaci - za bouře na trajektu z Benátek k břehům Chorvatska. Všechny záchodky i zábradlí na palubě byla obsazena přehozenými pasažéry. Byla jsem asi jediná, kdo nezvracel, neboť jsem byla nadopována dvojitou dávkou Kinedrilu. A z amplionů se ozývaly vtípky profibaviče, který to měl v popisu práce. Říkala jsem si, že jediným jeho štěstím bylo, že všem bylo opravdu, ale opravdu hodně špatně, jinak by se břehu nedožil.
Jinak ale je pravda, že když se alespoň jednou denně podaří žáky rozesmát, je to jako balzám na učitelskou duši.
Proti smíchu nemám pochopitelně vůbec nic, paní Catherine, žáci ocení nejvíce to, když si učitel dokáže udělat legraci sám ze sebe. Mně ale v kontextu celého článku ten poslední odstavec zkrátka nesedí, protože v textu se řeší reakce nás učitelů na nevhodné chování žáků, nikoliv problematika zlepšování atmosféry ve třídě. Proto jsem načrtl situaci, která působí poněkud absurdně.
Pokud žák jedná sprostě a arogantně, není na místě humor a shovívavost. Učitel je z principu žákovým nadřízeným a za školní branou si nelze k nadřízenému dovolit (bez fatálních následků) podobné chování, jakého jsme ve školách až příliš často svědky. Stejně tak pokud by žák onu sentenci, již jsem uvedl, pronesl doma směrem k otci, chytl by jednu zleva, druhou zprava a dalších nepočítaně. Slušnost musí být oboustranná, jinak ze škol polezou zpovykanci, mající plná ústa práv, ale nepřipouštějící si sebemenší stopu povinností (jako že již lezou) - tedy ideální "materiál" pro totalitní systémy (kdo četl Ortegovu Vzpouru davů, ví, o čem píšu).
Pane Krátký, já jsem si nikdy nemyslela, že by se mělo ve škole žákům tolerovat drzé a arogantní chování, naopak, patřím mezi příznivce velké osobní kázně a školní disciplíny a odpůrce t.zv. svobodné výchovy.
Ale to se nevylučuje s tím, že ve škole může být občas veselo.
ve škole může být občas veselo
Ve škole má být veselo. Ale také nemusí. Asi jako v běžném životě.
Ale určitě ne za každou cenu. Aby pak nebylo spíš směšno až trapno.
Z toho bych Vás nikdy nevinil, jen jsem se pokoušel objasnit, co mě vedlo ke zmíněnému příspěvku.
Pokud žák jedná sprostě a arogantně, není na místě humor a shovívavost. Učitel je z principu žákovým nadřízeným a za školní branou si nelze k nadřízenému dovolit (bez fatálních následků) podobné chování, jakého jsme ve školách až příliš často svědky.
Přesněji, pokud žák jedná sprostě a arogantně, je v současnosti humor jedinou možností, jak může učitel reagovat. Tím, že celou situaci obrátí v satiru agresora.
Fyzický trest je nepřijatelný, vyloučení žáka z výuky legislativa neumožňuje, jiné možnosti učitel nemá.
V podstatě jej tím ale zesměšní, ztrapní. Udělá z něj před spolužáky hlupáka, aby ostatním a snad i agresivnímu žákovi samotnému ukázal, že jeho chování je nepřijatelné a také proč.
Jenže podle našich "odborníků na vzdělávání" je i toto forma ponižování žáka.
Ptám se tedy, jak můžeme žáky vést a vychovávat, když už ani hulvátovi nesmíme říci, že je hulvát.
Ptám se, kdy už bude trestné také ponižování a zastrašování učitelů?
P.S.:
Dříve, nežli se do mne zase nějaký odborník pustí, raději pro jistotu doplním, že učitel se samozřejmě má zajímat také o příčiny žákovy agresivity, hledat k němu cestu, atd. Jenže to je proces na měsíce a na roky. Učitel ale musí nepřijatelné chování žáka řešit hned a na místě. Nikoliv až po tříměsíčním výchovném působení.
Okomentovat