Marek Lisý: Jak singapurské vzdělávání připravuje mladé lidi na 21. století

Nedávno jsem se dostal na přednášku How Singapore Education Prepares Young People for 21st century Dr. Lai Cheng Lim, která dlouhodobě pracuje v singapurském školství, kde byla učitelkou, ředitelkou několika škol, zastávala několik vedoucích pozicí na Ministerstvu školství. Podílela se na několika významných reformách tamního školského systému. Studovala mimo jiné na Cambridge University a University of London. A nejen že ve školství pracuje, ale také pro něj dýchá a je ze své práce nadšená.


Do školství jde v tomto malém ostrovním státu s 5,5 miliony obyvatel celých 20% státního rozpočtu. Abych to uvedl do kontextu, z českého státního rozpočtu za rok 2015, který operoval s výdaji okolo 1,2 bilionu korun, připadlo ministerstvu školství přibližně 135 miliard. To je okolo 11%. K tomu je dobré dodat, že jde ve skutečnosti o Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, ovšem mládež i tělovýchova jsou v rozpočtu ministerstva okrajové položky, na které padnou jen jednotky procent celkové částky.

V České republice tedy jde ze státního rozpočtu do školství dvakrát méně než v Singapuru. Ale uvědomme si, jak se věci mají doopravdy. Hrubý domácí produkt na obyvatele za rok 2015 dle odhadů MMF činí v Singapuru 84,901 USD, zatímco v České republice je to jen 31,480 USD, to je více než 2,5 krát méně. Takže reálně jde do školství v Singapuru na jednoho obyvatele více než pětkrát tolik peněz co v České Republice.

To ještě pořád není všechno. V Singapuru se navíc ve všech stupních vzdělání platí školné. Není nijak závratně vysoké (orientačně jde na prvním stupni v přepočtu o stovky korun měsíčně) a je navíc odpuštěno rodinám s nízkými příjmy. Jsou to ale další peníze tekoucí přímo do školství.

Tady bychom asi mohli skončit, protože už jen z této informace je jasné, že půjde o nebe a dudy. Ale přeci není všechno jen o penězích a kvalita školství mnohdy neodpovídá velikosti jeho rozpočtu. Zkusím proto shrnout do pár bodů, co konkrétně mě na přednášce zaujalo. A nebylo toho málo.

Angličtina

Singapur je bývalá britská kolonie. V šedesátých letech dvacátého století se vláda rozhodla zavést ve školství angličtinu jako hlavní jazyk. Nebyla to tak intuitivní volba, jak se zdá. Většina obyvatelstva tou dobou mluvila čínsky, tamilsky nebo malajsky. Slovy Dr. Lin však šlo o čistě pragmatické rozhodnutí. Angličtina měla sjednotit obyvatele rozdílných kultur a zároveň ze Singapuru vytvořila ideální cíl zahraničních investic.

Nemluvě o mnoha dalších výhodách, které se ještě stupňují s nástupem internetu a informačních technologií – v angličtině je nejvíce výukových materiálů, miliony výukových videí, stovky a tisíce e-learningů a nejrůznějších programů a pomůcek pro výuku. Jelikož se z angličtiny stal hlavní světový jazyk, je pro absolventa singapurského školství snazší uspět v celosvětovém měřítku.

Jasně stanovený záměr školství

Školský systém v Singapuru má jasně formulovanou představu ideálního studenta, který ukončí vzdělání. Tuto představu je snadné vygooglit. Ideální absolvent vypadá následovně:

• sebevědomý, adaptivní a odolný, který zná sám sebe, umí samostatně a kriticky přemýšlet a efektivně komunikuje
• samostatně se učící, zodpovědný za vlastní studium, který se umí ptát, reflektovat a vytrvat ve svém učení
• aktivně přispívající, umí pracovat v týmu, chápe se iniciativy, podstupuje vypočítané riziko, je inovativní a směřuje k excelenci
• zúčastněný občan, který je zakořeněný v Singapuru, je silně společensky uvědomělý, je informovaný a aktivně se podílí na zlepšování životů lidí okolo něj

To jsou poměrně vysoké nároky. Tady je jednoduchá infografika aktuálního programu Kompetence pro 21. století, který z předchozího záměru vychází:

Můžeme si všimnout důrazu na soft-skills, vztahy, sebeuvědomění a kritické myšlení. To všechno jsou atributy, které produktům základního a středního školství v České republice chybí a žáci je musí získávat mimo školu nebo až po dokončení studií, což bývá mnohdy pozdě.

Struktura singapurského školství je poměrně podobná té české a je přehledně vysvětlená na stránkách ministerstva.

IT ve školách

V roce 1997 se rozhodlo ministerstvo školství masivně podporovat technologie ve vzdělávání. Všichni učitelé museli povinně projít rekvalifikacemi: naučit se zacházet s Excelem, Powerpointem, odesílat e-mail a tak podobně.

Dnes je IT na školách v Singapuru naprosto integrální součástí výuky. Využívají se tablety a notebooky, interaktivní tabule. Dokonce mají vlastní singapurskou metodiku výuky matematiky založenou na interaktivních cvičeních, kde žáci mnohem častěji místo drcení se vzorečků „řeší problémy“. Taková high-tech obdoba Hejného metody u nás.

Co se týče České republiky, počítače, projektory a interaktivní tabule do škol sice pořizujeme, ale většina českých učitelů si s technologiemi nerozumí a bojí se je používat. Žáci je v tomto směru předčí mnohdy už na prvním stupni základní školy, což ještě posiluje fobii starších a technicky negramotných kantorů z jakékoliv nového kusu techniky. To je naprosto přirozené, protože učitelé s chytrými telefony, tablety ani notebooky nevyrůstali a je pro ně těžké udržovat krok s novými trendy. To je ale jen dalším důvodem pro další školení učitelů, které bude odpovídat jejich skutečným potřebám. Nelze strkat hlavu do písku. Technologie už dnes hrají v oblasti vzdělávání obrovskou roli a nic nenasvědčuje tomu, že by tento trend neměl pokračovat.

Učitelé

Vraťme se do Singapuru a posviťme si na učitele. První zajímavou informací je, že ministerstvo školství je dle žebříčku Singapore’s 100 devátým nejžádanějším zaměstnavatelem mezi absolventy vysokých škol. Poráží tak například Microsoft, který v roce 2015 skončil na 13. místě!

Způsob rekrutování učitelů v Singapuru si zaslouží naši pozornost. Učitelem se může stát kdokoliv s bakalářem z jakékoliv univerzity, ale musí patřit mezi nejlepší třetinu studentů, co se studijních výsledků týče. Poté následuje rok nebo dva specializovaného pedagogického vzdělávání a učitel je připravený přejít do praxe.

Zajímavé je, že učitelé nemají standardní tabulkové platy po celý život. Typicky mají bohatší kariérní dráhu. Učitel může například začít pracovat na ministerstvu školství či na pedagogickém institutu, poté jít pár let učit, další roky spolupracovat na vývoji kurikula, může si vyzkoušet manažerské pozice ve školství a nakonec bude zastávat pozici ředitele. Každá pozice má samozřejmě odpovídající platové hodnocení.

Způsob výběru učitelů i možnosti jejich kariérního postupu zaručují, že učitelé dobří a neustále motivovaní. Samotné vyšší platy a nároky na učitele lepší výuku nezaručí. Je ale naprosto klíčové, aby se do školství dostávali ti nejlepší lidé, jelikož jde o velmi obtížné a zodpovědné povolání.

A mimochodem, studium na vysoké škole je podmíněno alespoň 80 hodinami veřejně prospěšných prací.

Politika

Politika sice se školstvím přímo nesouvisí (jen jej řídí a zároveň jím každý politik projde), ale přesto bych rád zmínil, co si pro politiku školský systém vymyslel. Talentované a zapálené studenty, kteří mají vůdčí předpoklady a dobré soft skills, posílá vláda na špičkové univerzity typu Harvard, Yale či Oxford a po návratu do rodné země je jim umožněn vstup do jím zvolené politické strany.

Předchozí odstavec říká mnohé o úrovni politiky v Singapuru a u nás (viz naši rychlostudenti z Plzně či někteří politici zcela bez vysoké školy). Tento druh zřízení se nazývá meritokracie, doslova „vláda za zásluhy“. Singapurský politický režim je ale celkem autoritativní a vládnoucí strana (se stabilní podporou okolo 70% voličů) je kritizována za některá represivní opatření vůči opozici.

Pragmatismus

Překvapivě mnoho kroků, které ministerstvo školství podniklo, Dr. Lin zdůvodňovala pragmatismem. Ministerstvo si vždy stanoví cíl a potom se ptá, jak jej nejlépe dosáhnout. Singapur není zatížený ideologií. I díky tomu mohl dosáhnout ohromného ekonomickému rozmachu, protože se ministerstvo nebálo zavést angličtinu a prosadit další radikální reformy, které školství dostali tam, kde dnes je.

Závěrem

Singapurský školský systém není a ani nemůže být ideální. Oproti tomu českému je více orientovaný na výsledky a časté testování, takže jsou žáci vystavováni vyššímu stresu. I to je ale problém, který si ministerstvo uvědomuje a míří na něj poslední reformu.

Přednáška Dr. Lim byla mimořádně inspirující a poutavá. Není náhodou, že Singapur dlouhodobě okupuje přední příčky mezinárodních srovnávacích žebříčků úrovně vzdělání (např. PISA a TIMSS), když v tamním školství pracují takto zapálení a vzdělaní lidé. Sama Dr. Lim navíc říkala, že ani nejde nebýt nadšený, když mají tak entuziastického ministra. Toho jsme mohli vidět na tomto videu, které nám na začátku Dr. Lim pouštěla. Pro vyvážení mého přehnaně optimistického pohledu doporučuji pročíst komentáře pod videem.

Ve chvíli, kdy budou pracovat na Ministerstvu školství ČR podobně inspirativní a nadšení lidé (a bude to 9. nejžádanější zaměstnavatel), bude zcela jistě do školy radost chodit. Jak se říká, ryba smrdí od hlavy. A příklad Singapuru ukazuje, že ryba může i vonět, když se správně upeče.

Převzato s laskavým souhlasem autora z jeho blogu.