Jiří Mihola: Je potřeba se věnovat jak dětem, které mají problémy, nebo jsou slabší, tak i těm, kteří jsou naopak velmi talentovaní

Co se týká povinného předškolního roku, jsou různé názory, jsou různé země, které se k tomu staví různými způsoby, jak zde bylo řečeno, Chorvatsko a Bulharsko to má, Německo povinný předškolní rok nemá. Nevím, jestli je vůbec možné nějak explicitně říct, že ta nebo ona varianta je lepší a že je to něčím doložitelné.



Z prvního čtení vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 611) v poslanecké sněmovně dne 27. října 2015.

Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi pár slov k předkládané novele školského zákona. Chtěl bych na úvod konstatovat, že klub KDU-ČSL je připraven tuto novelu v prvním čtení podpořit. To neznamená v žádném případě, že by to byl tak stoprocentní soulad, tak bezproblémová záležitost. Ostatně sami víte a i debata tady napovídá tomu, že školská oblast je vždy velmi citlivá. Existuje vždy velká různost pohledů.

Já ale v některých zde již zmíněných bodech budu důvěřovat paní ministryni. Například v té záležitosti, k níž jsme se přihlásili ve volebním programu, totiž že jsme přislíbili nárok na mateřskou školu pro děti od tří let. Ono to bude postupnými kroky, nejdříve od těch čtyř let, ale dojde i na ty tříleté. Toto velmi vítám a jsem optimista a věřím, že to skutečně bude bezproblémová záležitost a dojde svého naplnění.

Je zřejmé, že neuralgickým bodem této novely školského zákona je ten povinný rok předškolní výchovy. Skoro se obávám, aby se nakonec celý ten materiál, to nejsou dvě nebo tři stránky, nestáhl tady do tohoto jednoho hojně diskutovaného bodu. Ty obavy jsou opodstatněné. Protože vzpomeneme-li si na tu minulou novelku školského zákona, tak mám pocit, že jako bychom se tam bavili jen o individuálním vzdělávání. K tomu se ještě ale vrátím ve svém projevu.

Co se týká povinného předškolního roku, jsou různé názory, jsou různé země, které se k tomu staví různými způsoby, jak zde bylo řečeno, Chorvatsko a Bulharsko to má, Německo povinný předškolní rok nemá. Nevím, jestli je vůbec možné nějak explicitně říct, že ta nebo ona varianta je lepší a že je to něčím doložitelné. To uvidíme.

V každém případě KDU-ČSL, a to bych chtěl zdůraznit, se zasadila při tvorbě koaliční smlouvy o to, abychom měli alternativu v podobě domácího, tedy individuálního vzdělávání. A to ne tak ledajaké, aby to byla možnost, která nebude byrokratickou zátěží a bůhvíjakou složitostí, ale aby byla skutečně alternativou. Také trvám na tom, že lesní mateřské školy jsme nezachránili proto, aby dítě chodilo první dva roky do lesní mateřské školy a pak muselo přejít do nějaké státní kamenné. To určitě ne. Bylo tady řečeno už z úst pana zpravodaje, že je zde možnost, že i lesní mateřské školy využijí volbu individuálního vzdělávání. Já bych za optimálnější ale pokládal, aby lesní mateřské školy byly skutečně plnohodnotnou alternativou a abychom do tohoto stavu dokázali v průběhu projednávání této novely dospět, a o to se také plně osobně zasadím.

Mohly by také být dlouhé debaty, k čemu vlastně předškolní povinné vzdělávání má přispět. Já jsem to diskutoval mimo jiné i na pedagogické fakultě, na svém původním pracovišti, včetně pana děkana a dalších kolegů, přiklání se tedy k povinnému předškolnímu roku. Mimo jiné i proto, že do první třídy chodí často děti, které nemají základní návyky, například ve smyslu disciplíny nebo hygieny. Tato věc potom umožní učitelům na prvním stupni se více věnovat vzdělávání ve své třídě, než aby museli věnovat energii a čas dětem bez návyků a jejich dohánění. Byly tady zmíněny velmi časté odklady v předškolním věku.

Co se týká byrokracie ohledně domácího vzdělávání, já bych tady zdůraznil komparaci. Podívejte se na předchozí materiál exministra Chládka. Já si myslím, že je zde značný posun směrem ke zjednodušení v tom, co předložila paní ministryně. Chci, aby součástí novely bylo také uzákonění individuálního neboli domácího vzdělávání na druhém stupni. Při projednávání minulé školské novely jsem to slíbil a jsem připraven tento slib splnit. Samozřejmě to nemůžu splnit sám, ale počítám s koaličními kolegy. Pan profesor Rais se k tématu určitě ještě vysloví. Vidím ho přihlášeného. Ale diskutuji tuto záležitost pečlivě také s kolegy z TOP 09, paní docentkou Putnovou, poslankyní Novákovou a dalšími a také s kolegy z ODS. V tomto smyslu jsem také informoval paní ministryni. Je to také diskutováno s Asociací domácího vzdělávání. Ona nám vlastně vznikne v rámci této novely možnost domácího vzdělávání jako alternativy od předškolního věku až po ten druhý stupeň základní školy. To si myslím, že je určitě dobrá zpráva.

Neměli bychom ztratit ze zřetele, a to v novele postrádám a ještě bude šance nějakým způsobem to zohlednit, péči o talenty. Před nějakou dobou se tady hodně horečnatě diskutovala podpora talentů skrz CTYOnline. Já jsem slyšel ubezpečení ještě od pana exministra Chládka, že budeme mít českou alternativu, že tahle je moc drahá, že si poradíme sami. Ale zatím jsem si nevšiml, že by něco takového bylo na stole. Jenom to připomínám, protože si myslím, že je potřeba se věnovat jak dětem, které mají problémy, nebo jsou slabší, tak i těm, kteří jsou naopak velmi talentovaní.

V závěru jenom krátké vyjádření k povinným přijímacím zkouškám z češtiny a matematiky. Já jako učitel s dvaadvacetiletou praxí nevím, jestli přinesou to, co od nich očekáváme, to se ukáže. Ale souhlasím s tím, co tady jeden z předřečníků, pan profesor Fiala, mínil, nevzdával bych se toho testování na konci základních škol, ale zároveň bych si dovolil trošičku polemizovat s některými předkládanými řešeními, která by možná řešeními byla jako optimalizace, ale ke kterým ve skutečnosti prakticky žádná strana, když má možnost to řešit, nemá odvahu. Ale to sami jistě dobře víte.

Děkuji za pozornost.