Zpráva o výroční konferenci EDEN 2015 na základě svědectví přímého účastníka Grahama Attwella a dalších zdrojů, které přinášejí nová zjištění z oblasti uplatňování otevřenosti ve školství nejen v EU.
Zvykl jsem si poslední dobou obejít se bez osobní účasti na akcích, které by pro mé vzdělávací prostředí mohly být opravdovým obohacením. Musím vystačit, a v mnoha případech i vystačím s online spojením s lidmi, kteří dávají směr mému osobnímu růstu. Většina z nich, na rozdíl ode mne, neustále cestuje po celém světě a své myšlenky sdílí též přímo. I tak se mi občas stane, že bych přeci jen někde chtěl být.
Přesně tento pocit jsem měl, když jsem četl zprávu profesora University of Warwick a zakladatele výzkumné organizace Pontydysgu Grahama Attwella – How Open is Open Education?, která shrnuje vystoupení 3 zvaných řečníků na výroční konferenci EDEN v červnu v Barceloně. Všechna 3 jména jsou nám díky vysoké úrovni jejich návodnosti (pracují nahlas) důvěrně známa (Jim Groom, Audrey Watters, Martin Weller). Ve svém vystoupení se všichni zabývali problematikou otevřeného vzdělávání, jehož prosazení se přes odpor různých sil stává v EU prioritou.
Jim Groom je znám tím, že na University of Mary Washington ve Virginii vede studenty k budování vlastní identity, ke sdílení výsledků své práce a k vnímání nejistoty, jehož důsledkem by mělo být kritické zkoumání všech přijímaných informací. Studenti si budují své portfolio ve formě vlastní internetové domény (A Domain of One’s Own), kde s pomocí nástrojů a služeb dle vlastního uvážení tvoří a na jejich výstupy reaguje množství lidí z celého světa. Blíže se s ním můžete seznámit prostřednictvím blogu bavatuesdays.
V interview s průvodcem konference, nám též dobře známým profesorem Steve Wheelerem, se Jim snažil objasnit klíčové sdělení své přednášky, a sice pojem „uneducation“. V pozadí je vnímání rozdílů mezi původním záměrem, stojícím za vznikem decentralizovaného otevřeného webu, který měl spojovat zcela bez jakýchkoli omezení libovolná sdělení vyskytující se na internetu, a současnými korporátními snahami o kontrolu nad tímto prostorem s cílem ovlivňovat lidi na základě komerčních či politických zájmů. Uneducation reflektuje tento stav v oblasti školství. Navazuje na McLuhana a jeho Mechanickou nevěstu, na hnutí edupunk (jako klon DIY) a dospívá k chápání digitální identity jako kultury otevřenosti, která je základem, bez něhož se výchova nedá realizovat.
Docela netradičním způsobem zachytila obsah všech přednášek na EDEN 15 Maria Calvet.
Kurátorka vzdělávacích technologií Audrey Watters, známá svým blogem Hack Education, se též zabývala negativním dopadem komerčních i politických zájmů na základní principy existence internetu. Zmínila obrovský vliv soukromých investic při vývoji výukových aplikací, typicky u startupů v Silicon Valley. Týká se to aktuálně především velkých poskytovatelů MOOC kurzů (Coursera, Udacity). I mě docela zaujalo její podezření, že za nebývalým boomem spojeným se současným prosazováním tzv. disrupce převážně vysokého školství stojí korporátní zájmy, které se snaží likvidací akademických institucí otevřít trh pro své podnikání.
Ve svém interview pro EDEN 15 Audrey vysvětluje, že i ona je přesvědčena o nutnosti reforem školství, ale ne likvidací stávajících forem (disrupce), nýbrž evolučním vývojem uplatňujícím otevřenost. Sama sebe sice označuje za pesimistku, ale jak říká, „musíme věřit, že dokážeme dělat věci jinak“. Aktivně se angažuje v prosazování otevřenosti a je v tom natolik úspěšná, že se stala cílem nevybíravých nenávistných útoků, jednak ze strany odpůrců otevřenosti, jednak kvůli své snaze o zviditelnění existujících genderových stereotypů, jež jsou v oblasti informatiky a programování silně zakořeněny.
Titulek její přednášky odrážel její soustavnou snahu studovat minulý vývoj vzdělávacích technologií a propojovat ho se současným rozvojem konektivisticky orientovaných vzdělávacích sítí. O její Zapomenuté historii vzdělávacích technologií jsme psali nedávno.
Celý článek na spomocnik.rvp.cz.
0 komentářů:
Okomentovat