Bohumila Patáková: Inkluze, aneb sociální inženýrství v praxi

Ve čtvrtek jsem se jako divák zúčastnila pořadu Máte Slovo. Bohužel v samotném pořadu, ani po tom, nebylo dost prostoru na vyjádření všeho, co inkluze znamená.


Ve čtvrtek jsem se jako divák zúčastnila pořadu Máte Slovo. Bohužel v samotném pořadu, ani po tom, nebylo dost prostoru na vyjádření všeho, co inkluze znamená, co přinese a jaké budou důsledky. Víc než dobro dětí se řešili kantoři a asistenti.

Každý člověk je jiný. Každý má jiné nadání, jiné schopnosti, jiné limity. Totéž platí i o dětech.

Lidství spočívá v tom, že budeme respektovat člověka takového, jaký je. S jeho nadáním, jeho slabinami, prostě budeme respektovat jeho hranice.

Inkluze tyto hranice setře. A to tak, že těm, co mají tzv. laťku hodně vysoko, ji sníží na úroveň těch, co ji mají níž. Těm, co mají laťku hodně nízko, se budou snažit ji zvýšit. Že to nebude fungovat, to je snad každému jasné. To dítě nadané bude znuděné, frustrované, nemohouc rozvíjet svou osobnost. Dítě nenadané, spíše podprůměrné bude terčem posměchu a šikany, což opět povede k frustraci. Tak vznikne armáda mladých lidí frustrovaných, bez ambicí, bez možnosti jít svou cestou.

Sluníčka, dobroserové, kavárníci, ti všichni křičí po rozmanitosti, multikulturalismu. Ale právě podporou inkluze se snaží tuto rozmanitost vymazat. Jejich pohnutky totiž nepramení z lásky k rozmanitým lidem, ale z lásky k penězovodům, na které jsou tito napojeni.

Ano, nejde o děti. Jde o peníze. A to v první řadě. Na druhém místě je právě vytvoření oné neodporující, snad ani samostatně nemyslící, armády poddaných.

V pořadu mi bylo odporováno, že jako matka postiženého dítěte mám volbu školy. Zda speciální, či základní. Ale jakou volbu má většina? Tou většinou myslím zdravé děti a jejich rodiče. Když budu ona šíleně ambiciozní matka nehledící na dobro dítěte, na jeho psychickou pohodu, a mermocí jej budu chtít dát do základní školy, aniž by na to dítě mělo předpoklady, jakou možnost volby má zbylých cca 25 žáků ze třídy základní školy? To už od dětství budeme učit děti tomu, že většina se musí podřídit menšině? No, ono se to už děje.

Inkluze je opět jen nástroj na parazitování neziskovek pro integraci, tentokrát ve školách. Díky ilegálům již máme nespočet neziskovek pro začleňování imigrantů, tak proč si nenamastit kapsu na dětech. Cílem těchto neziskovek není samotné začleňování, ale jen předstírání. Protože kdyby skutečně začleňovali, tak by po pár letech musely skončit a přišly by o příjem. Což není v jejich zájmu.

Ministerstvo školství již potichu, nenápadně speciální a praktické školy ruší. Tvrdí sice že ne, ale lžou. Snižují těmto školám rozpočty, omezují dostupnost peněz, a to tak, že ředitelé, aby vůbec udrželi školy v chodu a poskytli svým žákům kvalitní výuku, řeší, kde sehnat sponzory, kde eventuálně ušetřit apod. A kdo to odnáší, Kantoři speciální pedagogiky, děti. Takto ministerstvo vyvíjí tlak na to, aby to speciální pedagogové vzdali a přijali inkluzi. Naštěstí máme spoustu kantorů, kterým záleží na dětech ať už postižených, či zdravých a tlaku zatím odolávají. Jen se ptám jak dlouho?

Ale pojďme se věnovat dětem. Jak budou děti s mozkovými dysfunkcemi, poruchami vnímat ten šok? Děti s různým mentálním handicapem jsou na změny hodně citlivé. Nebude to tak jednoduché, jak si páni úředníci, potažmo celé ministerstvo od stolu myslí.

A co zdravé, zvídavé děti? Jak budou vnímat, že se zpomalí výuka? Že ve třídě budou rušivé elementy v podobě žáka vyžadujícího speciální přístup, v podobě asistenta, asistentů?

Jak budou samotné děti vnímat spravedlivost známkování? Na toto jsou děti velmi citlivé a jsou taky soutěživé.

Ano, máme možnost i slovního hodnocení. Nicméně z praxe vím, že slovní hodnocení není to pravé ořechové. Je sice slovně popsáno, co dítě zvládlo či ne, ale vlastně to nahrazuje spíše nedostatečnou. Logicky, kdyby to dítě látku, či předmět zvládalo, nemuselo by se hodnotit slovně, ale dostalo by jedničku, či dvojku. Takto bude zas jen izolováno od dětí ve třídě, které dostaly hodnocení známkou. Takže opět krok blíže k frustraci, izolovanosti dítěte v kolektivu lidí, jež mu nerozumí. Dítě dostane jedničku, či dvojku a má radost. Dostane-li slovní hodnocení, nerozumí tomu. Neví zda je dobré nebo ne.

Vyšší zájmy rušit zavedené, osvědčené praktiky je destrukční pro celou společnost. Zrušením speciálních škol, se sníží kvalita výuky, vymizí rozmanitost a pestrost národa. Pak už jen bude chybět nařízení, že všichni musí studovat jeden jediný obor. Třeba tolik zbytečné genderová studia. Neškodný obor bez hodnot a výsledků.

Setřeme ještě i národnost díky multikulturalismu tak dokonale, že přijdeme jako národ o svou jedinečnost, svou kulturu, svou historii. Už nebude v naší krásné zemi rozmanitost Čechů, Moraváků, Slezanů....... bude jen směsice lidí různých evropských i neevropských národností, kteří nebudou ani vědět co je to národní hrdost, vlastní kultura, vlastní historie.

Budeme se podřizovat menšinám tak dlouho, až z lidství nezbude zhola nic.

P.S: Pro všechny ty inkluzivní přijímače a dobrosery: Neodmítám integraci handicapovaných do základních škol, nicméně toto se musí dělat individuálně a pouze dobrovolně. Dobrovolně všech stran. Tedy handicapovaných, ale i zdravých. Ne nařízením, kdy zdraví musí toto přijmout jako fakt bez možnosti vyjádření. Ne plošně bez rozdílu a možnosti volby.

Vím, že na tento dodatek nebudete brát zřetel, protože se vám nehodí do krámu při argumentaci :-)

Převzato s laskavým souhlasem autorky z jejího blogu na iDNES.cz.