Podívejte se, co přináší aktuální týdenní přehled bEDUin.
Co přinesl týden 23.11. – 29.11. 2015
Témata týdne:
Výrok týdne:
„Studentská rada může navrhovat témata pro školskou radu, můžeme se účastnit jejích jednání, můžeme jezdit na soustředění učitelů.“ Samuel Šulc, student Přírodního gymnázia v Praze, popisoval možnosti, které mají studenti při participaci na rozvoji školy (InoEduFest, 27.11.)
Novinky (výběr ze zajímavých událostí)
- INOVACE VE VZDĚLÁVÁNÍ 2015
Soutěž o nejlepší inovativní projekty ve vzdělávání Eduína dospěla do fáze hlasování veřejnosti, která vybere z9 projektů určených porotou z celkového počtu 68 přihlášených v tomto roce. I tento výběr ukazuje, ve kterých oblastech vzniká přirozená potřeba pojmout vzdělávání jinak či ho obohatit o nové prvky, formy či obsahy. Nejviditelnějším trendem je rozvoj celoživotního vzdělávání, zejména lidí vyššího věku. Příkladem toho je projekt ZUŠ Hostivař
Akademie umění a kultury Prahy 15, poskytující umělecké vzdělávání seniorům. Ukazuje se, že zájem seniorů o vzdělávání v oblastech, v nichž se dříve vzdělávat z nějakého důvodu nemohli, je obrovský. Proniknout vzděláváním do mezigeneračních vztahů lze, jak ukazuje projekt
Povídej, v němž se mohou senioři podělit o své vlastní životní osudy s dětmi ze ZŠ. Motiv historie doposud žité je v oblasti vzdělávacích inovací velmi častý, nejčastější mezi 9 porotou vybranými projekty ve finále Eduíny. Portál
Moderní-dějiny.cz nabízí materiály často bezradným učitelům dějepisu a projekt
Československo 38 – 89: Atentát zapojuje prvky gamifikace a komiksu. Inovace zaměřené na děti se speciálními vzdělávacími potřebami ve finále reprezentují
Gendalos, podpůrné vzdělávání dětí z romských komunit, a
Včelka, aplikace pro děti s problémy v rozvoji čtení. Svým způsobem sem zapadá i
Dětská univerzita TUL, zkracující cestu talentovaných dětí k vědě. Poslední dva finalisté nabízejí vzdělávání a rozvoj dětí v oblastech, v nichž školy většinou nedostačují:
Minisčítání ČSÚ zaměřené na podporu statistické gramotnosti a
JA Firma, podporující podnikavost.
Spolurozhodovat o významu inovací ve vzdělávání můžete v hlasování veřejnosti ceny Eduína do 6. 12.
- CO (NE)ŘÍKÁ VÝZKUM O SROVNÁNÍ VÝSLEDKŮ INOVATIVNÍCH ŠKOL S TĚMI BĚŽNÝMI?
S otevíráním dalších a dalších škol, které chtějí vzdělávat děti podle jiných principů, než je frontální výuka přesně vymezených školních předmětů formou instrukcí a požadavků, což je převládající model českého veřejného školství, se otevírá otázka po tom, zda jsou tyto alternativní přístupy efektivnější ve svých výstupech, a pokud, v čem vlastně. Faktem je, že výzkum, který by přesně popsal rozdílné kvality tak komplexního procesu, jakým je všeobecné vzdělávání, je nesnadný a takřka nemožný úkol. Dominik Dvořák z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání při UK upozorňuje na to, že tzv. inovativní školy v jednotlivých srovnáních v zahraničí vykazují jak nejlepší tak i nejhorší výsledky v testovatelných znalostech a dovednostech. Výrazně může takové srovnání ovlivnit preselekce dětí a jejich schopnosti.
Potvrzuje to i jedno z mála srovnání v této oblasti, provedené na českých školách, které proběhlo v rámci šetření PISA 2000 (str. 105 – 108). Vyplývá z něj, že v testovaných dovednostech a znalostech se inovativní školy nacházejí na různých úrovních kvality. Překvapivě se inovativní školy nelišily ani v některých postojích (pocit outsidera, nuda). Co se ukazovalo jako statisticky významně odlišné, byla důvěra k učitelům, děti také do inovativní školy raději chodily (v případě ZŠ). Problém je, že průzkum je už 15 let starý a od té doby se sektor inovativních škol výrazně proměnil. Data popisující současnou situaci nejsou k dispozici, nicméně leccos lze konstatovat na základě dlouhodobé zkušenosti. Jak potvrdili Ivan Smolka, ředitel Waldorfského lycea, František Tichý, ředitel Přírodního gymnázia i Vojtěch Vykouk, učitel víceletého gymnázia Da Vinci na zahajovací diskusi
InoEduFestu v pátek 27. 11., hlavní přidanou hodnotou inovativních škol je výrazně vyšší míra soběstačnosti a osobnostní vyspělosti jejich absolventů.
Je to nepochopitelné, hra jako prostředek učení musí neustále znovuobjevována a prosazována do vzdělávacích systémů jako inovace. I se všemi vědomostmi z etologie, antropologie, psychologie, sociologie, ekonomie, pedagogiky, neurovědy či dalších oborů, které podporují fakt, že hra je přirozeným způsobem nápodoby a učení se znalostem i dovednostem, není jednoduché uplatnit tento elementární prvek v hlavním vzdělávacím proudu. Proto vznikají projekty či dokonce výzkumná centra, která se snaží na důležitost hry v učení poukazovat. Mezinárodní organizace Ashoka, která podporuje sociální inovátory po celém světě, společně vybírá nejlepší projekty tohoto druhu v rámci výzvy
Re-imagine Learning. Při Pedagogické fakultě Helsinské univerzity dokonce vzniklo tzv.
Playful Learning Center, jehož cílem je zkoumat podmínky a možnosti využití her ve vzdělávání. S rychlou progresí digitálního světa se do centra stále více dostávají digitální hry. Americký server
Playful Learning nabízí platformu pro vzdělavatele, kteří chtějí tohoto nepochybně silného nástroje využívat.
Co to znamená „učení se hrou“ vysvětluje na hezkém příkladu „kuličkového stroje“ Mitchel Resnick z MIT (vše AJ).
- NEUROLOGIE, TECHNOLOGIE A SOCIÁLNÍ NŮŽKY. CO Z TOHO BERE VEŘEJNÝ VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM VÁŽNĚ?
Trendy v těchto třech oblastech jsou v knize Tomáše Feřteka
Co je nového ve vzdělávání představeny jako hlavní generátory inovací ve vzdělávání. Máme spoustu nových poznatků o tom, jak funguje lidský mozek, kdy se nejlépe dokáže učit, v jakém věku učení nejsnáze pobíhá, že se lidé učí různým typům znalostí a dovedností podle jiných klíčů. Technologie proměnily k nepoznání dostupnost informací, jejich kvantitu, práci s nimi. Zároveň stojíme před budoucností, v níž bude škola možná už jediným místem, kde se budou děti setkávat se svými vrstevníky bez ohledu na jejich příslušnost k sociální vrstvě či komunitě, pokud nedojde k rozpadu veřejných vzdělávacích systémů. V tomto kontextu bychom měli připomenout minimálně dvě strategie českého vzdělávacího systému, jejichž naplňování zůstává nejasné, nebo na něj zatím vůbec nedošlo:
Strategie vzdělávání 2020 a
Strategie digitálního vzdělávání 2020. „Velká strategie“ má jedním z cílů snižovat nerovnost ve vzdělávání, jinými slovy, pomoci držet sociální nůžky přiměřeně rozevřené. „Malá“ strategie si bere za cíl adaptovat školy na digitální věk. Zatímco ta první je naplňována za velmi sporných souvislostí (problémy se zaváděním inkluze v českém systému), ta druhá leží v šuplíku. Nezbývá, než na to stále upozorňovat…
Inspirace z (a do) praxe
Akce tohoto a příštího týdne (výběr z EDUkalendáře)
- 8. 12., 17.00, EDUpoint Praha, Akvárium: Máme čekat „utahování šroubů“ ve školství?
- 8. 12., 18.00, Praha, Slavnostní vyhlášení ceny Eduína 2015
Průvodce světem vzdělávání bEDUin vám přináší pravidelné týdenní přehledy nejzajímavějších událostí z oblasti vzdělávání. Přináší rychlý přehled s krátkým komentářem, který vás udrží v obraze. V případě, že jej chcete získávat každé pondělí do své e-mailové schránky, stačí vyplnit e-mailovou adresu v pravém sloupci webu EDUin.cz.
6 komentářů:
Proč je náš školský systém tak rezistentní vůči vzdělávacím inovacím?
Protože jsou ty inovace téměř tak pitomé, jako jejich nositelé.
Školský systém si uvědomuje, že jejich naplnění vede k devastaci naší civilizace.
Ale marně. Ubránit se tomu nedá, a setsakramentsky si to odskáčeme.
Odmítá jak ověřené, tak aktuální trendy"
Jakože ty trendy i ony trendy? To není totožné?
já se na to dívám optimisticky :náš vzdělávací systém má tak pevné fundanenty (díky marii terezii a prof. nejedlému), že odolá všem současným kreativním pidlovinám
Protože každá nová (staronová) myšlenka, která kdejakému nedoukovi zaklepe na mozek získá hned označení "nový trend". Ačkoliv pamětnící jen zavzpomínají, že "to" už tady bylo před 20/30/40 lety a neosvědčilo se to.
Proto, že každý EDUInský pšouk je hned označen za div ne spásu českého školství.
Ale hlavně proto, že jeho "uvedení na trh" předchází obrovská mediální dělostřelecká příprava, jejímž cílem je ukázat, jak je naše školství špatné, učitelé líní, neschopní a neznalí oněch všespasitelných moderních trendů.
To má holt někdo plnou mediální hubu keců o pozitivním přístupu. Jenže jediným systematickým efektem této "soběprospěšné společnosti" je snaha udělat ze současných učitelů blbce.
Vysloveně toužím padnout kolem krku a děkovat každému, kdo ke mně přijde se slovy: "Jsi neschopný idiot a JÁÁ ti teď povyprávím, jak to máš dělat správně."
Všimněte si, nikoliv "ukážu", "předvedu", ale "povyprávím o tom v médiích", nebo "uspořádám konferenci".
V tu chvíli se každé oko českého učitele zaleskne slzou vděčnosti a v hloubi srdce se míchají pocity studu za vlastní hloupost s pocitem radosti a štěstí z nových možností, které se získaným poznáním otevírají.
Doporučuji přečíst si Hodinu duchů od Konrada Liessmanna - před pár týdny vyšla i u nás. Brilantně analyzuje, kam vede koncept kompetencí, her, škol života, průvodců místo učitelů, quasiexpertů, fetiše PISA testů, neustálého reformování a dalších s prominutím hovadin, které prorůstají evropskými vzdělávacími systémy jako rakovina (a jsou ve výsledku stejně zhoubné).
Rád se podívám na to, jak třeba takový Feřtek, Kartous,....vyučují. Určitě potěší a zahřeje u srdce, když to předvedou na nějaké průměrné ZŠ v Horní, Dolní. Určitě budou mít nabito. Moc se na to těším. Hlavně na ty nové trendy.
Jestli nebude chyba na straně některých "inovací". Oni totiž sektáři obvykle hledají chyby všude jinde, jen ne v sobě. Možná to je někdy dokonce velmi zdravá rezistence. Napadlo někdy paní Nováčkovou, že se prostě mýlí?
Okomentovat