My, učitelé na ZŠ Antonína Sochora v Duchcově, jsme hluboce pobouřeni a zásadně nesouhlasíme s tvrzením mediálních sdělovacích prostředků o segregaci žáků na naší škole.
Celá záležitost vznikla na základě lživých a nepravdivých informací pana Horváta, který se údajně vydává za sociálního pracovníka. Naopak, dělení žáků na naší škole podle studijních předpokladů je plně v souladu s programem otevřeného vyučování. Tato tvořivá vyučovací metoda je na naší škole realizována již osmým rokem a pomáhá všem žákům zvládat učivo základní školy.
Zdroj: zssochora.cz
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
110 komentářů:
Je moderní neověřovat si informace. Je moderní nepokrytě lhát. A je moderní myslet si, že dětem/společnosti/státu pomůžeme, když nadaní budou při hromadné výchově drženi na úroveň těch nejslabších. Nejefektivnější je ve škole soutěž a srovnání (a to třeba ve výuce nefunguje při velkých rozdílech). Soutěž mezi žáky uvnitř třídy (známky/pochvaly), srovnání se sousedními třídami i školami (jak ve znalostech, tak ve sportu a umění). Mrzí mne, že u nás nefunguje takový systém jako v západním světě, kdy mezi sebou žáci i školy soutěží, potkávají se a zapojují do toho i rodiče. U nás se místo toho přecpou osnovy, aby na takové "blbosti" nebyl čas. A jako náhradu "zaintegrujeme" ty slabší mezi ty lepší (aby suplovali vzdělávací systém). A to vše místo toho, aby byl prostor na individuální práci se slabšími, místo aby bylo vidět, že i družstvo slabších může v lecčems porazit družstvo nadanějších. To je podle mne správná integrace a vzájemná pomoc. Bohužel je to moc práce a technokratická řešení jsou vždy jednodušší.
Zajímalo by mne, jak takové rozdělování dětí na studijně nadané a nenadané v první duchcovské třídě probíhá. Je zřejmě pouze náhoda, že ty méně nadané jsou všechny mírně tmavší než ty velmi nadané. Duchcovští učitelé by měli dostat Nobelovu cenu za významný přínos na poli vlivu genetiky na kognitivní dispozice.
Promiňte, Tajný, Vy jste v tom Duchcově byl nebo jste viděl seznamy žáků nebo fotografie žáků? Víte, kolik jich je v jedné a kolik ve druhé třídě? Víte, jak je připravena (nebo nepřipravena) výuka (a/či pomoc) v té třídě pro nenadané?
Zde najdeme informace, které uvedená škola poskytuje rodičům k zápisu dětí do 1. tříd:
http://zssochora.cz/pro-rodice/zapis-do-prvnich-trid
O dělění dětí podle nadání tam není ani jedno slovo, dočteme se ale že podle přání rodičů může být zvolen druh písma, případně vytvořeny 2 první třídy s odlišným druhem písma. Ale o to snad tady nejde.
Dostali rodiče při zápisu nějaké další informace? Bylo jim nějak zdůvodněno zařazení dítěte do třídy A nebo B dříve, než začala tato diskuze?
Děkuji za odkaz. Taky tam mají péči o nadané a podpůrný program pro méně úspěšné. Otázkou je, na základě čeho rozdělovali žáky, ale píší, co zjišťují při zápisu.
Obráceně - o nedělení dětí podle nadání tam není ani jedno slovo.
Bylo by přínosné vědět, jak si takový prvňák srovná v hlavě, že je v té blbé třídě.
Bylo by dobré vědět, jestli v druhé první třídě jsou jenom samá gádžata.
Bylo by přínosné vědět, jestli po roce působení pedagogů v té třídě romčat to celé bylo přínosné. Nejspíš ano. Jen to pro některé není to podstatné.
Je to podobné, jako když se osvědčené přípravné třídy staly trnem v oku paní ombudsmanky a provolává, že jsou nepřípustné.
Málokdo si klade zásadní otázku - proč právě romské děti musí tyto třídy navštěvovat a proč rodiče, kteří teď věnují tolik energie řvaním před školou o segragaci a do kamery, místo toho tu energii nevěnovali výchově svých dětí. Asi se ptám RASISTICKY,co Tajnej? Tyhle otázky se kladou pouze neromskému obyvatelstvu.
Proč se jich ti novináři na to neptají?
Paní Karvaiová,
jak již jsem uvedl je možné, že kolegové v Duchcově objevili zcela novou metodu výzkumu vlivu genetiky na studijní dovednosti šestiletých dětí. Prý se tomu říká hnědý/bílý genom. Jinak to vysvětlit nelze.
Nebo se u zápisu dětí zeptali do kolika umí počítat, jestli znají barvy, jestli umí nějakou básničku, jestli dovedou namalovat panáka a pod.
CatCatherine25,
nic s vámi vyjmenovaného, diskutabilně krom panáka, netvoří studijní předpoklady.
Také tam asi šlo i o stříhání nůžkami a mytí nejspíš rukou.
Respondentní matka se v této souvislosti ohradila proti údajné převýchově dětí. Možná je ta škola poslední bašta, kde se učitelé pořád ještě výchovy nevzdali. Odborník Kartouz by měl radost. Mělo by se mu to říct.
Tajnej,zkuste Vzpouru deprivantu od Koukolika.
paní Karvaiová, zkuste Transitions: How Women Embrace Change and Celebrate Life, Brenner, Abigail, 2010.
Paní CatCatherine25, školní zralost a studijní předpoklady jsou dvě rozdílné věci. Můžete mít chytré dítě, které v šesti letech nedovede číst, psát a počítat, ale poměrně rychle se to, během první třídy, naučí. To je ostatně úkolem školy. Že to dítě u zápisu nedovede, může pouze znamenat, že ho jeho rodiče v předškolním věku k četbě, psaní a počítání nevedli. Indikátorem školní zralosti je snad ze všeho nejvíce schopnost dítěte fungovat v kolektivu, tj, pryč od maminky, schopnost samostatně zvládnout základní hygienické potřeby, schopnost porozumět jednoduchým instrukcím atp. Pojem studijní předpoklady je uveden v prohlášení učitelů duchcovské školy, jako kritérium rozdělení dětí do různých tříd. Pokud tedy rozdělili duchcovští učitelé děti dle tohoto kritéria, museli provést při zápisu IQ testy pro předškolní děti, což je, pokud se tak stalo, samo o sobě diskutabilní, jelikož existuje mnoho pádných důvodů, proč tak malé děti tímto způsobem neselektovat.
"Můžete mít chytré dítě, které v šesti letech nedovede číst, psát a počítat, ale poměrně rychle se to, během první třídy, naučí. "
Vám nedochází, že o to tu pravděpodobně vůbec nejde? Většině romských dětí chybí znalost toho, co má dítě rozpoznat a umět ve čtyřech letech...
Rasisti:
http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/predskolni-krouzky-ve-slanem-pomahaji-zapojit-socialne-znevyhodnene-deti-do-vzdelavaciho-systemu
http://www.euractiv.cz/print-version/interview/monika-simunkova-nedostatek-romskych-deti-v-ms-vede-k-jejich-pozdejsimu-znevyhodneni-csr-zmocnenkyne-romove-010932
http://rsop-nymburk.webnode.cz/nase-projekty/predskolni-vzdelavani-a-doucovani-romskych-deti/
https://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b02romove/18.pdf
Předně dost dobře nechápu, v čem spočívá problém, nebezpečí a nepřípustnost rozčlenení dětí do pracovních skupin v rámci třídy, školy, regionu, státu, světa. Někdy je to podle abecedy, někdy nahodile, někdy podle nějakých kritérií, třeba i pohlaví. V mnoha případech třeba podle úrovně znalosti cizího jazyka. Někdy je to členění v čase trvalejší, někdy podle okolností, třeva provozních možností.
Co je na tom selektivního, ponižujícího, diskriminačního? Není to náhodou v životě také tak nějak, a mnohdy ještě hůř. Nebo snad rozčleňování dětí do škol podle toho, kolika penězi rodina oplývá je normiš?
Děkuji za odkazy. Několik citací z https://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b02romove/18.pdf
Jako hlavní problémy, se kterými se dítě začne brzy po příchodu do školy
potýkat, lze označit:
- nedostatek času a prostoru na domácí přípravu
- neochota rodičů zajistit základní školní pomůcky
- priorita pracovat doma (péče o sourozence) než ve škole
- nezvyk na pevný denní režim, přísný řád a aktivity vyžadující dlouhodobé soustředění
- neschopnost se samostatně rozhodovat a zodpovídat sám za sebe
- nerozvinutá jemná motorika, neznalost kreslení a psaní
- neznalost pojmů, které nejsou potřeba v praktickém životě a které děti získávají
z knih a encyklopedií
- jazyková bariéra i u dětí, které již nemluví romsky, ale stále užívají etnolekt češtiny
https://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b02romove/18.pdf
Škola, která chce úspěšně vzdělávat romské děti, musí též najít cestu k jejich rodičům.
Musí být iniciátorem procesu, který pomůže překonat onu vzájemnou bariéru
nedůvěry a nepřátelství, a musí rodiče přesvědčit, že vzdělání je pro jejich děti opravdu
důležité. Bez spolupráce s rodinou nemůže mít školní práce dětí uspokojivé výsledky.
Je tedy na učitelích, aby se snažili od počátku navázat s rodiči dítěte pozitivní vztah,
a proto musejí především jednat s rodiči jako s partnery, mluvit s nimi nejen o školních
problémech, ale zajímat se o celou rodinu, pomoci jim ve věcech, kde si sami rodiče nevědí
rady (např. složitější jednání s úřady). Nedostatečné přizpůsobení rodičů školním
požadavkům (neochota či neschopnost zajistit dítěti odpovídající školní pomůcky, pomoci
mu s domácí přípravou, zajistit pravidelnou a včasnou docházku do školy) by škola měla
zpočátku umět prominout a řešit svou nadstandardní péčí o děti, o problémech však
s rodiči hovořit, a postupně tak zvyšovat nároky na vzájemnou spolupráci.
Učitelé by se měli snažit poznat a pochopit rodinné prostředí dětí, rodiny navštěvovat,
naučit se znát a respektovat jejich zvyky. Rodiče je třeba přesvědčit, že škola není
nepřátelská instituce ani k dětem, ani k rodičům. Návštěvy učitelů v rodinách dětí jsou
na drtivé většině dnešních škol považovány za nadstandard, který si není možné
z časových a ekonomických důvodů dovolit. O nadstandard se pochopitelně jedná
a je třeba diskutovat otázku míry, případně i otázku finanční. Přes všechnu pracnost
a náročnost je však úsilí věnované přesvědčení rodičů o nutnosti vzdělání jejich dětí
investicí, která se v dlouhodobém horizontu musí vyplatit.
https://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b02romove/18.pdf
"Smutnou skutečností je, že mnozí romští rodiče se zařazení svého dítěte do
zvláštní školy nebrání, někdy ho i vyžadují, např. mají-li ve stejné zvláštní škole více dětí,
ty zase chtějí být pohromadě. Dětem navíc často vyhovuje skutečnost, že tvoří většinu
ve škole, a cítí se tak lépe než mezi převahou českých dětí. V některých zvláštních školách
mají paradoxně děti lepší podmínky – méně dětí ve třídě a větší možnost individuální péče,
učitelé, kteří počítají s prací s „problémovými“ dětmi, a jsou proto vstřícnější než učitelé
očekávající vynikající výsledky žáků. Skutečnost, že dítě s absolvovanou zvláštní školou
má mizivou šanci na vstup na školu střední, je bohužel pro mnohé romské rodiče spíše
marginálním problémem.
Mnoho romských dětí dnes vyrůstá v dětských domovech a výchovných
ústavech. V některých zařízeních tohoto typu tvoří až 60% i více procent klientů.
Cílem této práce není pátrat po důvodech uvedeného stavu, soustřeďme se proto spíše
na následky pro vzdělání.
Při řadě dětských domovů fungují školy, v některých případech jsou to školy zvláštní.
Dále máme v soustavě školských zařízení také zvláštní školy internátní, jejichž svěřenci jsou
z velké většiny ve výkonu ústavní nebo ochranné výchovy, i v tomto typu škol je mnoho
romských dětí. Samotnou existenci zvláštní školy internátní lze označit za odstrašující
příklad. Vezmeme-li v potaz citované procentuální zastoupení romských dětí v ústavech
náhradní rodinné péče, pak můžeme, bohužel, konstatovat, že označení našeho školství
za segregační je v tomto případě zcela oprávněné."
Jen dodávám - nebudeme-li se ptát po příčinách, těžko odstraníme následky. To by měla být alfa a omega všeho. V případě autorů citované práce by nebylo marné, kdyby se autoři tohoto spisku seznámili s významem slova segregace - oddělování, rozdělování, vylučování. Tady asi nejde o to, že někdo někoho segreguje, ale že někdo své děti sám - byť bezděčně - segreguje.
Ještě dva citáty, první z článku na Romea.cz, druhý z rozhovoru s M. Šimůnkovou:
"Kroužky probíhají dvakrát týdně v dopoledních hodinách. Děti se v nich učí základním dovednostem odpovídajícím předškolnímu věku - poznávají barvy, tvary, čísla, rozvíjí motoriku, orientaci v prostředí apod. - ale i dovednostem sociálním a jazykovým, které jim později zjednoduší začlenění do školního prostředí i do vyučování."
"A zde se vytváří začarovaný kruh, protože tyto děti pak samozřejmě nejsou dlouhodobě konkurenceschopné na pracovním trhu a svým dětem pak neumí předat potřebné základy vzdělání v rodině, se kterým naše školy trochu nespravedlivě jaksi počítají."
Myslím si, že až přestaneme "trochu nespravedlivě jaksi počítat" s tím, že se děti v rodině naučí barvy, tvary, čísla apod., a budeme opak přijímat jako samozřejmost, s níž musí škola počítat, bude to mít pro naši společnost zcela zásadní důsledky. Například v tom, že u nás asi mnoho rodin, v nichž se děti zcela samozřejmě rozvíjejí úměrně svým schopnostem, prostě nezbyde.
Tak už je to jasné. Mohou za to rodiče. A za to jací jsou rodiče, mohou jejich rodiče atd., až to skončí u Roma Ladi Adama, bratrance Adamova, černé ovci první rodiny.
Ale že Vám to trvalo.
To jen pro ujasnění posloupnosti a důsledků. Stát je pojistkou v případě, že rodiče selhávají.
Základní skutkovou podstatu trestného činu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 trestního zákoníku naplní pachatel, který, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte.
Ale u nekterych je to brano pouze jako sociokulturni odlisnost a to se promiji.
Nedekuji tomuto statu ,ze jsem jako. dobra matka(a nejen ja) neodmenena za svou peci o sve deti-zadne davky,zadna podpora bezplatnych krouzku.Odmeneni jsou ti kdo se nestaraji.Divny svet.....
Divny svet...
Nehledejme spravedlnost na tomto světě, říkal mi jeden duchovní. A u Boha prý už vůbec ne. Nevíme přesně totiž, co spravedlivé je, a co není.
Je zřejmé, že ten povzdech neodpovídá Vašemu vidění světa. To jest, že odměnou jsou naše děti, a ne odměna za ty děti.
Ad.Nico Pytlík - divný svět ve světle uznávání hodnot. Ne hodnot materiálních,ale duchovních.
Nikdo nevyzdvihuje matky,které se pocivě starají (a otcové a prarodiče). Natavení např. možnosti ošetřování dospělého člena rodiny (rodiče) je tak ubohé, že se o tom ani nebudu rozepisovat. Na lidi, kteří soustavně nepečují, nestarají se není skoro bič (zákon o rodině je soustavně porušován a trvá léta, než se něco stane - začne to v první třídě a než někdo konečně pochopí důsledky, je dítě ze školy venku). A ještě se jim (s prominutím) cpe horem dolem. Za co?! Když vezmu v potaz mou praxi a ještě i školu - za celou tu domu se romské etnikum nezměnilo ani o milimetr právě ve vztahu k péči o děti. Spíše naopak, jde to dolů. Tajnej tu teď napíše, že za to může majoritní společnost. Houby! Tohle si musí to etnikum vyřešit samo. A tím, že je ještě budeme odměňovat, tím jen budeme stále přilévat olej do ohně.V Africe už taky zjistili, že pořád jim jen kupovat kozy a vozit potraviny = kontraproduktivní chování. Je třeba je naučit hospodařit. A jak víme, to musí i oni přiložit ruku k dílu.
Jinak osobně - děti jsou pro mě tím největším bohatstvím. A dobré vztahy.
Chodit za rodiči zanedbávaných dětí ( a nemusí to být nutně jenom romské)a přemlouvat a přesvědčovat je, aby se o své děti starali, to je osvětářství, které nikdy nevedlo k žádným velkým výsledkům. Je potřeba využít argumenty, na které tito lidé slyší, a to jsou dávky. Kdo neposílá děti do školy, děti nenosí domácí úkoly, neučí se,nebo jsou zanedbané a mají hlad, přijde o část státních příspěvků na jejich výchovu.
Zdá se to být logické, ne? Tak proč se to nedělá?
Považovat porušování zákonů za nějaký folklór, to je opravdu velký nesmysl, který mohou vymyslet snad jenom neziskovky, které se na tom přiživují.
Logické se to nezdá. Logické to je. Ale je to DIŠKRIMINÁCIA.
Tak, jako bylo za diskriminační prohlášeno skoro vše, co fungovalo - třeba přípravné třídy.
Jenže tyhle pokusy už tady taky byly.Třeba když se jim braly dávky,ale chodilo se s dětmi nakupovat třeba oblečení, školní potřeby, věci na mimča, kočárky.. . To pak dítko přišlo v nové bundě, kterou za týden už nemělo,bo tatík šikovně vyměnil za lepší ingrediencie.Jak dlouho dětem vydržely pomůcky nakoupené za pomoci soc. pracovnic si tipněte...Atd, atd......
Je to tu všechno naruby.
Dokud se za výchovu dětí nepovedou k odpovědnosti jejich rodiče, školy to nezachrání, ať už jsou základní, praktické, speciální, integrované, inkluzívní nebo jakékoliv jiné, ani kdyby se v nich všichni postavili na hlavu.
Jako každá etnicky rozlišitelná komunita, která byla z historických a sociálních důvodů
vytlačena na okraj společnosti, i Romové zaujímají apriorně negativní, obrannou pozici
vůči většinové společnosti a uzavírají se do vlastní komunity. Předsudky a negativní
zkušenost na straně většiny i romské menšiny jsou zdrojem vzájemné nedůvěry,
která se mnohdy projevuje skrytým i otevřeným nepřátelstvím.
Vzájemná nedůvěra poznamenává sociální komunikaci mezi jedinci obou skupin
od útlého věku a bohužel ani škola není pro většinu romských dětí místem,
které by považovaly za přátelské.V uplynulých padesáti letech nebylo snahou začlenit romské děti do školních kolektivů ostatních dětí na základě respektování jejich kulturní identity jako rovnocenné kulturní identitě národa, ve kterém žijí. Hovořilo se o tzv. „romském problému“, který byl ve školách řešen v souladu s tehdejší vládní politikou vůči romské menšině. A to snahou o asimilaci, tj. lapidárně řečeno snahou o „natírání romských dětí na bílo“.
Tehdejší školní praxe „jednotné školy“ navíc vycházela z dogmatu „průměrného žáka“
(všechny děti ve společnosti jsou stejné, mají průměrně stejné intelektové schopnosti,
znalosti, návyky a potřeby) a vylučovala vše, co z tohoto průměru vybočovalo.
Tento přístup v mnohých vzdělávacích zařízeních bohužel přetrvává dodnes a zabraňuje
všem odlišným, „neprůměrným“ dětem (mentálně či zdravotně postiženým, nadprůměrně
inteligentním, s výchovnými problémy, s vadami soustředění, lehkou mozkovou dysfunkcí,
dětem z různých národnostních menšin, zejména z romské minority) absolvovat bez
problémů základní školu.
V souladu s myšlenkou jednotné školy a politiky asimilace Romů byla veškerá specifika
romských dětí záměrně potlačována jako nežádoucí. Velké procento škol, bohužel, dodnes
tento trend neopustilo. Výsledkem je dnes skutečnost, že odhadem 80% Romů má pouze
základní vzdělání (včetně nedokončeného, jak svědčí výsledky posledního sčítání lidu).
Stejnou měrou se navíc na současném stavu podepisuje špatná zkušenost romských
rodičů a prarodičů se školou v době jejich dětství, tato zkušenost je pak na dnešní děti
celkem logicky nadále přenášena.
Afirmativní akce na podporu vzdělávání romských dětí nelze zpochybnit, stejně
nezpochybnitelné a alarmující jsou počty romských dětí ve zvláštních školách.
Na jedné straně tu totiž vidíme chvályhodnou snahu státu situaci řešit, na druhé straně
pak dědictví minulosti v podobě zvláštních škol plných romských dětí a bohužel
i stereotypní přístup řady pedagogů, kteří (často vedeni svojí vlastní dlouholetou negativní zkušeností) novým přístupům nevěří a nemají chuť ani energii respektovat jejich
doporučení.
Použité afirmativní instrumenty jsou relativně mladé, na výsledky jejich působení
budeme čekat jistě alespoň jednu generaci. Má-li tu být alespoň nějaká naděje na úspěch,
pak je nezbytné, aby se uvedené podpůrné akce staly integrální součástí vzdělávacího
procesu v celém spektru základního školství. Pokud se o změnu bude snažit jen několik
vybraných škol, pak za dvacet let budeme pouze smutně konstatovat, že vzdělanostní
situace romských dětí se prakticky nezměnila.
https://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b02romove/18.pdf
K tomu snad jediné: Použité "instrumenty" musí vést k pozitivnímu výsledku; ten zahrnuje i skutečnost, že se nezhorší situace ve školství jako celku. Jak vyplývá z argumentů, které dosud v diskusi o inkluzi padly, v případě navrhovaných opatření minusy vysoce převažují nad plusy.
Já nevím Tajnej, ale ráda bych si konečně přečetla něco jako:
"My Romové jsme pro zlepšení své situace udělali..............."
V některých zvláštních školách mají paradoxně děti lepší podmínky
str. 203
Už jen tahle věta posouvá ten text do kategorie spisků.
Mnoho romských dětí dnes vyrůstá v dětských domovech a výchovných
ústavech. V některých zařízeních tohoto typu tvoří až 60% i více procent klientů.
Cílem této práce není pátrat po důvodech uvedeného stavu,
str. 203
Škoda. Možná by to téma více prosvětlilo.
Ostatně, týká se unijní zájem i těchto zařízení? Jak si stav vysvětlují aktivisté? Budou se tato zařízení také rušit?
Domnívám se, že zájem o toto etnikum bude postupně opadat, zejména pokud neziskoví dobrodějové zjistí, že péče o běžence je pro ně lukrativnější.
péče o běžence je pro ně lukrativnější
Kdoví. Někdy mi přijde, že lidé přicházející zdaleka jsou nám blíž, než jsme si my sami žíjíce tu spolu už pěknou řádku let. Ani jsem si nevšiml, jestli třeba děti původem z asijských zemí potřebují nějakou spešl péči. Jakoby tu žili od nepaměti. Já už to ani nevnímám.
Tak jsem docela zvědav, kdy se s těmi 'novými' začnu setkávat v učebně při práci.
Paní Karvaiová, nelze říci že Romové nic nedělají, existují romské organizace, které jsou poměrně aktivní. Z druhé strany, Romové nežádali československý stát o násilnou integraci. Že se majoritní populace rozhodla Romy, skrz povinnou školní docházku tj vzdělání, postupně začleňovat, byl jistě dobrý záměr. Ukazuje se však, že dobré záměry ve školství, nejsou-li dostatečně připravené, mají tendenci být nefunkční, či přímo kontraproduktivní, což lze z velkou pravděpodobností predikovat i o chystané inkluzi, například.
Proč neexistují na Pedf katedry věnující se této specifické oblasti a připravující romské i neromské učitele a asistenty k práci ve školách, která by vycházela z hluboké znalosti této problematiky, metodami které byly nastíněny třeba v citovaném článku? Česká majoritní společnost i učitelská obec se musí rozhodnout, zda otázku vzdělávání romských dětí míní brát vážně a je pro to ochotna vytvořit podmínky.
"Proč neexistují na Pedf katedry věnující se této specifické oblasti a připravující romské i neromské učitele a asistenty k práci ve školách,"
Milý kolego, Pdf to prostě nedají. Nemájí ani s FF možnost natlouci do učitelů ZŠ afgánské dialekty, arabštinu, nějaké ty dialekty z Eritree a navíc jazyk menšiny z ČR, která ho ani sama pořádně nezná. Přiznám se k tomu, že neumím ani vietnamsky. Co s tím budu dělat nevím. Zřejmě si ve šroubárně přečtu Vergilia v originále.
"Z druhé strany, Romové nežádali československý stát o násilnou integraci. Že se majoritní populace rozhodla Romy, skrz povinnou školní docházku tj vzdělání, postupně začleňovat, byl jistě dobrý záměr."
No tý vole, to je žrádlo. Ale žádat od státu penízky, bytečky a ostatní, to už jim nevadí.
Násilná integrace určitě není zásadní příčinou dnešních romských problémů. Je ale otázkou, jaké problémy bychom řešili dnes, kdyby neproběhla. Třeba bychom byli vděčni za každé gramotné romské dítě.
Proč neexistují na Pedf katedry věnující se této specifické oblasti a připravující romské i neromské učitele a asistenty k práci ve školách
Tady je myslím důležité dobře promyslet, kolik asi tak by na pedagogické fakultě mělo takových kateder být. Když tedy máme tak pitomý zákon, který přes povinnou školní docházku násilně integruje děti do společnosti. Všechny děti.
Měl jsem ale poslední dobou takový pocit, že se toho mnozí domáhají snad až u nějakého mezinárodního soudu. Asi jsem to špatně pochopil. Tak snad ještě katedry pro děti z Asie, Arábie, Afriky, všech Amerik, Oceánie, Antarktidy, Marsu a Zadní Lhoty.
Ostatně, když to tak sleduju, už delší dobu mám podezření, že se tu jedná o jakousi Tajnou aktivitu nějakého spolku...
Z reakcí lze dedukovat, že jsou to přeci jenom Romové, kteří mohou za úplně všechno.
Podíváme-li se za hranice, zjistíme, že s podobným problémem se potýkají Aboriginci v Austrálii, Maoři na Novém Zélandu, amazonští indiáni v Brazílii, děti kočovných Mongolů v Mongolsku.
Z reakcí lze dedukovat, že není pravda, že za problémy Romů a jejich řešení je zodpovědná pouze tzv. většinová společnost.
Zdá se, že se Tajný hodlá zapsat do lexikologie vytvořením nového frazému:
Být Tajným Učitelem - převracet věci naruby; tvářit se nechápavým; očerňovat kolegy; vynikat v demagogii... Na co jsem zapomněl?
Srovnávat Romy s Aboriginci a Maory je pitomost. Ti totiž nepřišli, ti byli a jsou doma. Že Romové nežádali o integraci? Ale my nežádali o jejich příchod. Dožadovat se romských kateder, učitelů a asistentů jen dokazuje, že je právě s Romy (ne s námi) něco v nepořádku, protože Vietnamci takové katedry ani nepotřebují. Možná byla chyba Romům násilím sebrat vozy a narvat je do paneláků, ale jiná cesta než integrace není a multikulturní blábolení nikam evidentně nevedlo a nevede.
Srovnávat Romy s Aboriginci a Maory JE pitomost.
Neexistoval nikdy vládní pokyn o násilném odnímání romských dětí od matek a jejich umisťování v bílých rodinách na převýchovu.
Nedocházelo k zneužívání dětí a znásilňování dívek tohoto etnika, které by se mlčky trpělo a zametalo pod koberec, s vědomím a tichým souhlasem úřadů i církve.
Romové nikdy nebyli zneužíváni k otrocké práci v pracovních táborech, mnohdy pod hlavičkou křesťanských misií. (Vyjma krátkého úseku 2. světové války, pochopitelně.)
V zemích, odkud nám nyní káží o lidských právech a humanismu byla tato praxe naprosto běžná ještě koncem 70. let 20. století.
Vědělo to její veličenstvo Alžběta II?
Pane Sotoláři, my jsme nežádali o jejich příchod, stejně jako lidé, kteří byli v kotlince před praotcem Č. nežádali o příchod Čechů a Bojů a Lechů a co já vím koho. Problém nebo výzva je zde a v této fázi je už jedno, kdo za co může. Buďto budete deportovat lidi na Madagaskar, nebo věc řešit. Řešení vyžaduje připravenost ze strany řešitele. Myslím tím opravdovou připravenost, ne papírovou.
Tak já připraven jsem. Naposled se nás na okrese k romské národnosti přihlásilo necelých čtyřicet. Moje děti i vnoučata se poměrně úspěšně asimilovaly, a jsou od většinového obyvatelstva prakticky k nerozeznání. Na dávkách nejsem a v místě bydliště, pokud je mi známo, si nikdo nestěžuje. Pravdou ale je, že moji rodiče zřejmě nepodlehli tlaku, takže se mi zavlečení do zvláštní školy vyhnulo. Myslím si, že snad ani nevěděli, že doma mají cikána. A tak mne nechali normálně vystudovat.
"Buďto budete deportovat lidi na Madagaskar, nebo věc řešit."
A dosud se nic neřešilo?
Jistěže řešilo. Lze se však, vzhledem k výsledkům domnívat, že onen proces řešení by se měl nebo mohl ubírat spíše směrem, který lze označit za promyšlený, informovaný, cílevědomý, konstruktivní a efektivní, směrem naznačeným například zde:
Škola, která chce úspěšně vzdělávat romské děti, musí též najít cestu k jejich rodičům.
Musí být iniciátorem procesu, který pomůže překonat onu vzájemnou bariéru
nedůvěry a nepřátelství, a musí rodiče přesvědčit, že vzdělání je pro jejich děti opravdu
důležité. Bez spolupráce s rodinou nemůže mít školní práce dětí uspokojivé výsledky.
Je tedy na učitelích, aby se snažili od počátku navázat s rodiči dítěte pozitivní vztah,
a proto musejí především jednat s rodiči jako s partnery, mluvit s nimi nejen o školních
problémech, ale zajímat se o celou rodinu, pomoci jim ve věcech, kde si sami rodiče nevědí
rady (např. složitější jednání s úřady). Nedostatečné přizpůsobení rodičů školním
požadavkům (neochota či neschopnost zajistit dítěti odpovídající školní pomůcky, pomoci
mu s domácí přípravou, zajistit pravidelnou a včasnou docházku do školy) by škola měla
zpočátku umět prominout a řešit svou nadstandardní péčí o děti, o problémech však
s rodiči hovořit, a postupně tak zvyšovat nároky na vzájemnou spolupráci.
Učitelé by se měli snažit poznat a pochopit rodinné prostředí dětí, rodiny navštěvovat,
naučit se znát a respektovat jejich zvyky. Rodiče je třeba přesvědčit, že škola není
nepřátelská instituce ani k dětem, ani k rodičům. Návštěvy učitelů v rodinách dětí jsou
na drtivé většině dnešních škol považovány za nadstandard, který si není možné
z časových a ekonomických důvodů dovolit. O nadstandard se pochopitelně jedná
a je třeba diskutovat otázku míry, případně i otázku finanční. Přes všechnu pracnost
a náročnost je však úsilí věnované přesvědčení rodičů o nutnosti vzdělání jejich dětí
investicí, která se v dlouhodobém horizontu musí vyplatit.
https://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b02romove/18.pdf
Moje matka učila 30 let na tzv. zvláštní škole, z toho většinu v době předlistopadové. Musela chodit do romských rodin na návštěvy, přemlouvat rodiče atd. - jak je psáno v onom spisku. Setkávala se s nadávkami, výhrůžkami, v jednom případě na ni vytáhl ožralý otec dítěte i sekyru. V lepším případě ji ignorovali. Děti byly z rodin vedeny k tomu, že záhy získají invalidní důchod, takže do školy moc chodit nemusejí - přímo takto jich velká řada argumentovala (již na ZŠ a následně na učilištích, odkud utíkaly). Výsledek byl jedna velká nula, zbyl pocit marnosti a hořkosti - obzvláště po tom, kdy se jeden případ projednával až před soudedm a soudruh soudce se na máti, která byla přizvána jako svědek, obrátil s invektivou - "A co jste pro to dítě udělala vy, soudružko?" - Mám dojem, že se někdo chce do těchto dob vrátit (koneckonců doc. Michalík z PdF UP, který za současnou zpackanou inkluzivní snahou stojí, byl ještě v roce 1989 předsedou celoškolského výboru SSM na UP Olomouc, tedy soudruh nad jiné soudruhy kovaný.
Je nutné, aby se do věci vložily odbory a spolu s námi aby zburcovaly rodiče a vyhlásily stávkovou pohotovost; pokud se tento zrůdný inkluzivní experiment, ve svých důsledcích destruktivnější než Nejedlého jednotná školská "reforma", má uskutečnit v intencích toho, co je zatím známo, je to jediná cesta k jeho zastavení.
Pane kolego, už včera bylo pozdě.
Já jsem to četl, Tajný, dokonce jsem z těchto materiálů začal citovat.
Odhlédneme-li od snahy být pro rodiče vstřícnou a důvěryhodnou institucí - text se tváří málem tak, jako bychom doposud rodiče od škol odháněli klackem - apod., jsou zde úkoly pro sdružení či orgány se školou spolupracující, nikoli pro samotné učitele. Nevím ostatně, kdy by se učitel obíhající rodiny svých žáků připravoval na výuku, popř. třeba i sám žil. ostatně už to tu bylo vysvětleno. Ale to je jako u vás se vším - vy si prostě vedete svou bez ohledu na vše.
Nejsem tak škodolibý vůči Madagaskaru, abych tam chtěl Romy deportovat. Nechci je deportovat, nic takového jsem ani nenaznačil. Ale k řešení musí být především připraveni sami Romové. A tím řešením je bezesporu integrace.
Mimochodem velká část Romů, moravských Romů, byla slušně integrována. Bohužel situací zamíchal pojarmos.
Nejdojemnější je, když nás kaceřuje kongres země, která odebrala původním obyvatelům na dvě století volební právo (když se jim nepodařilo je vyhubit úplně).
Pane Soukale, nechte už toho osočování. Já si vedou svou, vy si vedete svou, všichni si vedeme svou bez ohledu na vše. Je to jako diskuze věřícího s nevěřícím o Bohu.
Tak o tohle se snažím 30 let. Můžete mi napovědět Tajný?:...a musí rodiče přesvědčit, že vzdělání je pro jejich děti opravdu
důležité.........Myslím, že rodiny jsem vždy znala.Až do xtého kolena. Kdo s kým a pod. Zdraví mě už na dálku, až je mi to někdy trapné, jak řvou to své "DOBRÉÉÉJ pančelko"". Přesto je jim vzdělání pořád ukradené.
...Nedostatečné přizpůsobení rodičů školním
požadavkům (neochota či neschopnost zajistit dítěti odpovídající školní pomůcky, pomoci
mu s domácí přípravou, zajistit pravidelnou a včasnou docházku do školy) by škola měla
zpočátku umět prominout a řešit svou nadstandardní péčí o děti, o problémech však
s rodiči hovořit, a postupně tak zvyšovat nároky na vzájemnou spolupráci.
.....Jak dlouho to máme jako tolerovat? 2roky? 5 let? Víte, jestliže jim budeme tolerovat, oni to po chviličce přijmou jako normu. Teď se k nám přistěhovali jedni romové, měli tři děti, poté, co se po nich chtěly omluvenky nebo tužky se po 3 týdnech odhlásili ze školy. A jak je potom vychováte pro život. Tam jim také budou v práci tolerovat, že nechodí nebo chodí pozdě? Jak dlouho?
To jsou jen knížecí rady, nic víc. Úplně na ....
obcházení rodin už mám taky za sebou. Jenom jsem zjistila, co kdo hulí a pije. To je vše. VY prostě naprosto neznáte jejich mentalitu. Jinak kolegyně u nich uklouzla po ho....ě a měla vymknuté koleno. Nikdo to nebral jako pracovní úraz.
Chcete další historky z natáčení??? Za těch x let jich mám hafo.
Paní Karvaiová, prosíííím, eště jednu historku. Ještě teď mi tečou slzy, byť si uvědomuji, že zmíněná kolegyně asi štěstím bez sebe nebyla. Nikdo nepochybuje o vaší obětavosti a kvalitě vaší dlouhodobé práce. Ad. Jak dlouho budeme tolerovat to či ono? Když netolerovat, co pak ?
Tak proč chodíte diskutovat, když si jen vedete svou? Jen si tak trochu zaprovokovat? I to je pravda důvod. Ale ubohý.
Škola, která chce úspěšně vzdělávat romské děti, musí též najít cestu k jejich rodičům.
A-ha. Leč komplikace. Ve dne pracuji, a v noci se bojim.
Rodič, který by rád měl úspěšně vzdělané dítě, mohl by si najít cestu do školy.
Alespoň čas od času...
Pane Soukale, patrně jste v tom zápale reflexe mé maličkosti opomněl reflektovat sám na sebe. Upřímně, neznám nikoho jiného, kdo by byl tak zarputile a se singulárním nedostatkem humoru přesvědčený o vlastní pravdě, kdo by tak mistrně dovedl racionalizovat své přesvědčení ve světle pádných protiargumentů a kdo by tak efektivně, rychle a s grácií vpravdě Zemanovskou dovedl šmahem zpochybnit osobu a názory svých oponentů.
A stejně jako jiní činovníci Zemanovského ražení, stanete se časem i vy groteskní figurkou v šedém propadlišti bezvýznamnosti.
Ani tento pokus se nepovedl. Chcete-li operovat jistým politikem, pak jistě víte, že jeho hlavním rysem kromě demagogie je snaha vyhýbat se podstatě toho, co mu ostatní vytýkají. V tom jste jeho vděčným a pilným učedníkem.
Jinak každým svým výpadem tohoto typu dosti přesně charakterizujete sám sebe. Přečtěte si po sobě, co jste zatím na Českou školu napsal, a pokud ze vám neudělá špatně z té spousty hloupostí a sprostot, pak se vám význam slova bezvýznamnost vyjeví přímo v osobním světle.
Tak Tajnej ted jste mi to vycinkal a mohl byste nyni prejit od trapnych obecnosti k naprosto konkretnim radam.Fakt se rada poucim,protoze zatim vse selhalo.
A zacina mi i dochazet vase anonimita.Zatimco nekteri tu chodi na trh se svym jmenem ,opravdovymi zkusenostmi ( kterym se vy smejete) vy si hezky rochnate ve sve anonimite a rozdavate rady o vareni svickove,kterou jste nikdy nikomu neuvaril.
"kdo by tak mistrně dovedl racionalizovat své přesvědčení ve světle pádných protiargumentů" - šmankotejejkote Tajný, ukažte mi ty vaše pádné protiargumenty, buďte tak laskav. Já jsem našel pohříchu jen obecné proklamace, které fungují asi tak, jako když těžce podvýživenému člověku žijícímu v zemi sužované hladomorem poradíte, aby se najedl. Tapetování pasáží z VŠ publikací je také k ničemu. Pokud má učitel chodit do rodin, musí být za tuto činnost pořádě zaplacen, resp. toto není práce pro učitele, ale pro teréního procovníka, nejlépe romského. Učitel má učit, ne běhat po rodinách. Jak by měl při této "náloži" zvládat svou rodinu, odborný a metodický růst, nehledě na připravovaný kariérní (ne)řád? - Na to už upozorňovali také mnozí přede mnou. Tož kde jsou ty pádné protiargumenty, kde?????
Kdo chce lézt do rodin, nechť leze. Aspoň bude mít podklady pro drobnou reportáž "Jak jsem dostal do držky". Ale ať to necpe jiným jako z klobouku vytahané knížecí rady.
Pan Tajný není učitel,ale provokatér.
Překvapuje mne, kolik moudrých lidí se zabývá vyvracením nesmyslů, které on si vymýšlí, a kterým s velkou pravděpodobností ani sám nevěří.
Buďto se tím baví, nebo je tím někým pověřen.
Já jsem se rozhodla na něj nereagovat. Nečíst, nepsat, nevyvracet.
Je to práce celé skupiny. Takovou spoustu pitomostí nemůže snést jednotlivec, prostěěě.
Je vskutku hřejivé číst příspěvky, které si tak krásně a ve všem notují. Romové sami nesou odpovědnost za stav, v jakém se (ne)vzdělávání jejich děti nachází. Rasisté ani xenofobové zcela jistě nejsme, ale... Rozdělování tříd na hnědé a bílé není segregace. Inkluze je špatně. Uprchlíci a jejich cizojazyčné děti ven. Fondy jsou zkorumpované. Neziskovky jsou zištné. Rodiče jsou drzí a jejich spratci hloupí. Odborníci a experti jsou vlastně všichni blbci.
Tak vzácnou shodu názorů jeden najde jen v záznamech společných usnesení ústředních výborů. Člověka musí napadnout proč se páni a paní u kormidla neinspirují zdejším nevyčerpatelným pramenem moudrosti. Vskutku dech beroucí krátkozrakost. Vždyť by stačilo nahlédnout a veškeré problémy by byly ty tam.
Milí kolegové, nenechte se nikým rušit ve svých nekonfrontačních povzdeších, notujte si vesele dál, ale buďte rádi za anonymní příspěvky, aspoň si na jejich autorech můžete s gustem a beztrestně vybít frustraci nahromaděnou v čase za katedrou. Terapeutické. Já si s dovolením vyhrazuji možnost vám sem tam to notování a poplácávání narušit trochou nepříjemných pozorování.
a úřad umlčí hlas umění
a blbost schopné drze poučuje
a sprostí prostou pravdu podcení
a dobrý v poutech zlému posluhuje.
Nebo:
a jazyk umění vrchností zmrzačený,
a blbost, doktorsky radící rozumu,
a přímost, zvanou dnes hloupostí bez vší ceny,
a Dobro, zajaté a otročící Zlu -
Nebo:
jak umění je pořád služkou mocných,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí,
jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.
On to věděl už dávno.W.S.
Já to tušil. Věrozvěst.
Vy si, člověče, nemáte co vyhrazovat. Vy tu možnost prostě máte.
Čekal bych ovšem, že touto dobou už budete dělat osvětu v terénu, po rodinách či uprchlických táborech. A kolik dětí jste si vzal k sobě domů?
Taky jsem říkal už dávno, pokrytec.
Paní začínající učitelka: „Prosím o radu, jak naučit postižené dítě psát.“
Odpovídá Tajný učitel:
Psaní je proces zaznamenávání informací na médium tak, že je čitelný ostatními lidmi i v budoucnu.Médiem je obvykle papír, ačkoli může být použit i textil či hlína. Moderní média jako televize a monitory taktéž umí zobrazit písmo.Psaní se provádí buď přímo - pomocí psacího náčiní jako je tužka, pero či štětec, případně pomocí psacího stroje - nebo (stále více) je psaný text vytvářen záznamem (klávesnicí, diktováním či jinou aplikací) s ukládáním do paměťového média počítače či jiného přístroje na počítačové bázi a zobrazován na zobrazovacím zařízení (monitoru a displeji) a případně dodatečně i tisknut počítačovými tiskárnami, pokud je to potřeba - např. SMS, emaily a podobně se většinou ani netisknou.Písmo sestává z jednotlivých znaků a zaznamenává tak obsah v principu dvojím způsobem.
Odpovídá učitel(ka) z praxe:
Pokuste se nejdříve psát písmeno celou rukou do vzduchu.Pohyby mnohokrát opakujte. Poté dejte dítěti k dispozici balící papír a křídou nebo velmi měkkou tužkou opakujte pohyb tvaru písmene na balící papír. Postupně velikost zmenšete. Před psaním do písanky použijte průhledovou fólii,kde si dítě opět zopakuje tvar písmene v patřičné zmenšené velikosti.
Konečně! Viselo to ve vzduchu - segregátor Romů, vyháněč syrských dětí, nepřítel inkluze a s ní všeho pokrokového ve školství. Člen ústředního výboru a k tomu klon M. Zemana. Škoda že mi to Tajný Učitel neosvětlil hned na začátku, mohl jsem se rovnou sebrat a pokorně odkráčet do pekla a najít si tam místo vedle p. Karvaiové a jiných xenofobů a rasistů. Ostatně veřejní učitelé stejně jinam nepatří. Narozdíl od frustrovaných poserů, zbabělých rušičů a jiných mravně a myšlenkově narušených.
"Řešení vyžaduje připravenost ze strany řešitele. Myslím tím opravdovou připravenost, ne papírovou."
A nejsou snad tím hlavním řešitelem sami Romové? Můžeme něco řešit a vyřešit bez jejich přispění? Nevím, co je na tom rasistického nebo xenofobního. Rozumní Romové budou jistě souhlasit. Stejně jako nedávno v diskusi o romštině ve školách. A rozumní Romové řekli, že nechtějí romštinu (však ani není jedna, na které by se shodli), ale chtějí, aby jejich děti uměly česky.
Jste to sdělení nějak nepochopil Soukale, zřejmě je potřeba opakovat porozumění textu. Nebo pokus o břitký sarkazmus? Děkuji za snahu psát příspěvky za mne p. Karvaiová. Pokusím se službu oplatit. Není to sice Shakespeare, ale je to domácí.
JÁ
Dnešní doba je velmi zlá,
ale já bych chtěla být jen svá.
Neustále mi v tom něco brání,
tentokrát chci vyhrát klání.
Jsem sice malá, ale holka vnímavá,
v mnoha očích jsem Romka špinavá.
Nechápu, proč smát by se mi měli,
vždyť mýt se a sprchovat se je pocit skvělý.
I kdyby se všechen led světa na vodu proměnil,
jejich názor na mě by se stejně nezměnil.
Hnědá barva smýt se nedá,
každý svoji cestu životem si hledá.
Boje s námi sváději,
pořád máme naději.
Nepřátelé nechcem být,
raději spolu budem tolerantně žít.
Leona Matějková a Markéta Prokůpková, 8. třída, ZŠ Loukov
Začínající učitelka se ptá jak pracovat s Romy.
Odpověď zkušené paní z terénu. Podívejte mladá, vím o čem mluvím, pracuju s nima denně, nechodí, neučí se, rodiče jsou nespolehliví, zkrátka nechtějí být jako my a ne a ne. Nevím jak dlouho to budeme tolerovat. Asi jim to raději budeme netolerovat. Víte co mladá, jdou s těma blbejma otázkama někam...
Pytlíku, problém je, že v ČR se volně pobíhající uprchlíci k nabídnutí přístřeší stěží hledají. Jak se někde objeví, dobrovolní ochránci práva a pořádku je promptně oznámí orgánům, které jim seberou mobily a dináry a zavřou je za mříže. Jak je vypustí, tryskem prchají do říše asi v obavě, aby jim nějaký místní dobroser nenabídl útulek. Neví se proč, když jsou místní tak vstřícní, laskaví a nápomocní.
Werichu, Werichu, já tě měla lépe poslouchat. Ta srážka.....
Jinak začínáte být čím dál hloupější ve svých odpovědích. Už si připadám jak ve škole, takže diskutujte si se sobě rovnými Tajný.Howgh
Naopak, Tajný, co se vás týče, je vše úplně jasné.
A nejlepší je polemizovat o Romech s někým, kdo svoji averzi vůči nim rafinovaně kryje tím, že se jim po léta věnuje. A představte si, nejen hubou a cancáním na diskusních fórech. Ale to je na vás moc konkrétní a přesahuje to vaše chápání světa.
Jak říkám, pokrytec.
Něco jako Romy sčítající antidiskriminant.
Pytlíku, tak nebuďte pokrytec, ostrouhejte ukazovátko, šupky dupky na hranice a prsama do nich.
Nenechte se vytočit Pytlíku. Kdyby naše země mohla exportovat voly, řadili bychom se na nejvyšší příčky žebříčků ekonomie.
P. Soukale, příspěvky paní Karvaiové lze charakterizovat jako zpověď zkušené učitelky, která se denně setkává s problémy s romskými dětmi, se kterými si však neví rady. Nezná řešení. Pokud se řešení někde objeví, např. v citovaném skriptu, nabízí paní K. důkaz k jeho nefunkčnosti pomocí příběhu kolegyně, která uklouzla na exkrementech.
Jiní zdůrazňují neplacenost, marnost, či časovou náročnost navrženého způsobu. Ozývají se tedy převážně hlasy tvrdící, že něco nefunguje, aniž by kdokoli, včetně zkušené paní K. nabídl jiné, lepší a funkční řešení, čehož důkazem je zvolání...Jak dlouho to máme jako tolerovat? Lze rezignovat a plácat kolem negativy, anebo lze připustit, že kritika způsobu vzdělávání romských dětí v ČR není tak zcela neopodstatněná, aniž bychom se museli cítit někým napadení či zneuctěni.
Tak ještě i hlupák.
Ale p. Karvaiová nepíše idiotské články do Lidovek apod. ani neohrožuje základní školství, jen se těmhle věcem snaží bránit.
S vámi je to marnost nad marnost, Tajný.
Ano Pytliku, a také veškeré jiné nálepky, které ve své bohaté slovní zásobě objevíte, abyste se vyhnul konfrontaci s nepříjemným.
Nicméně, EU se snaží kulantně naznačit, že se vzděláváním Romů není v kotlince něco v pořádku. Zdejší učitelstvo tvrdí, že nikoliv. Řešením je tedy buďto vystoupit z EU a vytvořit vlastní pravidla (v souladu s dodržováním globálních lidkých práv), nebo příjmout fakt, že změna nastane, tak či onak a EU strčí českým učitelům nos do nelibé reality inkluze a integrace. Pak někteří učitelé odejdou, jiní příjdou a vlak se znovu rozjede.
Po odmítnutí pomoci s uprchlíky, Zaorálkově vyhošťování norské velvyslankyně a Zemanově opileckém buranství, nemá už nikdo o češích žádné iluze. ČR je v Evropě zcela marginalizovaná a většina starých států by odchod nahnědlých post-soc křiklounů ze společenství uvítala.
Takže zavilý hlupák.
České, evropské i světové dějiny měly a mají pestrý průběh. Dosažení potřebných humanismu odpovídajících změn bylo a je vedle tzv. (vel, velko)mocenských a silně skupinových zájmů komplikováno i různými ignoranty, hlupáky, patolízaly, vyžírky, zrádci, nastrčenci, ublíženci, pragmatiky i (pseudo)ideovými demagogy s mesiášským nebo portmonkovským komplexem.
Tato poznámka není mířena proti nikomu z diskutujících. I směrem sám k sobě se nad jejím obsahem dost často zamýšlím. J. Týř
Tajný, vemte si židličku nebo její nohy a běžte pomáhat uprchlíkům...
Doktoři, učitelé a inženýři se nemůžou domluvit.
http://zpravy.idnes.cz/nasili-mezi-uprchliky-v-nemecku-dnq-/zahranicni.aspx?c=A151006_152909_zahranicni_mlb
"lze připustit, že kritika způsobu vzdělávání romských dětí v ČR není tak zcela neopodstatněná, aniž bychom se museli cítit někým napadení či zneuctěni." Ano, připustit lze leccos,já třeba připouštím králíka Karla k ramlicím, aby bylo co do huby. Táži se ale, Tajný školství spasiteli - co je lepší - mít ve společnosti 10 % (i více) analfbetů mezi Romy, jako je tomu v zemích EU, nebo se s danou "veličinou" ocitnout pod hranicí statistické měřitelnosti, jako je tomu zatím u nás? Co tedy děláme špatně? Máme se dostat na těch 10 % a bude vše v pořádku? Pokud míru analfabetismu nebudeme brát jako velmi důležité měřítko úspěšnosti školského systému, pak udělejme jednu věc, o níž tu a tam sní kolega Pytlík - zrušme povinnou školní docházku.
Co dělají ty spousty romských neziskovek? Kde je jejich práce? Jediným viditelným a nesmírně obětavým činitelem v této oblasti je Ind - Kumar Vishwanathan, který se po povodních 1997 sbalil a odešel z Olomouce, kde učil fyziku v anglické sekci gymn. Hejčín, směr Ostrava. Za ním je vidět obrovská spousta práce. Ale za těmi ostatními? De facto nic viditelného. Jsou to tedy buď darmožráči, nebo je problém také na straně Romů. A on je, což vyplývá i z vámi citovaných publikací. Majorita se o změnu pokouší dlouhodobě, zatím marně. Proč ji tedy jednostranně viníte?
Pane Krátký, já neviním jednostranně majoritu z ničeho. Pouze nesouhlasím s jednostranným obviňováním Romů. Problémy světa většinou nejsou tak jednoduše černobílé, jak si je představují někteří zdejší učitelé. Tyrjir, WTF??? Anonymní, vemte kružítko, přidejte se k Pytlíkovi s ukazovátkem, hybaj na hranice jako dva blaničtí rekové a prsama do nich. Nebojte, jsou po tisícikilometrových pochoďácích dost unavení a ráno a v noci často promrzlí. Moc se bránit nebudou.
Hybaj...? Tohle je ale myslím doopravdy tak velká ubohost, na kterou ani nemá cenu odpovídat.
Pytlíku, zkuste ještě zavilý pokrytecký hlupák a kombinace. To vám vydrží dalších pár dnů.
tyrjir, tak neodpovídejte:))
.....podle ní (definice ministerstva školství) je za pitomce třeba považovat toho, kdo se sám za pitomce považuje, nebo ho tak vnímá převážná část jeho okolí......
JÓ, je to von!
.
Děkuji, paní K., od vás je to kompliment. Vzhůru a kupředu za ne tak hnědé zítřky.
Mým učitelům
Ó poslyšte, vy hříšní.
Vy, co se každodenní prací mstíte dětem všech národností a etnik. Vy, co se v potu tváře dennodenně lopotíte, snažíte a , Bože suď, dokonce i občas přiznáte, že máte chyby a nejste všemohoucí a všespasitelní. Tu přichází ten, jehož jméno se nesmí vyslovit (neboť ho neznáte).
Ten, který nahradí Supermana, Spidermana , Robocopa a další spasitele světa. Ten, který nikdy s dětmi národností a etnik (a nedej bože ještě postiženými) nepracoval. On je láska, on je jediná pravda. On je světlo naše. On jediný tu smí hřímati nad našimi hlavami. Hle, tu je cesta. On po ní nikdy nešel, ale ví, že právě tudy dojdeme svého ráje. Věřme tedy.....
Ó díky spasiteli náš.
"...já neviním jednostranně majoritu z ničeho. Pouze nesouhlasím s jednostranným obviňováním Romů. Problémy světa většinou nejsou tak jednoduše černobílé, jak si je představují někteří zdejší učitelé."
Víc slepoty k sobě sama snad ani nelze projevit. Až by ho člověku bylo líto. Než si uvědomíte, s čím tady od začátku vyrukoval a co všechno na jiné naplival.
Milá paní Karvaiová, zde jste na omylu. S postiženými jsem pracoval 11 let na více než plný úvazek, z toho čtyři roky jako učitel ve škole, kde nejmírnější postižení byl Downův syndrom. V čem máte pravdu je, že s romskými dětmi jsem nikdy, krom několika málo relativně průměrných žáků na "normální" základce, nepracoval. Zde s úctou smekám před vaší zkušeností a expertízou. Právě proto bych od vás a jiných tak moc rád slyšel něco o možné cestě vpřed, namísto opakovaných konstatování proč něco nebo někdo nefunguje a jak již nelze stav věcí dále tolerovat.
Jestliže se vám nebo někomu jinému toto moje malé přání jeví jako hloupé, mesiášské, naivní, blbé nebo zarytě pokrytecké či plivající něco na někoho, pak je mi líto. Ale možná by pak někdo by měl do pravidel diskuze zahrnout povinnost vždy a bezvýhradně souhlasit se vším, co zde vy, pan Soukal a jiné kapacity pronesete. Tím by byla pravidla stanovena a já bych nikomu nemohl šlápnout na kuří oko.
Až budete psát o cestě vpřed, a nikoli plivat, tak bude možné se s vámi bavit. Pro začátek byste se ale musel zbavit svého zvyku převracet napsané vzhůru nohama. Jako už poxté v předchozím příspěvku.
S postiženými jsem pracoval 11 let na více než plný úvazek
Neprokazatelné, vhodné ke strčení si za klobouk.
Asi jako, že já neměl sedm hodin nohy. Takže o tom taky něco vím...
Jó Pytliku, to jsem slyšel, dostal jste se prý omylem před zázračné zrcadlo a přál jste si mít ho až po zem. Pak vám ty nohy upadly. Štěstí, že jen na sedm hodin.
Někteří na čš moji totožnost znají. Že píšu po nickem, neznamená že lžu.
Pane Tajný, ne že bych Romům nepřál emancipaci, ale myslím, že se tady pro ně (a někde i s nimi) udělalo víc, než ve Francii, kde - jak jsem četl - je mezi nimi negramotnost skutečná. Že to jaksi skřípe, víme. Ale je to takový začarovaný kruh - sociální bydlení skoro neexistuje, ta pomocná pracovní místa zmizela, hladové zdi se nestaví. A všichni chtějí od paní Karvaiové zázrak. A zastánci inkluze tvrdí, že inkluze vše vyřeší.
na čš moji totožnost znají
Vždycky jsem si říkal, jak to mají těžké takoví confessoři, když musejí udržet zpovědní tajemství, a třeba o někom vědí, že je ale úplné hovado.
Okomentovat