Milí přátelé,
v médiích se v poslední době zmiňuje případ, kdy jakýsi pan ředitel základní školy na Praze 8 uvalil facku svému žákovi. Nejsem zdaleka do celé záležitosti zasvěcen a nepřísluší mi tedy onoho vykonavatele přestupku soudit.
Jsem v důchodovém věku a do své vlastní minulosti nahlížím díky letitému odstupu s určitým nadhledem a tolerancí. Jsou však v lidském životě okolnosti a situace, které v člověku i po mnoha letech zanechávají bolest, nepochopení a smutek. Smutek i bolest se časem vytratí, nepochopení však zůstává.
Je tomu již 45 let, co jsem na základní škole v Terezíně, kde jsem vyrůstal, obdržel od pana ředitele facku taktéž. A facka to byla pořádná, úder to byl silný. Můj prohřešek spočíval v tom, že jsem si dovolil před výukou hudební výchovy o přestávce na gramofonu přehrát desku s posledním hitem skupiny Olympic. To bylo vše. Facka přebolela, selhání ředitele se neřešilo. Ani po tolika letech se však nemohu ubránit pocitu křivdy a nepochopení, jak se takto mohl zachovat člověk v pozici ředitele školy. Přece existují jiné prostředky než fackování dětí. Vždy jsem si myslel, že člověk v postavení ředitele školy má býti vzorem nejen svým žákům a kolegům z učitelského sboru, ale rovněž i široké veřejnosti. Pana ředitele z Terezína jsem si přestal vážit nejen jako kantora a ředitele, ale především jako člověka.
Po letech se z pana ředitele stal krajský školní inspektor. S úsměvem a povzdechem jsem kvitoval tuto skutečnost.
Věřím v učitele slušné a poctivé, kteří svou práci vykonávají s láskou a jejichž cílem je nejen děti vzdělávat, ale i vychovávat. Ne však pohlavky!
Přemysl Rybář
Youtube-písničkář z Ďáblic
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
2 komentářů:
Fyzické násilí do školy nepatří. A psychické jakbysmet, a jako méně zjevné tím víc.
Před lety jsem podle otce, dnes místostarosty města, psychicky týral jeho tenkrát nezletilou(!) dceru. Obrátil jsem tehdy přes třídní učitelku na rodiče, aby dohlédli na to, aby žákyně splnila naši dohodu a pro vylepšení závěrečné klasifikace splnila svoje studijní povinnosti tak jako všichni ostatní její spolužáci ze skupiny, abych ji nemusel klasifikovat její patrně jedinou a zcela zbytečnou 'dobrou'.
Kauza se tenkrát poněkud rozrostla, prošla všemi úrovněmi čši a skončila u ombudsmana. Žákyně byla přeřezena do druhé skupiny. Obrátil jsem se mimo to i na pedagogickou radu, aby se k problému vyjádřila, když po škole běhá týpek, co údajně týrá děti. Zvláště pak, když v té skupině byli rodinní příslušníčci tří kolegyň. Dodnes nevím...
Snad ani nevím proč, ale mám takový intenzivní pocit, že možnosti učitele jsou poněkud nevyvážené. Poslední dobou se mi začíná stávat, že při průchodu večerním městem mne slovně, prozatím, atakují různí podroušenci mladšího věku, jako že jsem 'ten' učitel. A to povětšinou dítka dovádím ke klasifikaci výborné. K čemu jinému taky v ict. Takový svéráz maloměsta.
Taktéž nejsem do události zasvěcen a ani mně nepřísluší soudit.
Podobně jako autor článku i já jsem dostal v životě několik facek. Opravdových i těch pomyslných.
Jako křivdu ovšem pociťuji pouze ty rány, které tenkrát, i dnes s odstupem času a nabytých zkušeností, byly a jsou nespravedlivé.
Čestně uznávám, že mnohé z těch facek a pohlavků jsem si sám zavinil a také zasloužil.
Problém tedy lze z tohoto úhlu redukovat na dvě otázky:
1. Opravdu pan ředitel žákovi "ubalil" jednu takovou, že žák na pár dní ztratil sluch?
Pokud ano, pak je jistě namístě řešit ředitelovo odvolání. Protože ani v afektu by učitel takovou ránu dát neměl.
Pokud ne, pak je dozajista velmi výchovné lhát u lékaře, abychom to tomu "ředitýlkovi pěkně dali sežrat".
2. Zda onen "výchovný záhlavec" či "útok agresora" byl oprávněný a tudíž spravedlivým trestem za drzost, jakou by si ŽÁDNÝ žák neměl nikdy k učiteli dovolit, anebo přehnanou reakcí na nevinnou a nikoliv zle míněnou poznámku.
Protože to a jen to určuje, zda onen žáček, či naopak onen ředitel mají právo zažívat pocit křivdy.
No a protože ani autor článku, ani já jsme nebyli přímými svědky probírané události, je jen fér, když se k této rovině kauzy nevyjadřujeme.
Nabízí se ještě třetí otázka, tedy
3. Je vůbec "výchovný pohlavek" přípustným prostředkem výchovy?
Názory na tento aspekt se asi budou dosti lišit.
Jisté je jedno. "Lepší mámino pobití, nežli cizího politování." Možná, čistě jen možná, že kdyby byla včas svému potomkovi dala pohlavek matka, nemusel mít dvojku z chování a nemuseli jsme se teď touto záležitostí zabývat.
P.S.:
Pohlavky žákům ve škole rozhodně neschvaluji. Opravdu nevidím nejmenší důvod, proč bych si měl o cizího spratka omlacovat své vlastní ruce. :-)
Okomentovat