Redukovat literaturu na půl století starý telefonní seznam autorů je čirá nemravnost.
Z článku Tomáše Feřteka v RESPEKT.cz vybíráme:
Copak opravdu někdo vážně věří, že maturanti četli a prodiskutovali alespoň jedno dílo od každého z těch autorů? S výjimkou pár jedinců na elitních gymnáziích si troufnu tvrdit, že ani náhodou. A jestliže to tak je, k čemu je dobré, že budou znát jméno autora, zařazení do literárního proudu, žánr díla a možná budou tušit, o čem to „tak zhruba je“? Učíme literaturu jako způsob porozumění světu, nebo jakousi literární přírodovědu – poznej zvířátko a zařaď ho do řádu, čeledě, druhu… Co je smysl takové výuky a takové závěrečné zkoušky? Umění předstírat, že vím, co ve skutečnosti nevím?
Když je vám osmnáct a jste maturant, tak si po přečtení tohoto seznamu můžete pouze potvrdit, že literatura už je opravdu jen zapáchající mrtvola, na níž se v posledním půlstoletí nepohnul ani chlup. A proto nestojí za pozornost, pokud zrovna nesměřujete na literární historii. Pokud je vám o něco víc a jste učitel, je pro vás seznam ideálním alibi: vidíte, tohle nahoře chtějí, tohle se máme naučit. CERMAT vzkazuje, že na moderní literaturu se máme vykašlat! - To bude velmi pravděpodobně většinová učitelská reakce.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
45 komentářů:
Každý, kdo se na takový seznam podívá má pocit, že se v něm na něco zapomnělo, nebo že je tam něco zbytečně. Jen někteří jsou ale schopni z toho pocitu vyplodit takovýto vzkaz. Respekt by myslím mohl, nebo možná i měl, poněkud omezit takovýto pedagogický bulvár. Jiří Týř
No, ja nevim... Celkem elegantne to vysvetluje Oldrich Novy ve Svetacich (jimz do toho pulstoleti jeste par let chybi)...
----
Docela by mne zajimalo, proc (a hlavne jak) ucit literaturu jako zpusob porozumeni svetu? Mimochodem, na jare to byla matematika jako zpusob porozumneni svetu... A troufam si tvrdit, ze nikdo na svete svetu opravdu nerozumi...
Proc si davat ukoly, ktere nejdou splnit? Biflovat se je stokrat lepsi...
Když to je holt těžký.
Když seznam "povinné" literatury neexistoval, bylo to kritizováno.
Když tento seznam někdo sestaví, je to také špatně.
Když tam zařadíme všechny důležité a zajímavé autory, bude takový seznam moc dlouhý a to bude předmětem kritiky.
Když ho sestavíme jako "přiměřený" i např. pro odborné školy, bude tam zase někomu někdo důležitý chybět...
Tak zrušme výuku literatury rovnou. Stejně dnes knížky nikdo nečte a je lepší si počkat, až podle díla natočí někdo film.
Podle pana Feřteka je důležitější umět hledat googlem a umět napsat blog.
Výuka literatury je papouškování frází.
CO KDYBY NÁM PAN FEŘTEK PŘEDVEDL SVŮJ VLASTNÍ SEZNAM AUTORŮ.
Rádi se necháme poučit od odborníka na vzdělávání.
Literatura a matematika jsou myslím prostředky nebo nástroje respektive podmínky k porozumění světů. Nikoli způsoby... Jestli někdo napsal, že jsou to způsoby..., svědčí to myslím o jeho určité pojmové zmatenosti. J. Týř
Od nadpisu a podnadpisu snůška invektiv a hloupostí. Bývaly doby, kdy mělo smysl s T. Feřtekem polemizovat. Bývaly.
SVŮJ VLASTNÍ SEZNAM AUTORŮ
Feřtek, Kartous, Botlík, Šteffl, Hausenblas, Chaluš, Liška, Dobeš, Chládek, Zelený, Nantl, Herbart, Makarenko a Herodes.
Ještě Frištenský, pane kolego Pytlíku, jen nevím, jestli Gustav nebo Varel.
Pan Feřtek samozřejmě blábolí.
Plete si SEZNAM AUTORŮ K DIDAKTICKÉMU TESTU s výukou literatury.
Je potřeba si vzpomenout, že celá tahle komedie s nějakým seznamem vznikla kvůli loňskému šou s Jidášem Iškariotským.
No tak teď mají dítka v seznamu Bibli a už se nemohou vymlouvat, když bude v didaktickém textu potřeba rozpitvat výraz "šalamounské řešení".
A naopak nebudou moci očekávat zákeřné otázky, například zda Arwen byla elfka či trpaslice, protože Tolkien v seznamu není.
:-)
Jestli on pan Feřtek nešvejkuje. A nechybí mu tam hlavně Brouk Pytlík, protože v seznamu Ondřej Sekora chybí.
Na Pytliky se prostě kašle. Viz absence Tolkiena.
Diskriminacééééé!
Dovolím si k dosavadním velmi zasvěceným a relevantním komentářům přidat snad nikoli nepodstatné poznámky:
Pan Feřtek nevystudoval češtinu a nikdy ji na střední škole neučil. Je už opravdu únavné dokola konstatovat, že pedagogika (a bohemistika, včetně literární) jsou vědy; a že aprobovaní češtináři nejsou - s prominutím - pitomci, kteří nevědí, co činí. A že i vystudovaní bohemisté, pokud nikdy neučili, by se neměli plést do praktické výuky.
Zejména Poste restante to vystihl(a) v příspěvku "Když to je holt těžký..." perfektně.
Kdyby byl pan Feřtek češtinu vystudoval, věděl by, že kvalitu uměleckého textu prověřuje až čas, a to nejednou se zpožděním přinejmenším několika desetiletí, někdy i staletí (jako se to stalo u J. Austenové či analogicky u druhdy zcela zapomenutého hudebního díla J. S. Bacha).
Ono je opravdu hodně těžké navrhnout do Kánonu ty současné autory, kteří jsou možná nyní módně čteni, ale pozítří o nich už nikdo nebude vědět. Před dvěma lety jsem byl v šoku, když jsem zjistil, že moji studenti na velmi prestižním gymnáziu vůbec netuší, že existuje nějaký Páral a že přinejmenším tři jeho starší díla snesou i hodně přísná měřítka... Může dnes někdo říct, kde bude za 20 let taková Hůlová?
Na druhou stranu - při debatách o Kánonu, jehož jsem spoluautorem, jsem velmi tvrdě hájil nezařazení J. Kollára: a to jako současný učitel z praxe a navzdory tomu, že jako absolvent FFUK dobře znám jeho dobový význam.
Přijal jsem pozvání EDUinu k blížící se veřejné debatě o Kánonu jen proto, že nechci dopustit, aby studenty a rodiče mátli takoví diletanti a manipulanti, jako je pan Feřtek.
A ještě k příspěvku J. Soukala, gymnaziálního učitele a autora po čertech dobrých učebnic literatury: shoduji se s ním snad ve všech pohledech na výuku češtiny, ale s tím, že se aspoň kdysi s T. Feřtekem dalo o čemkoli bohemistickém polemizovat - to snad ne!
P.S. Stávající návrh Kánonu je průnikem přijatelného jak pro literární historiky, tak pro řadu češtinářů z praxe. Opakuji: v obou případech jde o absolventy diplomovaného studia češtiny na příslušných fakultách našich univerzit.
Chtěl bych vidět pana Feřteka, jak se motá z pozice (také nevystudovaného) novináře třeba lékařům do toho, jak mají stanovovat diagnózu a jaký léčebný postup mají v daném případě zvolit...
Bůh nás chraň před takovými "odborníky na vzdělávání".
Jiří Kostečka
Ač si vážím pana Kostečky, podařilo se mu "nalítnout"- stejně jako T. Feřtekovi. Seznam není Kánonem, ale seznamem pro didaktický test, kdy letos někteří považovali znalost Bible (alespoň ve zdejším ateistickém prostředí všeobecně sdílenou) za nehorázný požadavek. Proto - doufám - většina z nás reagovala tak odlehčeně, jak reagovala. Poznámka pana Soukala ohledně možnosti diskutovat s panem Feřtekem je zcela na místě. Kdo nemá čtenářskou gramotnost, ať hodí kamenem. Blahoslavení ...
P.S.: Otázka pro češtináře: existoval Brouk Pytlík před knihami Ondřeje Sekory? Pokud ne, pak moje předchozí poznámka byla zcela na místě a maturanti se za pár let, až bude v didaktickém testu nějaká otázka o "brouku pytlíkovi" se budou bránit, že tuto znalost Cermat v seznamu neuvedl ;-)
Jen dodatek k reakci "krtka":
Kánon možná není nejvhodnější pojmenování, ale bude v něm jasně řečeno, že nenařizuje, koho mají středoškolští učitelé probírat. Jen upozorňuje, které autory považuje skupina odborníků za natolik klíčové, že by studenti měli mít o nich (o těch autorech, totiž) alespoň základní povědomí - ať už získané na škole, nebo jinde. A ano, zároveň se jím upozorňují studenti i češtináři, která jména a související základní literárněhistorická a kulturní fakta se mohou stát předmětem testové úlohy v maturitním didaktickém testu
Jiří Kostečka
Ač nejsem bohémem, bohemistou, bohe-mystikem ba ani Bohem, podotýkám, že "seznam" bude chtě nechtě sloužit jako vodítko pro učitele a studenty. Proto by tam Tolkien, byť věky neprověřen, měl být. Milááášek SMZ může nadále vesele předstírat, že je "certifikační" nikoli formativní, ovšem všichni vědí a výzkum potvrzuje, jak tomu ve skutečnosti je a bude. Ostatně SMZ toho už teď předstírá mnoho, ale měřitelné positivní dopady, krom 20% propadlíků, se jaksi nedostavují.
Děkuji Jiřímu Kostečkovi za pregnantní shrnutí a argumentaci. "Expert" na vzdělání T. Feřtek je proslulý svou hroší kůží, manipulací s fakty a tím, že opakovaně ze své perspektivy středoškolsky vzdělaného člověka, který nikdy soustavně neučil, udílí "královské" rady odborníkům. Například včera neváhal recyklovat svůj text z r. 2011, v němž uvádí takovéto perly:
"Ale škole, kam chodí, stačí, když si zapamatuje pojmy bez obsahu a umí je v testu k sobě správně přiřadit. Případně na poslední chvíli přečte dvacet knih ke státní maturitě a cosi banálního o nich řekne před komisí, aby dosvědčil, že je opravdu četl. Jaké může mít takové vzdělání cenu a smysl? Takhle pitomě se učila literatura už před třiceti lety, kdy jsem střední školu končil já." - pravda, o výuce literatury na dané škole se z textu nic nedozvíme, ale i tak dostane nálepku - je pitomá. Text naznačí, co se zkouší, jak může vypadat ústní maturitní zkouška, ale o tom, jak se na dané škole literatura učí, nepadne ani slovo. Vyvodit tedy z uvedeného závěr, že pitomě, je vrchol neumětelství, hudlařiny a manipulace, který by při maturitní písemné práci hodnotitel poprávu nemilosdně ztrestal.
Další perla: "Podívejte se do školních osnov nebo do testů státní maturity. Pořád stejná literární veteš fakticky beze smyslu." - to je vrcholná arogance a ignorance, dělající z TF hlasatele čapkovského mločího věku: "Po nás ať přijdou Salamandři! Budoucnost náleží Mlokům. Mloci, toť kulturní revoluce. Ať nemají svého umění: aspoň nejsou zatíženi idiotskými ideály, zaschlými tradicemi a celou tou ztyřelou, nudnou, školometskou veteší, které se říkalo poezie, hudba, architektura, filozofie a vůbec kultura, – senilní slova, při nichž se nám obrací žaludek."
To, jak si TF představuje výuku literatury, je pak teprve lahůdka.
ZŠ: "Smyslem základní školy je, aby tištěnému textu co nejpřesněji rozuměli a brali čtení jako zajímavou a přínosnou činnost." - já bláhový si myslel, že smyslem, resp. cílem vzdělávání na ZŠ, nikoliv smyslem školy samotné, je to, co je definováno v RVP (Základní vzdělávání má žákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké životu a na praktické jednání.). A hle, je to jinak.
SŠ: "Smyslem je vzbudit u studentů pocit, že i velká literatura se jich týká a řeší jejich problémy. S vyššími ročníky bych přidával na náročnosti četby (to bude různé školu od školy) a směřoval bych postupně zpátky do historie (Topol, Hrabal, Bulgakov, Hemingway, Tolstoj, Goethe)." O - abych užil autorův slovník - pitomosti takového postupu není třeba bohemistu přesvědčovat (vykládejte Mistra a Markétku bez znalosti Bible či Fausta a mefistofelské tradice...). Inu, uzrál nám tady vskutku novodobý Komenský a Karel Havlíček Borovský v jednom. Ta břitkost pera, ta jasnost a originalita myšlení!!!
Jako starý "grammar nazi" si neodpustím rýpnout i do pravopisné stránky článku: "99% těch knih 99% středoškoláků, Wieveghem, školu od školy) - to je vizitka skvělé novinářské práce a profesionality sama o sobě.
Ještě odkaz na zdrojový text: http://fertek-blog.eduin.cz/2015/10/14/mame-ucit-dejiny-ceskeho-kralikarstvi/
V seznamu je uveden např. Vrchlický. Co má student vědět o Vrchlickém, aby odmaturoval, se ovšem nedozvíme. Konkrétní úloha v didaktickém testu se může týkat něčeho, co se ve škole o Vrchlickém neříkalo. Bude tedy důsledkem zveřejnění tohoto Seznamu, že učitelé začnou podrobněji probírat do něj zařazeného Vrchlického, zatímco mnohem zajímavější Zeyer se probere jen zběžně, případně úplně vynechá? Obávám se, že ano... Oba autory uvádím pouze jako příklad "osudu" spisovatelů, kteří se dostali (nedostali) do Seznamu, ve výuce.
A co kdyby si mohl maturant potřebné informace vyhledat na netu, následně je ve skupině zpracoval a dal do souvislostí každý svým tempem, svoje pojednání konzultoval se svým softskilsovým koučem a teprve pak poskytl hodnotitelům.
Trochu svěžesti do toho maturitního dramatu!
Pan Sárközi je aprobovaný češtinář s učitelskou praxí, takže jistě ví, že o Vrchlickém by měl maturant vědět jako MINIMUM toto:
Časové zařezení tvorby: 70. až 90. léta 19. století s malým přesahem do počátku 20. století;
lumírovec;
vynikající překladatel zejména (ale nejen) z románských literatur;
z díla: alespoň báseň Za trochu lásky a divadelní hra Noc na Karlštejně.
Už se neodvažuji chtít po dnešním gymnazistovi názvy ani dvou (pěti?) klíčových Vrchlického básnických sbírek - a samozřejmě by testová úloha na takovou znalost do maturitního DT nemohla přijít, a ani nepřijde.
Pan Sárközi považuje Zeyera za zajímavějšího autora, než je Vrchlický. To je samozřejmě věc názoru, čtenářského vkusu, životních zkušeností. Nic proti tomu, ale kánon nemůže mít bezbřehé množství autorů...
... ovšem bez Dobrovského, Jungmanna, Máchy, Havlíčka, Nerudy i toho Vrchlického bychom dnes spolu komunikovali výhradně německy a drtili se k maturitě nazpaměť díla nesmrtelného Schillera. (Zeyer podle mého soudu do této skupiny nepatří.)
Národ, který hloupostí svých vlastních občanů ztrácí historickou, literární a šířeji kulturní paměť, nemá morální právo na existenci. A příslušníci národa, kteří toto vědomě požadují - jako je pan Feřtek - by se měli stydět.
A to tím spíš, jde-li tu o národ, který doslova zázrakem vzkřísil na přelomu 18. a 19. století právě svou historii, kulturu, literaturu, a hlavně spisovný jazyk. Jenže: ten zázrak by nebyl býval možný bez Dobrovského Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache. I proto je například právě modrý abbé v kánonu.
Jiná věc je, že by jeho dílo měli češtináři být schopni přiblížit středoškolákům tak, aby uvěřili, že je důvod se o něm něco "málo" dozvědět.
"V seznamu je uveden např. Vrchlický. Co má student vědět o Vrchlickém, aby odmaturoval, se ovšem nedozvíme."
Když jsem podobnou námitku četl v souvislosti s kánonem někdy v době maturitní, bral jsem ji jako kuriozitu. Vidím ale, že zřejmě budu nadále překvapován. Jen se ptám - není snad povědomí o tom, co je v literatuře podstatné, nezbytnou podmínkou pro působení češtináře?
A jaképak jsou vlastně cíle vzdělávání v oblasti literatury?
Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání, který vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy dne 6. 5. 2009, č. j. 9325/2009-23. RVP 1602M01 16-02-M/01 Průmyslová ekologie
Obecným cílem estetického vzdělávání je utvářet kladný vztah k materiálním
a duchovním hodnotám, snažit se přispívat k jejich tvorbě i ochraně. Vytvořený systém
kulturních hodnot pomáhá formovat postoje žáka a je obranou proti snadné manipulaci
a intoleranci. Estetické vzdělávání se podílí rovněž na rozvoji sociálních kompetencí žáků.
K dosažení tohoto cíle přispívá i jazykové vzdělávání v mateřském jazyce a naopak estetické
vzdělávání prohlubuje znalosti jazykové a kultivuje jazykový projev žáků.
Literární výchova kromě výchovy ke čtenářství, rozboru a interpretace uměleckých děl vede
i k celkovému přehledu o hlavních jevech a pilířích v české a světové literatuře. Poznání textu
slouží rovněž k vytváření rozmanitých komunikačních situací, v nichž probíhá dialog žáků
s texty a učitelem i mezi žáky navzájem.
Žáci jsou vedeni i k esteticky tvořivým aktivitám.
Vzdělávání směřuje k tomu, aby žáci:
− uplatňovali ve svém životním stylu estetická kritéria;
− chápali umění jako specifickou výpověď o skutečnosti;
− chápali význam umění pro člověka;
− správně formulovali a vyjadřovali své názory;
− přistupovali s tolerancí k estetickému cítění, vkusu a zájmu druhých lidí;
− podporovali hodnoty místní, národní, evropské i světové kultury a měli k nim vytvořen
pozitivní vztah;
− získali přehled o kulturním dění;
− uvědomovali si vliv prostředků masové komunikace na utváření kultury.
Tak nevím, je s tím ten seznam v souladu nebo není?
Cílem kolektivní hry kopaná je vstřelit víc branek protivníkovi, než jich on vstřelí nám.
Jsou v souladu s těmito cíli sklapovačky a hopsání přes švihadlo při tréninku?
Nevím. Fotbalu nijak zvlášť nerozumím.
Daný seznam je vymezením primárně sloužícím nikoliv výuce literatury a jejím cílům, ale malé výseči maturitního didaktického testu (tedy hodnocení). Proto je Váš dotaz, pane Šteffle, poněkud zbytečný.
Pokud bychom ale přece jen hledali odpověď, nalezneme ji zde: "Literární výchova kromě výchovy ke čtenářství, rozboru a interpretace uměleckých děl vede i k celkovému přehledu o hlavních jevech a pilířích v české a světové literatuře."
Poznání textu slouží rovněž k vytváření rozmanitých komunikačních situací, v nichž probíhá dialog žáků s texty a učitelem i mezi žáky navzájem.
Učitel: "Vidím, že u té samostatné práce trpíš jako Job."
Žák: "Jako kdo?"
U: "Při opravování písemek jsem si mnohokrát připomněl Kristovo kázání na hoře"
Ž: "???"
U: "No, tam se praví: 'Blahoslavení jsou chudí duchem'"
Ž: odchází od tabule
U: "Stůj, noho posvátná."
Ž: "Co prosím?"
U: "No, Slávy dcera. Neznáš? Ale měl bys. Letos maturuješ."
Ž-yně: prohlíží se v zrcátku místo práce na příkladu
U: "A jsem krásná a jsem a jsem..."
Ž-yně: "Ale já opravdu jsem krásná."
U: "Šťastná to žena..."
Odjakživa tvrdím, že čím víc toho člověk zná, tím větší může mít smysl pro humor.
Třeba jeden starý matematický: Jdou takhle dvě funkce lesem a najednou na ně vyskočí loupežníci: "Peníze, nebo vás zderivujeme."
čím víc toho člověk zná
tím je nebezpečnější.
A humoristy je třeba smáznout zčerstva...
"Pan Sárközi je aprobovaný češtinář s učitelskou praxí, takže jistě ví, že o Vrchlickém by měl maturant vědět jako MINIMUM toto:
Časové zařezení tvorby: 70. až 90. léta 19. století s malým přesahem do počátku 20. století;
lumírovec;
vynikající překladatel zejména (ale nejen) z románských literatur;
z díla: alespoň báseň Za trochu lásky a divadelní hra Noc na Karlštejně."
Takže toto minimum bude stačit maturantovi, aby dobře zodpověděl úlohu v didaktickém testu? Nebude tam nic jiného k Vrchlickému? O Zeyerovi nemusí vědět ani, zda byl lumírovec či ruchovec? Proběhla nějaká veřejná diskuze k Seznamu, kde by se češtináři shodli na jednotlivých jménech a žánrech? Kdysi se o Katalozích veřejně diskutovalo...
Nemohu mluvit za Cermat, ale jako autor testových úloh bych postavil úlohu na Vrchlického např. tak, že by se ony minimální informace objevily v zadání, a přidal bych i další - pomocné. Podle nich by v úloze, kde se nabízejí 4 autoři a maturant má podle oněch informací rozpoznat Vrchlického, měl být řešitel schopen tohoto autora identifikovat a nesplést si ho - namátkou - s Nerudou, Sovou, Dykem.
Ke kánonu proběhla velká diskuse v 90. letech, tehdy se češtináři slušně shodli na českých tzv. medailonových autorech, nikoli na světové literatuře.
Aha, takže diskuze proběhla před 20 lety. Nyní už není potřeba. Demokracie pláče.
Literární historie se nemění v průběhu dekád. Alespoň ne za demokratických poměrů, kdy už se může svobodně hovořit o všech autorech.
Seznam byl vytvořen na základě podnětu učitelů, tedy zdola. A spousta učitelů se do diskuse nějakým způsobem zapojila. Jiní se - zcela svobodně - nezapojili. Další se vůbec nezajímali a nezajímají.
Pokud něco pláče, tak logika.
Pokud by byla k Seznamu umožněna svobodná veřejná diskuze češtinářů, nepatřil bych k těm, kdo tam chtějí nějakého autora škrtat, nebo doplňovat. Byl bych proti takovému seznamu. Odborníci na maturity by mohli přispět do diskuze tím, které státy mají takový seznam...
Ten seznam buď smysl má, nebo nemá. Diskutujme o argumentech, nikoli o tom, proč někde něco mají a jinde to nemají - to je sám o sobě fakt bez významu.
V Norsku mají zákony, zakazující fyzické tresty dětí. Nejsem si jist, zda to, že se lumíci vrhají ze skály je důvodem k tomu, abychom se také postavili do fronty před okrajem útesu.
Existence seznamu je svým způsobem projevem rezignace na upadající stav našeho školství.
Před třiceti lety by nikoho ani nenapadlo jej tvořit, protože nutnost všeobecného přehledu byla u maturanta považována za samozřejmost.
Ten, kdo by zpochybňoval úlohu (otázku) o Jidáši Iškariotském by si koledoval o nálepku tupého ignoranta a odpůrce vzdělanosti.
Pokud jsme tedy ustoupili v nárocích tak daleko, že předem říkáme žákům z jaké oblasti mají (a mohou) být úkoly v didaktickém testu, považoval bych to za jednoznačný přínos k hladkému zkompetentnění příslušné části populace a jejímu vybavení patřičným maturitním glejtem.
Argumentovat tím, že dojde k redukci výuky pouze na Seznam, znamená připustit, že učitelé českého jazyka již zcela rezignovali na svou roli, či přímo zdegenerovali. Nemyslím si to a i moje reálná zkušenost s jazykáři mne opravňuje k tomuto optimismu.
Diskuse k Seznamu je možná i teď. Nedomnívám se, že jde o petrifikovaný text, která nemůže v příštích letech doznat změny. I když si současně myslím, že to budou změny jen jednotlivé, protože jeho stávající podoba působí komplexním a promyšleným dojmem. Což ovšem poznamenávám z pohledu krystalického laika, neboť nejsem češtinářem.
Aby mohla být diskuze o maturitách kvalitní, je třeba znát modely maturit ostatních států, alespoň členských zemí EU, mezi něž také patříme. Považuji za tristní, že za tu dobu, co se o maturitách diskutuje, nikdo takovou srovnávací analýzu nepřipravil. Až dalším krokem by měla být diskuze nad tím, co od maturit očekáváme. Ta ovšem také neproběhla. Pak můžeme začít hledat efektivní nástroje, jak by zkouška měla vypadat...
Pokud se vrátíme k didaktickému testu, považuji za nedůležité, zda se jeho část bude opírat o Seznam nebo ne. Test je totiž zadáván takovým způsobem, že je velmi snadné podvádět.
Pokud by byla nějaká diskuze nad Seznam, ukázalo by se, že se češtináři neshodnou ani na jménech a žánrech, natož na tom, co konkrétně patří do testu u daného spisovatele. Kolega Kostečka např. uvedl, že u Vrchlického je to jedna jeho báseň (ta je ovšem zcela netypická pro lumírovce) a jedna jeho divadelní hra (tu uvedl asi proto, že má rád písničky z její filmové verze...).
Chceme-li diskutovat o maturitách, např. o seznamu, musíme umět své návrhy podložit argumenty. Dále musíme mít schopnost vyvodit z určitých skutečností závěry, které dávají smysl. Např. vy uvádíte, že se při testech dá podvádět. Jak podvádění souvisí s obsahem daného oboru? Opisovat se dá při všem, podvádět se dá i při písemné a ústní zkoušce. Co kdybychom řešili podvádění?
Co se týče Vrchlického, necitoval jste přesně. Přidejte k tomu povědomí o typu a tematice lumírovské tvorby, které se dá vytvářet jak prostřednictvím textů Vrchlického, tak jiných básníků. Já osobně bych ke Kostečkově charakteristice přidal ještě povědomí o rozsahu a námětové pestrosti Vrchlického tvorby. Ale názvy děl? Proč, když žádná z mnoha desítek básnických sbírek (což je gró Vrchlického tvorby) neční výrazně nad ostatní.
Jak píše kolega posterestante: "Diskuse k Seznamu je možná i teď. Nedomnívám se, že jde o petrifikovaný text, která nemůže v příštích letech doznat změny. I když si současně myslím, že to budou změny jen jednotlivé, protože jeho stávající podoba působí komplexním a promyšleným dojmem." Myslím, že jsem osvětlil, že seznam vznikal z podnětu učitelů a s jejich přispěním. Podněty z diskuse je možné sbírat a za několik let na jejím základě seznam upravit. Osobně bych dokonce rád inicioval dlouhodobou diskusi či alespoň anketu, v níž by se k seznamu vyslovili uznávaní specialisté na jednotlivá literární období či národní literatury.
Pokud se domníváte, že podoba či princip seznamu jsou v něčem zásadně vadné, napište to Cermatu či zkuste vyvolat veřejnou diskusi. Připadá mi ovšem, že tlačíte seznam tam, kde by v žádném případě neměl být, a že máte hlavní problém s tím, že vznikal bez vás. Nic podstatného ke smyslu jeho existence jsem se od vás dosud nedozvěděl.
A ještě k té maturitní diskusi. pane kolego, Už jste se nějak vyslovil k materiálům ASČ, které už nějakou dobu "visí" na našich stránkách?
Pane Sárközi, porovnání systémů maturit stejně jako přijímaček či plošného testování nebo předškolního vzdělávání v EU či zemích OECD samozřejmě existují a některé jsme publikovali i na České škole. Problémem je, že ministři či ministryně říkají něco jiného, než je v těchto porovnáních ("všude v Evropě, bla, bla, bla..."), a místo tvrdými daty či výsledky pedagogického výzkumu se řídí spíše pocity a dojmy, jak nedávno napsal Ondřej Šteffl. Mám ale dojem, že často nejde o pocity či dojmy, ale jen a jen výsledek práce zručných či štědrých lobbistů. A v poslední době jde opravdu především o prachy z ESF. A troufám si tvrdit, že obrat k horšímu v českém školství se datuje právě do dob, kdy se o prvním OP začalo vyjednávat. Ukázalo se to v Dobešově éře, kdy se připravovaly nejstrašnější systémové projekty národní. V souvislosti s inkluzí, jednotnými přijímačkami či standardy ale zřejmě Dobeše současná garnitura trumfne...
"Problémem je, že ministři či ministryně říkají něco jiného, než je v těchto porovnáních ("všude v Evropě, bla, bla, bla..."), a místo tvrdými daty či výsledky pedagogického výzkumu se řídí spíše pocity a dojmy, jak nedávno napsal Ondřej Šteffl. Mám ale dojem, že často nejde o pocity či dojmy, ale jen a jen výsledek práce zručných či štědrých lobbistů."
Myslím, že OŠ pěkně charakterizoval i sebe. Jeho Sciu málo funkční maturita vyhovuje především.
Jinak nemám vůbec nic proti zahraničním zkušenostem, ale ani to se neobejde bez vlastní hlavy. Například Finsko začalo svou reformu tvrdou centralizací, tudíž - přihlédneme-li k dnešním finským a našim podmínkám - bychom se asi měli poohlédnout po jiném modelu než tom dnešním. ATD.
Nakonec se stejně musíme rozhlédnout především po svém dvorku. Ostatně zkušeností už máme dost. Například jedna češtinářská myšlenka stačí na vyvrácení představ OŠ o funkčnosti maturity coby "státní závěrečné zkoušky". Víme také, že by stačila několikamilionová investice a spolehlivost maturitních systému by se zvýšila natolik, že by mohly okamžitě fungovat jako vstupní testy na vysoké školy (konkrétní podmínky a další podmínky by samozřejmě zůstaly na VŠ), což by mělo mj. příznivé důsledky pro kapsu studentů a také by v určité míře narovnávalo podmínky pro uchazeče o další studium.
V neposlední - či vlastně první - řadě dnes víme, že vymýšlet jednu maturitu pro tak rozdílnou skupinu, jako jsou dnešní středoškoláci, je snažení předem marné.
vymýšlet jednu maturitu pro tak rozdílnou skupinu, jako jsou dnešní středoškoláci, je snažení předem marné
To jsme říkali už asi před dvaceti lety. Ale... Maturita může být jen jedna.
Má-li zůstat podmínkou nutnou pro přijetí kohokoli na jakoukoli vysokou školu.
A chtějí všichni středoškoláci na vysokou školu? Co kdyby si mohli vybrat mezi maturitou a zkouškou jiné úrovně, která by byla právně plnohodnotná v tom ohledu, že dotyčný má středoškolské vzdělání?
Druhou variantou jsou dvě úrovně maturity. Na vysoké škole by pak bylo, aby si vyšší úroveň "předepsala".
Nemohu neodkázat na primární maturitní materiály na webu ASČ.
Směřuji k tomu, že mi není jasné, dneska, proč musí mít člověk k přijetí na vysokou školu maturitu. Stejně jako, proč k přijetí na střední školu musí absolvovat školu základní. Není mi jasné, proč ke složení maturity musí chodit do školy čtyři roky. Tedy někteří. Jiní si vyjedou na rok, dva někam do tramtárie, a pak se vrátí a pokračují se svými bývalými spolužáky, jako by se nechumelilo. Pohoda. Mnozí dosáhnou magisterského titulu po dvou návštěvách děkanátu, a Vy tu s kolegy zápolíte, jestli radši Pán prstenů, nebo Hery Potr, naše nová celebrita. Tak trošku na hlavu. Pardon.
Vždyť dnes nějaké vzdělání zajímá už jen málokoho. Když jsem přemlouval otce jednoho svého žáka, aby synka na škole ponechal, že trojka není žádná tragédie, psal se, pokud si dobře vzpomínám, rok 1992.
Veřejnou diskuzi k Seznamu měl organizovat CERMAT. MŠMT k tomu má portál www.rvp.cz, který dříve využívalo právě k podobným diskuzím. Ale od nástupu manažera Dobeše se diskutovat přestalo. Teď už se jen shora nařizuje. Nyní s podporou různých lobby, jako je např. ASČ. Na Seznamu mi vadí především způsob jeho vzniku. Jeho dopady na výuku zjistíme později...
Radek Sárközi řekl(a)...
Jeho dopady na výuku zjistíme později....
Dopady na výuku bychom mohli zjistit a posoudit, kdybychom teď věděli, jaké dopady na výuku tento seznam má mít. To ale nikdo neřekl. Takže "později" se o jeho dopadech na výuku můžete handrkovat stejně jako se dnes handrujete o jeho obsahu. Mluvit o efektivnosti prostředků má smyl jen tehdy, pokud jsou jasné cíle. A taková nejasnost cílů se týká v českém školství kdečeho, nejen tohoto seznamu, ale třeba maturity vůbec, státní maturity zvlášť, plošného testování, plošných přijímaček, povinného poslední roku školky, nebo třeba kdysi výstupního hodnocení, které psali učitelé základek na odcházející žáky. To poslední je malý zázrak - bylo totiž zrušeno.
To je úkol zadavatelů, tvůrců a stoupenců Seznamu, aby vysvětlili, proč vznikl. Byl bych rád, kdyby zároveň uvedli, které další státy EU takový seznam k maturitám mají...
"Seznam autorů literárních děl, literárních žánrů, směrů a hnutí byl zpracován s cílem posílit předvídatelnost zkoušky."
Jak seznam ovlivní výuku? Vzhledem k tomu, že literární historie je přirozenou součástí oboru, tak za normálních okolností nijak. Seznam nepřináší nic, co k obsahu výuky nepříslušelo. Nikoho neomezuje v tom, aby se jako učitel profiloval dalšími díly apod.
Pouze v případě, že se češtinář literární historii nevěnuje či se jí věnuje jen torzovitě, dostává žák informaci, co ve výuce chybí, a má možnost na tuto skutečnost reagovat.
Podnět pro vytvoření seznamu a jeho vznik jsem myslím popsal dostatečně. Slova o "nařizování shora" považuji v této souvislosti za zcela nepodložená. Stejně tak jako slova o lobby - ASČ, na rozdíl například od testovacích agentur, nepodniká; také neprorůstá se státem třeba ve formě placených postů, v Cermatu za vznik seznamu nelobovala, naopak byla přizvána ke spolupráci. Byl bych rád, kdybyste si podobné dehonestující poznámky propříště odpustil, působí velmi levně, jako snaha oponenta diskreditovat.
Okomentovat