Nová koncepce školského zákona obsahuje některé nekoncepční prvky. Například zavést povinnost předškolního roku a nemít plán na kvalitu veřejných školek znamená posílit nerovnost.
Mediální zjednodušení chystané novely školského zákona zní: povinný rok v mateřské škole, jednotné přijímací zkoušky na maturitní obory a maturita z matematiky. Pokud se daří médiím toto zkratkou zachytit podstatu chystané novely, pak zatím nepřichází s novým vedením MŠMT žádná nová vize. Jedinou novou vizí pak zůstává důraz na inkluzivní přístup ke vzdělávání.
Věříme v určování vzdělávacích cest testováním
Jaký mají smysl jednotné přijímací zkoušky na střední školy, přesněji na obory s maturitou? Je to snad proto, že se někteří mladí lidé nehodí do systému oborů s maturitou? Jde o to snížit čísla neúspěšných absolventů maturit? Nebo se předpokládá, že je studium s maturitou pro studenta, který ji pak neudělá (a pro školu samotnou), ztrátou času a pro stát škoda investice?Jednotné přijímačky budou jedním souborem testů, definitivním rozřazením patnáctiletých na studijní a nestudijní dráhy. Bez maturity můžete v českém systému zapomenout na vysokou školu.
Nejde však jen o ni - střední odborné školy s maturitou připravují studenty na více kvalifikovanou práci než obory bez maturity a maturita sama o sobě je základní podmínkou pro mnoho povolání. Pokud určitý test ovlivní takto výrazně už v patnácti letech vaši celoživotní vzdělávací a profesní dráhu, pak by měl odhalit váš celkový potenciál na mnoho let dopředu, roli by neměla hrát vaše aktuální motivace ani aktuální podpora rodiny.
Tyto testy samozřejmě neudělají ti chytřejší a talentovanější. Udělají je ti motivovaní a ti s lepším rodinným zázemím. Někde za novým zákonem o jednotných přijímačkách je možná snaha o rovné podmínky (nejednotné přijímačky mohou zvyšovat nerovnost), jenže je to naopak: forma, jakou se snažíme rovnost zajistit primitivním způsobem – totiž test – nerovnosti pouze více skryje a v důsledku nerovnost systematizuje, centralizuje, a tedy zvýší.
Rozvíjet svůj talent, celou svou osobnost, mít prostor na hledání sebe sama – to si zaslouží všichni mladí lidé minimálně do osmnácti let, kdy jim stát má nabízet pomocnou ruku. Pokud politici touží zasahovat do rozsahu povinné školní docházky (tento zastaralý koncept povinnosti už se dávno změnil spíše na právo dítěte vzdělávat se), pak by si ji mladí lidé mezi patnácti a osmnácti lety zasloužili mnohem více než předškolní děti.
Zatímco předškolním dětem přirozeně stačí pro zdravý rozvoj vlastní rodina a neformální kontakty s dalšími dětmi, děti mezi patnácti a osmnácti lety věku potřebují mnohem více příležitostí mimo rodinu, rodina sama už jim skutečně nestačí a potřebují formální podporu v dalším rozvoji. Například různorodé formy dalšího vzdělávání, i ty částečně formální (povinné nebo lépe řečeno oprávněné). Nerozhodujme o tom, kdo co bude člověk ve svých patnácti letech dělat, a už vůbec o tom nerozhodujme jedním testem.
Pokud bude přijata novela, nutně by měla obsahovat alternativní cesty k maturitě a dalšímu vzdělávání pro mladé lidi, kteří test nezvládnou. Měla by důkladně ošetřit podobu testů, aby šlo spíše o komplexní diagnostiku, aby test umožňoval podpůrný poradenský rozhovor. Jediným smysluplným testem by mohl být spíše soubor diagnostických testů, který by nijak nerozhodoval o přijetí nebo nepřijetí, byl by jen jednou složkou rozhodování a celý proces by komplexně zohledňoval individuální situaci člověka.
Další nebezpečí takového testu bude zaměření školy na přípravu na test, ta bude obsahovat vybranou látku třeba z českého jazyka, například tvrdá a měkká i. Kdo zaručí, že nám nějaké gramatické úkazy ukáží, které dítě má mít možnost studovat a které ne? Jde o zastaralý a nehumánní pohled. Škola se místo celostního rozvoje kompetencí opět vrátí směrem k nacvičování opakování nesmyslných fakt, tedy nepřipraví ani na život, ani na současné podoby práce.
Přemýšlíme více o předmětech než o lidech
Další část novely, budoucí povinná maturita z matematiky, jen ukazuje na to, jaký význam maturitě přisuzujeme. Jednotná maturita je koncept, který systematizuje nerovné příležitosti, standardizuje zkoušku do té míry, že mnoho lidí prostě vyloučí. Přidávat předměty do tohoto konceptu, aniž bychom ho změnili (tedy předělat maturitu na zjišťování kompetencí, a ne školských znalostí) znamená ještě víc posílit jeho negativní vliv.Posílíme pohled mladých lidí na znalosti a na školu – aby na ni nenahlíželi jako na nějakou hru, kterou musí projít, aniž vědí proč. Vědění je dobrodružství, je otevřené je krásné, to je zpráva, kterou mají mladí lidé dostávat od škol. Pokud lidé nemají vztah k matematice jako k dobrodružství, matematika se jich nijak nedotkne.
Pomáháme dětem a rodičům rozšířením jejich povinností
Povinný předškolní rok v mateřské škole je zřejmě největším zásahem do systému vzdělávání od zavedení centralizované maturity před několika lety. Staví na tom, že vzdělávání, které nabízí stát, je dobro a rozšířit toto dobro je automaticky správné. Bohužel to tak není, stát pro mnoho lidí nabízí velmi špatnou kvalitu vzdělání, špatnou komunikaci s rodiči, přehlížení individuality dítěte.Mnoho bohatších lidí už na to přišlo a platí si soukromé a alternativní základní školy. Rozšířit povinnost chodit do školy o povinnost chodit do školky znamená rozšířit tuto povinnost pouze na určitou skupinu lidí. Někteří už fungují mimo systém. I v předškolním vzdělávání už teď funguje v mnoha ohledech podnikání, kdo si zaplatí více, má více péče o své dítě, a někdo na to prostě nemá. Zavést povinnost a nemít plán na kvalitu veřejných školek znamená posílit nerovnost.
To jediné dobré, co by mohla novela přinést, by mohlo být inkluzivnější školství. Při tomto přístupu nekomplexních zásahů do systému se to však může změnit v prach. Možná se podaří vzdělávat všechny společně, nevylučovat některé skupiny dětí z hlavního proudu.
Zároveň nám většina bohatších lidí poměrně oprávněně uteče za placeným alternativním školstvím (kde se budou vzdělávat elity bez chudých a integrovaných dětí). Této skupiny se nebude týkat problém s přijímacími testy na maturitní obory ani jakkoli těžká maturita z matematiky, prostě si zaplatí doučování svého jakkoli nadaného či nenadaného dítěte.
Hlavním cílem, k němuž by novely měly směřovat, totiž kvalitní veřejné (obyčejné) školy a školy, kde se cítíte jako lidská bytost, které někdo naslouchá, kde se hledí na individuální potřeby dítěte a rodiče – tam bohužel už několik let reformy školství nesměřují.
9 komentářů:
Mnoho bohatších lidí už na to přišlo a platí si soukromé a alternativní základní školy. ...
To jediné dobré, co by mohla novela přinést, by mohlo být inkluzivnější školství.
Neprotiřečíte si, pane Chaluši?
Dobrý den,
píšu "by mohla" a sama novela si protiřečí, děkuji za přečtení článku :-)
Petr
Dobrý den. Protiřečíte si v tom, že žádáte inkluzivní školství, ale zároveň poukazujete (podle mne správně) na to, že jedno vzdělávání/testování pro všechny je hloupost, protože nejsme stádo a různé děti z různých důvodů mají různé vzdělávací potřeby, které mu pomohou (hlavně uplatnit se ve společnosti a na trhu práce). IMHO žádat, aby dítě umělo spočítat průnik kuželoseček, jinak nedostane maturitu, je ptákovina na desátou, protože to ani já matematik v reálném životě nepotřebuju. Jo - možná jako podpůrné učivo na VŠ, kde se budu zabývat integrálním počtem...
A vyjmenovaná slova potřebujete?
Anonymni z 21:30 řekl(a)...
6. října 2015 8:55
A vyjmenovaná slova potřebujete?
I když mne žádný zákon nenutí psát podle pravidel českého pravopisu, tak by mne hanba fackovala, kdybych pletl i/y v psaném textu. Ale jak občas sleduju tisk a zpravodajské weby, tak korektoři vyhynuli nebo byli vyhozeni ... a pisálkům je jedno, jaké i/y napíší.
Nebavím se o hanbě, ale o potřebě.
ptákovina na desátou
Že to Vy, pane Keršlégre, nepotřebujete, ještě mnoho znamenat nemusí.
Otázka zní, k čemu potřebuje, přidržím se patřičnějšího, žák potřebuje maturitu, když ani takovou prkotinu, jako je průnik kuželoseček, spočítat neumí.
Dopustím se toho, co často vyčítám jiným - ale text je plný tolika ptákovin, že nemá smysl ho komentovat.
Copak průnik kuželoseček, ale mezery za čárkami, tečkami, abys pohledal.
A to nemluvím o zneužívání mezerníku, Enteru, ...
A už vůbec nic o tom, když takový čerstvě odmaturovavší okravatovaný ekonom (možná podomní prodejce) přede mnou v autobuse do telefonu přeříká všechna slova obecné češtiny, včetně vulgárních. Pak si říkám nejenom něco o maturitě, ale i o hlasovacím právu a výši důchodů ;-)
---
Pane Soukale, vždyť kořením ČŠ jsou naše diskuse, ne články různých grafomanů (bez urážky, pane Chaluši, ale také jsem nepochopil, co je cílem článku) ;-)
Okomentovat