Ondřej Hruška: Výuka algebry on-line v USA

Informace o studii SRI založené na výzkumu v praxi používaných amerických online kurzů algebry pro žáky 2. stupně přinášející některá zajímavá všeobecně platná zjištění.


Rád bych vás seznámil se zprávou o stavu výuky online algebry v USA vypracovanou významnou stanfordskou nezávislou neziskovou organizací SRI International za finanční podpory neméně významné Nadace Billa a Melindy Gatesových v roce 2013 [1]. Zaměřuje se pouze na výuku algebry na úrovni 2. st., která probíhala plně online, hodnocené kurzy nesměly být provozovány jen na lokální úrovni a ve školním roce 2012/13 se do nich zapsalo alespoň 200 žáků. Algebra byla vybrána, protože má podle výzkumů dobrou predikční schopnost pro odhad úspěšnosti žáků v dalším studiu. Navíc se jedná o oblast kurzů, která je na trhu zastoupena již delší čas a patří k populárním. Zkoumaný vzorek nakonec obsahoval šest kurzů odpovídajících požadovaným kritériím, každý od jiného poskytovatele.

V úvodu je zmíněn rostoucí význam on-line vzdělávání, ve kterém výzkumy spatřují dobrou příležitost například pro venkovské žáky. Zpráva rovněž připomíná, že úspěšnost studentů v online kurzech je  srovnatelná s tradičními kurzy. Na druhou stranu je zmíněn i fakt, že úspěšnost „ohrožených“ žáků (z nižších sociálních skupin, se špatnými vstupními znalostmi, se špatnou znalostí jazyka, z řad minorit) je v on-line vzdělávání horší než při prezenční výuce. Bariérou pro ně může být například nedostatek motivace či cílevědomosti, nedostatečná schopnost pracovat s moderními technologiemi apod. Těmto žákům by proto měla být věnována zvláštní péče, aby se pro ně on-line kurzy nestaly spíše další překážkou.

Práce se zamýšlí nad různými přístupy k ovlivnění průchodu kurzem. Průchod může být řízen učitelem, což nejvíce odpovídá tradičnímu vzdělávání. Ač mají učitelé možnost kurz přizpůsobovat (žákům či třídám), žádný z testovaných kurzů touto cestou nešel. Jiným přístupem je, pokud má žák možnost libovolně procházet kurzem (například bez nutnosti dokazovat znalosti z předcházejících kapitol). Tento způsob zvolili dva poskytovatelé. Zbývající čtyři poskytovatelé dali přednost systémem řízenému průchodu (předchozí cesta ovlivňuje další možnost průchodu). Zpráva přesto konstatuje, že bohužel žádný kurz nebyl plně adaptivní (nevyužíval plně dynamický algoritmus, který by přizpůsoboval další obsah předešlému výkonu žáka).

Poskytovatelé na počátku většinou definují, jaké je očekávané tempo a postup – teoretické výzkumy ukazují, že možnost volby tempa a průchodu kurzem přináší lepší výsledky. Podobně pozitivní vliv má jasná struktura (též viz Moorova teorie transakční vzdálenosti) – z charakteristik lze uvést, že pouze jeden kurz umožňoval vyhledávání či si pamatoval poslední pozici po opětovném přihlášení. Autoři zmiňují, že žáci volí různé strategie pro úspěšné nastudování látky na základě rychlého předprohlédnutí komplexních materiálů. Upozorňují na obtížnost takového postupu v prostředí e-learningu, zejména pokud obsahuje videa.

Obecně však, v souladu s některými uvedenými studiemi, doporučují používat pro výuku kombinaci více mediálních prvků (text, audio a video nahrávky, animace, obrázky, interaktivní části apod.). Různé způsoby prezentace byly ve zkoumaných systémech opravdu přítomny. Za ideální stav však autoři považují (v souladu například s Universal Design for Learning) možnost volby, jakým způsobem bude žákům informace předána (např. textový přepis audio nahrávky), na jakých příkladech je prezentována (nejen výpočty, ale i například příklady z věd sociálních), stejně jako jakým způsobem budou dokazovat své pochopení látky. Zejména požadavek na možnost „vyjádřit“ se více způsoby neumožňoval žádný kurz. Po jazykové stránce všechny kurzy splňovaly předpoklad, že složitost textu by neměla převyšovat schopnosti cílové skupiny. Co se vzájemné komunikace týče, všichni poskytovatelé kurzů doporučují co možná největší zapojení vyučujících do výuky. Ještě lepších výsledků podle nich lze dosáhnout s pomocí mentora stojícího „na straně studentů“. S učitelem byli žáci v kontaktu hlavně asynchronně a u pěti kurzů i synchronně (ve stejný čas). Obdobně mohou v kurzech žáci komunikovat i mezi sebou.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz.

Tento článek vznikl jako studentská práce.