Jiří Týř: Užitečnost a nebezpečí tabletů

Mýliti se je lidské, ale pořádně něco zašmodrchat je možné jen pomocí počítače řekl jistý pan Murphy.



Od vzniku lidské řeči a písma zefektivňuje technika přenos informací, zkušeností, názorů atd. Viz např. knihtisk. Pak přišel telegraf, telefon, rádio, televize, počítače a internet.

Počítače se poprvé ve větší míře uplatnily při luštění šifer během druhé světové války. Potom se díky elektronickým databázím rozšířily do civilního života a uplatnily se v dalších užitečných věcech. V 70. až. 80 létech minulého století se ještě hořekovalo nad tzv. generací televizních lidí. Byly už tu obavy, co udělají kalkulačky a později i počítače se schopností lidí počítat a myslet. Byly obavy o osud knih, divadel apod. Po vzniku internetu a miniaturizaci počítačů jsme došli k tabletům a tzv. chytrým telefonům. Tok informací všeho druhu nesmírně mohutní a musíme si s tím umět rozumně poradit.

Internet, tablety apod. mohou při rozumném využívání školnímu vzdělávání významně napomoci. K tomu jsou tu pedagogové, informatici a další profesionálové. Pomoci přitom mohou i psychologové. Přílišná závislost na počítačích může i při vzdělávání vést až k tomu, na co psychologové i pedagogové upozorňují, například až k tzv. digitální demenci.

Internet a tablety neznamenají počátek konce nebo podstatného oslabení škol, jak se někteří domnívají a někdy i dost demagogicky tvrdí, že je to pravděpodobné. Zajímavé je, že mnozí vizionáři tohoto druhu byli spolutvůrci současné kurikulární reformy realizované pomocí překompetentněných avšak měřitelně neměřitelných RVP a ŠVP. Z nedořešených problémů více či méně jednosměrných, obtížně průjezdných nebo i slepých uliček (Ontogenetická, Reformní, Kurikulární, Kontrolní, Maturitní, Zkoušková, Sociální, Inkluzivní, Segregační, Genderová, Projektová, Křovácká, Optimalizační, Zisková, Nezisková, Platová, Vyžírkovská, Komunikační, Mediální, Dehonestační, Mobbingová, Bossingová, Hvízdací, Expertní, Odbornická, Odborná, Profesní, Profesionální, Mávátková, Rezignační atd.) řeší tito vizionáři jen některé.

To, že dnes dítě umí ovládat tablet s písničkami, pohádkami apod. dřív, než se naučí chodit na nočník, že si i na tabletu kreslí atd., nepovažuji za zápornou ale za kladnou věc, je-li to ostatní v jeho výchově v pořádku. Jde tu o to, aby nenastal únik do virtuálního světa směrem k digitální demenci. To je nezanedbatelný problém jednotlivých dospělých lidí, skutečných profesionálů a různých organizací včetně vzdělávacích.

Výchovně výuková, metodologická a sociální role škol a význam práce jednotlivých učitelů tu bude pořád. Děti musíme v rodině, ve škole i jinde učit nejprve chodit a bruslit a pak teprve mohou krasobruslit. Měli bychom přitom lépe vyžadovat a uplatňovat věcnou zodpovědnost příslušných organizací a rozlišovat přitom dobré úmysly těch, kdo umějí a chtějí pomoci, od jiné motivace, odbornou argumentaci od demagogie a účelového pokrytectví, občanské a demokratické postoje od smířlivectví s nepravostmi a rezignací. Atd.

Jiří Týř, Hrádek nad Nisou, 4. 10. 2015