Poměrně zajímavou zprávu [1] publikoval nedávno na svém blogu Iterating toward openness duchovní otec OER (Open Educational Resources) David Wiley. Již jsme se s ním setkali, když jsme se s tímto pojmem seznamovali (Vliv volné dostupnosti materiálů na školství) a v polemice, kterou vedl se Stephenem Downesem nad možností komerčního využívání volně dostupných materiálů (Mají volné výukové materiály podporovat podnikání?).
Naši studenti by měli znát Wileyho definici OER v podobě 5R [2]:
- Retain (právo uživatele na kopii materiálu)
- Reuse (právo na vlastní použití materiálu)
- Revise (právo materiál upravovat)
- Remix (právo kombinovat materiál s jinými)
- Redistribute (právo předat ho někomu jinému – sdílet)
Tolik úvodem, podívejme se na to, co o vlastnostech tohoto systému sděluje Wiley.
Jistě nás nepřekvapí, dozvíme-li se hned na začátku, že hlavním cílem při vývoji systému je personalizace. To je mantra (mem), k níž dnes chtějí dospět všichni autoři výukových aplikací (Kdy dojde k technologické personalizaci výuky?). Vývojáři firmy Lumen své cíle specifikovali do tří hlavních bodů:
- Vytvořit interní model toho, co student zná a dokáže.
- Nastavit postupy pro interpretaci modelu.
- Poskytnout studentovi jedinečnou nabídku výukových aktivit založenou na analýze modelu.
Buduje model popisující vlastnosti studenta a zároveň mu umožňuje ho mít pod kontrolou a spolupodílet se na rozhodnutích, které systém v rámci personalizace dělá. Prakticky to vypadá např. tak, že při ověřování znalostí je třeba vložit nejen odpověď na otázku, ale též to, do jaké míry student věří, že je jeho odpověď správná (jen hádám, skoro jistota, úplná jistota). Ukázka je na následujícím obrázku.
Celý článek na spomocnik.rvp.cz.
0 komentářů:
Okomentovat