Učitelské profesní sdružení: Připomínky k návrhu vyhlášky k paragrafu 16

"Bude inkluze pouze dobrovolná nebo nařízená? To je další velmi choulostivá otázka. Většina vět z připravované vyhlášky a Akčního plánu tu zase hovoří o více méně prioritní, tedy v podstatě povinné inkluzi. Proti tomu je nutné protestovat, protože je známo, že inkluze je vhodná pro některé děti a pro jiné je naprosto nevhodná. Připravovaná legislativní změna pro poradenská zařízení a tzv. „sjednocení“ metodologie jejich práce nasvědčují tomu, že budou tato zařízení pod silným tlakem nedoporučovat přeřazení žáků do speciálních škol všech typů. Již se tak v minulosti dělo, takže se dá předpokládat podobná tendence."

1/ Připomínky ke zrušení RVP ZV pro žáky s LMP

Zrušení RVP ZV pro žáky s LMP je nelogické. Po dlouhá léta byl tento program (a předcházející učební osnovy) prověřován pedagogy přímo v praxi a pro žáky s lehkým mentálním postižením plně vyhovoval.  Redukce očekávaných výstupů byla ověřena a opět zcela vyhovovala. Přesto se ministerstvo rozhodlo, opakuji nelogicky, pro tento neuvážený krok. Důsledkem bude především neúměrný nárůst administrativy pro pedagogy jak škol hlavního proudu, tak i škol praktických, speciálních a škol zřízených pro žáky se zdravotním postiženými. Na každého jednoho žáka bude muset být vypracován plán podpory a individuální vzdělávací plán, který nakonec bude v podstatě odpovídat dnešnímu RVP ZV pro žáky s LMP. Tento plán bude muset být každý rok přehodnocován a případně znovu přepisován. Navíc někteří inkludovaní žáci nemohou podle nového vzdělávacího plánu splnit v plném rozsahu ani některé klíčové kompetence (např. žák formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle, kultivovaně a to písemně i ústně). Jde především o žáky s mentálním postižením, autisty, žáky s logopedickými vadami, žáky s tělesným postižením neurologického původu apod.

Dále je pro žáky s LMP nevhodný i rámcový učební plán. Většina škol pro žáky s lehkým mentálním postižením posilovala hodinové dotace rodného jazyka a matematiky, neboť je pro tyto děti nutné časté a stálé opakování. Dále měly tyto děti více hodin tělesné výchovy a pracovních činností. Počet disponibilních hodin je podle nového návrhu malý. Jestliže budou 3 hodiny týdně využity k speciálně pedagogické intervenci, budou zbývající hodiny velmi nedostačující např. k navršení hodin Tv nebo pracovních činností, které jsou pro tyto žáky velmi důležité. Naopak další cizí jazyk je pro mentálně postižené vyloženě nesmyslný, ale je problematický i u jiných druhů postižení.

Pokud by měl být každému žáku tzv. ušit IVP na míru, mohlo by také dojít k paradoxním situacím, kdy každý jeden mentálně postižený (ale samozřejmě by se to mohlo týkat i jinak postižených žáků) v jedné třídě by měl i odlišný rozvrh hodin v týdnu, což je po organizační stránce nepřijatelné. Tudíž vlastně nedojde k opravdovému individuálnímu přístupu, ale stejně se budou muset podmínky přizpůsobovat organizačním možnostem školy. Zbytečná administrativa, zbytečně náročné a neúčelné, pro žáky nijak přínosné.

2/ Připomínky k personálnímu zajištění inkluze

Inkluze je nedostatečně personálně zabezpečena. Především jde o malé využití speciálních pedagogů. Speciální pedagog by na škole měl působit většinou jen jeden a to na 0,5 úvazku (dle návrhu ve vyhlášce). Velkou část této jejich pracovní doby by zabrala především administrativní práce, přitom je potřeba pracovat s dětmi přímo – s mentálně postiženými a s dalšími dětmi se zdravotním postižením. Ostatní pedagogové nemají o práci s postiženými žádné povědomí (většinou) a je problematické, zda stačí 20 – 80 hodin školení  DVPP na poskytnutí informací, které získávají speciální pedagogové za dobu pětiletého studia. Tak jako není možné, aby učitel s aprobací např. český jazyk učil matematiku, je nyní přípustné, aby neznalý, neaprobovaný učitel učil postižené děti? Je to pro děti přínosem? Není a jde o naprosto špatnou a neodbornou péči.

Asistenti pedagoga nejsou spásou. Mají učiteli pouze pomoci, a to ještě v závislosti na jejich dosaženém vzdělání. Zatím se na školách většinou vyskytovali asistenti se základním vzděláním + kurzem nebo se středním vzděláním.

Učitelé ze škol, kam přicházejí děti již inkludované, si stěžují, že velmi často je péče asistenta kontraproduktivní.  Asistenti díky neznalosti práce s dětmi se speciálními potřebami dětem pomáhají až příliš, což vede k nesamostatnosti žáků, k  snižování náročnosti na žáky kladené. Tito žáci jsou nadhodnocováni a přitom jsou, dá se říci, pologramotnými. Pedagogové, kteří nemají znalosti speciální pedagogiky, tyto děti často litují a neumí s nimi pracovat. Metodické příručky nejsou adekvátními náhradami za odbornou péči.

3/ Rušení speciálních a praktických škol – nemožnost výběru vzdělání pro postižené

 Dojde k postupnému rušení speciálních a praktických škol? Vyjádření ministerstva jsou velmi rozporuplná. Ministerstvo se ústy svých zástupců dušuje, že speciální a praktické školy nezruší. Přitom v Akčním plánu inkluzivního vzdělávání na období 2016 – 2018 je kapitola 5. V této kapitole se otevřeně hovoří o realokaci zdrojů ze speciálních škol s podrobným rozpisem, kdy a na jaké úrovni by mělo dojít k přesunu žáků, zaměstnanců (píše se tu o přesunu zdrojů lidských a materiálních). Jestliže je tu podrobně popsán plán realokace, je jasné, že k rušení dojde a to plánovaně.

4/ Inkluze jako konec demokratického rozhodnutí rodičů postižených, kde se bude jejich dítě vzdělávat

Bude inkluze pouze dobrovolná nebo nařízená? To je další velmi choulostivá otázka. Většina vět z připravované vyhlášky a Akčního plánu tu zase hovoří o více méně prioritní, tedy v podstatě povinné inkluzi. Proti tomu je nutné protestovat, protože je známo, že inkluze je vhodná pro některé děti a pro jiné je naprosto nevhodná. Připravovaná legislativní změna pro poradenská zařízení a tzv. „sjednocení“ metodologie jejich práce nasvědčují tomu, že budou tato zařízení pod silným tlakem nedoporučovat přeřazení žáků do speciálních škol všech typů. Již se tak v minulosti dělo, takže se dá předpokládat podobná tendence.

Chybí výzkum, kde by bylo zmapováno, kolik dětí bylo např. v průběhu posledních pěti let inkludováno, kolik úspěšně a kolik neúspěšně.

Proto navrhujeme, aby přeřazování žáků bylo (po doporučení poradenským zařízením, které nebude ovlivňováno politicky a ani tzv. metodicky) plně v kompetenci rodičů. Již v současnosti bylo zaznamenáno mnoho případů, kdy si rodiče vysloveně přejí, aby jejich dítě bylo vzděláváno speciální nebo praktickou školou, ale není jim to umožněno. Tato praxe by měla přestat existovat. Jde o výrazný prvek diskriminace rodičů postižených dětí. Jestliže ovšem dojde k postupnému rušení speciálních a praktických škol, bude problém tyto děti kamkoli umístit a budou inkludovány nuceně.
Školy, např. pro zrakově postižené, požadují návrat možnosti včleňovat do svých škol intaktní žáky. Tedy vrátit legislativně stav před změnou vyhlášky č. 147/2011.

5/ Nedomyšlená, nedopracovaná inkluze pro střední školy

Na základních školách bude možné pro žáky od 3. stupně podpory řešit ŠVP formou IVP a ještě také úpravou očekávaných výstupů, tedy redukcí učiva až do úrovně těsně nad RVP ZV pro ZŠS (bývalé pomocné školy). Děti budou s jakýmkoli stupněm podpory končit jako žáci s ukončeným základním vzděláním. Budou se tedy moci hlásit na jakýkoli typ střední školy.

Podle názorů učitelů středních škol bude problematické pro děti, které byly několik let na základní škole vzdělávány podle snížených očekávaných výstupů, učit podle běžných vzdělávacích plánů a ještě větší problém by nastal při absolvování závěrečné státní zkoušky. Pro mnoho oborů SŠ není možné snížit laťku, tedy není možné upravit očekávané výstupy i na střední škole.

Jana Karvaiová, vedoucí pracovní skupiny UPS

Zdroj: Učitelské profesní sdružení