Z článku Markéty Hronové v Aktuálně.cz vybíráme:
Co si máme představit pod akademickým optimismem?
Skládá se ze tří aspektů. Za prvé, učitelé věří ve školu jako instituci. Věří, že může docílit změn v životech dětí a snaží se tuhle představu přenést i na děti. Druhý aspekt je důvěra v děti a jejich rodiče. A třetí důraz na výsledky – očekávání vysokých výsledků u všech dětí a neochota spokojit se s nedbalou prací. Někteří učitelé přistupují k dětem s tím, že jejich dispozice jsou jednou provždy dány, že se s nimi rodí. Někdo je chytrý a někdo ne a nedá se s tím v zásadě nic dělat. Opačný přístup vychází z toho, že každý se může učit a zlepšovat, když mu poskytneme potřebnou podporu.(...)
Že žáci učí učitele?
Pokud budeme mít ve třídě znevýhodněné děti, naučíme se s nimi pracovat. My v Česku se bojíme věcí, které neznáme. Bojíme se dětí s problémy, že je nebudeme umět vzdělávat. Ale když už je v té třídě máme, naučíme se díky nim pracovat s rozmanitější skupinou. Jakmile se učitelé stanou citlivějšími k potřebám jednoho dítěte, stanou se citlivějšími k potřebám všech dětí. A pak je umějí lépe učit.
55 komentářů:
Ja si myslim, ze integrovat a inkludovat budeme brzo mnohem vic. Az pribudou deti ekonomickych migrantu, budou ucitele mnohem citlivejsi k jazykovym potrebam ruznych kmenu, bude take nutno zridit modlitebny a konecne - jak o to usiloval stary Chladek - dostat to košer jidlo do skol. Pak teprve zacne opravdova inkluze, tohle je jen nácvik.
No jo, budeme všichni věřit a nastane ráj ve školách. Tomu říkám vědecký přístup par excellence. Jen si to čtu a napínají se mi trenýrky blahem.
Ona paní doktorka učila pouze 4 roky (1990-1994) na PORG, takže další z řady odborníků na slovo vzatých, kteří o realitě základních škol vědí pouze z doslechu, tedy kulové. Doporučil bych jí jít na rok učit na obyčejnou pražskou ZŠ. Věřím (abych dostál nastolené metodologii), že po návratu by se tento rozhovor styděla jako malá holka.
Kalibrem se těžko dá kalibrovat všechny české školy. Kalibro testuje pouze svoji představu.
Všimli jste si, kolegové, že za odborníka je vždy označován jen ten, kdo se o dané problematice zasvěceně, odborně a teoreticky vyjadřuje, ale přitom se jí sám téměř nikdy skutečně prakticky nezabývá?
Také bych chtěla vidět tu paní v klasické druhostupňové třídě s počtem žáků přes 30 a z toho se 4 - 5 dětmi s IVP bez asistenta plus další děti s SPUCH bez IVP, jak by to zvládala je něco naučit, např. jazyk, fyziku,....
A nemá paní odbornice na mysli spíše snižování laťky?
Opatrně prosím s tím slovem "odbornice."
Tempora mutantur et nos mutamur in illis - Časy se mění a my s nimi.
To říkali už ve starověkém Římě ... a ten přesto pak zanikl. Poučení z toho je nedělat hovadiny vedoucí k zániku. Kdo si vezme velké sousto kolem a zapomene přitom na základní systémotvorné věci uvnitř, nezvládne to.
České školství je hrubě podfinancované a podivně řízené metodou sebeuspořádávajícího se chasu zahrávajícího si s trpělivostí školské veřejnosti: Nedobře placení učitelé jsou stavěni před politicky dohodnuté avšak nehotové věci a řeší se to jaksi za pochodu. Vede to k oslabování veřejných škol a některé ziskovky i neziskovky a další Filištíni toho přirozeně využívají. To je myslím jasná hovadina, na kterou můžeme v budoucnu těžce doplatit.
Viz http://deti.vira.cz/bible-pro-deti/Stary-zakon/Samson/
Jiří Týř
Samsona nemáme a zaniknout nechceme. Nezbývá tedy než trpělivě odhalovat Filištíny a získat většinu pro dobrá řešení problémů.
Akademický optimismus v praxi - jde v podstatě o snižování laťky ve jménu "ať mám pokoj".
Před dvěma roky jsme na koci šk. roku měli poradu. Tu před nás vystoupila paní z poradny a začala něco plkat o vyhoření apod. nějak nám to nedávalo smysl, do té doby, než začala o známkování. A prý - heleďte se, co byste se nervovali s těmi propadlíky. Dávejte jim 3 nebo čtyřky. Vy budete mít pokoj, oni budou mít pokoj a všichni budete spokojení. Nejdřív jsme seděli a pusy dokořán a ticho.pak se zvedly hlasy a židle. Takže nás v podstatě naváděla, abychom byli mírní, nechávali děti prolézat zadarmo,to vše pod pláštíkem nevyhoření. Myslím, že některé kolegyně se toho chytly, jiné jsou i dnes zásadně proti a nenechají se zmanipulovat takovými šaškárnami.
Tak jsme tomu už nalezli vznešený název - akademický optimismus. Komenský žasne.
??? Vážně??? A co ta paní očekává od řemeslníků, co jí vymalují byt, zapojí vodu, elektřinu? Že to taky udělají jaksi napůl? Tuhle bratr omylem zapojil fázi na nulák - dodneška mne z toho mrazí a jeho straší ve snu.
Metodické doporučení AO: Trefí k tabuli? Tož tedy Dostatečná :-)
Pardon, jen drobně připomínám...
- každý svým tempem,
- neorientovat se na výkon,
- zažívat pocit úspěchu,
- zábava především.
Popletl jsem něco?
Ještě chybí být sám sebou.
Tak. Rodiče nevychovanců charakterizují svoje děti jako silné osobnosti.
Trochu se bojím, že za chvíli budeme mít víc silných osobností, které jsou samy sebou, než míst v nápravných zařízeních.
Jedinečnost jako základ úspěchu aneb minimalizujme pedagogicko populistické žvásty
Věříte, že každý člověk má jedinečný talent? Pokud ano, další otázka zní, co s ním. Praktickou odpověď chce přinést konference „Podpora potenciálu – jedinečnost jako základ úspěchu“, která proběhne 29. září 2015 v aule Novojičínského vzdělávacího centra. Ve spolupráci s organizací Průvodce změnou, s.r.o., ji pořádají sdružení Proficio a Eduwork. Pozvána je na ni řada zajímavých odborníků od nás i ze zahraničí...
... Jak podporovat jedinečnost druhých?
Jedině tak, že se postavíme na startovní čáru těch, které chceme vzdělávat, a budeme se snažit podívat na svět jejich očima. Přestaneme ostatní tvarovat k obrazu svému a vložíme důvěru v moudrost jinakosti, ve schopnost druhých najít svůj bod, ze kterého se mohou odrazit na své vlastní cestě. V tu chvíli se stáváme pouhým průvodcem. A začínáme se učit, žasnout nad originalitou a optikou každého jedince a nad tím, jak každý může přispět k celkovému výsledku úplně jinak, než bychom si kdy dokázali představit. Otevřeme-li dveře cestě objevování a podpoře jedinečnosti, nebudeme mít chod událostí často pod kontrolou. Ale pokud se odvážíme tuto kontrolu pustit, začnou se dít věci samy od sebe tak, že nás to bude neustále překvapovat....
Viz http://clanky.rvp.cz/clanek/c/p/20325/VZDELAVAT-NESTACI-ANEB-PROC-ROZVIJET-JEDINECNOST.html/
-----------------------------------
Většina z toho je pravda a učitelé to myslím vědí i bez tzv. odborníků ze ziskovek i neziskovek.
Problém je, jak se má mizerně placený učitel v celkově hrubě podfinancovaném a podivně organizovaném školství na tu startovní čáru s mnohdy demotivovanými (a mnohdy i pedagogickými populisty zmatenými) dětmi stavět. Vzdělávání vyžaduje pečlivý individuální přístup učitele ke každému žákovi (ne všichni na ní např. chtějí nastoupit a vystartovat ve stejném okamžiku) a podmínky k němu. Problém není ani tak v tzv. neproškolenosti učitelů, ale především v podmínkách, které mají učitelé pro svoji práci. Asistenti učitele by mohli pomoci. Jde myslím především o to, jak to všechno bude organizováno a hlavně zaplaceno učitelům, na které se dosud kašle a kterým jsou přitom různými mnohdy i samozvanými školiteli předkládány pedagogicko populistické protimluvy - například:
Vzdělávat nestačí aneb proč rozvíjet jedinečnost
Toto je myslím jasný pedagogicko populistický protimluv. Každé vzdělávání je totiž cílevědomým působením na rozvíjení individuality jedince (jedinečnost). Nevzděláváme třídu, školu, národ. Vzděláváme vždy jedince, přičemž rozvíjení jeho jedinečnosti by mělo vést i ke vzniku schopnosti sebekriticky hodnotit a rozvíjet svoje možnosti a na základě toho efektivně spolupracovat s ostatními. Z tohoto hlediska (potřeba motivované sebereflexe a kooperace) je název konference „Podpora potenciálu – jedinečnost jako základ úspěchu“ myslím také dost vadný. Podstatou a základem úspěchu jedince totiž není samotná jeho jedinečnost, ale její citlivé utvoření v životní moudrost vycházející z pozitivní motivace ke vzdělávání a práci, ze skutečných dovedností a ze schopnosti efektivně kooperovat s ostatními moudrými lidmi.
Součástí životní moudrosti je také schopnost umět se vyrovnat s aktivitou lidí nemoudrých.
Učitelé jsou nyní rozjitřeni novými dosud neujasněnými požadavky na tzv. společné vzdělávání, aniž by jejich práce byla adekvátně zaplacena. Doufám, že u toho budou učitelé alespoň ušetřeni pedagogicko populistických žvástů. Toto považuji za důležité kritérium a prubířský kámen při posuzování dotovaných projektů ze strany MŠMT a jím řízených organizací.
Jiří Týř
Součástí životní moudrosti je také schopnost umět se vyrovnat s aktivitou lidí nemoudrých.
Tak k tomu asi pouhá životní moudrost často nestačí.
Někdy je třeba hodně životní moudrosti k tomu, aby se člověk udržel a nějakého toho nemoudrého aktivního blbce rovnou na fleku nepřizabil...
Čím víc znevýhodněných dětí ve třídách, tím lépe? A proto rušíme speciální školy?
Kdo, kdy a jak dá odpověď na stanovisko ASPČR?
http://www.aspcr.cz/asociace-specialnich-pedagogu-cr/2015-09-20-predseda-asp-cr-k-akcnimu-planu-inkluzivniho-vzdelavani.html
Předseda ASP ČR k Akčnímu plánu inkluzivního vzdělávání
Aktivistický Akční plán inkluzivního vzdělávání.
... Během léta se v kanceláři Asociace speciálních pedagogů množily dotazy našich kolegů, kteří se seznámili s Akčním plánem inkluzivního vzdělávání na období 2016 – 2018, jak je možné, že se naše asociace na materiálu, jenž oplývá více slabými místy, než silnými stránkami mohla podílet (alespoň je uvedena jako na tvorbě spolupracující subjekt). Vždy jsme museli uvádět věc na prvou míru, a od spoluautorství materiálu se distancovat, protože naše připomínky, většinou zásadního charakteru, byly téměř všechny odmítnuty na úkor pseudolidskoprávních aktivistů...
... „Na základě zpřesněných údajů z terénu a na základě výstupů projektu „Systémová podpora inkluzivního vzdělávání“ Univerzity Palackého Olomouc byly vypracovány dvě varianty kvalifikovaných odhadů nákladů na rok 2016 (září až prosinec) a rok 2017.“ Tato informace je rovněž zajímavá, protože je počítáno s částkami, které navrhuje externí organizace a přímo řízená organizace ministerstva, Národní ústav vzdělávání, který plnil téměř totožný úkol, s žádnými finančními odhady nepřichází.
Se zkušeností kolik peněz již olomoucký projekt stál a katalogy, které jsou jeho výstupy, budí přes svoji objemnost spíš úsměv, v některých pasážích s autory až soucit (např. rady učitelům kdo kde má za jakých podmínek sedět a podobné samozřejmosti, kterých jsou tyto svazky plné), se nabízí otázka na téma rentabilita toho všeho a zda nešlo spíše o to si vydělat, než něco smysluplného udělat. Nabízí se mi srovnání s pražským tunelem Blanka (samozřejmě ve školských ekonomických poměrech).
Je skutečně zarážející, jak velké slovo mají na resortním ministerstvu aktivisté z vlivných neziskovek, až to budí dojem, že se jich ministerští úředníci, zvláště ti ze speciálně pedagogického oddělení bojí. Je celému vzdělávání na škodu, že koncepčně se speciální pedagogikou již řadu let zabývají úředníci, kterým chybí potřebná odbornost, a tudíž jsou snadnou „kořistí“ těchto aktivistů. Jinak si jen obtížně můžeme vysvětlovat, proč z ministerstva vycházejí materiály úrovně kvality jako tento akční plán...
Celé stanovisko viz
http://www.aspcr.cz/asociace-specialnich-pedagogu-cr/2015-09-20-predseda-asp-cr-k-akcnimu-planu-inkluzivniho-vzdelavani.html
Dalo MŠMT nebo např. NÚV odpověď na květnových 68 247 podpisů pod Peticí ASP ČR proti rušení vzdělávacího programu RVP ZV LMP?
Viz http://www.aspcr.cz/asociace-specialnich-pedagogu-cr/2015-05-28-68-247-podpisu-pod-petici-asp-cr-proti-ruseni-vzdelavaciho-programu-rvp-zv
Kde a jaká je ta odpověď?
Pro pana Týře: text Jiřího Pilaře jsme publikovali i na České škole již 21. 9. na http://www.ceskaskola.cz/2015/09/jiri-pilar-aktivisticky-akcni-plan.html.
Odpovídá nebo neodpovídá MŠMT a jím přímo řízené věcně příslušné organizace na závažné podněty učitelských profesních organizací?
Tuto otázku se myslím docela patří v této diskusi položit. Proto jsem v ní ty dva závažné podněty znovu citoval i když (potažmo právě proto, že) už o nich předtím bylo v České škole psáno.
Jiří Týř
Podle kvalifikovaného odhadu, který uvádí MUDr. Jaroslav Matýs (předseda Asociace dětské a dorostové psychiatrie - LN 23. 9.), potřebuje 100 až 150 tisíc dětí v ČR pomoc dětského psychiatra a ve škole pomoc při zapojení do běžného školního života. Děti a rodiče však ve školách narážejí. Často se nerespektují lékařská doporučení s odkazem, že nevychované dítě, autista, "ádéháďák" patří do speciální školy.
Problém společného vzdělávání (inkluze) je v prvé řadě problém běžných škol i celého vzdělávacího systému. Děti, které potřebují nějakou výjimečnou pomoc, budou dál navštěvovat speciální školy ale jinak je třeba děti vzdělávat společně. Je to změna - opuštění stoleté tradice. Změna si vyžádá určité náklady a je chyba, že se o nich dostatečně nehovoří. Ale i v této situaci je možné se přiklonit k názoru, že společné vzdělávání je pro děti, školství i vývoj společnosti prospěšné. O tom je také původní článek.
Když se diskutuje: Kdo a proč se cítí ohrožen?
Spojitosti doporučení dětského psychiatra směrem k nevychovanému dítěti nerozumím. Možná mi něco uniká, ale nevychovanost snad není psychické onemocnění.
Otázka, kdo a proč se cítí ohrožen, je na místě. Pak je tu ještě otázka, kdo proč a kam chce, a hlavně, je-li mu umožněno, aby tam mohl být.
Kdo a proč se cítí ohrožen?
Ale no tak určitě...
Je přece mnohem jednodušší vypořádat se s oponenty poukazem na fakt, že si dozajista jen vlastně chrání svůj pohodlný chlebíček. Je to jednodušší, nežli najít odpověď na věcné argumenty. Je to tak populární. Je to levné...
Změna si vyžádá URČITÉ náklady a je chyba, že se o nich dostatečně nehovoří. Ale i v této situaci je možné se přiklonit k názoru, že společné vzdělávání je pro děti, školství i vývoj společnosti prospěšné.
Kolik je to "určité"? Myslíte, že slibované navýšení bude stačit?
Připadá mi to, jako kdybych se rozhodl zbourat starý dům, protože na jeho místě chci postavit nový. Sice nevím, kde budu mezitím bydlet, nevím, jak a jestli vůbec někdy zaplatím novou stavbu a mám materiál sotva tak na vybudování sklepů. Ale já se přesto pustím do bourání, protože už vidím, jak to bude krásné, až budu bydlet v novém.
Víte, já miluji reformátory, kteří vědí přesně, že všichni se mýlí a jen jejich idea je ta správná.
"Na troskách starého, postavíme nový svět."
Že na to doplatí pár set žáků a učitelů? To jenom odlítne pár "třísek", že?
Že výsledkem bude zhoršení stavu oproti současnosti téměř pro všechny? No a co? Důležitá je přece idea, že "je to lepší pro společnost". Jako bych to už někdy slyšel... Není to ještě ani třicet let.
Říkám tomu:
"Nejen že pro stromy nevidí les.
Nevidí ani, že les se skládá z jednotlivých stromů."
Pro pana Václavíka
Milý pane, velmi, velmi bych si přála, aby situace vypadala tak, jak vy popisujete. Aby šlo pouze o ty děti v základkách, které jsou už dnes inkludované , JEN na ně nejsou peníze .
Bohužel, pokud si přečtete, k této problematice všechny možné materiály, zjistíte příčinu strachu a "paniky" učitelů, rodičů a možná i dětí. Chystá se totiž plošná, nařízená inkluze všech žáků a později studentů, do hlavního vzdělávacího proudu. Když už se zvedne lavina odporu, jak tomu bylo třeba tento týden, vyběhne MŠMT s prohlášením konejšivého charakteru, aby se za našimi zády dále kuly pikle přesně opačným směrem.
Co si představíte pod pojmem REALOKACE zdrojů materiálních a lidských ve speciálním školství, jejich projednání s zřizovateli,pane Václavíku?
Nedojde sice, k plošnému zrušení k nějakému datu. prostě nám od příštího roku nebude žádné poradenské zařízení ty děti doporučovat, bez doporučení, jak víte, do žádné speciální ani jiné školy, nesmí být dítě přeřazeno, a bude vymalováno. Ty školy "doběhnou" a konec.A to i pro zrakově postižené, sluchově atd. Zůstanou jen ty, které mají velice těžce nemocné, v jisté době nazvané nevzdělavatelné děti (to jsou ty na infuzích, s plínami, v podstatě nevnímající svět (dle našeho náhledu o vnímání).
To jen tak pro informaci.
Dohledatelné také je, že tato monstrakce začala rozsudkem D.H.
Dohledatelné také je, že první výzva inkluze (finance) je 700 milionů na začlenění sociálně slabých.
Pane Václavíku,
říkáte, že "jinak je třeba děti vzdělávat společně." To říká dnes kdekdo, ale ti všichni přehlížejí, opomíjejí, ba zamlčují, že z toho společného vzdělávání utíkají žáci na víceletá gymnázia. Prolomí někdo tuto stoletou tradici? Na základky cení zuby kdekdo, ale před víceletkami všichni stahují zbaběle ocas. Navíc se rojí další exkluzívní soukromé školy a nůžky se krutě rozevírají. Nechtěným důsledkem dnešní inkluze bude ještě více selektivní systém. Nebo chtěným?
před víceletkami všichni stahují zbaběle ocas
Pochopitelně.
Většina politiků, ať komunálních či oblastních, má ve víceletých gymnáziích své děti. A dnes už jsou někteří i jejich absolventy.
Mimochodem, měl jsem na víceletém gymnáziu syna a dcerka prošla běžnou základkou. Mohu tedy (snad) srovnávat. Tvrdím, že prostředí víceletých gymnázií je pro nadané žáky opravdu více motivující. Ale pokud jde o využití potenciálu žáka, pak ve skutečnosti mnohem více záleží na konkrétních učitelích, nežli na škole jako takové.
(Ale je to, pochopitelně trochu složitější, nežli se dá popsat v pár řádcích.)
Tvrdím, že prostředí víceletých gymnázií je pro nadané žáky opravdu více motivující. TO je zcela jasné, ale kolik je nadaných žáků? Podel většiny výzkumů se jedná o 2 - 3 % žáků. Pro ty opravdu ano. Z průměrné třídy to tedy je maximálně jeden žák. To by nebyl problém. Realita je však mnohem vyšší, což už problémem bude.
Souhlasím. Ale to, myslím, není žádná novinka, že na víceletých gymnáziích studují i žáci, kteří nijak zvlášť nadaní nejsou. Většina jejich učitelů Vám potvrdí, že jsou tam žáci, kteří tam nemají co dělat a jen trochu smysluplně nastavené přijímačky by je spolehlivě odfiltrovaly. Jenže to by nesmělo být školství financováno paušálem na hlavu.
Problém je, co tahle "pseudoinkluze" udělá s hlavním vzdělávacím proudem. Gymnázia mohou být v klidu. Zájem o ně jenom stoupne.
HYPOTÉZE O SPOLEČNÉM VZDĚLÁVÁNÍ NABÝVAJÍ BEZ OVĚŘENÍ ZÁKONNÉ PODOBY
Marcela Bernardová: Kolektivizace českého školství
pátek 18. září 2015 ·
Zrušení přílohy RVP pro žáky s LMP znamená ukončení efektivního vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací založeném na dlouhodobém, systematickém a odborně metodickém a organizačním přístupu, vypracovaném generacemi speciálních pedagogů, psychologů a lékařů. Jeho tradice sahá do počátku dvacátého století a jeho cílem bylo dosažení maximálně možného vzdělání žáků s mentálním handicapem. A v důsledku naplnění tohoto cíle umožnění maximálně možného uplatnění těchto lidí ve společnosti.
Náhrada tohoto systému pseudovizí přirozeného přijímání žáků s handicapem běžnou populací a náhrada speciálněpedagogického přístupu ke vzdělávání těchto dětí podpůrnými opatřeními realizovanými asistenty pedagoga, přenesením odpovědnosti za jejich realizaci na učitele škol hlavního vzdělávacího proudu při zachování míry ostatních povinností při vzdělávání všech žáků je z historického hlediska krok zpět. Budou ho muset po pominutí těchto myšlenkových pochybení budoucí generace učitelů – speciálních pedagogů pracně odstraňovat s vědomím ztráty kvality života generace, či dokonce generací žáků...
Zrušením upravené přílohy LMP ve vzdělávání se ruší systematicky propracovaný, vysoce erudovaný a ve světě ojedinělý systém vzdělávání žáků s mentální retardací. Měli bychom uvažovat o jeho odborném využití, případně zdokonalení, a nikoliv o jeho prostém zrušení....
... Podpůrná opatření tento vysoce odborný materiál nemohou nahradit. S odborným vzděláváním žáků s mentální retardací nemá poskytování stupňů podpory žádnou přímou souvislost. Způsob vzdělávání žáků s mentální retardací na školách hlavního vzdělávacího proudu vrací odborné vzdělávání těchto žáků do doby před vznikem škol zabývajících se vzděláváním těchto žáků...
...Existují žáci, kteří ke své úspěšné vzdělávací dráze v systému vzdělávání potřebují odbornou, systematickou speciálně pedagogickou péči. Rozhodně nemám na mysli péči školního speciálního pedagoga hodinu týdně ve vyčleněné místnosti, nebo vzdělávání žáků asistenty pedagoga mimo třídní kolektiv a již vůbec ne vzdělávání žáků asistenty pedagoga. Také nemám na mysli podporu těmto žákům speciálními pedagogy, kteří metodicky povedou pedagogy základních škol, kteří žáky s mentální retardací budou vzdělávat v běžné třídě při běžném počtu žáků. .To je výsměchem všem žákům, kteří v novém systému vzdělávání nikdy nedosáhnou na maximum svých možností...
...přesunutí speciálního vzdělávání do systému poradenství otevírá dveře alternativním způsobům vzdělávání a vzdělávání financovanému z fondů a projektů. V tomto případě se může jednat o cíle ve vzdělávání, limitované udržitelností projektu...
... Inkluze žáků s lehkou mentální retardací je nazývána rovnými příležitostmi ve vzdělávání. Spíš tato plošná a neodborná inkluze žáků s lehkou mentální retardací vystihuje příměr založený na nerovných příležitostech vzbuzující nereálné naděje s reálným zklamáním. ...
Viz http://www.ceskaskola.cz/2015/09/marcela-bernardova-kolektivizace.html
Tato racionální a zkušenostmi podložená argumentace je myslím relevantní dané situaci.
Společné vzdělávání založené na tzv. akademickém (studijním) optimismu povede k tomu, že každý žák pak bude v podfinancovaných školách mizerně placenými učiteli optimálně vybroušen pomocí tzv. podpůrných opatření a rychlokvašených asistentů. To je myslím idealistická hypotéze (neověřená domněnka). Není to myslím hypotéza (věcně podložená domněnka) ani propracovaná odborná teorie schopná praktického nasazení.
Jsem názoru, že neověřené domněnky by nejprve měly být ověřovány například porovnáním výsledků. Dovoluji si vyslovit podiv nad tím, že tato hypotéze nabyla bez ověření a řádného zdůvodnění zákonné podoby obsahující zrušení přílohy RVP pro žáky s LMP, tedy propracovaného způsobu, jak dát postiženým dětem opravdu optimální péči. Zatím jde jen o návrh zákona...
Jiří Týř
Návrh k diskusi
- Zachovat přílohu RVP pro žáky s LMP nebo vytvořit nějaký její ekvivalent
- Označení základní škola praktická nahradit označením základní škola speciální
- Porovnat výsledky krajů (oblastí) se zavedeným a nezavedeným tzv. společným vzděláváním
Jiří Týř
Autorka tohoto článku je speciální pedagožka s dlouhou a úspěšnou praxí. Její slova by měla být brána vážně.
Ale kým??? Decizní sféra názory praxe považuje za pouhé výkřiky do tmy a malá zdržení na cestě k vytyčenému cíli, jímž je likvidace speciálního školství.
Pokud jde o to označování, už dlouho navrhuji označení základní škola pro žáky s poruchami učení.
O zákonu rozhodují zákonodárci - tedy Parlament složený z Poslanecké sněmovny a Senátu. Pro vzdělávání jsou v Parlamentu výbory.
Nemají-li tam dostatečné podklady, nemohou zodpovědně rozhodovat ve veřejném zájmu. Teď jde o to dát jim dostatečné podklady pro seriózní argumentaci při rozhodování.
Nebudou-li ji mít, může se stát, že projde i hloupost např. jen proto, že všichni chtějí tzv. čerpat peníze z EU.
Jiří Týř
V základních školách speciálních nechť se tedy i nadále optimálně pečuje o děti s LMP. O to lépe pak může v běžných školách probíhat asistovaná inkluze stále se zvětšující skupiny sociálně znevýhodněných dětí bez LMP (vč. např. i imigrantských dětí). Společné vzdělávání by se tedy konalo.
Název základní škola speciální myslím lépe vylučuje nám EU namítanou sociální segregaci.
Jde o to dát dobrý návrh, který by mohl projít napříč školským i politickým spektrem.
J. Týř
Základní škola speciální je označeni školy pro žáky se středně těžkým a těžkým mentálním postižením ( dříve pomocné).
Základní škola ( třídy) pro žáky s poruchami učení by bylo myslím označení celkem neutrální.
Dříve se tak označovaly třídy pro žáky se specifickými poruchami učení (dysporuchy), ale ty se podle nové klasifikace označují jako "poruchy školních dovedností", takže název poruchy učení je volný.
A co tak základní škola bez přívlastku? Důležité je, podle čeho by vyučovala. Třeba podle té užskorozrušené přílohy RVP. Možná by těch speciálních příloh mělo být víc.
Souhlasím, že na přívlastku základní školy tolik nezáleží. Nechť si ho školy případně mohou podle určitých pravidel účelně zvolit. J. Týř
co tak základní škola bez přívlastku?
Přívlastky miluji. Těsný, volný, shodný, neshodný, násobný a postupně se rozvíjející. Přívlasky mne fascinují. Rád bych si je přivlastnil...
Takže škola pro žáky s poruchami. Školu 'porouchanou' asi vyřadíme. Ty už tady dávno jsou.
Tedy 'poruchová'. To by šlo i 'ruchová' a 'předruchová'. A což teprve 'vzruchová'. Nebo radši ne. Od školy 'vzrušené' je už jen krůček ke škole 'zrušené', a to by se nám kruh uzavřel.
Tak z jiného konce. Když se pořád mluví o té inklůzi, mohla by to být škola 'disperzní', tedy 'rozptýlená'. Kdyby se nám podařilo utajit, že by mohla být vnímána jako opak školy 'integrované', mohli bychom položit důraz na výklad pojmu 'rozptylující', tedy škola 'zábavná'. A jsme doma!
Disperzní škola... To tu ještě nebylo!
Pane Sotoláři (ad. 26. 10., 7:30),
znovuvzkříšení víceletého gymnázia byl omyl. Navázání na prvorepublikové tradice před 20 lety se uskutečnilo v době, kdy vzdělávací systémy vyspělých zemí byly po reformách ze 70. let 20. století už někde jinde. Jak chybu napravit? Já vidím jediné schůdné řešení v silné podpoře 2. stupně základních škol, aby nabízel tak kvalitní vzdělávání, že rodiče nebudou mít důvod posílat své děti jinam (za lepším). V současné době by bylo od MŠMT pokrytecké hovořit o společném vzdělávání a současnou dvojkolejnost přehlížet. Se vznikem nových soukromých ZŠ je to trochu složitější. Pokud jsou rodiče nespokojeni s výukou svých dětí, může být řešením založení "jiné" školy.
Předpokládám, že těmi víceletými gymnázii se rozumí šesti a osmiletá. Čtyřletá jsou, jestli dobře počítám, také víceletá.
Leč, nižší gymnázium má jedno nezanedbatelné kouzlo, které základní škola postrádá, a postrádat bude, i kdyby se přetrhla. Elitní selekci, totiž. Inkluze sociálně zpomalených se mu vyhne!!!
Inhibitní škola... Ta tu bude navěky!
Mentálně retardovaný:
- v roce 1985 - debil (odborný výraz dohledatelný v tehdejších skriptech)
- poté -mentálně retardovaný
- poté - mentálně postižený
- poté - s lehkým mentálním postižením
- poté - lehce mentálně opožděný
- poté- se speciální vzdělávací potřebou
Pokud to někomu nedošlo, jde stále pořád o jednu a tutéž osobu. Už Shakespeare to vyjádřil dobře ,to známe z jeho slavného citátu.
Takže název školy je ireleventní. Ten vadí pouze blbům (blb zůstává z historického hlediska stále blbem), kteří se montují do věcí, o kterých nic neví. Oni jen cítí, že činí dobře. Problém je, že malé množství blbů teď vyhrává zápas nad velkým množstvím rozumných a chytrých lidí.
Pokud jsou rodiče nespokojeni s výukou svých dětí, může být řešením založení "jiné" školy.
Tomu se asi v demokratické společnosti (teď tím myslím i ČR) dá těžko zabránit. V čem obvykle spočívá to "jiné"? Malý počet žáků ve třídách (nebo skupinách). A školné, které zabrání "výběru" takové školy většině rodičů. Vadí mi, že obhájci takových škol nepřiznají, že jde o výraznou selekci, sociální selekci. Mluvit proto o vytváření nějakého společného vzdělávání je pokrytectví.
Ještě Vám, paní Karvainová, v tom seznamu chybí nejméně jeden bod:
- s medializovaným statutem mluvčího, konzultanta nebo experta.
Tam bych se v nemálo případech přimlouval za návrat před rok 1985.
Paní Karvaiová,
ten seznam je zajímavý, ještě tam mohla být položka "úchylné dítě", protože tak se kdysi v odborné terminologii označovaly dětí s nějakým postižením. Myslím, že seznam dokumentuje jev, kterým je humanizace školství. To byl jeden ze základních požadavků na proměnu po roce 1989.
Ještě se musím vrátit k Vaší otázce v 7:15 26. 9.: Co si představuji pod pojmem realokace zdrojů? Peníze a lidé se za žáky se specifickými vzdělávacími potřebami pošlou jinak, než je dnes obvyklé (aby se podpořilo společné vzdělávání). Pokud jde o určité druhy postižení - je například zajímavé vidět nevidomou žákyni v běžné třídě a uvědomit si, jak je to pro její budoucí život prospěšné. O vozíčkářích netřeba mluvit. Mám také určitou zkušenost s neslyšícími v běžném školním prostředí. Společné vzdělávání má smysl a jistě to bude chápat stále více lidí.
Škoda, že ta humanizace školství je jenom verbální. Současný trend směřuje někam úplně jinam.
seznam dokumentuje jev, kterým je humanizace školství
Tak mne po delším čase zase nic ftipného nenapadlo. Někdy je to prostě taková síla, že se nedá...
Leč, humanitního vzdělání nemaje, radši jsem si, paní Karvainová, ověřoval ten alžbětincův citát. O vůni růže, že? Ale pozor! Pohov... Narazil jsem na výrok 'Kníže temnot je kavalír'. Nepopletl si to prezident s tím Peroutkou?
Tenhle komentář jsem nechtěně přiřadil k jinému článku, tak ho uvádím znovu:
Pro p. Václavíka: Vozíčkáři se dnes na školách objevují celkem běžně, ale o ty snad nejde. Nebo můžete uvést některého ze seriózních odpůrců inkluzionismu, který by se stavěl proti společnému vzdělávání v podobných případech?
-
Ještě nám, pane Václavíku, prozraďte, co pěkného povíte o humanizaci školství těm rodičům, kteří se téměř zoufale snaží domoci toho, aby jejich děti mohly navštěvovat školu "s přívlastkem", a prostě NESMÍ. V předhumanizačních dobách se zpozdilcům prostě řeklo, že nepochopili vývoj, nejsou pokrokoví apod. Můžete si vybrat.
Humanizace školství.
Tak to je opravdu fantastický pojem.
Dřívější školství bylo zřejmě nehumánní. Nebo dehumanizované?
Odkud se ale vzalo tolik humanistů, když byli vzděláváni v tak nehumánním systému?
A jak mohli dnešní humanisticky smýšlející jedinci tak zparchantět, že pro své humanistické cíle potřebují přepočítávat Romy ve školách a ani jim nedojde nelidskost takového počínání?
Společné vzdělávání dětí s LMP v běžných třídách založené na tzv. akademickém (studijním) optimismu povede k tomu že každý žák pak bude v podfinancovaných školách mizerně placenými učiteli optimálně vybroušen za pomoci tzv. podpůrných opatření a rychlokvašených asistentů ???
Zhoršení podmínek a studijních výsledků dětí s LMP i ostatních dětí a znesnadnění práce mizerně placených učitelů v běžných třídách - kde je tady prosím pěkně nějaký humanismus?
Tzv. akademický (studijní) optimismus. To je myslím tak trochu oprášený a nově rozvinutý a v případě společného vzdělávání dětí s LMP v běžných třídách i nevhodně aplikovaný makarenkovský kolektivismus. Studijní optimismus (náročné studijní cíle, kolektivní duch školy a důvěra v žáka a rodinu = týmová (kolektivní) hra na pozitivní struny osobnosti) obecně může pomoci, ale musí být splněny i další nutné podmínky, což se myslím neděje.
Viz https://journals.muni.cz/pedor/article/view/3708/pdf_dvorak
viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Anton_Semjonovi%C4%8D_Makarenko
Jiří Týř
nevhodně aplikovaný makarenkovský kolektivismus
No jó, vlastně... Mně to bylo hned nějaké povědomé.
Patřím do historicky prvního ročníku absolventů techniky se státnicí z vědeckého komunismu. Všichni jsou si rovni. Jen někteří jsou si rovnější. A ti pak dohromady sesypáni být nemusejí. Na tom se, tuším, až tolik nezměnilo.
Bony... ňáký bony? Po pěti...
Okomentovat