Z článku Julie Hrstkové v Hospodářských novinách vybíráme:
Diskuse, zda mají mít děti encyklopedické vzdělání, či se mají co nejlépe naučit vyhledávat informace na Googlu, ve Wikipedii a v dalších zdrojích, panují od začátku všeobecného přístupu k internetu. To, že by děti měly umět aspoň něco − třeba ptát se na důležité věci (což znamená, že vědí, na co se ptají), je ale nezpochybnitelné. Nejsme-li schopni něčemu naučit vlastní děti my, vzdělaní rodiče, potom nechme volnou ruku škole. A zaplaťme ji. Protože učitel, jenž je podhodnocen, prostě nemůže odvádět dobrou práci. Stejně jako ji za tuto cenu nebudou dělat rodiče jeho žáků.
43 komentářů:
Pesimistický názor, bohužel je pravdivý. Má to jen jednu vadu. Školy veřejné tady zůstanou napořád, protože část populace nebude mít nikdy na školné. Očekávám však rozkvět soukromého školství. Tam v podstatě žáci nepřijdou s inkluzí do styku a pokud ano, tak pouze s těmi inteligentními dětmi migrantů. Nebudou je tam "obtěžovat" ani žáci s IQ nižším jak 70. Rovněž očekávám růst tříd na osmiletých gymnáziích a to ze stejného důvodu. Tak proč se tedy bavit o inkluzi, když vlastně vytváříme ze škol hlavního vzdělávacího proudu školy praktické?
Ten článek sedí. Snad jen větu z posledního odstavce A zaplaťme ji bych upřesnil: A zaplaťme ji lépe ze státního rozpočtu i z dotací EU.
povinná školní docházka se sníží na pět let,gymnázia se postupně přemění v zšsš osmiletky a druhý stupeň zš ve zvláštní školy,pro děti nadané bude v každdém kraji jedna soukromá internátní čtyřletá sš gymnaziálního typu s pořádným školným a školská reforma je tímto vyřešena ku prospěchu všech
5. září 2015 13:12
"Souhlasím". Jen dodám, že někteří odborníci na školství by školu zrušili úplně, protože je to nepřirozené. To by tedy byla školská reforma!
Krom chronického nedostatku peněz se na ne-soukromé školy valí další tsunami potíží. Tou první je povinná inkluze, druhou je brzký odchod mnoha osvědčených praktiků do penze a tou třetí jsou nastupující slabé ročníky. Tyto potíže mohou mít za následek celkový odliv učitelů, jejichž nahrazení bude velmi obtížně proveditelné.
Jistá míra "tržního" tlaku na kvalitu odvedené práce v podobě konkurence soukromých škol je snad žádoucí, pokud se zachovávají etická pravidla koexistence. Tento tlak se zvýší, jelikož dětí bude stále méně a školy budou muset ještě intenzivněji o děti/pověst bojovat, takříkajíc tržními metodami.
Odpovědí na narůstající problémy může být koordinovaná snaha učitelů zš a sš a vš vytvořit neměnný legislativní rámec zajišťující pracovní prostředí, které bude prosté přehnané administrace, adekvátně, když už ne nadprůměrně ohodnocené a umožňující vysokou míru svobody (spolu)práce učitelů v rámci výstupů.
Bohužel, jak kolegové zde na čs již naznačili, jsou lobbistické, či jiné donucovací prostředky učitelů, ve srovnání s dejme tomu strojvedoucími, velmi omezené. Jako příklad lze uvést fiktivní příklad generální stávky učitelů za lepší pracovní podmínky ve Spojených státech, která byla před dosažením cíle ukončena medializovaným případem úmrtí školou povinného dítěte na ulici v čase, kdy mělo být dítě ve stávkou uzavřené škole. Tato vyjednávací "impotence" se pojí s místy přetrvávající tradiční mentalitou státního zaměstnance v neziskovém sektoru, ať už se jedná o učitele, úředníka, či střední zdravotní personál, jmenovitě s tendencí nevystrkovat zbytečně hlavu, mít své jisté a nějak to doklepat do penze.
tyrjir, Využití EU dotací na zlepšení čehokoliv bude myslím brzy minulostí, jelikož v důsledku populistického rozhodnutí tzv. visegrádské čtyřky o nespolupráci s EU ohledem uprchlíků, se celkem pravděpodobně dostaví sankce v podobě omezení dotací. Nikdo v EU nemůže pouze brát, aniž by dával, na to je Brusel citlivý.
Právě studuji a připomínkuji návrh tzv. inkluzivní prováděcí vyhlášky. A z toho mi vyplývá - pokud bude inkluze pro školy jako doposud dobrovolná, máme vyhráno. Pokud bude inkluze protlačena jako povinnost škol, máme zaděláno na pořádný průšvih. ne každý učitel bude mít žaludek (promiňte mi ten výraz) na práci např. se středně či těžce mentálně postiženým. Co hůř, nebude mít vůbec ponětí o práci s takovými dětmi.Představa některých odborníků, že učitel bude mít v šuplíku metodickou příručku a podle ní,jak podle kuchařky, bude za pochodu řešit, zda svíjející se dítě na zemi má záchvat zuřivosti kvůli poruše chování nebo je to autista(kterému se nelíbí přemístění mapy o 5 sm doleva na tabuli),to je směšné. Ne ,není to směšné, je to tragedie. Mnoho pedagogů to možná psychicky odskáče. Nemyslím že by zrovna plnili Bohnice, ale do školy budou chodit rádi asi jako k zubaři. I to se musí odrazit na práci s těmi "normáními" popř. nadanými. Další tragédií bude, až se nenaplní očekávání inkluzionistů a nastanou problémy se stížnostmi rodičů, buzerací ČŠI apod. Na vině budou samozřejmě učitelé, oblíbené hromosvody všech možných institucí. Oblíbenost tohoto povolání určitě stoupne, že?
To už pak není o penězích, to je o tom, že člověk má jako pedagog snahu ,ale za každý dobrý skutek bývá patřičně potrestán.
Ad Tajný
...Odpovědí na narůstající problémy může být koordinovaná snaha učitelů zš a sš a vš vytvořit neměnný legislativní rámec zajišťující pracovní prostředí, které bude prosté přehnané administrace, adekvátně, když už ne nadprůměrně ohodnocené a umožňující vysokou míru svobody (spolu)práce učitelů v rámci výstupů..........ZBOŽNÉ PŘÁNÍ nás všech, především ta svoboda.
Ještě jeden příspěvek, možná vypadající jako mimo mísu.Nenapadlo mě, kde jinde to prezentovat.
Před pár dny nám opět vypadl jeden demokratický prvek - možnost se nějak vyjádřit a diskutovat.Jedná se o nové stránky Eduinu. Diskutovat mohou pouze příznivci sociálních sítí. Jejich komentáře se ovšem pod titulkou článku nezobrazují. Jako nejnovější komentáře jsou vydávány komentáře staré i několik měsíců .
Je to záměr nebo jen dočasně technický problém eduinských stránek?
Stran Eduinu půjde o záměr, většina komentářů byla kritických a ukazovala, jak jsou odtrženi od reality a jejich názory většinou scestné. To se v podobných kruzích neodpouští, lépe je oponenty eliminovat, hlavně ty anonymní. A rázem zavládne idyla...
povinná školní docházka se sníží na pět let
Dokud bude jakákoli školní docházka povinná, nepohne se naše školství k čemukoli smysluplnému ani o píď. Veškeré dosavadní pokusy o nějakou změnu, vylepšení současného stavu jsou jen taková šmrdlačka, dílem k zastření skutečných problémů, dílem k alespoň nějakému přivýdělku.
Kolik už peněz, úsilí a času už bylo promrháno pro přivedení naší populace ke studnici poznání. Především pak té části obyvatelstva, která o to ale vůbec nestojí. Takže jestli něco se daří, pak snad jedině nic neřešící přibrždění sešupu k naprosté devastaci tradičních hodnot osvícené společnosti.
'Něco' se začne dít, až si stát přestane přivlastňovat právo rozhodovat o směrování dětí svých občanů, a ponechá tuto volbu výhradně a jen rodičům. Ať sami rozhodnou, jestli se budou jejich děti vzdělávat ve státní škole, ve vzdělávacím družstvu, u soukromníka, doma, a nebo vůbec. Nechť se každý věnuje právě a jen oboru činnosti, který jej zajímá, nechť se jím žíví bez omezení a do sytosti. Zrušme naprosto zbytečné certifikáty o způsobilosti k výkonu praxe stejně, jako nesmyslnou legislativu. Počet pitomců dosazovaných do funkcí se tím nikterak dramaticky nezvýší.
Docela mi uniká rozdíl mezi pitomým nedoukem a pitomým doukem, totiž. Snad jen to, že při setkání s druhým případem nebývá člověk až tak obezřetný.
Učitel - profese, která nemůže přežít?
Julie Hrstková - komentátorka HN 2. 9. 2015 00:00 (aktualizováno: 4. 9. 2015 07:49)
http://archiv.ihned.cz/c1-64539160-komentar-julie-hrstkove-ucitel-profese-ktera-nemuze-prezit
Čeští učitelé mají nejméně peněz v Evropě, ale práci stejnou.
Když děti neumějí vzdělávat a vychovávat rodiče, měli by si připlatit.
Bez peněz se učitelé ani školství nezlepší.
Poslední průzkum think-tanku IDEA při CERGE-EI opět ukázal, že učitelé jsou v porovnání se stejně vzdělanými kolegy ve státní správě výrazně podhodnoceni. A stejně jako při minulých zjištěních, zůstává na prvním stupni převaha žen, což nedává dobrý příklad vyrovnaného genderového uplatnění budoucích generací.
Jenže − čistě upřímně, kdo by vlastně chtěl učit na základní škole? Děti jsou nezvladatelné, nemají z rodiny základní návyky (umí dřív používat počítač než toaletní papír) a jsou zvyklé, že jsou středem vesmíru. Kdokoliv, kdo navštívil třídní schůzku jakékoliv základní školy coby rodič, získá záhy pocit, že se ocitl v besídce zvláštní školy. Pokud učitel trvá na tom, aby děti zdravily při vstupu do třídy, je rodiči okamžitě obviněn ze šikany. Pokud nechce, aby se mu v průběhu vyučování žáci "courali" postupně na toaletu, má na krku obvinění z omezování osobní svobody a újmy na zdraví, která zřejmě vznikne tím, že děti nemají okamžitý přístup k vodovodu. Ve chvíli, kdy starší žáky upozorní, že není vhodné chodit do školy v oděvu, který by jako nevhodný odmítla i Miley Cyrusová, patří mezi zastaralé konzervy, jež nepatří do moderního školství.
zakoupené alkoholické nápoje. Prosba učitelů k rodičům dětí v sedmé třídě základní školy "Prosíme, řekněte svým dětem, aby kouřily alespoň za školou…" patří mezi ty lepší, kterých se rodič dítěte školou povinného může dočkat. A automaticky neznamená, že se jí rodiče a následně děti budou řídit.
Vše výše uvedené spadá do normálního školství, nikoliv mezi nenadálé případy praktických škol, kam s oblibou posíláme romské děti se slovy, že jsou zaostalé z rodiny a nic jiného stejně dělat nemohou. Jenže děti bohatých rodičů se chovají naprosto stejně. Jen s tím rozdílem, že díky penězům svých předků budou schopny dokončit nějakou školu a získat alespoň nějaký papír s razítkem, který jim zajistí budoucí kariéru.
Diskuse, zda mají mít děti encyklopedické vzdělání, či se mají co nejlépe naučit vyhledávat informace na Googlu, ve Wikipedii a v dalších zdrojích, panují od začátku všeobecného přístupu k internetu. To, že by děti měly umět aspoň něco − třeba ptát se na důležité věci (což znamená, že vědí, na co se ptají), je ale nezpochybnitelné. Nejsme-li schopni něčemu naučit vlastní děti my, vzdělaní rodiče, potom nechme volnou ruku škole. A zaplaťme ji. Protože učitel, jenž je podhodnocen, prostě nemůže odvádět dobrou práci. Stejně jako ji za tuto cenu nebudou dělat rodiče jeho žáků.
Julie Hrstková - komentátorka HN
Tak to tu doposud nikoho nenapadlo. Kopírovat původní článek jako diskusní příspěvek.
To je od Vás, pane Týři, počertech pěkné. A orginální. Asi jako se pod přezdívku podepsat plným jménem. Holt, pokrok pokročuje.
Jiří Týř: Feřtekovo ostouzení tradiční školní třídy je demagogické a média to berou
pátek 4. září 2015 ·
Štítky: Pedagogika, polemika
Argumentace Tomáše Feřteka může, myslím, mnohdy sloužit jako docela dobrý zdroj ukázkových příkladů pro výchovu ke kritickému myšlení.
Například ve článku Proč je školní třída to nejhorší prostředí pro učení, který zveřejnil 31. srpna 2015 časopis Respekt, Tomáš Feřtek píše:
Těžko bychom hledali horší prostředí pro učení, než je školní třída v tradiční škole (1). Tedy uzavřená místnost, kde sedí třicet dětí stejného věku, pokud možno ukázněně a mlčky naslouchají výkladu (2) a jejich úkolem je zapisovat si a druhý den paní učitelce co nejvěrněji zopakovat, co slyšeli (3), za což jsou odměněni číslicí od jedné do pěti (4).
ad (1) Horších prostředí lze najít nepřeberné množství. Namátkou je to například polozbořené iglů na Jižním pólu, ve kterém za polární noci sedí třeba šest dětí a jejich mizerně placený učitel se třemi 120 hodinově vzdělanými asistenty pro vyšší úroveň práce. Mnoho dalších příkladů by myslím tvořivě našli v tradiční školní třídě i letošní prvňáčkové. Zvlášť dobře by to myslím šlo v O. Štefflových věkově smíšených rovněž tradičních školních třídách.
ad (2) a (3) Tyto definiční znaky tradiční třídy jsou chybné. Takováto výuka byla, je a bude vnímána a hodnocena jako nevyhovující.
ad (4) I v tradiční škole je možnost volby mezi známkováním a slovním hodnocením.
Jak čelit demagogické argumentaci. To ukázal už například Platón ve své knize O sofistických důkazech. Feřtekův populismus mi někdy myslím připomíná naivitu některých bývalých mladých kolegů, kteří nastoupili do tříd s nerozvážnou snahou co nejvíc se za každou cenu přiblížit žákům (různým podbízením se, například i shazováním kolegů, kteří už učit uměli a něco naučili, atd.). Většinou už po půlroce nebo roce se ukázalo, že tito kolegové toho mnoho nenaučí. Takoví kolegové ztratili zpravidla dost rychle kredit u kolegů, u nadřízených i u samotných žáků. Žáci je zpravidla zpočátku brali, ale po čase jim pak mnohdy i oni ukázali, zač je toho loket. Tito neúspěšní kolegové však neměli na své straně některá nekriticky uvažující média.
Didaktická zásada jednoty hlavních vzdělávacích vlivů by myslím měla být dodržována i v kolegiální diskusi o českém vzdělávání a ctít by ji měla i média.
Myslím, že panu Tomáši Feřtekovi by cca jedno až tříletá učitelská praxe v běžné tradiční škole po odborné stránce neuškodila.
Hrádek nad Nisou, 3. září 2015
Luděk Blaha
Odpovídá stav českého školství veřejnému zájmu?
Výše citovaný článek z Hospodářských novin vystihuje důsledky hrubého podfinancování a některých dalších problémů českých škol. V podtitulku a v posledním odstavci navádí rodiče, aby se s nežádoucím stavem bezplatného vzdělávání začali smiřovat a na vzdělávání svých si raději sami připlatili.
Českým politikům a organizacím zodpovídajícím a spoluzodpovídajícím za kvalitu a dostupnost českého bezplatného veřejného školství je tím myslím nastaveno zrcadlo.
Jiří Týř
Odpovídá stav myšlení dosaženém vzdělání?
Výše uvedený příspěvek poukazuje na poněkud svérázný způsob seberealizace ve veřejném prostoru.
Je tím myslím nastaveno zrcadlo.
Hospodářské noviny a Respekt jsou placená internetová média, u kterých se stává, že si článek přečteme a za nějakou dobu už není přístupný. Jen proto jsem článek do diskuse vložil. Omlouvám se, pokud jsem se tím někoho nebo něčeho dotkl. Souhlasím s tím, že zvětšovat objem diskuse obsáhlými citacemi diskusi znepřehledňuje a měli bychom se toho zdržet, což budu dál respektovat. J. Týř
Sama diskuse k článku mívá zpravidla vyšší informační hodnotu, než původní článek.
Kolikrát takový článek ani nečtu. Jeho znepřístupnění nemusí být nutně ztrátou.
Josef Soukal řekl(a)... 6. září 2015 8:37
Ony inovativní strategie využívali k prospěchu výuky i někteří učitelé už v časech, kdy jsem chodil do školy já. Kromě toho ovšem využívali některé strategie tradiční, kupodivu rovněž k všeobecnému prospěchu. Argumentace ad hominem se zde objevuje jen proto, že diskutující nevěří, že by z debaty s p. Feřtekem mohlo vzejít něco rozumného, natolik se totiž zdiskreditoval neschopností napsat jeden jediný komentář, který by nebyl poznamenán účelovostí a demagogií. Bohužel je p. Feřtek mediální vzdělávací hvězdou, jinak by jeho výstupy mnohdy nestály ani za mávnutí rukou...
Souhlasím. K argumentaci ad hominem se má přistupovat jen v nezbytně nutných případech, jako je například opakovaná očividná demagogie mající charakter komunikačního podrazu.
Cituji: "Děti jsou nezvladatelné, nemají z rodiny základní návyky (umí dřív používat počítač než toaletní papír) a jsou zvyklé, že jsou středem vesmíru. Kdokoliv, kdo navštívil třídní schůzku jakékoliv základní školy coby rodič, získá záhy pocit, že se ocitl v besídce zvláštní školy. Pokud učitel trvá na tom, aby děti zdravily při vstupu do třídy, je rodiči okamžitě obviněn ze šikany. Pokud nechce, aby se mu v průběhu vyučování žáci "courali" postupně na toaletu, má na krku obvinění z omezování osobní svobody a újmy na zdraví, která zřejmě vznikne tím, že děti nemají okamžitý přístup k vodovodu. Ve chvíli, kdy starší žáky upozorní, že není vhodné chodit do školy v oděvu, který by jako nevhodný odmítla i Miley Cyrusová, patří mezi zastaralé konzervy, jež nepatří do moderního školství."
Podle mých zkušeností (jsem rodič 2 školáků a znám řadu jejich spolužáků) je tento popis zcestný, zlý a zlostný. Dnešní děti jsou mnohem lepší, než je autorka charakterizuje. Je možné, že ve škole zlobí více, jde asi o jejich vzdor.
Děti jsou různé. Co je znepokojivé, je, že přibývá dětí s "ne" - nechci, nebudu, nerespektuji, nesnáším, netoleruji...
Pane Veleto,i já mám dvě děti. Většina jejich spolužáků byla celkem v pohodě. Nyní jsou na střední škole. Od té doby bohužel nastal posun od procent dětí "v pohodě", k těm nevychovaným. A definujte vzdor. Ano existují určitá období vzdoru, ovšem někteří jednici ho mají permanentní div ne od narození. Také nelze vše svádět na pubertu. To bychom mohli pubertou omlouvat úplně všechno včetně trestných činů. Jde o to najít určitou hranici, kam už se nesmí a tu hranici si držet. I ve škole. Bohužel. Posun od stále stoupajících práv dětí a jejich rodičů k bezpráví na straně učitelů je zřetelný. Byla jsem na dvou školeních pro učitele zaměřených na právní povědomí v prostředí školy. Po těchto školeních se mi chtělo okamžitě ze školy zdrhnout.Zjistila jsem, že jsem zodpovědná i za to, že se mi dítě před mýma očima bodne do ruky. Jsou to často vteřiny a já nejsem superrobot.Toto právní povědomí mají už i děti a jejich rodiče (mluvím zase o některých) a přesně podle toho se chovají. A věřte, že když budete mít ve třídě 25 dětí 2 - 3 takovéhle prevíty a jim podobné rodiče, budete mít ze života peklo.
Tan text byl nadsazen, určitě záměrně. Ale konečně pravdivě vypovídá o tendencích v našem školství. A víte kdo je za to podle mnoha lidí odpovědný. Ne, špatná odpovědď ,rodiče to nejsou. Jsou to přece učitelé!! Když dítě nepozdraví slyšíte:"co je v té škole proboha učí?". Přitom je jasné, na čí straně je balón, že?
právní povědomí v prostředí školy
Třeba se dožiji okamžiku, kdy mi už konečně nějaký odborný konzultant, expert na školství, nebo někdo ze státní správy či samosprávy ve školství sdělí, jak přesně má učitel postupovat v situaci, kdy se žák sebere a odejde z učebny. Místo řečí o vzdělávání pro přespříští tisíciletí.
Podle mého soudu jenom naprostý hazardér nebo pomatenec nedrží děti čtyřicet pět minut přikované k židli.
Zdeněk Bělecký řekl(a) 31. srpna 2015 13:02 (http://www.ceskaskola.cz/2015/08/jiri-tyr-velka-kurikularni-revoluce-v.html)
1) Školství se NEZMĚNÍ tím, že se budou neustále vymýšlet a předělávat kurikulární dokumenty.
2) Příčinou poklesu úrovně znalostí žáků NEJSOU kurikulární dokumenty, ale extrémně liberální právní prostředí.
Souhlasím. Dodal bych ještě a extrémně uvolněný stav morálky . Ke stavu morálky, výchovy, legislativy atd. se několikrát zásadně a přitom srozumitelně vyslovil pan Profesor Petr Piťha, například:
Projev prof. Petra Piťhy, probošta Kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě - https://www.youtube.com/watch?v=MwRYpmWolWQ
prof. Petr Piťha: Stav legislativy, justice a soudnictví v ČR (jak je vidí neodborník) - https://www.youtube.com/watch?v=pDlW97Mo3aw
Jiří Týř
A všiml jste si, pane Veleto, že to není názor zdejších diskutujících, ale komentátorky Hospodářských novin? Paušalizace je vždy špatná. Pokud nefunguje rodina, škola se může pokoušet, ale nemůže spasit. Taky máme na střední škole studenty, kteří dávali ostentativně najevo, že mají práva bez povinností. Někdy tím třída trpěla, někdy jsme je přesvědčili, někdy jsme se s nimi rozloučili. Na základní škole mají učitelé těch možností méně.
"Nikdo v EU nemůže pouze brát, aniž by dával, na to je Brusel citlivý."
5. září 2015 15:09
Zapomínáte na to, že ČR je taky plátcem a že za rok některé regiony nedostanou skoro nic, protože překročí oněch 75%.
5. září 2015 23:11
Toto COPY vidím poprvé, byl to záměr?
"Na základní škole mají učitelé těch možností méně".
Učitele můžou udělit napomenutí, DTU,DŘŠ, dvojku, trojku z chování. Tady pravomoce školy končí. Dalším postupem je to ohlásit na sociálním odboru. To se však povleče nekonečnou dobu a vyřeší se to obvykle odchodem žáka na SŠ. Další možností je podání trestního oznámení na žáka. Obvykle skončí nevyřešené.
"Učitele můžou udělit napomenutí, DTU,DŘŠ, dvojku, trojku z chování."
To leckterý dacan i ucvrkne, když slyší DTU nebo i výše... :-)
Trestní oznámení na žáka do 15 let? K čemu?
Základní školy jsou bezbranné! Drzého blbečka se nezbaví ani po devíti letech, pokud propadl, protože "rodičům se musí vycházet vstříc".
Místo, aby hajzlík šel na učňák, prudí do 16 (až 17) let na základce, rozhodí všechno okolo, ale hlavně, že paní psycholožky, které za jeho "výchovu" berou peníze a i na jejich nátlak zůstává na základní škole, jsou spokojené. Že chlapec patrně nabízí drogy? Nevadí.
Báječné.
Problém spočívá v povinné školní docházce. V dnešní době je vyloženě kontraproduktivní. Pár spratků doopravdy rozhodí všechno okolo. A pak se pořád divíme, že se nějak nedaří navzdory nezadržitelnému pedagogickému i technickému pokroku.
V čem ale spočívá problém na střední škole, to mi zůstává utajeno. Žák se zcela dobrovolně přihlásí na školu, jejíž vzdělávací program si může podrobně prostudovat, aby tam pak v lepším případě nedělal nic. V horším případě, aby dělal problémy. Nechápu. Kolikrát celé rodinné klany. Ledvá prolézá jedno trdlo za druhým.
Děti jsou různé. Co je znepokojivé, je, že přibývá dětí s "ne" - nechci, nebudu, nerespektuji, nesnáším, netoleruji...
To je pravda. Ubývá dětí hodných, pilně pracujících, nerušících, přikyvujících, hlásících se. Rovněž jako postupně ubývá stádovitosti, nekritičnosti, uniformity a konformity. Přibývá konfrontace. Nejsem si jist, zda je to změna k lepšímu, čí k horšímu, a celkem mne zajímá komu to vadí, komu to vyhovuje a kdo a jak se přizpůsobí.
Tady by se ale patřilo připomenout, že v zásadě se uvedené skupiny vzájemně nevylučují. Jako že, buď jsou děti ukázněné, a nebo jsou kritické. Stejně, jako líný člověk nemusí být hloupý, a chytrý nemusí být pracovitý. Je rozdíl mezi kultivovaným chováním a bezmyšlenkovitou poslušností, je rozdíl mezi kritikou a chlístáním špíny.
Myslím, že v tom bychom se mohli orientovat, aniž bychom byli třeskutí pedagozi.
Ano, netajní pedagozi si nevytvářejí třeskutě nesmyslné konstrukce.
Zdá se mi, že řada dilemat je zdánlivých a falešných. Nejde přece o motivaci, kritičnost, poslušnost nebo konformitu, jde o to, že přibývá dětí nevychovaných, dětí s patologickým deficitem sociálních dovedností, dětí bez elementárních návyků. Jdu-li s dvaceti dětmi přes ulici, nebude žádná diskuse o tom, jestli se Pepíkovi chce jít na červenou a jak je zvyklý chodit s maminkou. Diskuse může být o tom, jestli se mu víc líbí Křemílek nebo Vochomůrka.
Přesně tak... a bez diskuse.
Nevychovanost je vydávána za osobitost, zpatlanost za tvořivost, hloupost za vlastní tempo.
Tlachání za odbornou konzultaci a nesmysle za vizi.
Lamenty o nevychovaností, zpatlanosti a hlouposti dnešních dětí lze přirovnat s lamenty nad špatným počasím. Pokud se vám uleví, lamentujte, ovšem nic, krom otevření deštníku (přizpůsobení metod), s tím nenaděláte.
Pane tajný, mohla bych se s dovolením zeptat, jaké metody byste v této situaci doporučil? Verbální, nebo raději neverbální?
Lamenty o nevychovaností, zpatlanosti a hlouposti dnešních dětí lze přirovnat s lamenty nad špatným počasím.
To je ale setsakramentsky velký rozdíl, Tajný učiteli.
Počasí ovlivnit nemohu. Když prší, mohu si nanejvýš vzít deštník.
Jestli ale rezignujeme na výchovu a přestaneme pravidla našeho vzájemného soužití vyžadovat, ty, kteří je nedodržují ovlivňovat a v případě nezbytnosti i trestat, nastoupíme cestu do pekel.
Tak dlouho budeme nevychovanost a vulgaritu považovat za projevy "nekonformní osobnosti", až nám nějaká taková "osobnost" , nebo "osobností" šikanovaný spolužák postřílí dvacet či víc spolužáků.
A my pak budeme sepisovat traktáty o tom, jak tomu měla škola zabránit a přijímat "opatření".
My nejenže s tím něco naděláme. My s tím musíme něco udělat.
Ne, kvůli naší pohodlnosti, ale kvůli našim žákům a vlastním dětem.
Oni budou žít v tom světě, který jim nyní vytváříme.
Neschopnost či neochota poradit si s pár nezvedenci, a ochránit tím děti normální je vydáváno za moderní, nemariotereziánské, nerakouskouherské a nekomunistickototalitní pedagogické přístupy.
A nazývání věcí pravými jmény je znectíváno na lamentování.
Pokud si pamatuji, je v mém příspěvku něco o přizpůsobení metod. Můžeme akceptovat to, že děti vchází do školy v nějakém stavu, rozpoložení, náladě, což je podmíněno prostředím, se kterým nic nenaděláme. Můžeme na schůzkách a schůzích dštít síru a svolávat plameny pekelné na rodiče, nevychovanost dětí apod., ale s prostředím v rodině toho moc udělat jednoduše nemůžeme.
Nelze asi v pudu sebezáchovy ignorovat vulgaritu, netoleranci, hrubost a agresi. Nepracuji na výběrovém gymnáziu, máme žáky z celého spektra společnosti a Gaussovy křivky, integrované, s IVP, s asistenty i bez, žáky z menšin i většin, cizince apod. Jediná metoda, která dle mé zkušenosti zabírá, je cílevědomý a konzistentní přístup k budování vztahu mezi dětmi a třídním učitelem/učiteli od první třídy. Před tím, než budu označen za snílka, idealistu a všeználka, bych rád vyjasnil, že netvrdím, že to dovedu a netvrdím, že je to univerzální recept na úplně vše. Viděl jsem několik málo krát, jak to může v takové třídě fungovat a znamená to mnoho neplacené práce navíc, nicméně myslím, že je to lepší a konstruktivnější přístup, než rozmrzelá a zahořklá odevzdanost.
A teď si, Tajný, přečtěte věty, jimiž jste vyvolal polemiku. Nepřipadají vám v kontextu vašeho posledního příspěvku jako zbytečná provokující pitomost?
Začínám nabývat dojmu, že mnozí učitelé si docházejí do výběrových gymnázií jako do klubu podebatovat s doutníkem a wiskou nad dnešními tajmsy.
Jojo, my chirurgové dřeme jako koně, furt vod krve, zatímco vočaři za stejný prachy tak akorát leští brejle. O gynekologách ani nemluvim. Nebo tak nějak?
"Nepracuji na výběrovém gymnáziu, máme žáky z celého spektra společnosti a Gaussovy křivky, integrované, s IVP, s asistenty i bez, žáky z menšin i většin, cizince apod. "
Pokud se tajnej nepletu, nedávno jsi přiznal, že nemáš zkušenosti s cikány. Tak necigaň o menšinách.
Tajný: "...nicméně myslím, že je to lepší a konstruktivnější přístup, než rozmrzelá a zahořklá odevzdanost."
Souhlasím, je to nezbytný předpoklad, aby se dalo vůbec smysluplně vyučovat. Jenomže právě tím učitel de facto přebírá a nahrazuje část výchovné funkce rodiny, což podle současného právního stavu dělat nemá a vlastně ani nesmí.
Anonymní, znáte nesoukromou školu, kde nejsou romské děti? Několik málo žáků romského etnika jsem, jako snad každý učitel v ČR, učil a učím, ale nejsem si jist, zda lze toto klasifikovat jako zkušenost, na základě které bych se k právě této problematice mohl informovaně vyjádřit.
Domnívám se, (laický názor), že romské děti reagují na důvěryhodný vztah a pocit bezpečí, podobně jako všechny děti.
Obávám se, že z učitelství, zejména na základní škole, se čím dál víc stává rizikové povolání, a že bude stále ubývat lidí, kteří budou schopni a ochotni tuto profesi vykonávat.
Okomentovat