Z článku Tomáše Feřteka v RESPEKT.cz vybíráme:
I když je třeba brát podobné televizní formáty z hlediska „dokumentárnosti“ s rezervou, diagnóza to je přesná. Nuda a nízké nároky při práci, minimální praxe, nedostatečná pedagogická profesionalita učitelů, malá míra samostatnosti učňů. Výsledek – vyučení bez reálných schopností, horcí kandidáti na nezaměstnané. Je samozřejmě otázka, nakolik toto je obecný stav učilišť. Jako u jiných typů škol, i tady budou mezi jednotlivými učňáky velké rozdíly.
Záznam pořadu Ano, šéfe na iPrima.cz
13 komentářů:
Pohlreichovo Ano šéfe i citovaný článek o truhlářské škole myslím dost trefně a poutavě vystihují jen některé stránky komplexní problematiky našeho celkově hrubě podfinancovaného nejen středního odborného školství. Stát nikdy nebude mít dost prostředků na to, aby odborné a technické vzdělávání ufinancoval ve školách odtržených od dalších aktérů vzdělávání.
Souhlasím s T. Feřtekovým závěrem ...fakt, že mezi vyučenými je vysoká míra nezaměstnanosti (až dvacetiprocentní) i u profesí, o něž je na pracovním trhu zájem a lidí nedostatek. Současné učňovské školství produkuje až příliš často lidi v praxi nepoužitelné. Cesta není nahnat do tohoto nevyhovujícího prostředí více dětí, ale učinit ty, které tam už jsou, kvalifikovanější. To ale bude muset zařídit někdo jiný než Pohlreich... .
K tomuto závěru ještě dodávám, že vykazovaná míra nezaměstnanosti absolventů učňovských škol je zmenšená tzv. švarcsystémem - tedy dlouhodobějším pracovním zapojením absolventů SOU přes živnostenský list:
Když jsem se například ptal žáků třetího ročníku, kdo už má práci, hlásily se třeba dvě třetiny. Když jsem se pak ještě zeptal, kdo tu práci má na zaměstnanecký poměr, byla jich i méně než polovina z těch dvou třetin.
Platové a pracovní podmínky absolventů SOU pracujících u velkých i menších firem na výuční list nejsou ani zdaleka vždy dobré. To, co dostanou na ruku ze z pohledu zaměstnaneckého platu zdá být číselně o trochu větší částka. Ve skutečnosti je to platba, která nestačí na to, aby si švarcsystémově placený absolvent SOU mohl platit dostatečné sociální pojištění, vzít si hypotéku atd.
Takto mizerně švarcsystémově placení "živnostníci" jsou dost často udržováni v závislosti na tom, kdo jim dává ty tzv. zakázky. Děje se to například pomocí údajné nebo i skutečné platební neschopnosti, a to tak, že jim poskytovatel práce dluží například několik desítek nebo i stovek tisíc korun a dává jim dál práci pod příslibem, že jim vše zaplatí, až se jeho situace zlepší. Pracovní podmínky těchto "živnostníků" jsou dost nemilosrdné a často se během toho i zhoršují. Na to, aby se o platby soudili nemají tito mladí lidé zkušenosti, energii ani peníze. Přestanou-li pracovat pro takového poskytovatele, přijdou zpravidla o to, co jim jejich švarcsystémák dluží...
Mají kraje, MŠMT, Úřady práce a např. Český statistický úřad přehled o tom, jak častý je u jednotlivých (zejména řemeslných) profesí výše popsaný jev dlouhodobějšího zaměstnávání na živnostenský list?
Jiří Týř
Když vidím, jací lemplové a pitomci a gauneři (všichni, co máte rádi děti se teď můžete rozčilovat) jsou na učební obory z naší základky, vůbec se nedivím, že pak neseženou práci.
Nemůžou za to ani zaměstnavatelé, ani ta učiliště. Můžou si za to blbouni sami.
Výše napsané nevylučuje, že na učilišti jsou i slušní a šikovní žáci, ale je jich málo.
No, ja nevim, ono to v trznim systemu asi nepujde, mozna se to da oznacit i jako trochu fasizoidni postoj, ale mozna by stalo za uvahu davat nekterym detem do obcanky razitko "nevhodny pro dalsi vzdelavani"... A strednim skolam za nej potom neplatit...
Do statistik se ještě zapomnělo započítat procento těch, kteří nikdy v úmyslu pracovat neměli.
Hlavně žáky nepřetěžovat, žádné manuální činnosti, svět je jinde, co by se učili, když všechno najdou na netu, měkké dovednosti zaručují úspěch, jenom z ničeho nezkoušet... tisíce mouder vzdělávacích revolucionářů. A když se výsledek systematicky a dlouhodobě rozvracené výuky dostaví, vševědoucí hochštapleři jsou rázem na koni.
Prý nízké nároky při práci, malá míra samostatnosti učňů, mistři se bojí, že by si mohli ublížit, škola v nich pěstuje hlavně lenost, pohodlnost a nezájem.
Věřím však, že vymetači projektových rautů z evropský fondů vědí, jaké delikatesy se tam tlačí do hlavy. Ne jak před třiceti lety. A pak už ale jen urážky, posměch, holedbání se. Samozřejmě, pro protřelého tlachala by oklišovaný popis průběhu televizní realityšou podle předem daného scénáře neměl být zase až tak velký problém.
Tak to uzavřu slovy mladého Šebka. Víš co, Sašo, di do prdele.
Že ve školách nepustíme žáky skoro k žádné samostatné práci?
Že se bojíme, aby se nedejbože nezranili?
Že nároky, které na ně klademe jsou nízké?
Že spratky nemůžeme srovnat a těm snaživým vytvořit podmínky pro kvalitní výuku?
Že mlčky tolerujeme, jak se žáci flákají a chodí za školu?
Že jsme dopustili, aby celá generace mohla zparchantět?
Ano, ano, ANO.
Jen ty příčiny tohoto stavu jsou trochu jinde, nežli se domnívá pan Feřtek.
Nebo si snad myslí, že taková práce učitele baví?
Že člověk, vážící si své práce rád a dobrovolně produkuje zmetky?
Mne ale zaujalo něco úplně jiného.
Právě případ onoho nešťastníka s řetízkem.
Neumím si totiž představit učitele, který by dobrovolně přihlížel tomu, jak jeden z jeho žáků ze sebe nechá dělat před celým národem pitomce.
To ani na vteřinu nenapadlo scénáristu, režiséra, nebo samotného Šéfa, že vzniklou ostudu také nemusí ten kluk unést?
Anebo jim na tom prostě vůbec ani trochu nezáleželo?
Nejdůležitější je přece sledovanost.
Neumím si totiž představit učitele, který by dobrovolně přihlížel tomu, jak jeden z jeho žáků ze sebe nechá dělat před celým národem pitomce.
Předesílám, že jsem to neviděl, a ani se na to dívat nebudu. Stejně jako na ostatní realityšou, kde lidi ze sebe dělají, nebo nechávají dělat pitomce podle poměrně slaboduchých scénářů za poměrně mizerné peníze. Úplně mi stačí výkon mojí profese.
Přesto. Někdo televiznímu štábu umožnil vstup do školy. Někdo dal všanc žáky, učitele i jméno školy, a někdo za to třeba také dostal zaplaceno.
Je mylná úvaha o tom, že onen řetízkový nešťastník byl možná angažován jako herec, protože má nezpochybnitelné nadání sehrát pitomce věrně? Co když se s ním brzy setkáme v některém z dalších primáckých pořadů? Cesty do špajzu, Sběratelé kostí, Velmi křehké pečivo, Svatby v učňákách, Hledá se číšník a servírka, Jste to, co jíte, Mladší o pár kilo, Prosráno!, Autobufet, Jak se staví průjem, Receptář prima blafů, TOP kuchař magazín, S magorem v kuchyni, Kuchtík hledá ženu, Mami nakrm mě, Žer minutu!, Česko Slovensko má hlad...
Že nároky, které na ně klademe jsou nízké?
Samozřejmě, že ano. A klasifikace mírná, prakticky jednostupňová.
Nevidím totiž jediný důvod, proč bych si měl přidělávat problémy. Úplně stačí, aby místní standardně tvrdá rokerka, která se nerozpakuje poslat tělocvikáře do prdele, když chce aby s ní hejbla, se nechá slyšet, že se jí před vaší vyučovací hodinou ze strachu dělá špatně od žaludku. A máte vystaráno.
Nechci vyvolávat srovnání typu, kdo to má těžší, jestli tramvaják, nebo řidič autobusu. Chci jen napsat svou zkušenost: Práce mistrů odborného výcviku chce po pedagogické stránce opravdové mistry. Být profesorem na gymnáziu je po pedagogické stránce objektivně lehčí profesní úkol. Přitom pedagogická příprava mistrů odborného výcviku je pod tlakem okolností ošulená. Mistry odborného výcviku je velmi často stávají profesionálové (např. řemeslníci), kteří nemohou, nechtějí nebo už neumí svou profesi dělat naplno. Formální pedagogické studium na fakultách pomáhá v náročných učitelských situacích na učňácích jen málo. Měli bychom najít jiný klíč pro profesní přípravu mistrů. Situace se sice začne postupně zlepšovat, protože na reformované učňáky začnou postupně chodit dobří žáci, ale to se ve větší míře projeví až za 10, 15 let. Nyní je však vyučování na učilištích a kontakt s rodiči učňů jednou z nejnáročnějších pedagogických prací. To vše za velmi nízký plat. Je těžké nevyhořet.
Příčiny vidím zde:
1/příliš velká zodpovědnost kladená na vyučující. Ti proto často děti pomalu nepustí ke strojům, protože když se něco stane, kdo za to může?, no učitel.Že dětem stokrát opakoval, nedělej tohle, nedělej tamhleto,, všechny ty zápisy v třídnici o poučení nakonec nebývají k ničemu.
2/Střední škola není povinná, ale chození do výuky a na praxe je problém. Jestliže je většina škol placená od kusu, tak se toleruje leccos. Bohužel.
3/problematická vymahatelnost práce. Stěžoval si mně na školení jeden mistr, že polovinu práce ( a možná ještě více) dělá za děti ,i po večerech, protože oni mají od 10 hodin "kouřovou" ,pak je oběd, pak už nemá smysl něco dělat, když za chvíli bude konce pracovní doby. Pobídky žádné, takže co by se ,děťulky ,honily.
4/Na tyto školy často chodí děti z "musu", rodiči dotlačeni, aby měli alespoň nějaký papír (výuční list).Ty děti škola nebaví, nebavila je nikdy. Občas je nebaví nic, takže dobrovolně odejdou.
5/Děti si vyberou "nějakou" školu. Nemají žádný vztah k práci, kterou by měli v budoucnu dělat (kuchaři v životě doma neuvařili ani čaj, rodiče zařídili vše).Nebo o tomto povolání nikdy neuvažovali (měla jsem třeba spolužáka a ten chtěl být od 5. třídy traktorista a taky jím je a je spokojený) A opět, někdy nemají vztah k práci žádné.
Palec nahoru. Byť to bylo jen pro pár vyvolených, byť problémy učňovského školství jsou rozsáhlejšího charakteru (což nelze brát jako výmluvu). Myslím, že to pro žáky byla velmi cenná zkušenost, která je může pozitivně ovlivnit na celý život. A to se počítá.
Víc podobných akcí nejen při reality show, ale i při "normální výuce".
Problém vidím úplně někde jinde: v nezájmu o děti v rodinách a v nezájmu o žáky ze strany učitelů. Neumím si představit, že by v dnešní době nějaký učitel prostě sedl do auta a jel se podívat, kde ten jeho žák je. Učitelé by měli vrátit diplom, protože jim je vzdělání úplně k ničemu, když nejsou schopni VYCHOVÁVAT děti. Ty děti by totiž hlavně potřebovaly někoho, kdo se o ně bude zajímat. Ale nikdo takový evidentně není, ani doma ani ve škole. Tak kde už, proboha?!
Re. ...když nejsou schopni VYCHOVÁVAT:
Proč se to tedy jmenuje "učitel" a ne "vychovatel"? Je jasné, že potřeba konkrétních znalostí bledne před významem "výchovy", aneb, těžko učit nevychované, ale že by zrovna učitelé měli být ten hlavní faktor, který to rozštípne, to si nemyslím.
Myslím si, že to je věc celospolečenská.
Vnímání dětí, věnování jim pozornosti a času s tím souhlasím i když není pozornost, jako pozornost. Některé "obletované" taký nepůsobí příliš vychovaně.
A co to vlastně je, to "vychování"? Morální zásady, respektování pravidel, ohleduplnost, chuť odvádět dobře svou práci,...
Neříká tohle hodně o nás samotných?
Okomentovat