Marcela Bernardová: Kolektivizace českého školství

Zrušení přílohy RVP pro žáky s LMP znamená ukončení efektivního vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací založeném na dlouhodobém, systematickém a odborně metodickém a organizačním přístupu, vypracovaném generacemi speciálních pedagogů, psychologů a lékařů. Jeho tradice sahá do počátku dvacátého století a jeho cílem bylo dosažení maximálně možného vzdělání žáků s mentálním handicapem. A v důsledku naplnění tohoto cíle umožnění maximálně možného uplatnění těchto lidí ve společnosti.


Náhrada tohoto systému pseudovizí přirozeného přijímání žáků s handicapem běžnou populací a náhrada speciálněpedagogického přístupu ke vzdělávání těchto dětí podpůrnými opatřeními realizovanými asistenty pedagoga, přenesením odpovědnosti za jejich realizaci na učitele škol hlavního vzdělávacího proudu při zachování míry ostatních povinností při vzdělávání všech žáků je z historického hlediska krok zpět. Budou ho muset po pominutí těchto myšlenkových pochybení budoucí generace učitelů – speciálních pedagogů pracně odstraňovat s vědomím ztráty kvality života generace, či dokonce generací žáků.

Velký krok zpět

Zrušením upravené přílohy LMP ve vzdělávání se ruší systematicky propracovaný, vysoce erudovaný a ve světě ojedinělý systém vzdělávání žáků s mentální retardací. Měli bychom uvažovat o jeho odborném využití, případně zdokonalení, a nikoliv o jeho prostém zrušení. Kapitola 8. RVP ZV umožňuje vypracování individuálního vzdělávacího plánu pro každého žáka se speciálními vzdělávacími potřebami, ale není určena pro vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací.

Podpůrná opatření tento vysoce odborný materiál nemohou nahradit. S odborným vzděláváním žáků s mentální retardací nemá poskytování stupňů podpory žádnou přímou souvislost. Způsob vzdělávání žáků s mentální retardací na školách hlavního vzdělávacího proudu vrací odborné vzdělávání těchto žáků do doby před vznikem škol zabývajících se vzděláváním těchto žáků.

Laťka maxima možného

Existují žáci, kteří ke své úspěšné vzdělávací dráze v systému vzdělávání potřebují odbornou, systematickou speciálně pedagogickou péči. Rozhodně nemám na mysli péči školního speciálního pedagoga hodinu týdně ve vyčleněné místnosti, nebo vzdělávání žáků asistenty pedagoga mimo třídní kolektiv a již vůbec ne vzdělávání žáků asistenty pedagoga. Také nemám na mysli podporu těmto žákům speciálními pedagogy, kteří metodicky povedou pedagogy základních škol, kteří žáky s mentální retardací budou vzdělávat v běžné třídě při běžném počtu žáků. To je výsměchem všem žákům, kteří v novém systému vzdělávání nikdy nedosáhnou na maximum svých možností, na žádný úspěch. Výsměchem všem, pro které je popracovaný a ojedinělý systém speciálního vzdělávání nutný pro jejich maximální možný vývoj.

Změny jsou třeba, ale…

Je správné, že se naše školství mění a začíná uplatňovat principy, které umožní vzdělávání žákům, kteří potřebují podporu ve vzdělávání. Žákům, kteří by bez této podpory byli stále na okraji pozornosti a kteří by bez této podpory nedosáhli na požadované klíčové kompetence ve vzdělávání. Je správné, když je podpora poskytnuta všem žákům, kteří jí potřebují a pro které je podporou, díky které bude těmto žákům umožněno dosáhnout takového vzdělání, kterého by bez poskytnuté podpory dosáhnout nemohli.

Předpokladem však musí být, že na požadované klíčové kompetence skutečně všichni žáci základních škol dosáhnou. Není správně, že se veřejnosti předkládá názor, že taková podpora je vyhovující pro každého žáka. Není správné předkládat veřejně tvrzení, že speciální školství je diskriminující a že právě tento způsob vzdělávání poškozuje žáky, kteří by s podporou v hlavním vzdělávacím proudu mohli být úspěšnými absolventy vysokých škol. Absolventi základního vzdělávání nejsou všichni budoucími žáky maturitních oborů, ani budoucími studenty vysokých škol. Kdyby tomu tak bylo, pak by taková společnost spěla k naprosté absenci materiálních hodnot, bez kterých se neobejde. Není tedy správné hovořit s despektem o učebních oborech ani o lidech, kteří takové obory absolvují, nebo sami vyhledávají a upřednostňují před studiem vysoké školy.

Zase na okraji zájmu

Vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací na odborné úrovni se výrazně omezuje. Je zřejmé, že přesunutí speciálního vzdělávání do systému poradenství otevírá dveře alternativním způsobům vzdělávání a vzdělávání financovanému z fondů a projektů. V tomto případě se může jednat o cíle ve vzdělávání, limitované udržitelností projektu.

Mezi žáky s lehkou mentální retardací je určité procento dětí, které mají šanci být integrovány, o tom není pochyb. V takových případech je jejich integrace zcela na místě. Jsou však žáci s lehkou mentální retardací, jejichž handicap nespočívá jen ve výsledku skóre psychologických testů. Tito žáci budou opět na okraji zájmu celé společnosti, často se stanou nežádoucími v kolektivu třídy, školy, v mnoha případech budou trpěni, protože škola je inkluzívní a tak musí mít takové žáky ve škole tzv. „k vidění“. Ale co je potom cílem vzdělávání těchto žáků?

Rovné příležitosti na nerovné ploše

Inkluze žáků s lehkou mentální retardací je nazývána rovnými příležitostmi ve vzdělávání. Spíš tato plošná a neodborná inkluze žáků s lehkou mentální retardací vystihuje příměr založený na nerovných příležitostech vzbuzující nereálné naděje s reálným zklamáním. Teoretická vize, že se žáci nejvíce naučí sami od sebe, není úsměvným vyjádřením z poslední doby, ale názorem předkládaným veřejně s naprostou vážností. Nenastal čas položit si otázku: „Co je cílem vzdělávání?“.

Kolektivizace zemědělství trvala 40 let a také se ukázalo, že nebyla správnou volbou pro zemědělství. Proti její realizaci také nebylo obrany.

Zatím jsme se nedostali dál než k metodě pokusu a omylu. A to ani v případě speciálního vzdělávání. Odborníci ze západních zemí ho berou jako ojedinělý objev, kterým nahrazují již dříve zavedený systém vzdělávání ve svých zemích. Systém, který zaváděli stejně pochybnou ideologií jako my teď.

PhDr. Marcela Bernardová, speciální pedagog

Vyšlo v Učitelských novinách č. 29/2015