V době, kdy Evropou prochází mnohasettisícová vlna uprchlíků ze Sýrie, Eritreje, Afghánistánu, Iráku a dalších zbídačených zemí a kdy se neodvratně blíží skutečnost, že i v ČR bude narůstat etnická a kulturní různost, se uskutečnil první Kulatý stůl SKAV a EDUin školního roku 2015/2016. Jako téma položil otázku, zda jsou české školy připraveny na vzdělávání cizinců. Diskutovat o této problematice přišli Jaroslav Fidrmuc, náměstek pro regionální školství MŠMT, Tereza Martínková, ředitelka ZŠ Curie v Praze 1, Kristýna Titěrová, zástupkyně Společnosti pro příležitosti mladých migrantů META, Alena Jechová z odboru školství, kultury a vzdělávání Prahy 12 a Samer Asaad, syrský lékař žijící dlouhodobě v ČR.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
5 komentářů:
naprosto nijak,to, co někde předvádějí, je čirý pedagogický amaterismus
Tato integrace dětí cizinců bude až neskutečně drahá, ale nelze jinak. Je to nikdy nekončící proces. Vietnamci, Ukrajinci,... tady problém nevidím, odtud odchází vesměs elity nebo jazykově a kulturně blízcí lidé. Problémem je Afganistan, Pakistán, Libye, Irák,... tady problém vidím. Položme si tedy otázku zda chtějí tito migranti ovládat češtinu nebo rychle začnou vytvářet uzavřené komunity? Ostatně známe to z Německa, Francie, Anglie, Nizozemí, Švédska,..
Nejsme zřejmě připraveni ani na vzdělávání dětí mnohých domorodců.
Jinak by se Brusel nečepýřil. Tak snad nějaké příklady dobré praxe z ciziny?
Slyšel jsem, že třeba v Indii zabudují počítač do zdi na ulici, a děti se jen hrnou. Postačí k dětem dostat internet. Takže tablety až domů a rozlehlou wifinu. Nějak to poslední dobou utichlo. A neopomíjet v tomto směru ani domorodé inkluzánky. Tam je zakopané jádro pudla...
Navrhuji druhý kulatý stůl na téma: A jak jsou připraveni cizinci na vzdělávání svých dětí?
A jak jsou připraveni cizinci na vzdělávání svých dětí?
Které zavlekli do cizí země místního jazyka neznaje. Jako že, tak nás tady máte, a teď si nás vzdělejte. Tak schválně... A bez segregace v nějakých přípravných jazykových třídách, holenci. A běda, běda vám, jestli se to nepodaří. Sejdeme se u nějakého toho vašeho evropského soudu...
Ale o tohle snad ani nejde.
Spíš je tu otázka, kdo my? My, státní správa a samospráva ve školství, která má všechny nástroje k vytváření podmínek, včetně a především peněz, a nebo my, rozuměj oni učitelé, kteří se v tom zase nechají plácat, aby pak kdejaké pako vyrukovalo s expertní analýzou zvěstí o naprostém selhání učitelů a konzultantskými radami o tom, jak se to bývalo mělo dělat, aby to bylo jako všude jinde, a ve Finsku pak zejména?
Okomentovat