Bořivoj Brdička: OECD: Žáci, počítače a učení

Informace o studii OECD, která na základě výsledků PISA analyzuje úspěšnost využití technologií k učení, a to včetně toho, jak se to daří školám.


OECD právě vydala pro nás velmi zajímavou studii celým názvem Students, Computers and Learning: Making the Connection [1], která zveřejňuje výsledky analýzy dat získaných především při dvou posledních již ukončených bězích mezinárodního měření výsledků vzdělávání 15letých PISA. Je to poprvé, co se takto důkladné zkoumání vlivu technologií v rámci PISA uskutečňuje. Podobné zprávy sledujeme s mimořádným zájmem zvláště teď, kdy začínáme realizovat Strategii digitálního vzdělávání a stále hledáme důvody pro náš nečekaný obrovský úspěch v šetření ICILS (Výzkum počítačové a informační gramotnosti ICILS 2013).

Na tuto otázku však tato studie bohužel jasnou odpověď nedává. Podstatná část zpracovávaných dat byla vytvořena prostřednictvím volitelného modulu PISA 2012, který testoval digitální čtení a matematické schopnosti prostřednictvím počítače (ukázky zadání). Zúčastnilo se ho 32 států (z celkových 65). Česká republika mezi nimi nebyla. Přesto pro nás mají některá zjištění doslova zásadní význam.

Začnu rovnou tím nejdůležitějším. Úplně ve všech případech dopadli ti žáci, kteří uvádějí, že s počítači pracují nejvíce, výrazně hůře, než ti, kteří s nimi pracují méně. Nejlepší výsledky měli ti, kteří používají technologie pouze umírněně. Týká se to jak matematiky, tak čtení. Že je to tak u těch, kteří tráví mnoho času u počítače mimo školu, jsme věděli již z dřívějších výzkumů, tentokrát však data obsahovala i údaje o používání technologií ve škole. A výsledek je, přiznejme si, že dost překvapivě, úplně stejný. Vyšší míra využití technologií ve škole vede k horším výsledkům v matematice i ve čtení.

Čtení a navigace v závislosti na úrovni používání technologií ve škole [1], str.153

Asi je třeba vysvětlit, co tyto průběhy vlastně ukazují. PISA 2012 obsahovala standardní papírový test čtenářské gramotnosti zjišťující schopnost porozumět čtenému textu – v tomto případě lineárnímu (Print reading). Test digitálního čtení (Digital reading) ale vypadal docela jinak. Zkoumal schopnost vyhledávat a zpracovávat informace v netriviálním prostředí webových stránek s několikaúrovňovou strukturou. Na rozdíl od velké úlohy ICILS zde bylo analyzováno též chování žáka během práce. Bylo tedy možné odhalit, jakou strategii při prohlížení webu zvolil, jak dlouho přemýšlel apod. Na základě těchto údajů byla stanovena kvalita navigace jako schopnost dospět nejkratší cestou k řešení daného zadání (pravý graf na obrázku). Jak je vidět, ani u této čistě digitální kompetence nevedou stávající způsoby využívání technologií ve školách k lepším výsledkům.
Již jsme si v posledních letech zvykli, že na vrcholných místech v celkovém hodnocení mezinárodních srovnání jsou asijské země – tentokrát v tomto pořadí: 1. Singapur, 2. Korejská republika, 3. Hongkong (Čína), 4. Japonsko, 5. Kanada, 6. Šanghaj (Čína). V té souvislosti mě zaujala následující tabulka ukazující čas, který žáci potřebovali k vyřešení 3. úlohy v testu digitálního čtení (odpověď na e-mail reagující na jeho obsah a zároveň na informaci získanou z webu – viz Seraing). Vnímavý čtenář, doufám, pochopí, co mám na mysli.

Vytrvalost a úspěch žáků (řazeno podle schopnosti vyřešit 3. úlohu pod 7 min.) [1], str.175

Celý článek na spomocnik.rvp.cz.