„Ředitelé škol, učitelé, asistenti pedagoga, to jsou ti, kteří inkluzi realizují, a proto potřebují největší podporu. Metodickou i finanční. Jen tak budou moci zajistit, aby každý žák dosáhnul v rámci povinné školní docházky svého vzdělávacího maxima“, zdůraznil zásadní potřebu učitelů v této oblasti hlavní řešitel projektu SPIV Jan Michalík z Univerzity Palackého v Olomouci. V případě žáků se zdravotním postižením je už dnes téměř 75 % z nich vzděláváno v běžných školách, a to včetně žáků s postižením sluchovým či zrakovým nebo s poruchami autistického spektra. Pouze žáci s mentálním postižením jsou většinově vzděláváni ve školách speciálních. „Není třeba se bát přílivu dětí se speciálními vzdělávacími potřebami do škol – ony už v nich jsou. Nyní je potřeba je a jejich učitele více podpořit“, dodal J. Michalík.
Například jedna ze studií, které byly v rámci projektu zpracovány, dokládá, že by stát účinnou podporou vzdělávání romských dětí mohl v dlouhodobém horizontu získávat 3,8 až 6,9 miliardy korun ročně. Jinými slovy – dodatečný příjem státního rozpočtu v případě, že by vzdělanostní struktura romské populace kopírovala strukturu většinové populace, by byl minimálně 3,8 miliardy korun ročně. Jedná se o finanční modelaci na základě odhadů romské populace. Skupina žáků s potřebou podpory ve vzdělávání je ale mnohem větší a proto budou benefity z investic do vzdělávání všech těchto žáků ještě mnohem vyšší.
Bariéry inkluze
Za největší problém je vedením škol považován nedostatek finančních prostředků na platy speciálních pedagogů, psychologů a asistentů pedagoga. Inkluze podle škol nelze uskutečnit ve třídách s vysokým počtem dětí. Další bariérou inkluze dětí se SVP je nepřipravenost pedagogů pro práci s těmito žáky. Vlastního speciálního pedagoga má 18 % a školního psychologa jen 14 % běžných základních škol. Pouze polovina škol zapojených v jednom z výzkumných šetření uvedla, že je někým metodicky vedena, polovina škol naopak žádné metodické vedení nevnímá. Absenci metodického vedení uvedlo také 41 % pedagogicko-psychologických poraden a speciálně pedagogických center, které mají na starosti diagnostiku speciálních vzdělávacích potřeb, a doporučují školám, jak s dětmi se SVP pracovat.Učitelé se podle výsledků šetření obávají i nároků spojených s podporou dětí se sociálním znevýhodněním. Upozorňují, že chybí jak normativně přidělované finance, tak i metodiky pro práci s těmito dětmi. Z praxe vědí, že je potřeba pracovat s celou rodinou. Podle odhadů projektu SPIV se jen těchto dětí v povinném vzdělávání nacházejí desítky tisíc – realistický odhad je, že jde o více jak 100 000 dětí, z nichž ovšem cca 35 000 bude mít nárok na podpůrná opatření s finančním příspěvkem. Analýzy ukazují velké rozdíly v počtu diagnóz mezi kraji, což prokazuje, že systém neumí speciální vzdělávací potřeby dětí správně identifikovat. Metodickou podporu proto potřebují jak pedagogové, tak školská poradenská zařízení.
Pavlína Baslerová, předsedkyně Asociace pracovníků speciálně pedagogických center, říká: „Učitelé nejvíce vyžadují právě systematické financování a metodickou podporu. Pedagogové nemají obavu z dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, ale z toho, že na ně budou sami, že se o ně systém nepostará.“
Souhrnná prezentace
Novela školského zákona
Velkou podporou by měla být samotná důsledná implementace novely školského zákona. Podpůrná opatření stanovená zákonem jsou nastavena tak, aby podpořila hlavně školy. Klíčové bude jejich financování a podrobnosti stanovené vyhláškou. „Novela školského zákona umožní od příštího školního roku školám financovat asistenty pedagoga, školní psychology nebo pomůcky například pro sluchově nebo zrakově postižené děti. Školy mají nyní rok na to, aby si ujasnily, jaká podpůrná opatření potřebují a jak je zapojí do výuky a chodu školy,“ doplňuje Lenka Felcmanová z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání.Jedním z efektivních podpůrných opatření jsou asistenti pedagoga. Jejich počet každým rokem roste, minulý rok bylo na této pozici zaměstnaných téměř 9 tisíc lidí, což činí 5700 plných úvazků. Z toho je více než 8 tisíc asistentů určeno pro děti se zdravotním postižením a přes 700 asistentů pro děti se sociálním znevýhodněním.
„Asistent pedagoga představuje jednu z klíčových forem podpory žáků. Tím, že se využití jeho služeb stane nárokovým, bude jistě tlak ze strany škol a rodičů na přiznávání tohoto podpůrného opatření většímu počtu dětí. Taková investice se ovšem vyplatí, asistent zvyšuje kvalitu výuky celé třídě, nejen jednomu dítěti“, obhajuje předpokládané vyšší finanční nároky související s novelou školského zákona Tomáš Habart, manažer projektu SPIV z Člověka v tísni.
V současné době je pozice asistenta pedagoga ukotvena velmi nesystémově a postupy přidělování asistentů pedagoga do škol a jejich financování se mezi kraji liší. Žáci se srovnatelnou mírou SVP tak dostávají odlišnou míru podpory v závislosti na tom, kde bydlí. Školy, rodiče i děti se SVP jsou opakovaně každý rok v nejistotě, zda škola na asistenta dostane potřebné prostředky. V projektu SPIV vznikla série materiálů, které pomohou asistentům v denní práci, a které by mohly řešit jejich postavení systémověji (Standard práce asistenta pedagoga, Metodiky práce asistenta pedagoga atd.)
Projekt SPIV přinesl: 186 výstupů, na nichž pracovalo 595 autorů, kteří vytvořili a zajistili: 8 částí Katalogu podpůrných opatření, 34 Metodik práce asistenta pedagoga, 74 učebních textů, 8 expertních návrhů, 17 analýz a výzkumů, 57 akreditovaných kurzů DVPP, 6 484 škol informovaných o dění v projektu, 126 škol ověřujících Katalog podpůrných opatření, 6 odborných konferencí a 85 workshopů, 258 kurzů dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, 7 325 přímo podpořených pedagogů, 10 234 přímo podpořených žáků. Webové stránky projektu navštívilo za necelé dva roky více než 90 tisíc návštěvníků, především učitelek a učitelů.
Projekt plně naplnil své poslání: připravil pro MŠMT, školy, učitelky a učitele potřebné podklady pro práci s dětmi s potřebou podpůrných opatření.
Všechny zmiňované materiály a desítky dalších jsou ke stažení na tomto odkazu: http://www.inkluze.upol.cz/vystupy/
Projekt Systémová podpora inkluzivního vzdělávání je financován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Více na www.inkluze.upol.cz
24 komentářů:
jedna ze studií, které byly v rámci projektu zpracovány, dokládá, že by stát účinnou podporou vzdělávání romských dětí mohl v dlouhodobém horizontu získávat 3,8 až 6,9 miliardy korun
Jo takhle je to. Ziskem se argumentuje. Škoda jen, že se na tu inkluzi peněz tak nějak nedostává.
A to jako že doteď ta podpora byla neúčinná. A že od teď už účinná bude, to víme.
Někde jsem četl, že kdyby stát nakládal s penězi hospodárně, ušetřil by několik set miliard. Tak to vypadá, že abychom ze systému získali pět miliard, musíme do něj napumpuvat miliard deset.
....Jedná se o finanční modelaci na základě odhadů romské populace. ....
Jak ODHADŮ? Jak tedy někdo, kdo nezná ani počty Romů v ČR, může argumentovat např. tím, že je jich v praktických školách moc. Když neznám celek = 100% ,pak nemůžu psát věty typu: " na praktických školách je 32% romských dětí. Teda takhle nás to ve škole učili.
Jinak v rozhovoru, který jsem si pečlivě vyslechla (u jiného článku) se říká, že nikdo nechce praktické a speciální školy rušit. No to se podívejme. Zato Kartous říká natvrdo, že inkluze bude MUSET probíhat. Jak muset? Tak a%t se ti dva pánové dohodnou, protože Michalík říká, že nemuset a peníze těm, co CHTÍT. A to je drobet rozdíl, že?
Jinak, glorifikace asistentů = blbnutí lidí. Asistent smí pouze napomínat, pomáhat oblékat, donekonečna opakovat "piš", ukazovat stránku, když dítě nedávalo pozor. Nesmí vyučovat, nesmí provádět reedukaci. Je to něco jako dohlížející, rozhodně ne vyučující.Učitel nesmí říci "Ančo běž a vysvětli Pepovi,jak se dělí dvojciferným dělitelem a zatím budu ostatní učit krácení zlomků".
"Další bariérou inkluze dětí se SVP je nepřipravenost pedagogů pro práci s těmito žáky. Vlastního speciálního pedagoga má 18 % a školního psychologa jen 14 % běžných základních škol."
A k čemu mi budou? Aby mi chodili na inspekce do hodin a vysvětlovali, v čem dělám chyby, protože specializované studium se proškolením nahradit nedá?
„Není třeba se bát přílivu dětí se speciálními vzdělávacími potřebami do škol – ony už v nich jsou. Nyní je potřeba je a jejich učitele více podpořit“
To bych bral. Ale proč je zřejmé, že nejde o podporu těch, o něž se školy nějak samozřejmě a kupodivu bez rad inkluzionistických aktivistů starají, ale o to, dostat do základních škol i ty, kteří potřebují mnohem víc, než jim plánovaný systém může poskytnout?
I největší optimisté a fanatičtí zastánci "inkluze" podle současného receptu přiznávají, že zavedení nového systému si vyžádá růst nákladů.
Nabízí se tedy otázka.
Zkoušel někdo (klidně i podle oné zjevně zcestné a nesmyslné metodiky) spočítat přínosy, které by přineslo, kdybychom stejné prostředky investovali do existujícího systému?
Kolik těch inkluzivních šílenců u nás asi tak může být, že si dovolují řídit celé školství?
Kolegové, kdybyste si nevěděli rady s hodnocením u mentálně postižených, tak Katalog radí:
Individualizace hodnocení je uplatňována na základě zhodnocení možností žáka, které vyplývají z úrovně jeho kognitivních funkcí, případně ze stupně jeho mentálního postižení. Lze ji využít u všech cílových skupin. Opatření aplikujeme po důkladném zvážení dopadů úprav hodnocení na cíl vzdělávání v 1. stupni podpory a na základě konkrétního doporučení poradenského pracovníka ŠPZ (ve 2.–5. stupni podpory).
A je jasno.
Asi tak.
Kája: "A pane učiteli, jak to, že Frantík má jedničku, a já dvojku, i když toho umím víc než on?"
Pepíček: "To proto, že Frantík je úplně blbej, že pane učiteli."
Učitel: "......................................................"
Zkoušel někdo ... spočítat přínosy, které by přineslo, kdybychom stejné prostředky investovali do existujícího systému?
Jeden je zjevný už teď. Po hlásičích nového věku vzdělanosti by ani pes neštěkl.
"jedna ze studií, které byly v rámci projektu zpracovány, dokládá, že by stát účinnou podporou vzdělávání romských dětí mohl v dlouhodobém horizontu získávat 3,8 až 6,9 miliardy korun"
Tak počkat, počkat, tolik sběren barevných kovů, aby ten nával zvládly, zase nemáme.
Pardon, nic proti inkluzi, ale katalogů a metodických příruček je na zmíněném portálu UP v Olomouci jako "nastláno". Zaměníte-li "tl" za "r", je to daleko výstižnější.
Co se nepodařilo za 400 let ...
Sypejte ptáčkům, v budoucnu se to vyplatí!
Neumíš, nechceš nebo nemůžeš-li řešit hlavní problém, vyber si nějaký okrajový. Ten prohlaš za hlavní, o něm mluv a podle něj čiň. To je stará zásada pro zastírání hlavních problémů při prosazování sekundárně motivovaných věcí a skupinových zájmů.
Hrubá rozpočtová podfinancovanost vzdělávání, pochybná kurikulární reforma, feminizace školství, úpadek úrovně výuky matematiky, přírodních věd a technického vzdělávání, nepořádek v efektivním využívání dotací, pokračující celkový úpadek školství atd. To jsou myslím hlavní problémy ve vzdělávání většiny populace, do jejichž řešení by se především vyplatilo systémově investovat rozpočtové a dotační peníze. Současný hlavní problém je, zdá se, co nejrychleji utratit dotace určené pro vzdělávání.
MŠMT má myslím v čerpání dotací dva základní dlouhodobé problémy. Za prvé není myslím schopno nebo ochotno zajistit tvorbu dostatečného počtu smysluplných systémových projektů, které by prošly schvalováním. Za druhé je problémem, že cíle a způsob realizace už schválených projektů se mnohdy do značné míry míjejí s řešením hlavních problémů ve vzdělávání a tudíž i s veřejným zájmem. Tento názor myslím potvrzují i některé dosud zveřejněné nové projektové záměry a výzvy.
Přeju inovovanému MŠMT a všem jeho svěřencům dobrou mysl, pevnou vůli a štěstí při dalším putování za lepším vzděláváním.
Nevím, nevím, kam kam ty školy hlavního vzdělávacího proudu směřují? Stále si myslím, že děti s IQ 70 a méně nezvládnou běžné ŠVP. Nepomůže tomu ani 6 asistentů a 2 speciální pedagogové na jedno dítě. Prý jde o to, aby se ve škole potkávaly děti chytré i ty méně nadané. Jde samozřejmě o čirou manipulaci s veřejným míněním. Tyto děti se prostě nepotkají, protože na osmiletých, šestiletých gymnáziích jaksi děti s IQ pod 70 nejsou. A navíc část "bledých tváří" si hbitě přesune své ratolesti na soukromé školy. Tak jaképak slovo inkluze, když to není pravda. Jde pouze o přesun dětí ze škol pomocných do běžných ZŠ. Neslyšel jsem, že by se měla rušit osmiletá gymnázia.
Paní Karvaiová,
zcela uznávám Vaše zkušenosti s žáky, ale ohledně asistentů pedagoga a jejich pracovní náplně obecně nemáte pravdu. Podle katalogu prací (nařízení vlády) je uvedeno následující pod prací asistenta pedagoga:
7. platová třída
1. Výklad textu, popřípadě učební látky a individuální práce s dětmi a žáky nebo studenty podle stanovených vzdělávacích programů a pokynů.
8. platová třída
1. Vzdělávací a výchovná činnost podle přesně stanovených postupů a pokynů učitele nebo vychovatele zaměřená na speciální vzdělávaní, individuální vzdělávání nebo specifické výchovné potřeby dítěte, žáka nebo studenta nebo skupiny dětí, žáků nebo studentů.
9. platová třída
1. Samostatná vzdělávací a výchovná činnost při vyučování zaměřená na speciální vzdělávací potřeby dítěte, žáka nebo studenta podle rámcových pokynů učitele nebo speciálního pedagoga.
2. Samostatná vzdělávací, výchovná nebo speciálněpedagogická činnost vykonávaná v souladu se stanoveným individuálním vzdělávacím plánem dítěte, žáka nebo studenta podle rámcových pokynů speciálního pedagoga školského poradenského zařízení a v souladu s pokyny učitele.
Samozřejmě že asistent pedagoga v nižší platové třídě smí dělat jen to, co jste napsala vy, ale vše záleží na řediteli, jak napíše asistentovi pracovní náplň a do které platové třídy jej zařadí. Takže Anča může vysvětlit Pepíčkovi dvojciferné dělení, když Vy budete vykládat zlomky.
V. Nádvorník
Tak to by se možná třída obešla jen se samými asistenty bez učitele.
Úspora je zřejmá.
Samostatná vzdělávací a výchovná činnost při vyučování zaměřená na speciální vzdělávací potřeby dítěte, žáka nebo studenta podle rámcových pokynů učitele nebo speciálního pedagoga.
Pakliže může asistent samostatně vzdělávat a výchovně činit, pak opravdu nechápu, k čemu vůbec potřebujeme ve školách učitele. Stačil by jeden nebo dva na celou školu, kterýžto rámcově pokyne asistentům a ti už mohou radostně vzdělávat až do aleluja.
Už vůbec pak nechápu, proč je speciální pedagogika samostatný studijní obor. Když v podstatě (s troškou nadsázky) k výuce žáků se specifickými potřebami stačí maturant, který absolvoval kurz.
Doposud jsem si myslel, zřejmě naivně, že asistent má asistovat. Žákovi a tak trochu i učiteli. A on je to vlastně svatý grál reformy školství.
Při stále kvalitnější diagnostice a stále kvalitnějších definicích sociálně a jinak znevýhodněných žáků stačí, když v konečném stavu označíme všechny žáky za nějak znevýhodněné a dosáhneme hladce konceptu 1:1 i v běžné škole.
Pan Šteffl se může jít klouzat, protože jednoho asistenta na jednoho žáka, to nemá ani on. Představa inkluzívní budoucnosti mne začíná lákat.
Tak hlavně se vyplácí spoustě exotům už dnes. Přisátí na penězovody se úspěšně snaží udělat ze školství tunel, jaký tu ještě nebyl. Ministerstvo inkluze, velkých cen a dalšího sportu už má hlavní inkluzionistka vládne. Sice tomu vůbec nerozumí a to bylo keců o odbornících. Marceli, vrať se!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Stejně důvodům tvého odvolaní nevěří ani poslední ovčan...Tys taky nebyl kdovíjaký znalec, ale tohle ??? Kdo bude teď osekávat ta inkluzní chapadla?
Jo ted jsem zaregistroval, že se počet míst ve školkách zvýší zákonem.
Na koně!!!! - Koně nám ukradli! - To nevadí, na koněěěěě!
Zdeněk
Pane Nádvorníku,
o systematizaci asistentů vím. Jenže do škol jdou většinou ti se základním nebo středním vzděláním, kteří vyučovat nemají. Jsou levní a věřte, že budou upřednostňovaní před těmi vysokoškolsky vzdělanými a tudíž dražšími. A především, jen zoufalec vysokoškolsky vzdělaný půjde pracovat jako asistent za malý plat. Možná bych si typla, že to půjdou na rok až dva dělat lidi, co potřebuji nahonit praxi po škole, aby mohli v CV uvádět praxi.
Já jako speciální pedagog bych šla dělat asistenta taky jen ze zoufalství, protože bych pár let před důchodem spadla s platem do hlubin.
Jak z "Akčního plánu Inkluzivního vzdělávání vyplývá, tak se speciálními pedagogy se tu nepočítá. Paradoxem je že asociace speciálních pedagogů je v záhlaví tohoto pamfletu uvedena jako spolupodílník.... Do boha kdo vlastně za tím stojí, že se mu podařilo i ministra vlády vyměnit.
A tem plán si dobře přečtěte, tam se mluví i o věcech, které s inkluzí mají společného jen málo. Asi budou kecat do všeho.
Paní Karvaiová,
na naší škole působí 8 asistentů a mají mnohdy
vyšší vzdělání než maturitu. Já vím, že to není běžné, ale jen jsem reagoval na slovo nesmí. Vím, že to není rohodně běžná záležitost.
Pane Nádvorníku, asi byla chyba, že jsem to neupřesnila hned. nevím, jak jste velká škola a kde působíte. V regionech a školách s menším počtem dětí je s asistenty problém. Zatím především finanční. jenže když k vám přijde na praxi dívka (u nás 2). a před maturitou nemá ponětí, jak se pracuje s autistou, jak se chovat k dítěti s těžkým ADHD, tak se vám obrací kudla v kapse. Já vím, že i my jsme po škole trochu tápali, ale alespoň jsme byli nabušení spoustou teoretických znalostí. Ony mi přišly nepolíbené tím, co se do nich (možná) snažili ve škole nacpat.
Když si představím, že své dítě (kdyby bylo postižené) předám podobné diletantce, místo aby se o něj staral třeba spec. pedagog, tak se mi ta představa nelíbí. Mě se nelíbí, že bouráme něco, co fungovalo a dobře fungovalo. Že tu jsou specialisti, které budeme nahrazovat levnější, méně kvalifikovanou silou. Že rodiče a děti postupně přestanou mít na výběr. Protože i přes proklamace těch všech expertů je jasné, že speciální školství jde do kytek. Pěkně pomaloučku, aby se někdo nezlobil.
Paní Karvaiová. Pracuji na běžné základní škole s 560 žáky. Rozhodně nejsem zastánce rušení praktických škol a již vůbec ne přílohy RVP. Speciální školství je nutné a všech speciálních pedagogů si velmi vážím. Ale i na běžné základní škole máme cca 10% žáků s IVP a dalších 10% žáků, kteří potřebují podpůrná opatření. Zvládnout se to dá. Ale rozhodně autisty na škole nemáme (když nepočítám aspergery) Kluka s downovým syndromem jsme měli pouze do 3. třídy, pak šel do speciální školy. Takže opravdu se jedná o běžné děti a běžný provoz. Asistenty pedagoga (ne osobní asistenty žáka) máme u cca 9 dětí.
Tudíž opět vysvětlení mé úvodní reakce - šlo o to že i asistent má právo vysvětlovat žákovi látku a na běžné škole u lehčích postižení je to i velmi praktické.
Okomentovat