Americké federální ministerstvo školství (ED.gov) v návaznosti na své dlouhodobé plány (Strategie rozvoje školství v USA pod taktovkou Ed.gov) nedávno vydalo novou verzi materiálu určeného firmám, které mají zájem podnikat na poli školství v USA. Jedná se o Průvodce vývojáře vzdělávacích technologií [1]. Není bez zajímavosti se alespoň rámcově s dokumentem seznámit, zvláště proto, že my nic podobného nemáme, i když zájemců o podnikání v oblasti vzdělávacích technologií je poměrně dost nejen ve Spojených státech ale i u nás.
Vypůjčím si nejprve pár myšlenek z projevu, kterým pan ministr Arne Duncan při příležitosti zveřejnění tohoto materiálu oslovil vývojáře. Jeho nosným motivem bylo přání, aby věnovali zvýšenou pozornost znevýhodněným žákům a snažili se nenechat je při zavádění nových nástrojů umocňujících učení stranou. Formuloval to doslova takto: „Jestliže se technologická revoluce bude týkat jen rodin, které mají peníze i vzdělání, pak to není žádná revoluce.“ [2]
Své přání pan ministr podpořil příběhem 12letého chlapce Rashona Johnsona: „Žije ve venkovském prostředí Jižní Karolíny jen s matkou, která díky těhotenství nedokončila střední školu a teď má dvě zaměstnání, obě s minimální mzdou. Aby je uživila, pracuje 7 dní v týdnu. Rashon je proto často sám doma, kde nemá k dispozici rychlý internet ani žádný počítač či tablet. Svůj volný čas tedy jen u počítače netráví a nenosí žádný mobilní přístroj sebou. Neznamená to ovšem, že s technologiemi vůbec nepřichází do styku. Pracuje s nimi ve škole, a když přijde máma domů, okupuje její osobní chytrý telefon, na němž si hraje a spojuje se s přáteli.
Skutečnost je taková, že pro Rashona jsou technologie jen nástrojem rozptylování, ne poznávání. Neodhaluje nové světy, jen se snaží zabít čas. A jak všichni víte, máme miliony a miliony jiných mladých lidí Rashonovi velmi podobných – žáků, kteří by mohli mít šanci se zapojit do aktivního poznávání online, ale dosud ji nevyužívají natolik, aby se stali plnohodnotnými účastníky tohoto nového světa.
Má otázka na vás je jednoduchá. Jak těmto dětem pomůžete? Co vymyslíte, aby se tito Rashonové stali přínosnou součástí sítě? Jak zařídíte, aby vhodné výukové aktivity byly pro ně ještě více atraktivní, než hry na mámině smartphonu? Lidé, jako vy, nabízejí denně světu nové nápady a řešení, která proměňují myšlení předchozích generací. Jsem si docela jist, že budou-li technologie využity k posílení skutečné inovace, mohou se stát nositelem pozitivní změny ve školství. Mají moc překlenout propast a dát příležitost i těm, kteří ji dosud nedostali.“ [3]
Pan ministr pak předložil další názorný příklad – tentokrát to byla učitelka Tanesha Dixon, která učí na předměstí Washigtonu v oblasti, kde žije 99 % znevýhodněných dětí v rodinách s nízkým příjmem. Jedná se o školu právě zavádějící kombinované výukové metody ve formě 1:1 (viz Kombinované formy vzdělávání vítězí). Tanesha patří ve své škole k nositelkám změny. Jejím hlavním výukovým cílem je prostřednictvím technologií uspokojovat individuální potřeby všech žáků. Minulé prázdniny strávila přípravou digitálních forem výuky. To bylo samo o sobě nebývalé množství práce, jenže to nestačilo. Musela přesvědčovat o vhodnosti změn nervózní rodiče a navíc též mnohé skeptické kolegy. Výsledkem bylo, že na začátku školního roku byla snad dokonce unavenější než jindy na konci.
Na tomto příkladu lze ukázat, jak složitá asi bude reforma školství zavádějící kombinované výukové metody dovolující individualizaci, která je nutnou podmínkou rozvoje znevýhodněných žáků. Má-li se to podařit, potřebují takoví učitelé jako Tanesha mít k dispozici dostatečnou podporu a nové nástroje schopné zásadním způsobem inovované výukové postupy podpořit. Sama je zatím na začátku cesty. Její dosavadní snažení potvrdilo existenci obrovského potenciálu vzdělávacích technologií a zároveň ukázalo, že je stále co zlepšovat. „Máme příležitost umožnit každému žákovi personalizované vzdělávání, které jim dovolí prožít plnohodnotný život.“ [3]
Celý článek na spomocnik.rvp.cz.
0 komentářů:
Okomentovat