"Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou pedagogického pracovníka mezi týmiž smluvními stranami činí nejméně 12 měsíců a může být ode dne vzniku prvního pracovního poměru opakována nejvýše dvakrát."
V l á d n í n á v r h
ZÁKON
ze dne 2015,
kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona
č. 189/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 422/2009 Sb., zákona č. 159/2010 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 198/2012 Sb., zákona č. 333/2012 Sb. a zákona č. 197/2014 Sb., se mění takto:
1. V § 1 odstavec 1zní:
„(1) Tento zákon upravuje
- odchylky při sjednávání doby trvání pracovního poměru na dobu určitou pedagogických pracovníků,
- předpoklady pro výkon činnosti pedagogických pracovníků,
- pracovní dobu pedagogických pracovníků,
- další vzdělávání a kariérní systém pedagogických pracovníků.“.
2. V části první nadpis hlavy III zní:
„HLAVA III
PRACOVNÍ DOBA, PŘÍMÁ PEDAGOGICKÁ ČINNOST A DOBA TRVÁNÍ PRACOVNÍHO POMĚRU NA DOBU URČITOU PEDAGOGICKÉHO PRACOVNÍKA“.
3. Za § 23 se vkládá nový § 23a, který včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 22 a 23 zní:
㤠23a
Pracovní poměr na dobu určitou pedagogického pracovníka
(1) Na pracovní poměr na dobu určitou pedagogického pracovníka se vztahuje zákoník práce, nestanoví-li tento zákon jinak22).
(2) Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou pedagogického pracovníka mezi týmiž smluvními stranami činí nejméně 12 měsíců a může být ode dne vzniku prvního pracovního poměru opakována nejvýše dvakrát23).
(3) Celková doba trvání pracovního poměru na dobu určitou pedagogického pracovníka mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout ode dne vzniku prvního pracovního poměru 3 roky23).
(4) Ustanovení odstavce 2 se nevztahuje na případy, kdy byla doba trvání pracovního poměru na dobu určitou sjednána s pedagogickým pracovníkem
a) jako náhrada za dočasně nepřítomného pedagogického pracovníka na dobu překážek v práci na straně tohoto pracovníka nebo
b) který nesplňuje předpoklad odborné kvalifikace podle § 22 odst. 7.
(5) Sjedná-li zaměstnavatel s pedagogickým pracovníkem dobu trvání pracovního poměru na dobu určitou v rozporu s odstavci 2 až 4, a oznámil-li pedagogický pracovník před uplynutím sjednané doby písemně zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Návrh na určení, zda byly splněny podmínky uvedené v odstavcích 2 až 4, mohou zaměstnavatel i pedagogický pracovník uplatnit u soudu nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit uplynutím sjednané doby.
______________
22) § 39 zákoníku práce.
23) Směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS.“.
CELEX: 31999L0070
Čl. II
Přechodná ustanovení
- Na pracovní poměr pedagogického pracovníka na dobu určitou, který vznikl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se vztahují dosavadní právní předpisy.
- Na právní jednání týkající se doby trvání pracovního poměru na dobu určitou pedagogického pracovníka a jeho změny učiněné ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se vztahuje zákona č. 563/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona; dosavadní sjednaná doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se započítává do celkové doby trvání pracovního poměru na dobu určitou podle § 23a odst. 3 zákona č. 563/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou pedagogického pracovníka neuplynula doba 3 let.
Čl. III
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
OBECNÁ ČÁST
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je předkládán mimo Plán legislativních prací vlády na rok 2015 za účelem stanovení speciálních pravidel pro uzavírání pracovních poměrů s pedagogickými pracovníky na dobu určitou. Reaguje na negativní praxi v regionálním školství, kdy jsou s pedagogickými pracovníky uzavírány pracovní poměry na dobu určitou pouze na období školního vyučování školního roku (tedy od 1. 9. do 30. 6.) Pedagogičtí pracovníci se po dobu hlavních prázdnin ocitají bez zaměstnání a namísto zaslouženého odpočinku, dalšího vzdělávání a přípravy na nový školní rok se potýkají s existenční nejistotou nebo jsou nuceni k hledání „náhradního“ zaměstnání. Úprava zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, takový postup připouští, jsou-li dodržena obecná pravidla opakování pracovních poměrů na dobu určitou (§ 39). Práce pedagogických pracovníků je dostatečně specifická na to, aby odůvodňovala stanovení speciálních pravidel sjednávání pracovních poměrů na dobu určitou v zákoně č. 563/2004 Sb.
I. SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA
1. Název právního předpisu, pro účely kterého se RIA předkládá
Zákon, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Zpracovatel: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Předpokládaný termín nabytí účinnosti: Patnáctým dnem následujícím po dni vyhlášení zákona. Vyhlášení zákona lze s ohledem na obvyklé trvání legislativního procesu odhadovat na začátek července 2015.
Implementace práva EU: ANO
Ustanovení návrhu zákona věnovaná podmínkám, za nichž lze s pedagogickými pracovníky uzavírat pracovní poměry na dobu určitou, lze považovat za transpoziční ve vztahu ke směrnici Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o Rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS. Dle této směrnice je třeba přijmout opatření k předcházení zneužití vznikajícímu využitím po sobě jdoucích pracovních poměrů na dobu určitou, a to zakotvením maximálního celkového trvání po sobě jdoucích pracovních poměrů na dobu určitou, zakotvením objektivních důvodů, které ospravedlňují obnovení těchto pracovních poměrů, či stanovením počtu obnovení těchto poměrů (ustanovení 5 přílohy směrnice).
2. Cíl návrhu zákona
Cílem návrhu zákona je zavedení pravidla minimálního trvání pracovního poměru na dobu určitou v případě pedagogických pracovníků škol a školských zařízení. Sjednání pracovního poměru na dobu kratší je třeba umožnit v případě, kdy jsou pro to dány objektivní důvody. Současně má být zkrácena celková doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami oproti obecné úpravě zákoníku práce.
3. Agregované dopady návrhu zákona
3. 1. Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: NE
Finanční prostředky ze státního rozpočtu jsou již v současnosti na mzdy a platy pedagogických pracovníků poskytovány školám a školským zařízením metodou, která ve výpočtu výše poskytovaných prostředků předpokládá trvání pracovního poměru po všech 12 měsíců v kalendářním roce, resp. školním roce.
3. 2. Dopady na podnikatelské subjekty: NE
3. 3. Dopady na územní samosprávné celky: NE
3. 4. Sociální dopady: ANO
Zákon odstraní nežádoucí stav, kdy se pedagogičtí pracovníci ocitají po dobu hlavních prázdnin bez zaměstnání. V této době sice zpravidla čerpají náhradu platu za nevyčerpanou dovolenou, avšak nejvýše v poměrné části 10/12 z nároku na 8 týdnů dovolené. Zákon posiluje právní i existenční jistotu pedagogických pracovníků, stabilitu jejich zaměstnání a s tím související motivaci k profesnímu rozvoji.
3. 5. Dopady na životní prostřední: NE
II. ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA O HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE
1. Definice problému, popis variant řešení a volba vhodné varianty
1.1 Definice problému
Organizace školního roku, který se člení na období školního vyučování od září do konce června následujícího roku a období hlavních prázdnin v červenci a srpnu, vede školy a školská zařízení k uzavírání pracovních poměrů s pedagogickými pracovníky na dobu určitou 10 měsíců odpovídající právě období školního vyučování. Pedagogický pracovník je pak po dobu hlavních prázdnin bez zaměstnání, zpravidla sice čerpá náhradu platu za nevyčerpanou dovolenou, avšak nejvýše v poměrné části 10/12 z nároku na 8 týdnů dovolené.
Z hlediska právní jistoty, stability zaměstnání a s tím související motivace k profesnímu rozvoji a spolupráci pedagogického pracovníka na rozvoji školy, není praxe sjednávání pracovních poměrů pouze na dobu školního vyučování přijatelná.
Školy tímto postupem sice mohou dosahovat jisté úspory finančních prostředků na platy a související zákonné odvody, náklady projevující se vyšší mírou existenční nejistoty spojované s pedagogickou profesí jsou však dosahovaným „úsporám“ zcela nepřiměřené. „Úspora“ finančních prostředků, které může škola dosáhnout zaměstnáním pedagogického pracovníka pouze na období školního vyučování, odpovídá zhruba mzdovým výdajům školy včetně zákonných odvodů na tohoto zaměstnance za jeden měsíc (pedagogický pracovník sice nebude ve škole zaměstnán po dobu dvou měsíců, přísluší mu však výše zmíněná náhrada za nevyčerpanou část dovolené). Systém financování činnosti škol a školských zařízení ze státního rozpočtu je přitom nastaven na celoroční nepřetržité zaměstnávání pedagogických pracovníků (i ostatních zaměstnanců ve školách a školských zařízeních). Školy a školská zařízení získávají ze státního rozpočtu finanční prostředky na tzv. přímé výdaje na vzdělávání na období celého roku. Pozornost zasluhuje vzorec pro stanovení výše krajského normativu podle § 4 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 492/2005 Sb., o krajských normativech, ve znění pozdějších předpisů:
„1/Np x Pp x 12 x 1,Proc + 1/No x Po x 12 x 1,Proc + ONIV“. („Proc“ je součet procent sazeb zákonných odvodů).
Do výpočtu výše krajských normativů jako nákladů na žáka nebo jinou jednotku výkonu na kalendářní rok proto vstupuje průměrný měsíční plat (Pp, resp. Po) navýšený o zákonné odvody (násobený koeficientem 1,Proc) a násobený dvanácti.
Není to tedy systém financování, kdo by školy tlačil k zaměstnávání pedagogických pracovníků pouze na období školního vyučování, naopak tento systém vytváří předpoklady pro standardní praxi, totiž zaměstnávání zásadně v pracovním poměru na dobu neurčitou.
Faktor, který by vytvářel reálný tlak na školy, pokud jde o zaměstnávání na dobu školního vyučování, lze obtížně identifikovat, pokud něco jako nezbytnost takového jednání vůbec existuje. Výše naznačená metoda výpočtu krajských normativů, podle nichž stanovuje krajský úřad rozpočet neinvestičních prostředků ze státního rozpočtu na činnost školy, je totiž aplikována podle pro krajské úřady závazné směrnice upravující krom jiného i tzv. dohadovací řízení (směrnice ministerstva č. j. 28768/2005-45). V dohadovacím řízení může škola namítat nedostatečnost navrženého rozpisu rozpočtu a krajský úřad buď rozpočet dorovná (např. využije prostředků tzv. rezervy na pokrytí nezbytných nákladů třeba na asistenta pedagoga), nebo rozpis rozpočtu potvrdí a uvede úsporná opatření, aby škola mohla s rozpočtem vystačit. Jako úsporné opatření však není navrhováno zaměstnávání pedagogických pracovníků na dobu školního vyučování.
Škola nebo školské zařízení proto zpravidla není vystavena finanční nouzi, která by ji objektivně nutila k této praxi. Motivem k zaměstnání pedagoga pouze na období školního vyučování však často bývá obecná a z hlediska ryze ekonomického pochopitelná snaha nevynakládat finanční prostředky tam, kde k tomu nezavazuje právní předpis. Těžiště problému pak spočívá ve skutečnosti, že zákon určitou praxi mlčky připouští, a tedy ji nezakazuje.
V životě školy nastávají situace, které k využití tohoto mlčení zákona vybízejí. Například škola zaměstnává asistenta pedagoga a nemá jistotu, zda jej bude potřebovat i v příštím školním roce. Celkem logická otázka ředitele pak zní, „proč asistenta pedagoga zaměstnávat o dva měsíce déle, než možná bude potřeba“. Že se nakonec ukáže asistent pedagoga nezbytný i v příštím roce a zaměstnanec je v důsledku toho právě v situaci popsané v úvodu této podkapitoly, při sjednávání pracovní smlouvy ještě nebylo zřejmé.
Dalším typickým příkladem je zaměstnávání „začínajících“ pedagogických pracovníků, tedy první zaměstnání určitého pedagoga (bez ohledu na jeho praxi a věk) v určité škole. Zaměstnání na období školního vyučování a následné sjednání pracovního poměru na dobu neurčitou, pokud se pedagog osvědčí, je svého druhu zkušební dobou. Nemá výslovnou oporu v právních předpisech, ale zákon takový postup nevylučuje. I když z konzultací se školskými asociacemi vyplynulo, že svědomitý ředitel s pedagogem, o jehož zaměstnávání má dále zájem, sjedná dohodu o změně pracovního poměru na poměr na dobu neurčitou, aby nedošlo k přerušení pracovního poměru, nejde o praxi vynutitelnou plošně a vůbec se tím neřeší právní postavení pedagogů, kteří si budou hledat místo jinde a budou zde zaměstnáni až od 1. září. Je nasnadě, že se ředitel ptá, proč by měl ještě dva měsíce zaměstnávat učitele, s nímž se chce rozloučit. Z pohledu ředitele je to pochopitelné, z hlediska systémového řešení právního postavení pedagogických pracovníků se však pravidelnost takové praxe jeví jako nepřijatelná.
Nutno zdůraznit, že problém právě dvou měsíců bez zaměstnání je vyvolán specifickými parametry školského prostředí a organizací školního roku (obtížně lze proto argumentovat jakoukoli analogií změny zaměstnání v jiných oborech) a systém by proto měl také nabízet odpovídající východiska.
Z právě uvedeného je též patrné, že předkládaný návrh zákona nemá potírat jakési nekalé jednání škol a už vůbec ne navozovat dojem, že ve školách převládá zavrženíhodná praxe. Takový přístup by zastíral pravou podstatu věci, jíž je neexistující regulace. Ta vede management škol k postupům, jež nejsou protiprávní, nemusí se nutně příčit ani morálním zásadám, a jež jsou pochopitelné z pohledu ekonomického, avšak necitlivé v oblasti sociální. Závažným negativním důsledkem toho, že existuje prostor pro uvedené postupy, je také snižování prestiže povolání pedagogických pracovníků a nízká motivace k výkonu tohoto povolání.
1.2 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti
Obecná úprava zákoníku práce preferuje uzavírání pracovních poměrů na dobu neurčitou, ve vztahu k pracovním poměrům na dobu určitou však pouze omezuje jejich opakování ve smyslu § 39 odst. 2 („Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky a ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát.“). Tento zákaz platí i pro školy a školská zařízení a je vynutitelný v rámci kontrolní činnosti inspekce práce. Zákazem však není pozitivně řešena specifická otázka trvání pracovních poměrů pedagogických pracovníků. Při dodržení podmínek § 39 odst. 2 zákoníku práce tak nelze shledat praxi škol a školských zařízení, při níž uzavírají pracovní poměry s pedagogickými pracovníky pouze na období školního vyučování školního roku, v rozporu s právními předpisy.
1.3 Varianty řešení a zhodnocení dopadů navrhovaných variant
VARIANTA NULOVÁ
Zachování existujícího právního stavu. Nulová varianta neřeší výše popsanou nedůvodnou praxi škol a školských zařízení při uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou s pedagogickými pracovníky. Zamezení dosavadního postupu škol a školských zařízení nelze docílit jinak, než změnou právní úpravy.
VARIANTA 0.1 – REGULACE JINÝMI PROSTŘEDKY NEŽ PRÁVNÍM PŘEDPISEM
Jak bylo uvedeno v části 1.1, zaměstnávání pedagogických pracovníků na období školního vyučování není důsledkem tlaku, který by vycházel ze systému financování škol a školských zařízení, ale vyvěrá z pochopitelné snahy managementu škol a školských zařízení nevynakládat finanční prostředky tam, kde k tomu nezavazuje zákon. Právní předpisy tuto praxi umožňují a využití takového prostoru je nasnadě. Podstatou problému je tudíž neexistující právní regulace, což však samo o sobě neznamená, že nápravu nutno hledat pouze ve změně právních předpisů.
Ministerstvo se zabývalo také využitelností administrativních a finančních mechanismů motivace ke změně praxe. Nepřipadá v úvahu pozitivní motivace, tzn. odměňování škol a školských zařízení za to, že se určitých nežádoucích postupů zdrží. Bylo však zvažováno využití stávajících nástrojů pro poskytování finančních prostředků na činnost škol a školských zařízení jako „nosiče“ nepřímé regulace.
Obecně si lze představit úpravu určitých pravidel chování, kterých hodlá poskytovatel finančních prostředků docílit u příjemců, v rozhodnutí o poskytnutí dotace. Může se v praxi jednat i o pravidla, která věcně nejsou nutnou podmínkou pro použití finančních prostředků, jejich dodržování je však žádoucí a lze jimi použití prostředků účinně podmínit. V případě, že by takovým pravidlem bylo uzavírání pracovních poměrů o určitých parametrech, lze zvažovat, zda využití finančních prostředků v rozhodnutí o jejich poskytnutí umožnit právě a pouze na odměňování zaměstnanců, jejichž pracovní poměr tyto parametry vykazuje.
Proti tomuto řešení, které se na první pohled jeví jako elegantní a přímočaré, nutno v souvislosti s poskytováním prostředků státního rozpočtu na činnost škol a školských zařízení vznést několik zásadních výhrad:
1. Finanční prostředky na činnost škol a školských zařízení poskytované podle § 160 až 162 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, jsou nárokové (viz § 142 odst. 2). Omezit rozhodnutím jejich použitelnost nad rámec omezení vyplývajících z právních předpisů, které při formulaci nároku na tyto prostředky nerozlišují podle povahy pracovního poměru, by bylo v rozporu se zákonem a odporovalo by též zásadám právní jistoty a legitimního očekávání na straně příjemců finančních prostředků.
2. Ministerstvo naprosté většině škol a školských zařízení nepřiděluje finanční prostředky podle školského zákona přímo, ale poskytuje je jako dotaci krajskému úřadu. Teprve krajský úřad je v přímém právním vztahu se školou a školským zařízením. Ministerstvu tudíž finanční nástroje regulace neskýtají možnost bezprostředního působení na praxi škol a školských zařízení.
3. Vymahatelnost kýženého pravidla zaměstnávání pedagogických pracovníků na dobu alespoň 12 měsíců by vycházela z finanční kontroly, ačkoli účelem regulace je ochrana zaměstnance, která systematicky patří do působnosti inspekce práce.
4. Jednalo by se o první případ, kdy by finanční nástroje ve školství upravené přímo zákonem byly nad rámec zákona zatíženy pravidly, k jejichž prosazování nejsou určeny. Zda má být médiem určité regulace administrativní nebo finanční nástroj, nebo právní předpis, se však odvíjí právě od účelu těchto médií. V daném případě má být regulována smluvní svoboda subjektů pracovního práva, což je typická materie pro právní předpis (dokonce podléhá výhradě zákona). Je otázka, jaký je rozdíl mezi využitím rozhodnutí o poskytnutí dotace pro regulaci parametrů pracovního poměru a třeba pro regulaci kvalifikace zaměstnávaných pedagogů, nebo regulaci obsahu výuky, kterou bude pedagog uskutečňovat.
Právě naznačené výhrady vedly ministerstvo k upuštění od varianty jiné regulace než právním předpisem.
CÍLOVÝ STAV – VÝCHODISKO K VARIANTÁM PRÁVNÍ REGULACE 1 AŽ 3
Obsah právní úpravy byl předurčen cílovým stavem, tj. zavedením pravidla minimálního trvání pracovního poměru na dobu určitou na dobu nejméně 12 kalendářních měsíců (tj. období celého školního roku). Současně bylo třeba upravit ty případy, kdy je potřebné uzavřít pracovní poměr na dobu kratší, například při zástupu za zaměstnance v pracovní neschopnosti nebo při dočasném zaměstnávání pedagogického pracovníka bez příslušné odborné kvalifikace. Doprovodným pravidlem bylo zkrácení celkové doby trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami oproti obecné úpravě zákoníku práce na 3 roky.
Obecná úprava pracovněprávních vztahů je předmětem úpravy zákoníku práce. Nenulové varianty tak primárně řešily otázku nejvhodnějšího legislativního „nosiče“ speciálních pravidel sjednávání pracovních poměrů a čerpání dovolené pedagogických pracovníků.
VARIANTA 1
První uvažovanou variantou bylo zakotvení speciálních pravidel sjednávání pracovních poměrů pedagogických pracovníků a čerpání dovolené přímo do ustanovení § 39 zákoníku práce. Tato varianta se z legislativně-technického hlediska jevila jako nejvhodnější, neboť stanovila specifická pravidla v rámci obecné právní úpravy pracovních poměrů na dobu určitou. Vyloučila tak pochybnosti o tom, co všechno se z obecné právní úpravy použije, resp. v jakém rozsahu je obecná úprava zákoníku práce v případě pracovních poměrů pedagogických pracovníků vyloučena.
Z věcného hlediska však tato varianta není vyhovující, neboť zákoník práce jako obecný právní předpis upravující pracovněprávní vztahy stanoví pouze obecné podmínky pro sjednávání pracovních poměrů na dobu určitou mezi zaměstnavateli a zaměstnanci s tím, že případné odchylky od této obecné úpravy mohou stanovit jiné právní předpisy. Je tomu tak např. v případě zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a taktéž v případě školských předpisů, pokud jde o jmenování ředitelů škol a školských zařízení na dobu určitou (§ 166 školského zákona).
VARIANTA 2
Druhá varianta by přenesla obecnou úpravu sjednávání pracovních poměrů na dobu určitou ze zákoníku práce do zákona č. 563/2004 Sb., uzpůsobila by ji však specifikům pracovního poměru pedagogických pracovníků. Ač tato úprava přináší větší právní jistotu pro adresáty právního předpisu, pokud jde o rozsah a obsah relevantní právní úpravy, přebírá některá ustanovení obsažená v zákoníku práce a vytváří tak nežádoucí duplicity.
VARIANTA 3
Třetí uvažovanou variantou bylo zakotvení nových pravidel v zákoně č. 563/2004 Sb. s tím, že by zákon výslovně upravil pouze odchylky od obecné úpravy sjednávání pracovních poměrů na dobu určitou dané v § 39 zákoníku práce, tj. nepřebíral by ta ustanovení zákoníku práce, která zůstávají nedotčena i v případě pracovních poměrů pedagogických pracovníků. Tato varianta vyhovuje pravidlům legislativní techniky a zabraňuje duplicitě právní úpravy, byť je méně „uživatelsky komfortní“ pro adresáty právního předpisu (zejména ředitele škol a školských zařízení).
VARIANTY VĚCNÉHO ŘEŠENÍ 3.1 A 3.2 – VÝJIMKY Z PRAVIDLA MINIMÁLNÍHO TRVÁNÍ PRACOVNÍHO POMĚRU NA DOBU URČITOU
Ač bylo základním cílem právní úpravy zavést pravidlo minimálního trvání pracovního poměru na dobu určitou na dobu nejméně 12 měsíců, bylo nepochybné, že se v praxi budou vykytovat případy, kdy je důvodné uzavřít pracovní poměr i na dobu kratší. Je třeba, aby právní úprava zohlednila oprávněné zájmy zaměstnavatelů, současně však musí být zachována odpovídající ochrana zaměstnanců, aby nedocházelo k svévolnému postupu škol a školských zařízení a obcházení pravidel trvání pracovního poměru.
VARIANTA 3.1
První uvažovanou variantou byla prostá aplikace úpravy zákoníku práce, který upravuje možnost odchylek prostřednictvím dohody zaměstnavatele s odborovou organizací (popř. vnitřního předpisu, pokud u zaměstnavatele odborová organizace nepůsobí), která vymezí důvody umožňující uzavření kratšího pracovního poměru, pravidla postupu zaměstnavatele a okruh zaměstnanců, jichž se bude jiný postup týkat. Toto řešení ovšem nezohledňuje specifické případy, kdy je uzavření kratšího pracovního poměru z povahy věci nezbytné a kdy nelze zaměstnavatele „odkázat“ pouze na dohodu s odborovou organizací, které nemusí být dosaženo. Příkladem je uzavření pracovního poměru s pedagogickým pracovníkem bez odborné kvalifikace, jehož lze dle § 22 odst. 7 zákona o pedagogických pracovnících zaměstnávat pouze po nezbytnou dobu a v nezbytném rozsahu - zaměstnavatel má povinnost uvedené podmínky dodržet, a tedy nemůže být zákonem současně nucen k uzavření pracovního poměru na dobu nejméně 12 měsíců.
VARIANTA 3.2
Druhá varianta zachovává možnost stanovení odchylek v dohodě s odborovou organizací (nebo vnitřním předpisem), současně však v zákoně č. 563/2004 Sb. zakotvuje případy, kdy se pravidlo minimálního trvání pracovního poměru neuplatní. Jedná se o sjednání pracovního poměru s pedagogickým pracovníkem bez odborné kvalifikace a o náhradu dočasně nepřítomného pedagogického pracovníka po dobu překážek v práci (např. mateřská dovolená či rodičovská dovolená) – zde závisí délka trvání pracovního poměru na objektivní potřebě. V těchto případech tedy nebude platit pravidlo sjednání pracovního poměru na nejméně 12 měsíců, zůstanou však nedotčena další pravidla týkající se pracovního poměru pedagogických pracovníků (zejména nejvyšší celková doba trvání pracovního poměru mezi týmiž smluvními stranami stanovená na 3 roky). Omezení jsou nezbytná také s ohledem na směrnici Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS a potřebu zajistit, aby v těchto případech nebyly sjednávány pracovní poměry na dobu určitou bez jakéhokoli omezení.
1.4 Přehled vybraných variant a návrh věcného řešení
Dosažení cílového stavu odpovídá varianta 3, která též respektuje legislativně-technické požadavky na tvorbu právního předpisu. Zákon č. 563/2004 Sb. zakotví pouze odchylky od § 39 zákoníku práce a z důvodu právní jistoty přijme též obecné ustanovení, dle něhož se na pracovní poměr pedagogického pracovníka vztahuje zákoník práce, není-li výslovně stanoveno jinak. V rámci variant věcného řešení odchylek z pravidla minimálního trvání pracovního poměru byla zvolena varianta 3.2, tj. kombinace zákonných výjimek a možnost zaměstnavatelů stanovit další případy v dohodě s odborovou organizací (popř. vnitřním předpisem) za vymezených podmínek (dle obecné úpravy zákoníku práce).
2. Implementace, vynucování a přezkum účinnosti
2.1 Implementace a vynucování
Předpokládá se nabytí účinnosti novely již v červenci 2015 tak, aby se nová pravidla promítla do praxe již při sjednávání pracovních poměrů k 1. září 2015.
Významným prostředkem vynucování nové právní úpravy je zejména nárok zaměstnance v případě porušení zákona ze strany zaměstnavatele při sjednávání pracovního poměru na dobu určitou trvat na dalším zaměstnávání a způsobit tím změnu pracovního poměru na pracovní poměr na dobu neurčitou.
Kontrolní činnost bude příslušet orgánům inspekce práce v souladu se zákonem č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů.
2.2 Přezkum účinnosti
Následné vyhodnocení dopadů nové právní úpravy bude vycházet z vyhodnocení případných podnětů z praxe, z konzultací s odborovými organizacemi a orgány inspekce práce.
V případě České školní inspekce může být využito zejména tematického šetření vykonávaného za účelem získání a analýzy informací o činnosti škol a školských zařízení a zaměřeného na tuto oblast. Zjistí-li Česká školní inspekce porušování právních předpisů v oblasti pracovněprávních vztahů pedagogických pracovníků (dílčím způsobem upravených také v zákoně č. 563/2004 Sb.) při výkonu kontroly dodržování právních předpisů, které se vztahují k poskytování vzdělávání a školských služeb, předá svůj podnět k provedení kontroly věcně příslušným inspektorátům práce.
Předpokládá se, že od 1. ledna 2016 bude postupně spouštěn systém registru pedagogických pracovníků zavedený novelou školského zákona, jejíž návrh je v současnosti projednáván v Parlamentu. Registr bude důležitým zdrojem statistických údajů o sjednávání pracovních poměrů s pedagogickými pracovníky, délce trvání pracovních poměrů, popř. jejich opakování.
3. Dotčené subjekty
Dotčenými subjekty jsou především pedagogičtí pracovníci, jichž se návrh přímo dotýká, pokud jde o podmínky sjednávání pracovních poměrů a čerpání dovolené.
Dále jsou dotčenými subjekty právnické osoby vykonávající činnost škol a školských zařízení jako zaměstnavatelé, a ředitelé škol a školských zařízení, kteří jednají za zaměstnavatele v pracovněprávních vztazích.
Dodržování speciální pracovněprávní úpravy zákona č. 563/2004 Sb. bude předmětem kontrolní činnosti orgánů inspekce práce (viz § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2005 Sb.), které tudíž lze považovat v širším slova smyslu také za dotčené subjekty.
4. Konzultace
Návrh novely vychází z průběžných poznatků z praxe zprostředkovaných ministerstvu mimo jiné podáními pedagogických pracovníků.
Návrh byl konzultován (ještě v podobě návrhu změny zákoníku práce) dne 27. června 2014 s Českomoravským odborovým svazem pracovníků školství, jenž s návrhem vyslovil souhlas.
Ministerstvo projednalo návrh též s Ministerstvem práce a sociálních věcí. MPSV dopisem ze dne 3. září 2014 odmítlo možnost novely zákoníku práce, nerozporovalo však variantu spočívající v přípravě návrhu speciální pracovněprávní úpravy v zákoně č. 563/2004 Sb.
Na základě připomínek uplatněných v rámci vnějšího připomínkového řízení proběhlo také několik jednání s Unií školských asociací ČR – CZESHA, z nichž některá byla pořádána též za účasti zástupců Českomoravského odborového svazu pracovníků školství (ČMOS PŠ). Zásadní výhrady představitelů školských asociací směřovaly k zásadě sjednávání pracovního poměru na dobu neurčitou a pouze výjimečného sjednávání pracovního poměru na dobu určitou. Dle stanoviska CZESHA jde v tomto případě o nesystémový zásah do postavení určité skupiny zaměstnavatelů (právnických osob vykonávajících činnost škol a školských zařízení), k němuž není věcné opodstatnění. MŠMT tuto připomínku akceptovalo a odkázalo na obecnou úpravu zákoníku práce, dle které pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, nebyla-li výslovně sjednána doba jeho trvání. Školské asociace rovněž poukázaly na zvýšení administrativní náročnosti zaměstnavatelů, kteří budou nuceni zakotvit případné výjimky z pravidla minimálního trvání pracovního poměru na dobu určitou v písemné dohodě s odborovou organizací, popř. ve svém vnitřním předpisu. V praxi se přitom vyskytují určité typické situace, kdy je uzavření kratšího pracovního poměru důvodné či dokonce nezbytné (např. zástup za dlouhodobě nepřítomného pedagogického pracovníka). V tomto bodě našli shodu také se zástupci ČMOS PŠ a návrh byl upraven tak, že zákon výslovně stanoví, v jakých případech se omezení pro sjednávání pracovního poměru po dobu určitou na dobu nejméně 12 měsíců neuplatní. CZESHA rovněž poukázala na problém „začínajících“ pedagogických pracovníků (jak absolventů, tak nově nastupujících pedagogů na dané škole), neboť tříměsíční zkušební doba je dle jejího názoru s ohledem na charakter učitelské profese příliš krátká. Běžnou praxí škol je uzavírání pracovních poměrů na dob určitou do 30. 6. daného roku s tím, že v případě zájmu na dalším zaměstnávání daného pedagogického pracovníka je smlouva prodloužena na dobu neurčitou. Z pohledu ředitele školy může jít o pochopitelný postup, z hlediska systémového řešení je však taková pravidelná praxe nevhodná a z pohledu sociálního postavení pedagogických pracovníků nepřijatelná. Rovněž nelze spoléhat na korektní postup ze strany ředitelů všech škol a školských zařízení a dochází k demotivaci pedagogických pracovníků (včetně čerstvých absolventů pedagogických fakult) k výkonu tohoto povolání. Připomínky školských asociací tak byly v uvedeném smyslu akceptovány nebo vysvětleny.
5. Zdroje dat
Novela se předkládá za účelem předcházení rozšířené negativní praxi, kterou ministerstvo průběžně sledovalo v rámci vyřizování podnětů a dotazů pedagogické veřejnosti a komunikace s odborovými organizacemi. Zdroje dat tedy vycházejí z vlastní činnosti ministerstva.
6. Kontakty na zpracovatele ria
II. ZHODNOCENÍ KORUPČNÍCH RIZIK (CIA)
Nová právní úprava se týká výlučně pracovněprávních vztahů. Neupravuje výkon veřejné moci a nezakládá korupční rizika.
Novela zákona zavádí nové pravidlo sjednávání pracovních poměrů na dobu určitou s pedagogickými pracovníky v podobě stanovení spodní hranice trvání takového pracovního poměru. Účelem je především zlepšení pracovních podmínek pedagogických pracovníků. Širší rozsah nového ustanovení § 23a je dán nezbytností systematicky provázat novou speciální úpravu s obecnou úpravou zákoníku práce, aby byly zřejmé meze speciality nových pravidel. Zavedení spodní hranice pracovního poměru na dobu určitou je pravidlem nad obecný rámec zákoníku práce. Nad rámec zákoníku práce se také zpřísňuje (zkracuje) celková doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami na 3 roky. Jiná obecná pravidla vyplývající z § 39 zákoníku práce platí i pro pracovní poměry na dobu určitou pedagogických pracovníků. Speciálním ustanovením je tedy
- spodní 12měsíční hranice sjednané délky pracovního poměru na dobu určitou,
- zákonem stanovené případy, kdy se spodní 12měsíční hranice sjednané délky pracovního poměru na dobu určitou neuplatní,
- stanovení maximální celkové délky pracovního poměru na dobu určitou sjednaného mezi týmiž smluvními stranami na 3 roky,
- navázání „sankčního“ ustanovení opravňujícího zaměstnance, aby trval na dalším zaměstnávání, i na případy porušení těchto pravidel.
III. SOULAD S ÚSTAVNÍM POŘÁDKEM, PRÁVEM EVROPSKÉ UNIE A MEZINÁRODNÍMI SMLOUVAMI
1. Soulad s ústavním pořádkem České republiky
Návrh zákona se dotýká následujících ustanovení Ústavy a Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“):
Čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny
Návrh novely zákona č. 563/2004 Sb. představuje nové zákonné omezení smluvní svobody subjektů soukromého práva. Pracovní právo je však postaveno na zásadě zvláštní zákonné ochrany práv jedné smluvní strany – zaměstnance, a v tomto smyslu předkládaná novela nijak nevybočuje z mezí toho, co je v pracovním právu obvyklé. Zvýšená ochrana pedagogických pracovníků je vzhledem ke specifické časové podmíněnosti výkonu pedagogické práce nezbytným předpokladem zlepšení podmínek faktického naplňování práva na svobodnou volbu povolání pedagogických pracovníků.
Čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny
Návrh zákona v plné míře respektuje rovnost před zákonem a zákaz diskriminace. Speciální úprava sjednávání pracovních poměrů se vztahuje na pedagogické pracovníky z důvodu charakteristických vlastností této profese, jejíž výkon je ve většině druhů škol přímo spojen s organizací školního roku.
Návrh zákona ctí zásadu rovnosti, včetně rovnosti mužů a žen.
Čl. 26 odst. 1 Listiny
Právo na svobodnou volbu povolání musí být naplnitelné nejen formálně, ale i fakticky. Zákaz (byť nikoli bezvýjimečný) sjednávat s pedagogickými pracovníky pracovní poměry na dobu kratší než 12 měsíců napomůže k odstranění neúčelných faktických překážek, které mohou odrazovat pedagogické pracovníky od výkonu povolání, na něž se připravovali a jež si svobodně vybrali. Posílí se také existenční jistota pedagogických pracovníků.
2. Soulad s právem Evropské unie
Návrh zákona je s právem EU plně slučitelný.
Některými ustanoveními zákona je zajišťováno promítnutí (transpozice) směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS. Podle citované směrnice tam, kde povaha vykonávané práce sama o sobě nevyžaduje sjednání pracovního poměru na relativně krátkou dobu, se za účelem ochrany zájmů zaměstnanců vyžaduje zásadně sjednání poměru na dobu neurčitou. Dle směrnice je rovněž třeba přijmout opatření k předcházení zneužití vznikajícímu využitím po sobě jdoucích pracovních poměrů na dobu určitou, a to zakotvením maximálního celkového trvání po sobě jdoucích pracovních poměrů na dobu určitou, zakotvením objektivních důvodů, které ospravedlňují obnovení těchto pracovních poměrů, nebo stanovením počtu obnovení těchto poměrů (ustanovení 5 přílohy směrnice).
V tomto směru návrh (§ 23a zákona č. 563/2004 Sb.) stanovuje minimální délku trvání pracovního poměru na dobu určitou (nejde-li o zákonem stanovené výjimky) a maximální celkovou dobu trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami. Jedná se o zpřísnění podmínek sjednávání pracovních poměrů na dobu určitou s pedagogickými pracovníky, návrh je proto s citovaným předpisem Evropské unie plně slučitelný.
3. Soulad s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázaná
Navrhovaná právní úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázaná.
Návrh zákona plně respektuje právo na práci, které garantuje například čl. 6 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K bodu 1 - § 1
V návaznosti na zakotvení speciálních ustanovení v hlavě III zákona se rozšiřuje předmět úpravy o pravidla při sjednávání pracovního poměru.
K bodu 2 – nadpis hlavy III
Jedná se o zpřesnění nadpisu hlavy III zákona v souladu s rozšířeným předmětem úpravy.
K bodu 3 - § 23a
Odstavec 1 zakotvuje obecné pravidlo, dle něhož se na pracovní poměr na dobu určitou pedagogického pracovníka vztahuje zákoník práce, není-li v zákoně č. 563/2004 Sb. stanoveno jinak. Jedná se zejména o úpravu obsaženou v § 39 zákoníku práce. I v případě pracovních poměrů na dobu určitou pedagogických pracovníků tedy např. platí, že nebyla-li výslovně sjednána doba trvání pracovního poměru, jedná se o pracovní poměr na dobu neurčitou; rovněž není dotčena možnost stanovení odchylek od pravidel obsažených v zákoně č. 563/2004 Sb. na základě dohody zaměstnavatele s odborovou organizací za podmínek § 39 odst. 4 zákoníku práce.
Odstavec 2 reaguje na negativní praxi v regionálním školství, kdy jsou s pedagogickými pracovníky uzavírány pracovní poměry na dobu určitou pouze na období školního vyučování. Nové ustanovení stanoví jako zásadu minimální trvání pracovního poměru sjednaného s pedagogickým pracovníkem na dobu 12 kalendářních měsíců, tedy pravidelně na období školního roku (od 1. 9. do 31. 8.). Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát. Pravidla přípustného opakování pracovního poměru na dobu určitou pak vyplývají z § 39 odst. 2 zákoníku práce.
Odstavcem 3 se upravuje (zkracuje oproti obecné úpravě zákoníku práce) maximální doba trvání pracovního poměru na dobu určitou sjednaného mezi týmiž smluvními stranami na 3 roky.
V odstavci 4 jsou upraveny případy, kdy se neuplatní (přímo ze zákona) pravidlo minimálního trvání pracovního poměru na dobu určitou. Jedná se o náhradu dočasně nepřítomného pedagogického pracovníka na dobu překážek v práci (např. mateřská či rodičovská dovolená) a sjednání pracovního poměru na dobu určitou s pedagogickým pracovníkem bez odborné kvalifikace. V těchto případech nelze trvat na minimální délce trvání pracovního poměru po dobu 12 měsíců. V případě zástupu závisí délka trvání pracovního poměru na objektivní potřebě (doba nepřítomnosti zastupovaného pedagogického pracovníka). Pedagogičtí pracovníci bez odborné kvalifikace pak mohou být zaměstnáváni pouze po dobu nezbytně nutnou (§ 22 odst. 7 zákona). V ostatních případech pak není dotčena možnost sjednání odchylek na základě dohody zaměstnavatele s odborovou organizací za podmínek § 39 odst. 4 zákoníku práce.
Odstavec 5 přebírá obecnou úpravu § 39 odst. 5 zákoníku práce. Nedodrží-li zaměstnavatel podmínky sjednávání pracovního poměru na dobu určitou, může se pedagogický pracovník bránit písemným oznámením zaměstnavateli o tom, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával. V takovém případě se pracovní poměr považuje za pracovní poměr sjednaný na dobu neurčitou.
K čl. II – přechodná ustanovení
Výslovně se stanoví, že na pracovní poměr pedagogického pracovníka na dobu určitou, který vznikl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se vztahují dosavadní právní předpisy. Právní jednání týkající se doby trvání pracovního poměru a jeho změny se však po nabytí účinnosti novely zákona č. 563/2004 Sb. již řídí novou právní úpravou.
K čl. III – účinnost
Účinnost zákona je navrhována patnáctým dnem po jeho vyhlášení. Včasné nabytí účinnosti zákona je odůvodněno naléhavou potřebou postupovat podle nové právní úpravy již při sjednávání pracovních poměrů na školní rok 2015/2016.
V Praze dne 4. února 2015
předseda vlády
Mgr. Bohuslav Sobotka, v. r.
ministr školství, mládeže a tělovýchovy
PhDr. Marcel Chládek, MBA, v. r.
Petr Vokáč, ředitel odboru legislativy, MŠMT | petr.vokac@msmt.cz |
Mgr. Martina Ventluková, vedoucí oddělení školské legislativy, MŠMT | martina.ventlukova@msmt.cz |
Zdroj: PSP.cz
0 komentářů:
Okomentovat