Stanovisko Asociace pomáhající lidem s autismem k otázce integrace a speciálního školství v ČR

Doporučující názor k otázce integrace a speciálního školství pro jednotlivé organizace Asociace pomáhající lidem s autismem v jednotlivých krajích.

1. Pokud má být péče o žáky s postižením v České republice kvalitní a komplexní, speciální školství má v systému nenahraditelné místo. Rozumným přístupem je rozvíjení integrace a zároveň existence speciálních zařízení, která budou vzdělávat žáky, pro které není integrace vhodná, či na integraci žáky speciálním programem připraví. Praxe prokázala, že integrace není velmi často vhodná pro žáky s těžkým problémovým chováním, s duální psychiatrickou diagnózou, s těžkým mentálním postižením, s nízko funkčním autismem a aktuálně i pro žáky s těžkým handicapem z výrazně sociálně znevýhodněných rodin.
2. Integrativní i speciální vzdělávání má své výhody a nevýhody. Nejvhodnější postup je obvykle zvažován týmově a opírá se o názor rodičů, předškolního zařízení a poradenského pracovníka. Nucená volba ať již jedním či druhým směrem je považována za nevhodné řešení. V případě týmového rozporu má hlavní slovo ve volbě vhodného typu školy rodič. Mnozí rodiče si přejí docházku do školy speciální, protože speciální škola je dítěti a jeho rodině schopna nabídnout komplexnější servis a umožní lépe rodině, která je sociálně znevýhodněná handicapem dítěte, zadaptovat se v běžném životě. Pokud jsou poskytované služby rodině komplexní, má rodina větší šanci udržet dítě v rodině a nemusí volit pobyt dítěte v ústavu sociální péče.
   
   Existuje celá řada rodin, které úspěšně integrovaly dítě, i přes těžší mentální handicap. Pozitivní výsledek vyžaduje vysokou motivaci a angažovanost rodičů a úzkou spolupráci se školou. Výsledky mohou být i nad očekávání velmi pozitivní.
   
   Na druhou stranu existují děti, které nároky běžné školy i přes individuální přístup nezvládnou, začnou být depresivní, mají různé neurotické obtíže (enuréza, tiky, koktavost apod.), odmítají do školy docházet a celkově psychicky v běžném prostředí trpí (rozvinou se například i příznaky školní fobie). Pro tyto děti je speciální škola vhodným řešením. Některé děti dokonce nejlépe zvládají domácí výuku.
3. O speciálním školství se nelze vyjadřovat pouze jako o segregačním, protože na základě speciálního přístupu naopak umožňuje zařazení žáků do společnosti. Segregací naopak často končí integrované dítě, které nezvládne pro něj příliš obtížné běžné prostředí, a personál bez zkušeností a speciálního tréninku se o něj nedokáže postarat. Mnohá integrující zařízení pak stejně způsobují segregaci klientů výběrem a odmítnutím klientů, kteří mají například příliš problémové chování. Speciální zařízení je pak jediné, které umožní dítěti a jeho rodině fungovat v rámci svého funkčního rámce a zamezí tak rezignaci rodiny a umístění dítěte do ústavu.
4. APLA ČR háji oprávněnost integrativního i speciálního přístupu bez ohledu na míru nebo typ mentálního postižení, vyžaduje při rozhodování individuální přístup a za stěžejní považuje rozhodnutí, motivaci a celkovou situaci rodiny. Úkolem poradenského pracovníka je seznámit rodinu s výhodami a nevýhodami určitého typu volby s přihlédnutím k osobnostním charakteristikám dítěte. APLA ČR ostře vystupuje proti plošnému rušení ať už integrativního či speciálního přístupu, naopak nabádá ke spolupráci mezi oběma resorty /základní běžné a speciální školství/ a k zajištění prostupnosti obou systémů.

Za APLA ČR:

PhDr. Kateřina Thorová, Ph.D., předsedkyně,
Mgr. Martin Polenský,
Mgr. Zuzana Žampachová

V Praze 26. 11. 2008

Zdroj: APLA.cz