Přečtěte si: Je ti patnáct a chceš informace? Hovnajs!

Patnáctiletý Jakub Čech (dále Jakub) podal na Magistrát města Prostějov žádost o informace. Od úřednice se ale dozvěděl, že potřebuje souhlas rodičů.


Z článku Adama Ruta na webu Otevřená společnost vybíráme:

Postup úřednice je jako vystřižený ze hry Král Ubu, kterou začal psát Alfréd Jarry v Jakubově věku (původně jako loutkohru Poláci). Jarry tehdy pronikavě viděl a dokázal pojmenovat, co unikalo mnohým papírově dospělým – jak snadno se moc může zvrhnout. V patnácti už jsou lidé, kterým nikdo nezakazoval se ptát a dokonce se jim i snažil občas odpovědět, do velké míry samostatně uvažující a jednající bytosti. Na to pamatuje i náš občanský zákoník. V §31 přiznává nezletilým způsobilost k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku, tedy například i žádat o informace. Na to se spoléhal i Jakub, když podával svůj dotaz. Podle výkladu úřednice je ovšem patnáct let pro samostatné podání žádosti málo. Kateřina Kimlová, vedoucí oddělení informační služby, zvolila velmi ubuovské řešení a místo odpovědi Jakubovi napsala jeho rodičům. Od těch požaduje souhlas s jeho dotazem, protože se podle ní nejedná o věc, kterou by měla nezletilá osoba běžně vykonávat. Kdyby přišel dotaz od dvouletého dítěte, asi by její úvaha byla na místě. Ale patnáctilého nezletilce? Pokud nemá člověk představu o pojmu „přiměřená rozumová a volní vyspělost“, stačí chvíle na internetu: garance anonymity pro dárce spermatu zpochybnil patnáctiletý Brit, když na webu vypátral svého otce. Patnáctiletý chlapec objevil novou planetu. Patnáctiletý kluk objevil test, který dokáže odhalit Alzheimera. To Jakub pouze podal běžnou žádost.