Povinný rok předškolní výchovy nic neřeší a školek je dostatek, ukázaly studie

Jaký dopad by mělo zavedení povinné předškolní docházky tak, jak ho plánuje MŠMT? Neexistují efektivnější způsoby, jak do českých mateřských škol dostat děti, které tam v tuto chvíli nechodí a přitom předškolní péči potřebují ze všech dětí nejvíce? Je potřeba zvyšovat současné kapacity školek? Na tyto a další otázky se zaměřil projekt „Kudy vede cesta“, který byl od 1. července 2013 do 30. června 2015 realizován společnostmi Tady a teď a Demografické informační centrum.


Výsledkem jsou čtyři rozsáhlé studie proveditelnosti, které se zaměřují jak na zmapování současné situace z různých perspektiv, tak jsou v nich rozpracovány varianty možných řešení tak, aby výsledkem byly reálně využitelné koncepty vedoucí k úspěšnějšímu zapojení sociálně znevýhodněných žáků do hlavního vzdělávacího proudu.

• Studie 1: Zavedení povinného předškolního vzdělávání formou docházky do mateřské školky pro všechny
• Studie 2: Zavedení zákonného nároku na místo ve školce pro všechny děti od 3 let
• Studie 3: Povinná docházka do mateřské školy nařízena pouze indikovaným, znevýhodněným dětem
• Studie 4: Role a uplatnění sociálního pedagoga na základních a středních školách

Demografický vývoj a kapacita mateřských škol

„Počty dětí ve věku 3-5 let budou v průběhu příštích 20 let pravděpodobně plynule klesat. Minima by ve sledovaném období měly dosáhnout okolo r. 2035, kdy počet dětí ve věku 3-5 let dosáhne v závislosti na variantě prognózy hodnot v rozmezí 220-252 tisíc dětí (dle střední varianty 238 tisíc). To oproti současnému stavu, kdy je ve věku docházky do mateřské školy 364 tisíc dětí (školní rok 2013/2014) představuje pokles o 31 % při vysoké variantě projekce, 35 % při střední a téměř 40 % při variantě projekce, která v příštích desetiletích předpokládá nejnižší úroveň porodnosti,“ říká Daniel Hůle, analytik Demografického informačního centra. Při porovnání se současnými kapacitami mateřských škol je pak zřejmé, že celorepublikově jsou již v současné době kapacity v mateřských školách vyšší, než jsou počty dětí ve věku 3-5 let, tedy těch, pro které jsou mateřské školy primárně určeny. Doporučení autorů analýz proto zní: Nestavět nové školky, ale podpořit stávající posílením lidských kapacit.

Pomůže zavedení povinného předškolního vzdělávání pro všechny v posledním roce před nástupem do základní školy sociálně znevýhodněným dětem?

„Domníváme se, že nepomůže. Jednak není prokázané, že jeden rok strávený v běžné mateřské škole pomůže adaptaci na první ročník základní školy, zároveň z praxe vyplývá, že systém institucí neumí přinutit rodiče sociálně znevýhodněných dětí k vyšší docházce do základní školy a není důvod se domnívat, že u mateřských škol by tomu bylo jinak. Zároveň dojde, se zavedením této povinnosti, k nárůstu antagonismu vůči znevýhodněným, především Romům, kdy většina dotčených rodičů bude z nové povinnosti vinit právě znevýhodněné rodiny,“ říká Daniel Hůle.

Opatření je příliš robustní. Zasáhne do života všech rodin pětiletých dětí. Rodiče, jejichž děti by do MŠ tak jako tak chodily, budou muset děti omlouvat, pokud budou chybět, zatímco nyní mají volnost v tom, pokud chtějí odjet s dítětem dříve na víkend, na dovolenou, pokud dítě onemocní a podobně. Rodiče, kteří budou chtít své dítě ve věku pěti let nadále vzdělávat doma sami, budou muset podstoupit administrativní proceduru, aby jim to bylo povoleno. Celkově se jedná o poměrně masivní zásah do soukromé sféry občanů, o rozšíření vlivu státu do sféry, která byla historicky soukromou doménou.

Existují efektivnější způsoby, jak dostat potřebné děti do mateřských škol?

Na základě všech výše uvedených analýz a jejich dílčích závěrů lze vyslovit doporučení k zavedení nárokovosti předškolního vzdělávání pro všechny děti starší tří let. Nárokovost v daném návrhu znamená, že každé dítě má v mateřské škole garantováno místo a rodič se sám rozhoduje, zda této možnosti využije. „Možnosti využít nabídky předškolního vzdělávání dáváme přednost před plošně nařízenou povinností,“ dodává Daniel Hůle.

Pomohlo by nařídit povinnost pouze indikovaným dětem?

Studie proveditelnosti zkoumá, zda a za jakých podmínek by bylo možné zavést povinnost předškolního vzdělávání pro děti z rodin ohrožených sociální exkluzí se zapojením pracovníků OSPOD. Mezi hlavní rizika tohoto postupu patří obava, že rozšíření sféry dohlížení a donucování naruší současnou praxi OSPOD v jiných agendách se stejnými rodinami i v širším sociálním poli sociálně znevýhodněných rodin (zhorší se „image“ OSPOD v cílové populaci). „Sami pracovníci OSPOD, se kterými bylo dilema konzultováno v rámci fokusních skupin, považovali toto za hlavní slabinu návrhu, a byli výrazně proti němu, což není dobrá výchozí situace,“ říká Daniel Hůle. V mechanismu opatření má přitom OSPOD roli case manažera a dohlížitele nad celou procedurou. Bez aktivního nasazení pracovníků OSPOD nemůže být opatření účinně aplikováno.

Podrobnější informace, včetně kompletních studií, naleznete na internetových stránkách www.kudyvedecesta.cz.