Pavla Šandová: Význam čtení dětem nejen v rodině

Řeč je východiskem gramotností, dítě předškolního věku poznává a seznamuje se s knižními tituly nejen za účelem rozvoje poznání a řečových dovedností, ale kniha se stává i pojítkem mezi dítětem a blízkou osobou. Upevňují se citové vazby, naplňují se potřeby dítěte.


Současná doba klade vysoké nároky nejen na dítě samotné, ale i na rodiče, kteří  jsou nuceni orientovat se v množství informací přicházejících z různých zdrojů. Jsme pod tlakem společnosti, kdy otázka  „kvalitně“ využitého volného času může být zodpovězena odlišně. Jak uvádí Koťátková (2008), stává se, že děti jsou přesouvány z kroužku do kroužku. Rozhodující nebývá pedagogická a lidská kvalita, ale jejich finanční nákladnost a atraktivita. Jakmile takové dítě přijde domů, nezbývá mu mnoho času na volnou hru, ani na jakékoliv činnosti s rodiči.

Jednou z těchto aktivit může být čtení s rodiči před spaním. Přínos využívání dětské literatury v předškolním věku je formulován mnoha odborníky. Souhlasím s názorem Mertina (2010), že je zvláštní, jak málo pozornosti věnujeme rozvoji řeči a její kultivaci. Možná je to dáno tím, že nám je dána samozřejmě a bez jakéhokoliv přičinění. Mluvit se naučí v podstatě každý, kdo má kontakt s řečovým vzorem. Kdyby nás získání řeči stálo větší úsilí, možná bychom si tohoto daru více vážili.

Mezi pátým a šestým rokem se zlepšením sluchového vnímání dochází k výraznému pokroku ve schopnosti rozlišovat jednotlivé hlásky sluchem. Dítě rozeznává hlásky sluchově blízké, je tak schopno samo opravovat svoji výslovnost. Dítě je schopno se vyjadřovat v rozvitých a gramaticky správných větách a souvětích, dovede již vyprávět pohádku či krátký příběh. Myšlení je ale stále vázáno na reálné předměty a jevy. (Vágnerová, 2005).

Okolo pátého roku by měla být řeč z hlediska výslovnosti bezchybná. Pokud ne, je nejvyšší čas svěřit dítě do rukou odborníka – logopeda. V tomto období má pro dítě jazyk i sociální funkci, např. hraní určité role v námětové hře. Vývoj řeči velmi závisí na bohatosti jazyka, který je používán rodiči, sourozenci a posléze i vrstevníky a učitelkami v mateřské škole.

V průběhu předškolní docházky by mělo dítě získávat kompetence komunikativní. Pro učitelky mateřské školy představuje splnění tohoto vzdělávacího cíle dlouhou a nesnadnou cestu. Při své práci v mateřské škole totiž pozoruji úpadek jazykových dovedností dětí. Některé děti nejsou schopny mezi sebou komunikovat, chybí jim patřičná slovní zásoba a schopnost stavět smysluplné věty, zvyšuje se počet dětí s řečovými vadami. Pro dítě je důležité, aby před vstupem do první třídy základní školy bylo samostatné a pohotové ve vyjadřování, aby umělo postihnout a popsat s podporou logického myšlení podstatné charakteristiky předmětů a jevů. Zahájení školní docházky klade na dítě značné nároky. Je důležité, aby dítě na tuto zátěž bylo dostatečně připraveno a vybaveno. (Kropáčková, 2008).

Na základě rozhovorů s dětmi ze své třídy jsem vypozorovala, že pouze jedné třetině z nich čtou rodiče před spaním. Některé děti se přiznaly, že doma nemají dětské tituly knih, pouze komerční obrázkové časopisy. Když jsem komunikovala s rodiči, častou odpovědí bylo, že svým dětem dopřávají poslech pohádek na nosičích, případně televizní pořady. Tam přece uslyší mluvené slovo také, dítě podle nich bude obohaceno stejně. Někdy je obtížné tato vysvětlení rodičům vyvrátit. Řešením je pouze dostatečná komunikace, i ta prostřednictvím čteného textu, kde je riziko nekvalitního jazyka potlačeno. Každodenní čtení posiluje blízký kontakt rodiče s dítětem, kterého má dítě v tuto chvíli jen a jen pro sebe.

Považuji za pozitivní, že vzrůstá počet odborných článků v médiích, kde jsou rodiče upozorňováni na důležitost čtení svým dětem. Probíhající projekt Celé Česko čte dětem je toho důkazem. V mateřské škole jsme tento projekt podpořili s kolegyněmi akcí, jejímž cílem bylo seznámit rodiče a děti se zajímavými knižními tituly. Děti přinášely do mateřské školy knihy, které se jim líbí, některé vypůjčené z městské knihovny, a společně jsme o nich diskutovali. Na nástěnku jsme umístili seznam těch, které doporučujeme k přečtení, a rodiče měli jednodušší práci s jejich výběrem. Tato akce se osvědčila jako nepřímý činitel v těch rodinách, kde o dětské knihy neměli rodiče dosud zájem. Někdy dítě žije v prostředí chudém na jakékoli řečové podněty, což může ovlivnit jeho úroveň jazyka, a tudíž může být mylně považováno za intelektově slabší.

V dnešní uspěchané době je i pár minut takového kontaktu důležitých pro jeho emoční vývoj, podporu vzájemných vztahů a vyjádřením lásky. S tím souvisí i kladný účinek rituálů, dítě se cítí bezpečně, pokud mají dny svůj řád a pravidla.

Hlas matky nebo otce dítě uklidňuje, upevňuje jejich důvěrný vztah, posiluje vzájemné pouto. Dítě může při poslechu čtené pohádky pokládat otázky, což při poslechu z nosiče možné není. Mnohdy si dítě všímá textu při pohledu do knížky, z níž právě rodič čte.

První kontakt s textem může pomáhat prvopočátkům čtení, dítě postupně poznává písmena, slova, věty a jejich stavbu.

Zajímavý námět pedagogům i rodičům nabízí Minimetodika Čteme dětem od malička, která nedávno vznikla v NÚV. Zde parafrázuji desatero ze zmíněného dokumentu:   

• Čtení by mělo přinášet příjemný zážitek (dítě nemusí textu rozumět, důležitější je prožitek).
• Při čtení jsme plně soustředěni na dítě a jeho potřeby.
• Začínáme číst dětem odmalička (leporela, encyklopedie pro nejmenší, postupně nahrazujeme náročnějšími tituly).
• Povídáme si s dítětem o tom, co čteme.
• Čteme pravidelně, často, a tak dlouho, dokud dítě projevuje zájem (i poté, když dítě začne samo číst).
• Dítěti nabízíme různorodé knihy (obsahově, typově i zpracováním).
• Povídáme si o vzhledu knihy, časopisu, všímáme si ilustrací.
• Ukazujeme dítěti postupy čtení (zprava doleva, i pokud neumí číst).
• Podporujeme dítě v jeho aktivitě (hry na školu, říkadla, básničky).
• Seznamujeme děti i s jinými tištěnými nebo psanými texty.

Závěr

Dostatek podnětů (co do množství, kvality a proměnlivosti) patří k základním potřebám dítěte, formulovaných profesorem Matějčkem. Čtení před spaním, i kdykoliv jindy během dne, není pro dítě ztraceným časem, ale investicí do jeho rozvoje a posílením funkce rodiny.

Citace:

[1] - OPRAVILOVÁ, E. Než půjdeš do školy 1. BLUG, 1995. 24 s. ISBN 80-85635-37-2.
[2] - KROPÁČKOVÁ, J. Budeme mít prvňáčka. Praha : Portál, s.r.o., 2008. ISBN 978-80-7367-359-8.
[3] - MERTIN, L.; GILLERNOVÁ, I. Psychologie pro učitelky mateřské školy. 2. rozš. a přeprac. vyd.. Praha : Portál, s.r.o., 2010. ISBN 978-80-7367-627-8.
[4] - KOŤÁTKOVÁ, Soňa. Dítě a mateřská škola. 1. vydání. Praha : Grada, 2008. 193 s. ISBN 978-80-247-1568-1.
[5] - Minimetodika Čteme dětem odmalička. NÚV, 2015.
[6] - VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I. Dětství a dospívání. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0956-8.

Převzato z RVP.cz.

ŠANDOVÁ, Pavla. Význam čtení dětem nejen v rodině. Metodický portál: Články [online]. 21. 07. 2015, [cit. 2015-07-22]. Dostupný z WWW: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/p/20081/VYZNAM-CTENI-DETEM-NEJEN-V-RODINE.html. ISSN 1802-4785.