Komentář k článku Jsme díky internetu hloupější nebo chytřejší?

Ona existuje také teorie, že všechno poznání světa a vesmíru a vůbec už dávno někde je uloženo a my se při objevování vlastně jen spojujeme s touto "databází". Stejně tak i učení se, je vlastně jen rozpomínání se na informace, které máme někde uloženy.


Dnes můžeme tuto teorii upgradovat otázkou. A kde je to "někde", kde jsou všechny informace? No na Internetu přece. Přičemž náš internet je pouhým výběžkem intergalaktického internetu, zobrazeným do našeho prostoru.

Pakliže má být vesmír v rovnováze, a entropie roste, musí existovat opačná síla, která míru informačního chaosu snižuje... :-)

Teď vážně.

Když sedím u počítače a nejsem si jist například zápisem příjmení Ignáce Filipa Semmelweise, juknu na google, nebo wiki a vyhnu se tak veřejnému ztrapnění. Na mobil mi denně chodí tweety od osob a institucí, jejichž pohled na události mne zajímá. RSS čtečka mi umožňuje sledovat zajímavé weby, aniž bych musel ztrácet čas jejich procházením...

A ze stejných příčin téměř ignoruji Facebook, protože jeho informační relevantnost inklinuje k nule.

Kvalitní informace je pořád kvalitní, i když vznikla před tisícem let a je zapsána na pergamenu. V tom má kolega Pytlík pravdu.

Na druhou stranu rychlost jejího získání je také důležitá. Pakliže se mohu ve virtuální knihovně přehrabovat starými svitky a nemusím čekat měsíc, než se uvolní požadovaný výtisk v univerzitní knihovně, je to pro práci velkým přínosem.

Aktualizace informací je druhým pozitivním prvkem internetu. Abychom nedopadli jako detektiv Nick Carter, který v komedii Adéla ještě nevečeřela dorazil do Prahy v oděvu Švandy Dudáka, jak jej našel vyobrazený ve své encyklopedii, zřejmě poněkud staršího data vydání.

Problémem je expanze informací a jejich kvalita či ověřitelnost. Krásně to lze pozorovat například v případě ukrajinské krize, kde zavádějící informace podvrhují obě strany konfliktu.

Kdo kdy hledal něco na Googlu, potvrdí mi, že už jen zadáním správných klíčových slov si lze významně ukrátit čas. A ten, kdo to neumí, nemusí požadovanou informaci najít vůbec.

Schopnost práce s informacemi se tedy posunuje na vyšší úroveň, ale současně stoupá míra zahlcenosti "neinformacemi".

Otázka článku zněla zda "Jsme díky internetu hloupější nebo chytřejší?"

Řekl bych, že hlupák se nestane chytřejším, když si stoupne doprostřed univerzitní knihovny. Samotným přísunem informací nikomu IQ nestoupne.

Ale hlupák bude určitě zmatenější, protože je ještě více zaplaven přemírou informací, které bez znalosti kontextu a souvislostí mohou pouze zvýšit chaos.

A inteligentní vzdělanec může být informovanější a více vzdělanější, ale jen těžko chytřejší.

Závěrem budu své předchozí tvrzení přesto rozporovat.

Inteligenci definuji pro své účely jako schopnost uvědomit si souvislost mezi jevy. Trochu jako když v seriálu "Da Vinciho démoni" režisér znázorňuje jak mladý Leonardo ze změti zdánlivě nesouvisejících obrazů a vzpomínek vzápětí vyvodí nový nápad či poznání.

To znamená, že opravdu disponovaní jedinci mohou díky internetu přijít díky záplavě zmatečných informací také do náhodného kontaktu s informacemi, které se v jejich geniálním mozku spojí a zapadnou na své místo v doposud netušené souvislosti.

Lidský mozek stejně na vědomé úrovni není schopen zpracovávat dnešní terabajty valících se dat. Ale nikdo neví, zda někde v podvědomí nevznikají dnes nová spojení neuronů, která by bez internetu nikdy nevznikla.

poste.restante komentoval článek Bořivoje Brdičky: Jsme díky internetu hloupější nebo chytřejší?