Jaroslav Žákech: Jeden z odstínů šedi českého školství

K večeru jsem prošel kolem titulků zpravodajských serverů. Ve chvíli, kdy už jsem se měl k odchodu, v oku mi utkvěl nadpis, obsahující slovo učitelka. Takové zprávy umí buď pobavit, nebo zarmoutit. Neváhal jsem tedy a celý článek zkonzumoval. Tentokrát šlo spíše o ten druhý případ. Nevím, kdo se postaral o to, aby měla média možnost tento případ rozebrat, ani neznám dotčenou učitelku či uvědomělého ředitele, nerad bych se tedy stavěl do role soudce. Nutí to však k zamyšlení.


Článek, ukrývající se pod titulkem, mi sdělil, že pan ředitel základní školy v Hradci Králové usoudil, že za hrubé porušení pracovní kázně je možné považovat, když učitelka angličtiny při hodině angličtiny v deváté třídě pustila žákům ukázku z filmu 50 odstínů šedi. Nejdříve to, paradoxně, méně podstatně.

Výklad zákoníku práce, který pan ředitel uplatnil, zdá se mi poněkud svérázný. Mluvčí magistrátu, tedy zřizovatele školy, dle zpravodajského serveru uvedla, že učitelka byla propuštěna z důvodu „hrubého porušení pracovní kázně“. Jelikož tento termín zákoník práce nezná, můžeme se jen domnívat, že se zřejmě jedná o parafrázování § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Ten říká, že „Zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.“

Skutečně lze puštění ukázky z filmu, který je přístupný od 15 let, při výuce 15letých žáků považovat za porušení povinností vyplývajících z prvních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem? Nedisponuji právním vzděláním, ale já bych se v pozici učitelky každopádně bránil. Netuším, která část filmu byla žákům při výuce puštěna, ale byl bych ochoten se vsadit, že libovolná část tohoto filmu nemohla současné deváťáky překvapit, natož pohoršit. O to méně pak tedy ukázka, kterou mohla vybrat učitelka angličtiny jako vhodnou pro výuku. Puritánskou optikou je na to možno nahlížet tak, že tyto snímky do školy nepatří, ačkoliv jsou mládeži neškodné. Ale ani v tomto případě bych neshledal za odůvodněnou výpověď z pracovního poměru. Naopak si myslím, že to byl od učitelky dobrý tah, jak žáky zaujmout. Žáků bych se pouze zeptal, zda s ukázkou nemá některý z nich problém. Nevím, co vedlo ředitele k takto definitivnímu řešení této situace, ale jelikož se o tom dozvěděl, zřejmě si někdo stěžoval. Rozhodně si ovšem nemyslím, že podobné stížnosti by měly končit výpovědí učitele.

Co je ovšem tím podstatnějším problémem, že se nabízí otázka, jaká je vůbec svoboda (slova) učitele při vyučování. Jaké má interpretační možnosti, jak může do výuky vložit vlastní osobnost. Převládá názor, že učitele nemůže ani v dnešní technologicky pokročilé době plně zastoupit počítač, argumentuje se mimo jiné i tím, že velkým přínosem pro žáky je právě osobnost a výchovný vliv učitele. Pokud by se však stalo standardem českého školství vyhazování učitelů za podobné projevy, vůbec nezávidím učitelům dějepisu nebo občanské nauky. Jednou by někdo mohl přijít o práci kvůli přehrání videa z pražských ulic srpnových dnů 1968, ukázky z filmů Máj, Kytice či Spalovač mrtvol, protože by to někomu přišlo jako příliš násilné, erotické, anebo příliš jednostranné… Nepatří do učiva českého jazyka základní školy i prokletí básníci či naturalismus? Tato díla jsou pro základní školu přiměřená, ale diskutovaný film nikoliv? Dočkáme se nakonec k problematice toho, co si může učitel při výuce dovolit, metodiky? S takovou ta naše výuka zůstane šedivým předkládáním nenapadnutelných faktů, seznamů a letopočtů.

Převzato z autorova blogu na RVP.cz