Po další státní maturitě, která je opět označována jako matematické waterloo, se opět vynořili mudrlanti, kteří přesně vědí, co je jeho příčinou a co se s tím má dělat.
Další maturitní vysvědčení. Další kolo debat na téma nevzdělaná generace. Další nářky nad snižující se laťkou. To je několik úvodních hesel článku Maturita po Chládkovi, které pro dnešní MF DNES sepsal její "expert pro věci výchovy a vzdělávání" Tomáš Feřtek, jinak to "odborný konzultant firmy EDUin". Z jeho slov jsem pochopil, že je první (a možná jediný), kdo je schopen se nad situací věcně zamyslet a objevit cestu.
Ano, dříve to už několikrát udělal. Češtinářům vynadal za to, že učí vyjmenovaná slova a nestudují se žáky návody k videu. Matematiky poučil, že nemají učit lomené výrazy, rovnice a podobné nesmysly a mají se v matematice zabývat aktuálními úroky současných bank.
Dnes svoje duševní výlevy korunoval výkřikem, že státní maturita z matematiky nemá ověřovat znalosti z matematiky.
"Státní maturita z matematiky ať zkouší porozumění světu," hlásá velký mezititulek jeho článku.
Dnes se opět pozastavuje nad vysokým počtem neúspěšných studentů a pokládá si řečnickou otázku, zda lze při takovém počtu svádět výsledky na líné a neschopné studenty. Sám si na ni odpoví a snaží se objevit "systémovou chybu". V testu samotném, ve způsobu výuky, v tom, co na konci studia ověřujeme.
Lze samozřejmě souhlasit s tím, že za neúspěch u maturity nemohou jen studenti.
Chyby v testech? Samozřejmě, opět byly. Daleko horší je ovšem jiná věc. Totiž ta, že se u nás nevyplatí na ně poukazovat. Nekorektně zadaná maturitní úloha je tu přece proto, aby student odhalil prapodivné duševní pochody zadavatele a pak zaškrtl to, co si myslí bůhví čí selský rozum. Právě těmito argumenty jsem byl umlčován pod svým posledním článkem. Byl jsem za hlupáka, který nechápe, že i ten, kdo se neumí ptát, musí dostat odpovědi. Odpovědi, které si přeje slyšet.
Seznam maturitních předmětů momentálně vypadá asi takto:
- čeština
- angličtina
- selský rozum
- porozumění světu
Ještě že už mám maturitu za sebou. Mám snad používat rozum, který se ještě před sto lety posmíval každému, kdo tvrdil, že lidský hlas lze poslat přes oceán? Světu, kde matematiku může učit a zkoušet ten, kdo ji sám neumí, rozumět odmítám. V našem světě do školství mluví nejvíc ten, kdo o něm nic neví. Selským rozumem je to možná pochopitelné. Já to nechápu. A myslím, že nastupující generaci nepomůžeme tím, že ji budeme učit takovému světu rozumět. Naopak. Cestu z toho svrabu nejdeme jedině tehdy když takovému světu porozumění striktně odmítneme.
Převzato z autorova blogu na iDNES.cz.
11 komentářů:
za neúspěch u maturity nemohou jen studenti
Zkusím chvíli popřemýšlet o tom, kdo všechno ještě může za to, že kuchař stvořil obtížne pozřetelné jídlo, technik mi mizerně opravil brzdy, poslanci neodhalili mezírku v zákoně, šmejd mne podvedl, kolegyně pomluvila.
Dovozuji, že za ty neúspěchy u maturit mohou i rodiče neúspěšných maturantů a tělocvikáři.
Daleko horší než sporadické chyby v testu je fakt, že samotný způsob zadání DT nereflektuje účel zkoušky. Odměňuje schopnost rychle řešit mnoho záměrně matoucích, fragmentovaných a spolu nesouvisejících úkolů na úkor pečlivé práce a skutečného porozumění. Tento nepřehlédnutelný a fundamentální nedostatek zde nezajímá téměř nikoho, protože na domácím písečku jsme zvyklí přijímat rozkazy a moc nepřemýšlet, natož vznášet dotazy k evidentnímu tunelu státního rozpočtu.
Tajný učiteli, nechcete si změnit svůj nickname? Svým naprosto neoprávněným užitím slova učitel ve svém nicku děláte skutečným učitelům medvědí službu. I kdyby jste ale použil nickname třeba Komenský, neskryje to míru vašeho nevhledu do problematiky testování, i když o ten vám asi ani nejde. Bláboly a zlovolné lži typu, že testy obsahují záměrně matoucí úkoly pro žáka, jsou zřejmě orgastickou složkou vaší motivace k pomlouvání. Bojím se dne, kdy bych vás měla potkat na křižovatce a čekala od vás jako řidiče rychlé řešení matoucí dopravní situace, zatímco vy byste projížděl křižovatkou pečlivě pln skutečného porozumění dopravní situaci.
Paní Carcy, pokud jste zatím během své nepochybně závratné učitelské kariéry neměla čas vyplnit zkusmo několik DT z matematiky, českého jazyka či angličtiny, měla byste tomu nějaký čas obětovat. Můj "nevhled" do problematiky testování se asi odvíjí od faktu, že jsem se bohužel na tvorbě několika plošných testů podílel a znám formulace zadání. Těším se, až vás někdy potkám v restauraci a vy se zeptáte číšníka, které chody NE-má v menu.
... Anebo necháme kuchaře udělat minutku podle našeho gusta ze surovin, které k dispozici nemá.
... Jaký by byl svět nádherný, kdyby MŠMT nadiktovalo 5 komplexních úloh z matematiky.
---
Anebo se chcete vracet do stavu, kdy si student vylosoval kvadratickou rovnici a odmaturoval - skoro - zadarmo?
Pane Krtku, víte, že úroveň obtížnosti/jasnosti/pochopitelnosti zadání lze nastavit různě a není k tomu potřeba Centrálního Centra Pro Centrálně Centralizované kontroly vzdělávání. Máme přece možnost to nastavit tak, aby to zadarmo nebylo. Třeba co já vím 5 jasně zadaných příkladů z Ma písemně a pak 30 minut něčeho před tabulí?
Ano, ale nezjistím tím obsah celého učiva ani omylem. Maximálně tak 40-60 %. Tudíž centrální test je objektivnější a spravedlivější. Tím neříkám, že nemá své nevýhody.
Víte, já nejsem matematik, proto berte mé ideje s rezervou. Myslím ale, že by šlo vytvořit praktickou matematickou úlohu, (nebo několik) které vyřešení by požadovalo od žáka znalost a pochopení několika matematických postupů. Jinými slovy šlo by skloubit, s nestresujícím časovým limitem, několik z nynějších 26 dílčích úloh do jedné obsáhlejší otevřené úlohy tak, aby dosažení správného výsledku a jeho dílčích částí jasně prokázalo žákovu schopnost použít vhodné postupy k žádanému cíli. Podobně jako by esej o 350 slovech s časovým limitem cca 120 minut na téma "Člověk, který mne inspiruje" jasně prokázala žákovu schopnost použít nabyté gramatické vazby, slovní zásobu, pravopis, idiomy apod. v kontextu.
A co učíte? Vazba "úlohu, které" apovídá, že čeština to také není.
Ano, částečně máte pravdu, ale náročnost takové zkoušky by se výrazně zvětšila.
Pán vypadá tak na první stupeň...
Kdepak, učím v porodnici.
Okomentovat