Článek navazuje na předchozí vzpomínku na 70. výročí publikování eseje „Jak máme myslet“ Vannevara Bushe a snaží se odhalit dopad, který má jeho snaha oprostit člověka od nutnosti pamatovat si vše pro naši internetovou současnost.
Nedávno jsme studovali záměr Vanevara Bushe dát lidstvu nástroj, který by mu dovolil oprostit se od nutnosti pamatovat si fakta. Rozhodně nechtěl omezovat schopnost přemýšlet či dokonce způsobit rozvoj demence. Jeho cílem byl pravý opak. Umožnit každému dosáhnout vyšších forem myšlení – být kreativní a přicházet s inovativními nápady. Přestože Bushův mechanický Memex neměl ještě v roce 1945 naději na realizaci, dnes je něco podobného běžně dostupné díky internetu. Jeho záměr se tedy určitým způsobem naplňuje.
O to zřetelněji si dnes uvědomujeme, že technologie přinášejí též určitá rizika – pouhý snadný přístup k informacím z nikoho tvořivého vědce neudělá, a také to, že i v podmínkách všudypřítomnosti informací je nutné mít něco v hlavě. Ukazuje se ale, že něco trochu jiného, než dříve. Podívejme se (spolu s Marií Popovovou [1]), co na toto téma píše známý americký na technologie orientovaný publicista Clive Thompson ve své knize Smarter Than You Think: How Technology Changes Our Mind For the Better (Chytřejší, než si myslíš: Jak technologie mění naší mysl k lepšímu), která může být užitečnou protiváhou u nás teď tak populárního Spitzera - Digitální demence z pohledu učitele IT.
Thompson vychází především z toho, co již bylo objeveno a publikováno. Na Watsonovi ukazuje, jaké schopnosti má současná vrcholná automatická analýza skoro všech existujících digitalizovaných informací. Upozorňuje na internetové bubliny. Připomíná, že celá řada odborníků varuje před tím, že z nás Google dělá hlupáky. Přímou inspiraci Thompson nepochybně nachází v Prenského koncepci nového digitálně moudrého člověka, tzv. Homo sapiens digital.
V úvodu píše: „Technologie dělají dokonce i amatéry neskonale chytřejšími, než by byli bez nich, a to za předpokladu (a je to věc zásadní), že rozumí tomu, jak fungují. Používány vhodně, dnešní digitální nástroje nám umožňují vidět dále, získat více, komunikovat častěji. Na druhou stranu se dostáváme do područí jejich tvůrců. Tvrdím však, že to, co se děje, je ve výsledku vysloveně přínosné.“
Mění se způsob využívání naší paměti. Určitou část její činnosti přenecháváme strojům. Připomeňme si, na co přišla Betsy Sparrow při studiu, jak Google ovlivňuje naši paměť. Tvrdí, že se lidská paměť přizpůsobuje novým podmínkám, jež jsou vyvolány všudypřítomností informačních zdrojů. Dochází k reorganizaci fungování našeho mozku. Podle Betsy Sparrow se internet stává naší externí transaktivní pamětí (pojem zavedený jejím učitelem profesorem Danielem Wegnerem z Harvardu pro skupinovou paměť). Již dříve jsme měli některé znalosti uloženy u svých přátel, členů rodiny, známých odborníků apod. Nyní se tento prostor rozšiřuje na celý internet.
Thompson ukazuje, že naše propojenost se světem online jde ve skutečnosti dokonce nad rámec transaktivní paměti. Definuje „mít něco na jazyku“ jako syndrom charakterizující stále běžnější stav, v němž se každý z nás díky přesycenosti informacemi nachází. Dost často přesně víme, na co si nemůžeme zrovna vzpomenout. Jenže v podmínkách stálého celoživotního připojení vzniká dříve nemyslitelná situace. Chybějící informaci jsme schopni okamžitě získat. To znamená, že prostředí online vlastně svým způsobem takto nepřímo rozšiřuje naši vnitřní sémantickou paměť, a tak zvyšuje naše schopnosti.
Podle Thompsona není důvod se přicházejících změn bát. Podobný strach a negativní náhled vyvolává technický pokrok odnepaměti. Připomíná známý Socratův postoj k psaní, který vycházel z přesvědčení, že „zaznamenaná znalost již není znalostí“. Sám Socrates ho vysvětloval prostřednictvím staroegyptského podobenství, v němž nestor mnoha vědeckých disciplin bůh Thovt představuje písmo králi bohů Amonovi. Ten ho takto odsuzuje: „Tvůj objev vyvolá zapomínání v myslích žáků, protože nebudou používat svou paměť. Budou věřit vnějším psaným znakům a sami si nic nezapamatují. Není to pomůcka pro paměť, ale zaznamenávač vzpomínek. Neposkytuje tvým následovníkům pravdu, ale pouze zdání pravdy. Budou se dozvídat mnoho věcí, ale nic se nenaučí. Budou dělat dojem vševědoucích, ale opravdu vědět nebudou nic. Budou nepříjemnými společníky předstírajícími moudrost bez skutečných znalostí.“ (viz Plato, The Phaedrus)
Thompson sice připouští, že v něčem má Socrates pravdu, ale hlavně se snaží odhalit, v čem se mýlí. Popisuje vývoj předávání znalostí mezi lidmi, jehož centrem byl před vynálezem písma táborový oheň nebo tržiště (u Socrata). Po vynálezu písma začalo být možné předávat informace i příštím generacím v nezměněné podobě. Knihtisk rozšířil vědění i mezi chudší vrstvy, ale až do zavedení systemizovaného umisťování knih v knihovně a rejstříků bylo obrovsky komplikované najít zrovna tu informaci, kterou měl někdo „na jazyku“. I pak to ale znamenalo jít do knihovny a hledat. Dnes je všechno jinak. Každý má k dispozici super-chytrého asistenta, který ví skoro všechno, ať se zeptáme na cokoli. Jsme tak schopni chybějící článek do své sémantické paměti ihned doplnit. Použít můžeme zdroje písemné, multimediální i přímý kontakt s lidmi.
Je jisté, že pro Socrata bylo naprosto nepředstavitelné, že by mohl prohledávat vše, co kdy bylo napsáno, že by mohl klást otázky někomu, kdo vše ví, že by mohl konzultovat problém s kýmkoli, ať je kdekoli. Vlastně jsme se na zcela jiné úrovni vrátili k podobnému způsobu předávání vědění, jaké znal on – tentokrát u táboráků v kyberprostoru.
Celý článek na spomocnik.rvp.cz.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
25 komentářů:
Mám poměrně rozsáhlou knihovnu. Knihy si v ní leží a chovají se poměrně tiše. Informace obsažené v těch knihách tím spíše. Dokud ty informace nedostanu do svojí hlavy, jsou mi k ničemu. Teprve v té hlavě se něco děje. Teprve tam se mezi informacemi tvoří vazby a dovozují aplikovatelné zákonitosti. A čím víc tam toho je, tím lépe, doufám, se nové vazby tvoří a nové informace do nich zapadávají. V té knihovně se neděje nic. Leda se usazuje prach.
Nevidím mnoho rozdílů mezi celosvětově propojenými úložišti informací a mojí knihovnou. Snad jedině v množství informace, rychlosti dosažení a míře neurčitosti. Pro soustavné a systematické studium bych spíš než obecný přístup k přehršlovému netu uvítal přístup k odborně uspořádaným katalogům zdrojů.
Tuhle jsem žákům zadal, ať si zjistí, co a k čemu jsou Béziérovy křivky. Jestli takto zírají i výři v přírodě, moc šancí na přežití jim nedávám. Schválně si to zkuste příslušného matematického či technického vzdělání nemaje.
Ještě k té úvodní otázce. Tím 'chytřejším' se myslí 'vzdělanější', a nebo 'inteligentnější'? A jak to bylo před internetem. Byli lidé hloupější nebo chytřejší? A neměla by být před tím 'nebo' čárka?
V této souvislosti dovozuji, že kdyby byli lidé bez internetu hloupí, nikdy by jej nevynalezli.
Pytlíku, jsem rád, že vás téma zaujalo. Řekl bych, že v problém, který popisujete, může sloužit jako hezký příklad toho, do jaké situace nás vývoj technologií staví. Dnes se už můžete zeptat žáků libovolného věku, co jsou to Béziérovy křivky. Měli by být připraveni na to, že je třeba hledat odpovědi na libovolné otázky. Samozřejmě, že lze vymyslet otázky vhodné i méně vhodné. Budeme-li to dělat dost často, asi na nás nebudou už naši žáci zírat jako výři a začnou si pomalu budovat základní vědomostní strukturu, do níž budou nové informace zapadat. Možná do ní mohou občas zahrnout i živé lidi - třeba vás. Představuji si tu skvělou situaci, kdy potřebu zjistit, co jsou to Béziérovy křivky získají bez vašeho přičinění, a vás zahrnou do svého osobního vzdělávacího prostředí tak, že vám dovolí jim pomoci s pochopením.
Tím výřím zíráním naznačuji, že prosté vygůglení pojmu ještě nemusí být postačující a že stav informační neuspořádanosti zdrojů na netu je pro člověka nevzdělaného v oboru poměrně značný.
A chci tím také říci, že bez byť pajdavého pedagoga se to vzdělávání pořád ještě neobejde. Může se klidně stát, že když posadíme dítě jen tak ke knihovně, bude si z natrhaných listů skládat třeba vlašťovky.
To je samozřejmě všechno pravda. Říkám jen to, že máme šanci být s internetem schopnější. Cesta ke schopnostem vedoucí je i nadále pracná a trnitá.
Domluveno tedy.
Vlákno zamykám...
Jak zamykám? Už jste si zkusili Googlem namazat chleba? A zatlouct hřebík? Možná, že jsme s digitálními technologiemi chytřejší, ale zároveň méně pohybliví, méně empatičtí. Prostě něco za něco.
Nemohu, nežli vzpomenout starý citát:
"Lidstvo ukládá veškerou svou moudrost do knih.
Proto samo zůstává blbé."
Ještě bych dodala -pokud naši žáci a studenti nebudou ty knihy číst, zůstanou mnohdy jen u těch útržkovitých znalostí bez náležitých kontextů.
Na internetu je spousta informací a pseudoinformací, v knihách se však tu a tam mihne i poznání, moudrost, kterou z internetových informací prostě neposkládáte.
Pane Sotoláři, to by znamenalo, že nejsem expertem svého oboru. Veškeré odborné znalosti, které mám, totiž pocházejí z internetu.
Mám dojem, že jsem toho poskládal mnohem víc, než bych se býval dozvěděl ze schválených učebnic a od svých učitelů v předinternetové době.
Hele, pro sebe zamykám, a basta.
Pana Brdičku i mne internet zchytřel, že až. Nebýt něj, pana Brdičky, totiž, ani bych si nevšimnul, že nejsem jako nějaký pučtok.
Pane Brdičko a v čem že jste to expertem?
V učení? Neučíte (VŠ bych nepočítal, to není učení). V IT? Živíte se jako programátor, síťař? Co vím, tak ne.
Píšete články o tom, "kolik andělů se vejde na špičku jehly" a píšete je hodně složitě...
Být expertem na to, co sám nedělám, to umožňuje internet a dnešní doba dokonale, to máte pravdu.
"Veškeré odborné znalosti, které mám, totiž pocházejí z internetu."
To totiž ten problém, na rozdíl od "blbých učitelů" máte nulovou nebo minimální praxi. Pak se coby odborník rád do "obyčejných učitelů pustíte" nabitý nabytými internetovými vědomostmi.
Citovanou větu Vám ještě někdy připomenu.
Děkuji, nic jiného jsem nečekal. Na co jsem já to vlastně odborníkem? Co já to vlastně dělám? Je pravdou, že učitele učí jen ti, kteří se neuživí dokonce ani jako učitelé. Je to smutné, ale na víc opravdu nemám.
Na internetu jsou data, pokud učím práci s IT, tak je využívám. Spomocník je užitečný nástroj a panu Brdičkovi za jeho osvětovou práci děkuji, protože i vizionáři jsou potřeba. Stejně jako "nosiči vody" a "dělníci křídy".
Pane Brdičko, já si s dovolením jen tak planě zafilozofoval. Totiž být expert a být moudrý není totéž. Ale na expertství vám internet bude určitě stačit. Co jsem pochytil a mohl pochytit od svých předinternetových učitelů, to už z internetu nikdy nijak neposkládám. Je mi líto, že jste na takové učitele nenarazil.
Máte krtku pravdu. Jenom to nesmí přerůst přes hlavu, to vizionářství...
Řekněme si upřímně, každá kniha taky není geniální a občas tiskem vycházejí i pěkné ptákoviny. Informace z internetu jako první vhled do problematiky jsou často velice užitečné. Když si vzpomenu, jak jsme za každou informací běhali do knihoven, vyplňovali výpůjční lístky a netrpělivě čekali na knížky, tak mi to připadá jako dávnověk. Dnešní studenti si to už vůbec nedovedou představit.
Ale pěkná knížka do ruky je stejně k nezaplacení.
Jeden z mých velkých oblíbenců Dave Cormier dokonce pracuje s hypotézou "Is books making us stupid?". Doporučuji zájemcům prostudovat. Je to hodně podobné Socratovi - knihy fixují poznání, zatímco "community as curriculum" se dynamicky podle potřeby rozvíjí (podle toho, s kým se spojíte). Viz - http://davecormier.com/edblog/2014/02/05/is-books-making-us-stupid-behind-the-curtain-of-rhizo14/
Tedy píšu to nerad, ale dřív nebo později se to stejně provalí. Já tomu nějak nerozumím. Ne-ro-zu-mím.
Z principu nevidím rozdíl mezi hliněnou destičkou, knihou a zdroji na netu. Jen v množství informace a rychlosti přístupu k ní. Je to stejné jako rozdíl mezi maratonským poslem, korespondenčním lístkem a třeba esemeskou. Rychlost přenosu a četnost zpráv.
Snad jen, že ty destičky opečováváme nadmíru, a že maratonské poselství zná celý civilizovaný svět.
Mám ovšem silný pocit, že množství může být na úkor kvality, že informace, kterou nemám právě v hlavě je mi aktuálně k ničemu, a že není jisté, jestli více informace zvýší kvalitu jejího zpracování.
Vy tomu kolego nerozumíte. :-)
Schválně teď předkládám extrémní názory. Diskuze k věci může být jen přínosem. Socrates byl toho názoru, že každý může jen vhodně položenými otázkami dospět díky přemýšlení k poznání. To přemýšlení je samozřejmě klíčové. Rozdíl je v tom, že tenkrát musel každý vystačit s tím, co má v hlavě. Dnes se tato základna neuvěřitelně rozšiřuje. Je samozřejmě skvělé, že do ní můžeme zahrnout i to, co napsali lidé všech dob před námi. Stačí, když si uvědomíme, že to jsou myšlenky již fixované nijak se nevyvíjející mající vztah k době svého vzniku.
Pytlíku, budu rád, budete-li se snažit věc pochopit. Dnes totiž máte možnost přímého spojení i s těmi lidmi, kteří právě teď naše poznání posouvají dále. Takhle nějak to Cormier (mimochodem autor pojmu MOOC) myslel.
Děkuji všem za konstruktivní zájem o věc. Nějak souvisí též s novým pojetím informační gramotnosti, které se dosud marně snažíme prosadit. Je jasné, že bez pochopení učitelů se nemůžeme obejít.
Ono existuje také teorie, že všechno poznání světa a vesmíru a vůbec už dávno někde je uloženo a my se při objevování vlastně jen spojujeme s touto "databází". Stejně tak i učení se, je vlastně jen rozpomínání se na informace, které máme někde uloženy.
Dnes můžeme tuto teorii upgradovat otázkou. A kde je to "někde", kde jsou všechny informace? No na Internetu přece. Přičemž náš internet je pouhým výběžkem intergalaktického internetu, zobrazeným do našeho prostoru.
Pakliže má být vesmír v rovnováze, a entropie roste, musí existovat opačná síla, která míru informačního chaosu snižuje... :-)
Teď vážně.
Když sedím u počítače a nejsem si jist například zápisem příjmení Ignáce Filipa Semmelweise, juknu na google, nebo wiki a vyhnu se tak veřejnému ztrapnění. Na mobil mi denně chodí tweety od osob a institucí, jejichž pohled na události mne zajímá. RSS čtečka mi umožňuje sledovat zajímavé weby, aniž bych musel ztrácet čas jejich procházením....
A ze stejných příčin téměř ignoruji facebook, protože jeho informační relevantnost inklinuje k nule.
Kvalitní informace je pořád kvalitní, i když vznikla před tisícem let a je zapsána na pergamenu. V tom má kolega Pytlík pravdu.
Na druhou stranu rychlost jejího získání je také důležitá. Pakliže se mohu ve virtuální knihovně přehrabovat starými svitky a nemusím čekat měsíc, než se uvolní požadovaný výtisk v univerzitní knihovně, je to pro práci velkým přínosem.
Aktualizace informací je druhým pozitivním prvkem internetu. Abychom nedopadli jako detektiv Nick Carter, který v komedii Adéla ještě nevečeřela dorazil do Prahy v oděvu Švandy Dudáka, jak jej našel vyobrazený ve své encyklopedii, zřejmě poněkud staršího data vydání.
Problémem je expanze informací a jejich kvalita či ověřitelnost. Krásně to lze pozorovat například v případě ukrajinské krize, kde zavádějící informace podvrhují obě strany konfliktu.
Kdo kdy hledal něco na googlu, potvrdí mi, že už jen zadáním správných klíčových slov si lze významně ukrátit čas. A ten, kdo to neumí, nemusí požadovanou informaci najít vůbec.
Schopnost práce s informacemi se tedy posunuje na vyšší úroveň, ale současně stoupá míra zahlcenosti "neinformacemi".
Otázka článku zněla zda "Jsme díky internetu hloupější nebo chytřejší?"
Řekl bych, že hlupák se nestane chytřejším, když si stoupne doprostřed univerzitní knihovny. Samotným přísunem informací nikomu IQ nestoupne.
Ale hlupák bude určitě zmatenější, protože je ještě více zaplaven přemírou informací, které bez znalosti kontextu a souvislostí mohou pouze zvýšit chaos.
A inteligentní vzdělanec může být informovanější a více vzdělanější, ale jen těžko chytřejší.
Závěrem budu své předchozí tvrzení přesto rozporovat.
Inteligenci definuji pro své účely jako schopnost uvědomit si souvislost mezi jevy. Trochu jako když v seriálu "Da Vinciho démoni" režisér znázorňuje jak mladý Leonardo ze změti zdánlivě nesouvisejících obrazů a vzpomínek vzápětí vyvodí nový nápad či poznání.
To znamená, že opravdu disponovaní jedinci mohou díky internetu přijít díky záplavě zmatečných informací také do náhodného kontaktu s informacemi, které se v jejich geniálním mozku spojí a zapadnou na své místo v doposud netušené souvislosti.
Lidský mozek stejně na vědomé úrovni není schopen zpracovávat dnešní terabajty valících se dat. Ale nikdo neví, zda někde v podvědomí nevznikají dnes nová spojení neuronů, která by bez internetu nikdy nevznikla.
Stejně tak nikdo neví, kolik spojení neuronů třeba nevzniká, nebo zaniká, díky internetu.
To je dozajista pravda.
Právě proto jsem odpůrcem "revolučních vzdělávacích idejí".
Myslím si, že vzdělávání by mělo být všestranné a mimoškolní život dětí pestrý.
Někde jsem, tuším, četl o studii, která dávalo do souvislosti nárůst dětských mozkových dysfunkcí s menším množstvím pohybu a zhoršující se motorikou.
Lapidárně řečeno, chtěl bych, aby děti uměly nejen pracovat s počítačem, ale také vylézt na strom, vyrobit krmítko pro ptáky a občas si přečíst i papírovou knížku.
Okomentovat