Přečtěte si: Dolů a stále rychleji

Ministr školství Chládek jede. Ještě ani pořádně neutichly diskuze o povinném posledním roku školky a už je zde návrh nový - pan ministr chce všechno elektronizovat. Podle připravovaného plánu by byl například každý žák vybaven čipem, kterým by se dítě při vchodu do školy prokázalo, aby se před ním škola vůbec otevřela.


Z článku Martina Blümela v NeviditelnýPes.cz vybíráme:

Mám lepší nápad: zrušme Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

Ministerstvo školství je instituce ze své logiky politická. Jeho činnost stojí stát ročně cca 90 miliard korun (i když většina peněz se distribuuje mezi školy). V čem je ale problém. Jako u každého ministerstva stojí v jeho čele ministr. Ministr je člověk, který své agendě zpravidla vůbec nerozumí, ale byl včas na správném místě. Ministr to má také složité. Pokud nechá svůj rezort „běžet“, bude napadán opozicí, že nic nedělá, kmotři ostrouhají, neb nejsou zakázky, a tak rychle doministruje. Druhá varianta je rychle vykázat činnost a tím obhájit jednak existenci svého úřadu a jednak navýšení rozpočtu.

Všechny státní instituce neustále vykazují činnost, a tak chrlí legislativní zmetky, které jsou následně upravovány jinými zmetky a tak pořád dokola. Je fuk, jestli mluvíme o Parlamentu, Senátu nebo o nějakém úřadu. Ve státních institucích jsou zhusta zaměstnáni lidé, kteří by se jinde neuživili. A kvalita jejich výtvorů tomu odpovídá.

Na to, že životnost zákona či vyhlášky je zpravidla otázkou roku, dvou, jsme si již zvykli. Nicméně katastrofální je tento přístup ve školsví, které se pohybuje ve tří-, čtyř-, šesti-, osmi- a devítiletých cyklech. Než průměrný člověk absolvuje jenom základní školu, zažije (v ideálním případě) tři ministry školství, kteří mají často velmi rozdílné koncepce. Pamatuji si velmi dobře zavádění státních maturit, jejich odkládání a pak, po třináctiletém vývoji, jejich průběžné dolaďování. A kdo to tak usilovně pracoval? Ano, státní organizace jménem CERMAT...