Nedá mi to a musím ještě ublognout ke kauze Jidáš. Ono totiž vůbec nejde o Jidáše. Nebo přesněji: zdaleka nejde jen o Jidáše. Ten obecný výsměch nastal ne proto, že by pár maturantů nevědělo, kdo je Jidáš. To by byla jen taková drobná ostuda. Nastal proto, že si maturanti začali stěžovat na údajnou veleobtížnost otázky, ve skutečnosti vcelku jednoduché. A to už je ostuda pořádná, hraničící až s drzostí.
Devatenátiletý člověk, který má za sebou nějakých 13 let školní docházky a chce tuto docházku završit maturitou, prostě musí ukázat solidní obecný přehled, do něhož patří i Bible, zásadní kniha, která takřka dva tisíce let formovala evropskou kulturu (podotýkám, že jsem ateista, Bibli jsem nečetl (v dětství jsem četl nějaké dětské převyprávění, v dospělosti pak některé zásadní úryvky) a na katolickou církev pohlížím spíše negativně-kritickým pohledem). Kdo sedí u maturity a neví, kdo je Ježíš, Jidáš, Noe, nezná příběh Kaina a Abela, neví nic o Lotově ženě, o Lazarovi, o Adamovi a Evě, ten skutečně projevuje značnou neznalost a nízký obecný a kulturní přehled. Pakliže navíc začne držkovat a vymlouvat se na ateismus a na to "že to do učiva nepatří", pak to není jen neznalost, ale naprostá ignorance. Zatímco za neznalost bych pouze strhnul nějaký ten bod, za tu ignoranci a drzost bych od maturit nekompromisně vyhazoval.
Střední škola je od toho, aby z ní člověk odcházel s výborným všeobecným přehledem. Aby věděl mnoho povrchních informací o co nejvíce věcech. Až na vysoké škole se pak může velmi detailně věnovat úzké specializaci. I teologií zcela nepolíbený maturant MUSÍ vědět, kdo je Jidáš, co je evangelium, nebo proč Noe stavěl ten koráb (chytřejší maturant, luštící ve volném čase křížovky, si bude pamatovat i jméno hory, na které Noe s archou přistál). A pokud ho téma bude zajímat do hloubky, může jít na vejšce na teologii a probádat Bibli a další religiozní materiály skrz na skrz. Nebo si tím projít v rámci samostudia či hobby. Všem ostatním už ty povrchní znalosti několika základních biblických příběhů vystačí na celý život.
Takže proč se vysmívám stěžujícím si maturantům?
- Protože si nemají co stěžovat na maturitní otázky (se svými znalostmi nejsou ani ti nejvzdělanější z nich s to pochopit důležitost některého učiva).
- Protože je k smíchu, když o primitivních věcech, které moje generace znala už na druhém stupni základky, hovoří jako o "příliš obtížných pro maturanty".
- Protože neuznávám dojem maturantů, že maturita má být tak lehká, aby ji splnil každý. Jsem pro výrazné zvýšení náročnosti maturit, protože by to znamenalo méně podprůměrných studentů na gymplech i vejškách, a naopak více nadprůměrných studentů na řemeslných oborech.
- Protože když se někdo aktivně brání tomu, aby se něco dozvěděl, tak je to vždy důvod k výsměchu. Někoho, kdo má možnost se něco dozvědět, naučit se, ale aktivně to odmítá (za pomoci velepitomých výmluv), si nemůžu vážit; to je prostě blbec.
- Protože hlouposti je potřeba vysmívat se vždy a za všech okolností.
- Protože chci v těch zvídavějších a moudřejších studentech vyvolat ještě větší chuť nepatřit do skupiny těch hloupějších (k čemuž jim stačí poměrně málo úsilí: číst, číst, číst, poslechnout si někoho chytrého a inspirativního, číst, číst a číst).
Převzato s laskavým souhlasem autora z Facebooku.
16 komentářů:
1. Protože si nemají co stěžovat na maturitní otázky (se svými znalostmi nejsou ani ti nejvzdělanější z nich s to pochopit důležitost některého učiva).
V době demokracie si v intencích zákona může říkat každý, co chce a stěžovat si na co chce. (Nepodceňoval bych vzdělanost a rozhled mladé generace. Faktem je, že zase některé to učivo člověk v běžném životě k ničemu nepoužije)
2. Protože je k smíchu, když o primitivních věcech, které moje generace znala už na druhém stupni základky, hovoří jako o "příliš obtížných pro maturanty".
No, základku jsem vychodil v r. 1971 a myslím, že v době hluboké totality bylo slovo Bible slovem zakázaným. Na gymnáziu se sice rámcově o náboženství a Bibli učilo, ale předmětem MZ určitě nebyla. U MZ by rozhodně nemělo být učivo, které se na ZŠ a SŠ neprobíralo. Pokud si pan Hlavička myslí, že by si to každý „maturity chtivý“ žák měl dostudovat sám, pak má pan majitel SCIO bohužel pravdu. Pokud budu vědomosti získávat samostudiem, nemusím k tomu chodit do školy.
3. Protože neuznávám dojem maturantů, že maturita má být tak lehká, aby ji splnil každý. Jsem pro výrazné zvýšení náročnosti maturit, protože by to znamenalo méně podprůměrných studentů na gymplech i vejškách, a naopak více nadprůměrných studentů na řemeslných oborech.
Jsem pro výrazné snížení počtu maturitních oborů, aby vznikla řádná konkurence a žáci na ZŠ začali konečně něco taky sami dělat, aby se na maturitní obory nedostal každý s IQ tykve.
4. Protože když se někdo aktivně brání tomu, aby se něco dozvěděl, tak je to vždy důvod k výsměchu. Někoho, kdo má možnost se něco dozvědět, naučit se, ale aktivně to odmítá (za pomoci velepitomých výmluv), si nemůžu vážit; to je prostě blbec.
Myslím, že oni se zas tak urputně nebrání něco se ve škole naučit, jen si zkouší stěžovat na otázku, která údajně nebyla probíraná ve škole a odpověď na ni není až zas tak jasná, pokud se nezajímají o náboženskou problematiku.
5. Protože hlouposti je potřeba vysmívat se vždy a za všech okolností.
Hm každý z nás je „nějak“ a na „něco“ hloupý. Teď už chápu, proč se mi občas směje žena v posteli. Holt jsem si nepřečetl 50 odstínů šedi
6. Protože chci v těch zvídavějších a moudřejších studentech vyvolat ještě větší chuť nepatřit do skupiny těch hloupějších (k čemuž jim stačí poměrně málo úsilí: číst, číst, číst, poslechnout si někoho chytrého a inspirativního, číst, číst a číst).
Každý chce někam patřit. A na každého platí jiná metoda. Podívejte se třeba na Josefa Švejka, a jak mu to šlo, dokonce se i o něm psalo.
Petr
Někdy mi to všechno kol dokola středních škol přijde, jako když za manželku pojmu děvče, které je právě k mání, a mnohdy se i samo nabízí, a pak v průběhu manželství se začínám zabývat otázkou, že krásy tedy právě nepobralo, zábava s ní taky nic moc, a nejenom že neposluhuje podle mých představ, ale kolikrát si dokonce dovolí chtít, abych po sobě poklidil šactvo, a se stolu taky.
Proč je stále více případů, kdy mi žák prvního ročníku už druhou vyučovací hodinu dává zřetelně najevo, ať s ním pro nějakou práci a zapojení se do procesu tedy rozhodně nepočítám. A to prosím ve škole, která má převis adatelů, která je tak nějak už tradičně považována za jakousi předsíň studia na škole vysoké, a ve studijní oblasti, která už několik let patří do seznamu požadavků na uchazeče o zaměstnání.
Petře, vezmu to postupně:
1. To doplnění v závorkách tam není jen tak. Nejde o podceňování studentů, jde o to, že v 18-19 letech zkrátka studenti nemají ještě odžito dost na to, aby mohli určovat, co má a co nemá být součástí učiva. To by měli určovat lidé starší, ale samozřejmě dostatečně soudní a také dostatečně progresivní, aby drželi krok s technologiemi a dalšími rychle se vyvíjejícími obory.
2. Ta maturitní otázka není o Bibli, není ani náboženská, nevyžaduje žádné hodiny katechismu; vyžaduje jen minimální kulturní rozhled a znalost nejzákladnějších biblických postav a motivů, ke kterým by se měl devatenáctiletý student za svůj život dostat. Já také studoval za totáče, taky jsme se o Bibli nic neučili, doma jsem k víře vedený nebyl a přesto dobře znám příběh Ježíše i Jidáše, Adama a Evy, Kaina a Abela, Noeho a archy, Lotových dcer a ženy, Mojžíše a rozestoupení vod - nic z toho neznám přímo z Bible, ale jako různá převyprávění nebo jako součást "popkulturních" odkazů. Nic z toho neznám do hloubky, ale znám to tak, že když někde zazní něco o třiceti stříbrných, o ohlížející se paní Lotové, nebo někde uvidím kreslený vtip s fousatým pánem, který holí "rozhání" vodu na stranu, tak jsem v obraze. A to jsem, stejně jako vy, generace, pro kterou bylo na škole slovo Bible zakázané.
3. Asi se shodneme na tom, že současné nastavení škol není moc šťastné. Na střední i vysoké školy jde kvantum studentů, kteří na to nemají a kvalitní řemeslné obory přitom skomírají. Proto jsem pro větší náročnost zkoušek, aby se do studování pustili opravdu jen ti, co na to mají. Souhlasím, ta selekce by měla probíhat už po základní škole. Ale min.školství by mělo zapracovat i na zvýšení prestiže učebních oborů. V posledních letech to řada lidí bere jako něco podřadného a to je škoda, pro děti i pro celou společnost.
4. Ten můj "článek" ve skutečnosti není článek, ale status z facebooku. Proto má řadu nedokonalostí a já se v něm nevyjadřuju pouze k aktuálnímu jidášovskému případu, ale obecněji. Setkávám se velmi často s tím, že třeba v diskuzi opravím něčí omyl nebo přispěju vlastním postřehem a dočkám se vyloženě defenzivního přístupu. Nejspíš to bude znát každý grammar nazi, který kdy v diskuzi upozornil na překlep či hrubku. Málokdy pisatel poděkuje; většinou je odpověď typu "woe, sem snat ve škole, aby jsem musel psát správně?" A tohle právě v tom bodě 4 kritizuju. Tu neochotu vzít cokoli jako impuls k vlastnímu sebezlepšení, ale naopak, okázale dávat najevo, že se ne a ne a nebudu učit! A ještě si dupnu!
5. Jak jsem psal - to, že někdo nepochopil, že v dané otázce jde o Jidáše (byť tam měl tři nebo čtyři slušné indície), není nic tak hrozného. Sám si pamatuju, jak jsem si na potítku nebyl schopen na leccos vzpomenout. Ne, chybu v maturitní odpovědi studentům vůbec nevyčítám. Tou hloupostí, o které píšu, nemyslím jejich neznalost, ale tu následnou reakci a stěžování si na "nejsem věřící, nemůžu to znát". To je ta hloupost a drzost, která si zaslouží výsměch. Na Facebooku se později začala šířit hezká parafráze s Adolfem Hitlerem... "Jak můžu znát Hitlera, jsem snad nacista? Mein Kampf nebyl v povinné literatuře."
6. Kdo chce něco znát, musí číst, to se bohužel dá těžko nahradit. Jiné metody jsou neefektivní, případně je neefektivní nahrazení knížek jinými metodami. Článek na internetu mám přečtený třeba za 4-5 minut, to samé jako video či audiopodcast trvá 20 minut. Videa jsou skvělá k tomu, abychom to, o čem se mluví, i viděli, nebo k prezentaci animovaných grafů, tabulek a dalších věcí, napomáhajících naší paměti a mozku k tomu, aby vše bylo pochopeno a zapamatováno. Ale rozdíl mezi studenty, kteří rádi čtou a mezi studenty, kteří horkotěžko přelouskali jeden komiks, je propastný. Těch výjimek, které navzdory nečtení dosáhly nějakého pokroku ve svém oblíbeném oboru, je málo a neměly by být dávany za příklad masám, protože za jejich úspěchem je výjimečný talent, výjimečný dar, nikoli to, že se vyprdli na čtení.
Proč jsou studenti drzí? Proč se nepřetrhnou ochotou učit se a nejsou nám do nebe vděční za příležitost zlepšovat se? Protože nikdo rád nechodí do práce, která ho nebaví, která ho nudí a která je "vopruz". Zdejší diskutéři rádi argumentují faktem, že skutečná práce/učení bolí a jelikož jsou děti líné, nevychované a nevzdělavatelné, zákonitě pak školu nemají rádi. Omyl. Dětem nevadí pracovat a učit se, byť je to bolestné, ale pouze za předpokladu, že výuka je zajímavá. Aby mohla být výuka zajímavá, musí být zajímavý člověk, který výuku vykonává. Problém je, že mnozí učitelé jednoduše nejsou zajímaví lidé. Proč tomu tak je, je otázkou pro činitele na pedagogických fakultách.
Stát chce státní maturitu a má ji. Studenti a učitelé se katalogovým požadavkům přizpůsobí a učí se, jak jinak, na zkoušku. Pak někdo osvícený vloží do testu Iškariotského a je to jakoby měnil pravidla uprostřed hry. Cermat si osobuje právo určovat meze všeobecného rozhledu. Jelikož studium bible není ve většině ŠVP, mají ti studentí, kteří o bibli kvůli svému rodinnému zázemí nezavadili, právo ohradit se vůči nestandardní otázce.
S prvním odstavcem souhlasím. Ano, chyba je mnohdy v tom, že někteří učitelé nedokážou děti motivovat k tomu, aby se učily "s přidanou hodnotou", tedy aby měly více vlastní iniciativy a zvídavosti. Tam, kde to učitel dovede v dětech probudit, to pak ale funguje senzačně. Děti jsou přirozeně zvídavé. Puberťáci to trochu maskují, ale v jádru to také mají.
S druhým odstavcem ale souhlasit nemůžu. Ta otázka nesouvisela s biblí, nevyžadovala studium bible, nevyžadovala znalost bible nad běžný rámec, kdy běžným rámcem rozumím to, co by o bibli měl vědět každý vzdělaný ateista. Znát úsloví "starý jako Metuzalém", "zkameněl jak Lotova žena", "zachoval se jako Jidáš" nebo "chytrý jak Šalamounovo tentononc" je součástí běžné vzdělanosti. Odlišuje to sečtělého člověka od nesečtělého (a od maturantů určitou sečtělost očekávám - jinak nemají u maturity co dělat a mají studovat řemeslný obor, který vyžaduje místo hlavy plné vědomostí spíše praktickou znalost a zručnost).
Milý pane, pokud byste uplatnil sečtělost jako kritérium připuštění k maturitě, měli bychom věru málo práce. Řekl bych tak 15-25% žáků každého ročníku čte pravidelně knihy. To však ještě neznamená, že jsou sečtělí. Zbytek bychom poslali domů. Toť realita digitálního věku.
Domnívám se, že v maturitních otázkách by se měla objevovat pouze témata, která jsou součástí vzdělávacích programů nebo jsou prezentována v učebnicích.
Pokud se někdo subjektivně domnívá, že ta či ona otázka je lehká,nebo příliš těžká, je to jen jeho názor.
Formativní působení okolního prostředí má velký význam pro proces poznávání, leč u každého probíhá někde jinde a nějak jinak.
Např. otázka o Jidášovi zvýhodňuje žáky, kteří jsou věřící a mohli se to dozvědět doma od rodičů nebo v kostele, případně žáky, kteří navštívili muzikál Jesus Christ Superstar.
Tajný učitel: nu vidíte, a to já si právě myslím, že by bylo dobře (že bychom většinu žáků poslali domů). Oni by nešli domů, oni by šli na obory, které odpovídají jejich úrovni. Nemohu se zbavit pocitu, že ten, kdo nečte, nemá na střední škole co dělat. Digitální nedigitální - i se čtečkou a tabletem se dá číst literatura až do aleluja (ejhle, biblický pojem, rozuměli by mu maturanti?).
Něco jiného je to u oborů s maturitou, tam by vždy měla mít u zkoušek odbornost větší váhu než s oborem nesouvisející teorie.
CatCatherine25: U naprosto každé otázky bychom mohli najít skupinu žáků, která je něčím zvýhodněna. Proto je skladba otázek pestrá, aby to zvýhodnění nebylo nějak významné. Kdyby v maturitě bylo pět otázek, v nichž by věřící mohli svými znalostmi "nahrabat body", pak už by to bylo na pováženou. V tomto případě ovšem šlo o otázku, která nebyla primárně náboženská (šlo o úryvek ze situační komedie) a testovala, zda studenti znají Jidáše ne coby komplexní biblické téma, ale coby obecně známou kulturní záležitost.
"Domnívám se, že v maturitních otázkách by se měla objevovat pouze témata, která jsou součástí vzdělávacích programů nebo jsou prezentována v učebnicích."
Paní CatCatherino, vyhrabala jsem dvě synovy učebnice z gymnázia (Blažke: Kouzelné zrcadlo literatury; Prokop: Čítanka k dějinám literatury od starověku do počátku 19. století). V obou je Starému i Novému zákonu věnována poměrně velká pozornost. U Prokopa naleznete přímo úkol "Znáte biblické příběhy či postavy, které se časem dostaly až do frazeologické roviny? Co znamená například, když se řekne "jsi jako farizej", "leží jako Lazar", "Jákobův žebřík" či "stojí jako solný sloup"? Kde je konkrétní motivace těchto rčení?"
Výmluvy, že se to "ve školách neučí", prostě neobstojí. Ano, ještě bych snad zvažovala, zda tuto znalost vyžadovat nejen u gymnazistů, ale též u kadeřníků a operátorek NC strojů, těch 44 % úspěšnosti lze však jistě získat i jinde než právě v této úloze.
Naprosto souhlasím s autorem příspěvku. Mám stejné zkušenosti.
ještě bych snad zvažovala, zda tuto znalost vyžadovat nejen u gymnazistů, ale též u kadeřníků a operátorek NC strojů
Ke zvažování je, jestli kadeřníci a operátorky musejí trpět maturitními podpásovými nerváááky.
Pokud je ovšem maturita jedním z požadavků pro vstup do světa vysokoškolských studií, která absolventům umožňují zastávat i vyšší funkce ve státní správě, pak jen více takových Jidášů.
Proč jsou studenti drzí?
Drzí? Jako že žáci? Drzí?
Už mnohokrát jsem o takových slyšel. Na pedagogických radách a tak různě. Ale za ta léta učitelování jsem ještě žádného nepotkal, nebo lépe, nerozpoznal jsem jej.
Jaké jsou atributy drzosti? Jak se drzý žák chová? Nevím...
Problém je, že mnozí učitelé jednoduše nejsou zajímaví lidé.
Mnozí lidé nejsou zajímaví lidé! Fakulta už mne po čtvrtstoletí praxe neopraví, ale mockrát jsem slyšel o zemích, kde školy dávají svým učitelům takový plat (dokonce snad i placené volno), který jim dovoluje nejen shánět brigády, aby zajistili rodině bydlení a další, ale dokonce cestovat, poznávat, hýčkat své koníčky a v důsledku se stávat zajímavými lidmi. Dovedu si představit s jakým světlem v očích a nadšením v hlase bych diskutoval se svými žáky o antickém světě a zasvěcoval je do tajů kulturních odlišností zemí, jejichž jazyk je pro naše žáky povinný. Ušetřeme za čipy, dejme českým učitelům šanci být zajímavými lidmi! Tajný učitel do Karmelitské!
Miroslav Scalex Hlavička řekl(a)...
10. května 2015 15:47
Oni by nešli domů, oni by šli na obory, které odpovídají jejich úrovni. Nemohu se zbavit pocitu, že ten, kdo nečte, nemá na střední škole co dělat.
Váte, že maturitu je nutné mít např. na výkon kosmetičky, policisty, maséra, realitního makléře atd.? Na náš dotaz na mšmt, které že to jsou všechny obory, dozvěděli jsme, že to tam nevědí (a že to vlastně není jejich problém). Asi jich bude fakt hodně.
No a druhá věc, víte, jaké je nezaměstnanost v oborech, které podle Vás "odpovídají jejich úrovni"? Zjistěte si to.
Ono to "podle Vás" je totiž důležité, všichni ti lidé, co koncipovali obory jako kosmetička, policista, masér, realitní makléř, si totiž mysleli něco jiného než vy a prosadili to do zákonů. Může se nám to nelíbit, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat.
Může se nám to nelíbit, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat.
Tady si dovolím nesouhlasit. Žijeme v demokracii, a tedy lze kontaktovat poslance, založit občanské sdružení apod. a prosazovat změnu.
A věcně to samozřejmě jde taky. Není nutné dále devalvovat maturitu, ale na oborech SOŠ ji dát jako nepovinnou. Kdo chce pokračovat na VŠ, nechť si ji dodělá. Pro výkon určitých činností by pak postačovalo ukončení SOŠ.
Šteffl: "Víte, že maturitu je nutné mít..."
Proto se v diskusi míjí ti, kdo mluví o hodnocení maturit, a ti, kdo mluví o smyslu maturit.
Okomentovat